Ehehehe.... Jo.

Poslední dny fakt nevím, kde mi hlava stojí. Od čtvrtka jsem se pořádně nezastavila. Pořád něco na práci. Já se teda skoro nezastavila už předtím, kvůli škole, ale...

No, je toho zkrátka hodně. Ve čtvrtek jsem strávila celý odpoledne pečením cukroví (a sledováním Doctora Who), v pátek značnou část odpoledne taky pečením (a sledováním Doctora Who), v sobotu pěknej kus dne úklidem pokoje (a sledováním Doctora Who) a včera ještě větší kus dne úklidem a balením dárků (a sledováním Doctora Who).

Mezi řečí, za poslední čtyři dny jsem čtyřikrát viděla Day of the Doctor. Myslím, že mi z toho brzo začne přeskakovat. Teda, začne...

Trest: Kapitola 4

Abych se přiznala, tahle fanfiction mě docela baví. A je mi tak nějak i skoro jedno, jestli ji moc lidí nečte, píšu si to vlastně spíš sama pro sebe. Je to fajn, dostávat ten příběh z hlavy. Taková příjemná oddechovka.

Což teda neznamená, že nejsem vděčná těm, co to čtou. Vážně, díky moc, pokud mezi ně patříte. A ještě víc díky za vaše komentáře, ty vždycky potěší. =D Každopádně, čtvrtá kapitola je tady. Tak schválně, co bude ráno po Lokiho příchodu...

Trest: Kapitola 3

Ehehehe, tak jo. Vypadá to, že to nebude zase tak hrozná fanfiction. Nepochybuju o tom, že má jistý svoje drobný chybky (já se na toho Iron Mana znova kouknu, slibuju, ale teď fakt nemám kdy!), ale jsem ráda, že se vám stejně líbí. Je to teprve pár dní od poslední kapitoly, ale stejně myslím, že je čas na další, no ne? Ta minulá skončila poměrně ošklivým cliffhangerem, takže... Asi chcete vědět, co že se to vlastně děje, co?

Tak přeju příjemné počtení... =)

Trest: Kapitola 2

Tak jo, první kapitola se setkala s docela fajn ohlasy (byly dva, dobře, ale nebuďme zbytečně nároční, že), takže je tu i druhá. Vzhledem k tomu, že pořád nemám čas napsat na blog normální článek, potěším vás aspoň tou. =D A doufám, že tentokrát je to s Tonyho sarkasmem aspoň o něco málo lepší. Minule se spíš tak nějak rozjížděl. Respektive já se rozjížděla. =D Slibuju, že se budu snažit lepšit... ;)

Trest: Kapitola 1

Ehm, jo. Ahoj. Jak jsem už zmiňovala ve včerejším článku, tak nějak jsem se teda jakože rozhodla, že začnu psát fanfiction na Thora, respektive Avengers, respektive prostě a jednoduše Lokiho a spol. To víte, poslední dobou po tom trochu šílím a, ehm... Jo. Prostě tak. Holt jsem měla potřebu psát i něco ne tak docela vážnýho, něco čistě jen tak odpočinkovýho... A něco, u čeho nemusím vymejšlet postavy, ale prostě můžu využít ty, co mám ráda. Nebo taky zneužít, ehm. (Kéž by, proboha, kéž by.)

Takže... Jo. Mám tu zkrátka jednu takovou menší kapitolovku. Zatím ještě není dokončená, a nevím, kdy bude. Nehodlám ji zveřejňovat pravidelně, spíš když budu mít chuť. Ale bez obav, pár kapitol už mám, takže větší záseky by se konat neměly. A pokud mi nenapíšete, že je to největší sračka, jakou jste kdy četli, a že mám okamžitě přestat, tak to i dokončím. Když se vám to bude líbit, určitě to nenechám jen tak rozpracovaný, nebojte.

Každopádně, doufám, že se vám první kapitola bude líbit. Prosím, berte při čtení na vědomí, že se na ty filmy koukám v angličtině, čtu fanfiction v angličtině, prostě... No, českou terminologii užitou ve filmech nemám zase tolik zmáknutou. Snažím se, ale, no... Něco možná tak docela sedět nebude. Snad to moc nevadí.

A taky... Prosím, milost. Je to fakt moje první fanfiction na tohle téma. Dělám, co můžu. Vážně...

Já vám nevím...

Poslední dobou prostě není vhodná doba na blogování.

Vynechám to, že ve škole absolutně nestíhám, že teď o víkendu se nezastavím a že mi nejspíš brzo přeskočí. To ještě není tak zásadní problém. Pak jsou tu další věci, věci, o kterejch se mi nechce mluvit, ale prostě tu jsou a kazí mi náladu a berou chuť blogovat. Když se už dokopu, snažím se spíš psát na psací blog. Uznávám, že tomu poslední dobou taky moc nedám, ale přiznejme si to, to ani čtenáři.

Ehm, ale to zas sklouzávám někam, kam jsem nechtěla.

Jen jsem prostě chtěla říct, oficiálně říct, že nějakou dobu prostě asi nebudu pořádně psát. Tak jen abyste s tím počítali.

Ale pokud byste chtěli, no, pokud by vám to nevadilo, začala bych vám sem v dohledný době asi házet jednu fanfiction na Avengers. No dobře, kecám, je to o Lokim. Ale druhou hlavní roli má Tony Stark, takže, ehm... Jo. Jak chcete. Je to na vás.

Dobře, možná není. Jelikož to sem asi začnu házet stejně. Chápejte, abych publikovala aspoň něco.

Ale kdyby vám to MOC vadilo, tak řekněte. Vezmu to v úvahu...

Zase se poněkud štvu

A zase víc věcma. Zbytečně moc věcma.

Štve mě, že jsem dneska chrápala do jedenácti. Sice je to tím, že jsem se dny předtím nevyspala, jasně, ale přijde mi, že se jen vymlouvám. Takže jsem se pozdě vzbudila, pozdě snídala a necvičila. Ehm, jo. Necvičila jsem už tři týdny, protože to pořád jaksi nevycházelo. A dneska jsem se prostě necejtila dost fit. Od rána se mi motá hlava a je mi všelijak. Asi tím dlouhým spánkem, nevím... Ale fakt mě to štve.

Dneska se mě něco snaží vytočit

Ale já se nedám. ani náhodou. Prostě ne. Jen přes moji mrtvolu. Dneska jsem se rozhodla být naprosto stresuodolná. Sice se mi to zatím daří jen částečně, ale... Jak říkám, já se nedám.

Začalo to už tím, že jsem se vzbudila s poměrně slušně bolavou hlavou. V den, kdy mám volno (a po skoro dvou tejdnech jsem v ten volnej den taky doma), tudíž jsem si po dlouhý době mohla zase zacvičit. No, vzhledem k tý bolesti hlavy... Správně, nemohla. A to radši nemluvím o tý podpásovce, jak ta bolest během dne polevovala, polevovala, načež se v mý běžný cvičící době zase rozjela pěkně naplno. Samozřejmě, že jen asi deset minut, poté, co jsem si vzala slabej prášek, jen jako pojistku. A tudíž si nemohla vzít silnější. Oh, well.

38. USA, 39. Taiwan, 40. Rusko, 41. Taiwan

Ehm, jo, tak jsem asi zase nějak zapomněla publikovat články týkající se Postcrossingu, co? A to mi tu zbývá hned deset pohledů, co vám chci hodit. Dva z toho ještě ani nemám nafocený, i když přišly už někdy v srpnu. Oh, well. Ale před pár dny jsem poslala pár pohledů, když pošlu ještě dalších pár, tak mi konečně začnou zase i přicházet, takže... No, asi je čas to sem šoupnout. Takže dneska tu máme čtyři vážně hezký až naprosto boží pohledy. Chcete je vidět, hm?

Jsem strašně líná

Je to můj problém snad odjakživa. Jsem prostě taková. Nerada se namáhám, povinnosti mám tendenci odkládat na neurčito (i když si to objektivně vzato nemůžu dovolit), vždycky jsem nesnášela fyzickou aktivitu... Hodně se to změnilo, když jsem začala s Jillian, ale flákání se mám pořád tak nějak v krvi.

Třeba tenhle článek píšu v době, kdy bych měla číst Jeptišku, kdy jsem chtěla vylosovat a napsat pohledy na Postcrossing, měla bych se kouknout na ortoepii a šiklo by se mi i něco málo napsat. Ehm.