tag:blogger.com,1999:blog-82634908931563841832024-03-06T00:47:50.783+01:00I am and always will be the optimistThe hoper of far-flung hopes and dreamer of improbable dreamsArvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.comBlogger209125tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-92177557046387710642015-08-11T22:58:00.001+02:002015-08-11T22:58:11.214+02:00Drhací mánie #2<div style="text-align: justify;">
Možná vás to překvapí, ale i v tomhle neskutečným vedru drhám náramky. No jo, to víte, prostě mě to baví, a navíc je to i způsob, jak se takhle v létě zabavit. Když se mi mozek roztéká a hrozí vytéct ven uchem, tak se prostě nedokážu soustředit na čtení. Místo toho si pouštím filmy (když jsou to ty s RDJ, skončí to obvykle tím, že je mi ještě větší vedro) a v průvanu z větráku tiše sedím a drhám. Teď mám jeden konkrétní plán, na kterej se vážně hodně, hodně těším. Ale nejdřív vám sem hodím ještě pár náramků, co jsem vytvořila ještě před tou vlnou veder. A samozřejmě, že všechny tak nějak najdete na Fleru... ;)</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-7sX9BNtMwNEaQivSDQ82pYMNKssDFZwOHeIN9udIwonbyFnIGDu68GB2LTSPzxX5cFa96rw-Smcgkj8K2MyVWZ51r82wxSu0C9OhSn4EtFW5GMXZxN4Cuoh2bYL8GduAe4D3afKctfdS/s1600/DSC00151.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-7sX9BNtMwNEaQivSDQ82pYMNKssDFZwOHeIN9udIwonbyFnIGDu68GB2LTSPzxX5cFa96rw-Smcgkj8K2MyVWZ51r82wxSu0C9OhSn4EtFW5GMXZxN4Cuoh2bYL8GduAe4D3afKctfdS/s320/DSC00151.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.fler.cz/zbozi/neons-6486060">Neons</a></div>
<div style="text-align: center;">
<i>To jsem takhle v galanterii popadla bavlnky, nějak to zkombinovala... A výsledek absolutně předčil moje očekávání. Název mluví za všechno, ne? :D</i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyY5OerWvuImnko4RollyV5J6T5hClGX_4GXFJ0KJQ4vG5HW_aaSz3RLVAtKqqriu1HF6F5kpHhSnCTW9eezOkiGZKZ897LuQiPNTq-tRBPvECuRzBWhrqLQKaInTb-1CUpfERQddWlRqt/s1600/DSC00201.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyY5OerWvuImnko4RollyV5J6T5hClGX_4GXFJ0KJQ4vG5HW_aaSz3RLVAtKqqriu1HF6F5kpHhSnCTW9eezOkiGZKZ897LuQiPNTq-tRBPvECuRzBWhrqLQKaInTb-1CUpfERQddWlRqt/s320/DSC00201.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.fler.cz/zbozi/pastels-6488087">Pastels</a></div>
<div style="text-align: center;">
<i> I tady název tak nějak vypovídá o tom, co můžete od náramku očekávat. Tentokrát ty barvy vůbec nebyly můj nápad, strčila mi je do ruky kamarádka. No, původně byla ta kombinace horší, tady jsem jí to už trochu zkorigovala...</i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzHCIsCLe0KslI6kbEW-WPnUYYeLJjaSuKgaGdw60jnNJeNlqcuz5Z2TahPuUWZsQsUH75dm0sGOUW-QKko5TzbGbGGrmyKtPnJGX9Mmvg4Yfbk4IjWc2nbZyU-enydFEXUdjRCh52gCN7/s1600/DSC00184.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhzHCIsCLe0KslI6kbEW-WPnUYYeLJjaSuKgaGdw60jnNJeNlqcuz5Z2TahPuUWZsQsUH75dm0sGOUW-QKko5TzbGbGGrmyKtPnJGX9Mmvg4Yfbk4IjWc2nbZyU-enydFEXUdjRCh52gCN7/s320/DSC00184.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.fler.cz/zbozi/mr-green-6503308">Mr. Green</a></div>
<div style="text-align: center;">
<i> A tak to vypadá, když zasáhne nuda a jediné dvě delší bavlnky, co jsou ještě doma, jsou dva odstíny zelené. No, prostě jsem to zkusila. Výsledek nic extra, ale co už...</i></div>
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJoOi3DwRDsHXFfkWJOeAOpZMjXHyoWrp9tOwPe4HNQL2xEPelyRHECcCFDo-eBoB2TOXV4CFQOa1vI8pWYsnJ_BkIwu4oFi5uHxz1ao3XA-rWs7U7nNz6xvPJjISMZ0kfgmIOgupo4yI7/s1600/DSC00219.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJoOi3DwRDsHXFfkWJOeAOpZMjXHyoWrp9tOwPe4HNQL2xEPelyRHECcCFDo-eBoB2TOXV4CFQOa1vI8pWYsnJ_BkIwu4oFi5uHxz1ao3XA-rWs7U7nNz6xvPJjISMZ0kfgmIOgupo4yI7/s320/DSC00219.JPG" width="320" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<a href="http://www.fler.cz/zbozi/sweet-romantic-6504433">Sweet Romantic</a></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Na potenciálního aromantika mám až podezřelou zálibu v přeslazených kombinacích. Ale když ono to vypadá roztomile. Především ty srdíčka. Mimochodem, i když u tohohle vzoru jsem se trochu inspirovala jedním, co jsem zahlídla na netu, tahle jeho konkrétní podoba pochází z mojí hlavy... ;)</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i> </i></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-30621376016705502792015-07-26T16:08:00.000+02:002015-07-26T16:08:28.148+02:00Drhací mánie #1<div style="text-align: justify;">
Tak je to se mnou vždycky. Mám období, kdy pár týdnů zběsile drhám náramky přátelství, a pak pár let nic. Pak to na mě zase přijde, baví mě to... A zase pár let nic. Z nápisu vám asi může být jasné, že období 'pár let nic' u mě právě skončilo a já se zase jednou vrhám na to, co mě baví už od dětství. Ani nevím, proč jsem s tím vlastně posledně přestala. Možná jsem neměla pocit, že jsou náramky přátelství dostatečně cool. Ale víte co? Náramky přátelství jsou a vždycky budou cool. A až milostivě vyčerpám barevné kombinace, co mám v hlavě, budu si muset nějaký udělat taky pro sebe, ať nejsem jako ta kovářova kobyla, co chodí bosa...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Co vím přesně, je to, proč jsem se ke škubání náramků vrátila. Znáte to, prázdniny, volno, spousta času na zabití, sledování filmů a seriálů... Potíž je v tom, že já když se na něco koukám, potřebuju zároveň zaměstnat ruce nějakou nenáročnou a relativně monotónní činností. V zimě jsem si takhle upletla šálu, teď holt padla volba na náramky přátelství. Nejdřív jsem vyčerpala starší zásoby použitelnějších bavlnek, pak jsem se vydala do galanterie. Naneštěstí jsem s sebou vzala i kamarádku, takže z toho vzniklo i pár... méně šťastných kombinací, co by MĚ nikdy nenapadly, ale tak co už. Třeba se to někomu zalíbí.</div>
<a name='more'></a><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Mimochodem, všechny tyhle náramky mám taky u sebe na Fleru (pod každým náramkem najdete odkaz přímo na příslušnou položku), protože já to prostě a jednoduše neunosím (to je tak, když vás baví kombinovat barvy, co byste si sami nikdy nevzali na ruku), takže kdyby někdo snad měl zájem, víte, co s tím, že? :D</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak se nenápadně mrkneme na prvních pár kousků... </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZbbkcVnf5b-EAySOPr_wARAJNYPn0xjsfZGkaRlZtosdm6htgOg6fWJ0OqafV2ANx80lXo9SxbuOEdZKmRsEAK_Fyz925V58-yC6umfn0Jl__k3caFLm5gdyPSJTmqLXVsjmBtRHoeGyl/s1600/DSC00120.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZbbkcVnf5b-EAySOPr_wARAJNYPn0xjsfZGkaRlZtosdm6htgOg6fWJ0OqafV2ANx80lXo9SxbuOEdZKmRsEAK_Fyz925V58-yC6umfn0Jl__k3caFLm5gdyPSJTmqLXVsjmBtRHoeGyl/s400/DSC00120.JPG" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><a href="http://www.fler.cz/zbozi/queer-6483728">Queer</a></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Protože nějaká ta duha se v nabídce vždycky hodí. Vlastně myslím, že bych měla mít duhovejch věcí víc, aby se neřeklo... </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmEYkb4WZ79jzrkMi243uCGDbAfPoaCm_1K2wTjjhIhmXlqcgeYG72uz4SCxVy6PtwQrx49adBRY1WuZ-bBAnjd45asjyfbelpNvRmcc1y9q7-h7TSAiRHLLo3s2UALDew5lDUYfams-If/s1600/DSC00140.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmEYkb4WZ79jzrkMi243uCGDbAfPoaCm_1K2wTjjhIhmXlqcgeYG72uz4SCxVy6PtwQrx49adBRY1WuZ-bBAnjd45asjyfbelpNvRmcc1y9q7-h7TSAiRHLLo3s2UALDew5lDUYfams-If/s400/DSC00140.JPG" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><a href="http://www.fler.cz/zbozi/be-bi-6484247">Be Bi</a></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>A když už je tu ta duha, nebyla bych to já, abych taky nevyrobila náramek nenápadně se týkající bisexuální hrdosti... (Vlastně myslím, že přesně tenhle si uděám pro sebe, ehm.) </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikToXyCX3fWAHBdQEOVzfjMNXUfG0SdK9fcFXqeJMGIZIDF9tXrJbi23puXqJXrVIpIYyzcA_Iv_8n5VtaoF7-xh_LdiO7v9zGyuq_afpJSPmY4ZoPoC53PiNt0kD4ULSMjgoAEA33aZ-C/s1600/DSC00134.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikToXyCX3fWAHBdQEOVzfjMNXUfG0SdK9fcFXqeJMGIZIDF9tXrJbi23puXqJXrVIpIYyzcA_Iv_8n5VtaoF7-xh_LdiO7v9zGyuq_afpJSPmY4ZoPoC53PiNt0kD4ULSMjgoAEA33aZ-C/s400/DSC00134.JPG" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><a href="http://www.fler.cz/zbozi/washed-out-6483652">Washed-out</a></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>Tohle je vážně výsledek zoufalýho hledání použitelnejch bavlnek, co mám v zásobě. Ale ve výsledku vypadá docela hezky. Kdysi jsem náramek v dost podobných barvách sama nosila... :D </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOlGjauiX6orbYPHG0w-qQ2_BiFT76SODSILibg_xQvRBwGaVHwPCqg6nBb3P6GErXM4t4iWYSwx3SJ2_zKagaUWTIRvh7gK9pwhV-RBRKXbag_ijvdpIJxvJx_pQGhQ2_c3DhyLYiVAWS/s1600/DSC00171.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiOlGjauiX6orbYPHG0w-qQ2_BiFT76SODSILibg_xQvRBwGaVHwPCqg6nBb3P6GErXM4t4iWYSwx3SJ2_zKagaUWTIRvh7gK9pwhV-RBRKXbag_ijvdpIJxvJx_pQGhQ2_c3DhyLYiVAWS/s400/DSC00171.JPG" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><a href="http://www.fler.cz/zbozi/harlequin-6485358">Harlequin</a></i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>No, a nakonec trocha kreativity v galanterii. Takhle to dopadá, když prostě berete nápadné barvy a pak je nějak plácnete k sobě. Ale mně se to tak upřímně hodně líbí... </i></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-43986896147778124652015-07-07T12:40:00.000+02:002015-07-07T12:40:21.508+02:00Spojení - Kapitola 42<div style="text-align: justify;">
<i>Zdravíčko. Vzhledem k tomu, že za chvíli zvedám kotvy a odplouvám směr kamarádka a zítra společně s ní směr Vizovice, pročež nebudu mít nějakou dobu přístup k počítači, dočkáte se poslední kapitoly téhle mojí slátaniny trochu dřív, než jste možná očekávali. No jo, je to tak, poslední kapitola. Na jednu stranu je to pro vás dobře, protože už vám odpadne čekání na to, kdy milsotivě hodím další část, na jednu stranu je to špatně, protože, no, nebudu házet fanfikci žádnou. :D Pokud se nestane zázrak a mě zase jednou nenapadne něco, co budu mít chuť napsat česky, což... No, nevím. Uvidíme, co budoucnost přinese. :D</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Každopádně vám přeju, ať si tuhle poslední kapitolu pěkně užijete, děkuju vám za to, že jste ji četli, a díky i za případné komentáře. Vážně, hodně to pro mě znamená. :)</i></div>
<a name='more'></a><i> </i><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tony se posadil na gauč vedle tmavovlasého boha.</div>
<div style="text-align: justify;">
Loki nezareagoval, když mu jeho duševní dvojče poklepalo na rameno. Nepohnul se, když do něj vynálezce důrazně šťouchl. A jako by ani neviděl, jak mu miliardář přímo před obličejem luskl prsty.</div>
<div style="text-align: justify;">
Tony se zamračil.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Loki?“ řekl opatrně. „Nechci tě rušit z nějakýho hlubokýho rozjímání, ale... Co všichni odešli, přijdeš mi kapku mimo.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Loki zamrkal a mírně zmateně se na Tonyho otočil.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Promiň, říkal jsi něco?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jsi v pohodě?“ kousl se Tony do rtu. „Není tohle následek toho, jak moc ses během toho svýho plánu vyčerpal? Nemám zavolat Thora?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne. Ne...“ pousmál se Loki. „Jen jsem se zamyslel. Omlouvám se.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Aha. Chápu. A na co... Na co myslíš, jestli se můžu zeptat?“</div>
<div style="text-align: justify;">
Oba zároveň se na gauči otočili, tak, aby k sobě seděli čelem.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tvůj tým,“ zamumlal Loki. „Tvůj tým mě bere... jako svoji součást. Na nic se neptali. Nedomlouvali se. Prostě mě jen tak začali vnímat jako jednoho z vás. I můj bratr. Věděli, že tu nejsem natrvalo, věděli, že se nakonec vrátím ke... svým původním záležitostem, ale začali mě brát jako jednoho z nich.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„No, nechtěl jsem ti říkat, ale já tě taky beru jako jednoho z nás,“ pokrčil Tony rameny.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Proč? Nic jsem neudělal.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zachránil jsi Natashu, vyléčil jsi mi zlomenou ruku, doplňuješ Clintovi šípy, spolupracuješ se mnou a Brucem v dílně, účastníš se společenskýho života ve věži, jo, a vytáhl jsi mě a Thora z trosek budovy, který sice ani jednoho neohrožovaly na životě, ale čekat na to, až se k nám prokopou, by byla pekelná nuda.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To není moc,“ zavrtěl Loki hlavou.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Taky tu zas tak dlouho nejsi,“ frkl Tony. „Sněhurko, vážně, je to dost. Kurva, jak moc tě tvůj otec zničil, že nedokážeš přijmout uznání, když se ti něco povede?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Já nevím. Hodně?“ pokrčil Loki rameny.</div>
<div style="text-align: justify;">
„V tom případě ti asi budu muset vysvětlovat, že pro nás děláš docela dost. Nemluvě o tom, co děláš PRO MĚ. Oni ani nevědí, že jen díky tobě se mi už věčnost nezdála noční můra. Že mě uklidňuje už jen to, že v noci ležíš vedle mě.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Já jen...“ Loki sklonil hlavu. „Nejsem na tohle zvyklý. S Thorovými ásgardskými přáteli jsem bok po boku bojoval stovky let, a nikdy mě mezi sebe nepřijali. Byl jsem jen přítěž, kterou akceptují, aby potěšili mého bratra.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Myslíš tři mušketýry s ženskou verzí D'Artagnana?“ pozvedl Tony obočí. „Od těch bych to ani nečekal. Ale jak vidíš, my, ubohý Midgarďani, se na to koukáme jinak. Ale to bude tím, že celkově nejsme tak cool jako oni, to víš.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Pro mě jste mnohonásobně víc cool,“ usmál se Loki. „Omlouvám se. Pokusím se nad tím moc nepřemýšlet a prostě... to přijmout, jak to je.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Správně. Hodnej kluk.“ Tony se naklonil a věnoval Lokimu krátký polibek. „Ale musím říct, že je rozkošný vidět toho chladnýho a sebevědomýho boha, jak se zdráhá uvěřit, že by ho někdo mohl mít rád.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Starku, radím ti, mlč. A mimochodem, tato situace se velice rychle vyřeší, až odsud odejdu.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Tony vytřeštil oči.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Počkej, počkej. JAK odejdeš? Kam bys chodil?!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Zpátky do svého bytu? Ke svému starému životu?“ pokrčil Loki rameny. „Dál se budu věnovat studiu starých spisů. Možná najdu způsob, jak naše spojení zrušit. Nějaký, o kterém nevěděla Amora, o kterém neví Odin... Musí něco existovat.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Proč?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co proč?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Proč, Loki? Co jsem ti provedl tak hroznýho, že chceš odejít?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Neudělal jsi mi nic, Anthony. Vůbec nic. Jen... Bude to lepší, věř mi. Lepší pro nás pro oba.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ale já nechci,“ protestoval Tony. „Neposlouchal jsi mě před chvílí? Díky tobě nemám noční můry. Cítím se v bezpečí, když spíš vedle mě!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Efekt spojení, nic víc. Dřív nebo později ho zruším, snad. A když ne, zvykneš si-“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nechci si zvykat. A nechci, abys něco rušil, sakra! Nechci!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Anthony, nerozčiluj se.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nerozčiluju se!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ale ano, ROZČILUJEŠ. Dobře, pochopil jsem, nechceš, abych odešel, ale já MUSÍM, copak to nechápeš?!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Samozřejmě, že nemusíš. Proč bys musel?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Protože mi na tobě začalo až moc záležet, zatraceně!“</div>
<div style="text-align: justify;">
Tony se zarazil s ústy pootevřenými, tmavýma očima dokořán a mozkem absolutně prázdným. Pár nekonečných vteřin na Lokiho jen tupě zíral, než se mu podařilo zase najít hlas a funkční kousek mozku, který by dokázal zformulovat odpověď.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Moc... záležet?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Nechci o tom mluvit. Zapomeň, že jsem něco řekl.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Řekl jsi. Jak... Jak jsi to myslel?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Starku?“ změřil si ho Loki podezřívavým pohledem. „Skutečně teď cítíš... radost?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jasně. Jasně, že jo,“ zasmál se Tony. „Protože jestli jsi to myslel tak, jak myslím, že jsi to myslel, tak jsem se do tebe taky zamiloval, idiote.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Teď byla řada na Lokim, aby na moment ztratil řeč. Tony mohl cítit jeho zmatek, ale zároveň s tím naději, která se odrážela i v zelených očích.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Tak proto...“ vydechl Loki.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Proto nechci, abys odešel. Proto tě chci vedle sebe v posteli. Proto jsem se po tobě sápal v tý kuchyni. Proto mě to tak bolelo, když jsem přemejšlel o tom, že by se mělo to zkurvený spojení zrušit a ty vypadnout z mýho života.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Proto to Amořino kouzlo nefungovalo, jak mělo.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Co?“ zamrkal Tony.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Dnes. Její kouzlo. Není to běžná milostná magie, je to kontrola mysli prostřednictvím falešného pocitu lásky. Ale ta nejde použít na někoho, kdo už miluje někoho jiného. Magie nemůže stát nad reálnou láskou.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„To je ta nejkýčovitější věc, co jsem kdy slyšel. A mimochodem, vážně mě uráží, že ti vyznám lásku, a ty na to reaguješ tím, že začneš přemýšlet o tom, proč mě nějaká blonďatá slepice nedokázala přimět, abych po ní toužil. Víš, obvyklá odpověď je-“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Taky tě miluju, Anthony. Lepší? A to jsem si říkal, že se do své spřízněné duše zamilovat nehodlám.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Hele, napadlo tě, že spřízněný duše se do sebe nezamilovávaly prostě proto, že vaše společnost je zoufale homofobní? Nebo protože na sebe prostě vždycky narazili dva heteráci? Jenže když se takhle potkají dva bisexuálové, z nichž ani jeden by se nedal označit za stoprocentně příčetnýho... Jaká je šance, že si odolají? Zejména když jeden z nich je až neuvěřitelně a nadpřirozeně sexy?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Teď mluvíš o sobě, že?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jo. Ale ty taky nejsi k zahození.“</div>
<div style="text-align: justify;">
Loki vzal Tonyho ruce do svých dlaní.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Prosím, řekni, že nechceš, abych našel způsob, jak ti vrátit smrtelnost,“ zašeptal.</div>
<div style="text-align: justify;">
„To bych ti neudělal,“ pousmál se Tony. „A navíc, už si pomalu začínám zvykat na to, že budu žít trochu dýl, než jsem předpokládal. Možná by ses mohl postarat o to, aby to byla zábava, hm?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Anthony,“ kousl se Loki do rtu. „Slibuji, že postarám. Vezmu tě do Ásgardu a nechám tě prozkoumat, co jen budeš chtít, procestujeme společně světy, Vanaheim, Alfheim-“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Loki? Já narážel spíš na sex.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ach. Ovšem. A předpokládám, že na na sex v dlouhodobém hledisku, jako spíš-“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jako spíš 'tohle byl zatraceně dlouhej den, ale vezmi mě do ložnice a pořádně mi to udělej, protože to jediný, po čem teď toužím, je zatancovat si horizontální tango'. Přesně tak. Jo, a pak bych asi zase jednou nepohrdnul dlouhým líbáním, protože si na to fakt začínám zvykat, ale to počká.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Midgarďani,“ zvedl Loki oči v sloup.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Množný číslo, jo?“ naklonil Tony hlavu. „S kolika z nás jsi měl tu čest? Měl bych žárlit? Kolik jich musím zlikvi-“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jsi první. A poslední. Spokojený, Anthony?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ne. Protože pořád sedíme na gauči, když jsme už dávno měli bejt v-“</div>
<div style="text-align: justify;">
Loki si ho přitáhl k sobě a políbil ho tak vášnivě, že Tony na několik okamžiků zapomněl i dýchat. Sotva zase začal, ucítil, jak je Lokiho magie přenáší do postele. Jejich oblečení se po cestě kamsi vytratilo.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
„Jarvisi, NO TAK!“ zaskučel Clint. „Nikdo tě nenutí zradit Tonyho! A nechceme, abys nám prozradil státní tajemství! A nemusíš to ani říkat jasně, pokud ti to pomůže. Jen potřebujeme vědět, jestli to je mezi Tonym a Lokim tak vážný, jak se zdá! Prosím?“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Bohužel, pane, nejsem oprávněn vám tuto informaci sdělit,“ zopakoval paličatě Jarvis.</div>
<div style="text-align: justify;">
„Ani já to nemám právo vědět?“ zeptal se Thor se svým nejúčinnějším výrazem štěněte na tváři. „Týká se to přece mého bratra!“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Jediné, co vám mohu říct, pane, je to, že se zdá, že pan Laufeyson Avengers Tower jen tak neopustí. A že pozvat na příští oslavu narozenin pana Starka striptérku by mohlo vést k politováníhodným magickým incidentům.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„Já to říkala,“ usmála se Natasha. „Stačilo se na ně dneska podívat.“</div>
<div style="text-align: justify;">
„No jo, lásko, jsi nejlepší,“ kývl Clint a pozvedl svou plechovku s pivem. „Tak vážení... Na náš novej pár. A na to, ať to s nima přežijeme. Protože tohle bude ještě pořádná jízda.“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-71514302127468798872015-07-05T00:24:00.000+02:002015-07-05T00:24:05.055+02:00Spojení - Kapitola 41<br />
<i>Hergot, to je to tak dlouho od poslední kapitoly? Ehm, no, na tohle se asi nedá říct nic jinýho než 'hups'. a možná taky 'omlouvám se'. Říkám si, že můžete bejt rádi, že tahle fanfikce už příští kapitolou skončí, protože moje pracovní morálka je na tom zjevně fakt mizerně. (Teda, ona je na tom mizerně jen co se týče týhle fanfikce, co se týče mojí momentálně rozpracovaný anglicky psaný, jsem na tom s morálkou líp než bych možná měla bejt.) Ne, já mlčím, mlčím. Prosím, užijte si tuhle kapitolu. Už vás nebudu vyrušovat...</i><br />
<a name='more'></a><br /><br />
<br />„Thor na sobě neměl sledovací zařízení?“ zavrčela Natasha. „PROČ na sobě neměl sledovací zařízení, zatraceně? Proč jsme dávno nějaké nepřipnuli na Lokiho? Může mi to NĚKDO vysvětlit?!“<br />„Lásko, nechci ti do toho kecat, ale je to i tvoje vina,“ pokrčil Clint rameny. „To ty jsi nám tvrdila, jak tomu hajzlovi můžeme věřit...“<br />„Clinte, nejsme v soukromí,“ frkla Natasha. „Takže mi LASKAVĚ neříkej lásko!“<br />„Promiň,“ vzdychl Clint. „Ale vážně bych ocenil, kdyby sis nevylejvala svůj vztek na mně, když se zlobíš především na sebe. Já to chápu, taky jsem na sebe naštvanej, že jsem mu věřil, ale tím, že na tebe budu ječet, nic nezměním. A že na tom neseš pěknou část viny.“<br />„Co si to vůbec DOVOLUJEŠ?“<br />„Řekni, že to není pravda. Řekni, že jsi to nebyla ty, kdo nám řekl, že je Loki důvěryhodnej, protože nás pár měsíců chránil. Víš, skoro jsem uvěřil tomu, že vážně nemá nějakej svůj VĚTŠÍ plán.“<br />„Skoro? Já mu uvěřil úplně,“ zamumlal Bruce. „Idiot, jsem idiot. Ale prosím, můžete se přestat hádat? Prosím.“<br />„Jasně. Promiň,“ kousl se Clint do rtu. „Jarvisi? Pořád nic nemáš?“<br />„Je mi líto, pane. Procházím záběry bezpečnostních kamer po celém světě, ale nepodařilo se mi na nich najít nikoho z hledaných.“<br />„Na co si to vůbec hrajeme?“ zeptal se Steve. „Loki umí měnit podoby. Je to mistr iluzí. Když nebude chtít, nemáme šanci ho najít.“<br />„Tak nezbývá než doufat, že bude chtít. A že mezitím nic neudělá Tonymu,“ řekla tiše Natasha a ztěžka dosedla na opěrku Clintova křesla. „Jestli udělá, nikdy si to neodpustím.“<br />Lučištník ji vzal kolem ramen a opatrně ji stáhl na svůj klín, aby ji mohl obejmout.<br />„Nat. No tak, není to přece tvoje vina...“<br />„Ne? Před chvílí jsi tvrdil, že je.“<br />„Věřili jsme mu všichni,“ zavrtěl hlavou Steve. „Všichni. A teď jsou Tony i Thor pryč. Až se mi Loki dostane do rukou...“<br />„Nedostane,“ ujistil ho Bruce. „Já si ho najdu první.“<br />„Promiň, Bruci, ale ani Hulk nebude rychlejší než moje šípy. A jestli zjistím, že se Tonyho nějak zbavil, tak...“<br />„Musím vás informovat,“ ozval se náhle Jarvisův hlas, „že na terase pana Starka se právě otevřel Bifrost.“<br />Natasha vyskočila na nohy. „Loki?“<br />„Bohužel, zatím není zjevné, o koho jde.“<br />„Pošli nám výtah. Jedeme nahoru,“ zavelel Steve. „Vstávat, všichni! A nezapomeňte si zbraně.“<br />Když se před nimi otevíraly dveře výtahu, Jarvisův hlas se ozval znovu.<br />„Mohu potvrdit, že na terasu právě dorazil pan Laufeyson. A je ve společnosti pana Odinsona i pana Starka.“<br /><br />Tony prošel prosklenými dveřmi terasy jako první.<br />„Vítejte doma, pane,“ ozval se Jarvisův hlas. „Musím vás bohužel informovat, že se nacházíte ve společnosti SHIELDem momentálně nejhledanějšího zločince. Z vašeho chování ovšem usuzuji, že není třeba vyhlašovat poplach.“<br />„Správně, Jarvisi, hlavně žádnou paniku,“ kývl Tony. „Loki, nech mě hádat, asi ses neobtěžoval o tom svým plánu informovat vůbec nikoho, co?“<br />„Informoval jsem Thora,“ pousmál se unaveně Loki. Výtah cinkl. „Musím přiznat, že ne, nikomu dalšímu jsem se nesvěřil. Vlastně je možné, že Clint mohl získat určité-“<br />„Ty ZASRANEJ ZMETKU!“<br />Ozvalo se zadrnčení tětivy. Tony nestihl ani mrknout, než k Lokimu dorazil vystřelený šíp, ale bůh onen šíp dokázal zachytit mezi prsty a tím vcelku efektivně zastavit.<br />„Jak jsem získal, mohl získat určité ne zcela nepodložené obavy, že jsem vás zradil.“<br />Následující šíp shořel ve vzduchu. O setinu sekundy později Barton zjistil, že jeho luk i toulec kamsi zmizely. Natasha sáhla po noži, ale nahmatala jen vzduch. I Stevův štít byl náhle pryč.<br />„Dobře, chápu,“ frkl Bruce a udělal krok vpřed. Jeho oči začaly získávat podezřele zelenou barvu. „Tak si to zopakujeme, Loki...“<br />Přesně v tu chvíli se vzpamatovali jak Thor, tak Tony. První jmenovaný pozvedl své kladivo a postavil se před bratra. Druhý nebojácně vyrazil přímo proti Brucovi.<br />„Ne. Ne! Zlobivej Hulk!“ vyhrkl. „Klid, Bruci. KLID. Není to tak, jak to vypadá. VŠICHNI se uklidníme, ano? Děkuji.“<br />„Nesnaž se, Tony,“ zavrčel Bruce, ale zelená se zatím ještě nerozšířila z jeho očí. „Spojil se s Amorou, aby jí dal Thora. Unesli jeho i tebe!“<br />„Thor je tady. Vidíš? Tamhle,“ ukázal Tony nejistě za sebe. „A já jsem přímo tady. A Loki je tady. A není tu žádná Amora. Byl to jen trik, co měl za úkol dostat Amoru do ásgardskýho vězení, kde ta mrcha pěkně dlouho zůstane. Jen past. Na ni. Abysme se jí všichni zbavili a ona přestala jít po Thorovi. Byl to Lokiho plán!“<br />„Ne, to teda nebyl,“ řekl Clint. „Byl jsem tam. Viděl jsem, jak se zase otočil proti nám!“<br />„Clinte-“<br />„Neříkej mi Clinte, ty hajzle!“<br />„Bartone,“ vzdychl rezignovaně Loki. „Kdybych se otočil proti vám, nikdy bych tě nenechal, abys přežil. Zabil bych tě na místě. A URČITĚ bych se pak nevracel SEM s Thorem a Anthonym. A kdyby, měl bych na rukou pouta.“<br />„Jo. To je ono. Měl by pouta!“ kývl horlivě Tony. „No tak, Brucie, zlato. Víš, že má pravdu. Klid. Vážně bych byl rád, aby mi můj milenec zůstal vcelku, ano?“<br />Bruce zavřel oči a zhluboka se nadechl. Opakovaně.<br />„Jak máme...“ řekl pak tiše. „Jak máme vědět, že neměl úplně jiný plán? Jak máme vědět, že se prostě jen nezačal tvářit, že jeho plán byl porazit Amoru, když se jeho původní plán začal hroutit?“<br />„Chytrá otázka,“ zamumlal Loki. „A velice rád vám na ni poskytnu odpověď, ale pokud dovolíte, nejdřív bych se na chvíli posadil. Vyčerpal jsem značné množství své magie a jsem děsivě unavený.“<br />„Jsi si jistý, že jsme neměli ještě zůstat v Ásgardu?“ zeptal se Thor. „Tam by se tvá moc obnovila rychleji.“<br />„Ano, ale sám vidíš, jaký zmatek způsobila už tahle naše absence,“ mávl Loki rukou směrem ke shromážděným Avengers. „Krom toho, viděl jsi Anthonyho výraz v okamžiku, kdy spatřil palác. Do deseti minut by se o můj problém s otravným duševním dvojčetem postaral Ničitel.“<br />„Hej! Otravný duševní dvojče je tu taky!“<br />Loki se svezl na pohovku.<br />„Jsem si toho plně vědom. Jarvisi? Mohl bys mi k tomu vysvětlování objednat pizzu? A pořádný hamburger. A dvojité hranolky. Děkuji.“<br /><br />„No, a to je všechno,“ řekl Tony. „Už nám konečně věříte, že to byl plán celou dobu? Sice netuším, proč jsem o něm nevěděl předem, ale BYL to plán.“<br />„Potřeboval jsem od tebe upřímné reakce,“ zamumlal Loki. „Nemůžeš mi lhát. Kdybys věděl, že jsem nezradil, nemohl bys mi nadávat, zuřit... A Amora by poznala, že je něco špatně.“<br />„Věděl jsem, že jsi nezradil. Poznal jsem to. CÍTIL jsem to.“<br />„Nemohl sis být jistý, Anthony.“<br />„Na devadesát devět procent jsem si jistej byl.“<br />Loki se usmál a položil dlaň na Tonyho koleno. Ani jeden z nich si nevšiml, že Natasha vstala z křesla a vydala se k nim. Vlastně to postřehli až v okamžiku, kdy agentka Lokimu uštědřila pořádnou facku.<br />„Tak fajn, Loki. Řeknu ti to jen jednou,“ zavrčela. „Příště žádné přísně tajné sóloakce. VŽDY předem informuješ buď mě, nebo Steva. Jestli ještě jednou provedeš něco, jako byl ten dnešní kousek, budu s tebou nakládat jako se zrádcem. Jsi člen týmu, takže se tak laskavě chovej. Je mezi námi jasno?!“<br />„Jasno, Natasho,“ kývl Loki. „Ehm, moment... Kdy přesně jsem se stal členem týmu?!“Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-46646517494227288902015-06-21T23:18:00.001+02:002015-06-21T23:18:07.680+02:00Spojení - Kapitola 40<div style="text-align: justify;">
<i>Tak si říkám, že kdyby se udělovaly medaile za neschopnost, nejspíš bych si ji tímhle zajistila. No jo, já vím, jsem příšerná, ale... Snad mi odpustíte, že jste po tom cliffhangeru museli tak čekat. Ne? Ehm, dobře, tak asi ne...</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />Tony sledoval, jak se k němu Loki otáčí zase zády a vydává se od něj, směrem k oknu.<br />„Jak víš, od počátku jsem vůči našemu spojení měl jisté výhrady. Koneckonců, měl jsi je také,“ řekl klidným hlasem Loki. „V poslední době jsi mě dokonce opakovaně žádal, abych tě toho problému zbavil. A ano, i pro mě to bylo všechno stále nesnesitelnější. Bohužel, i když jsem se SNAŽIL, nedokázal jsem přijít na to, jak nás toho prokletí zbavit. Naštěstí tady Amora to ví. A souhlasila, že to udělá. Samozřejmě, že ne zadarmo. To nikdy. Ale myslím, že můj bratr není zas tak vysokou daní, co ty na to, drahá?“<br />„Rozhodně ne,“ usmála se Amora.<br />Loki, který mezitím pomalým krokem došel až za její záda, přikývl.<br />„Pokud jde o to, proč jsi tu ty, Starku, bohužel jsem tě nemohl nechat na Midgardu, jakkoli bych RÁD. Měl jsi být pod vlivem kouzla lásky, neměl jsi o tomhle všem ani vědět, ale... No, naše plány vždy nevyjdou tak, jak bychom chtěli. Ty moje nevyjdou prakticky nikdy.“<br />„Promiň, hodláš se litovat?“ otočila na něj Amora hlavu. „Nebo mu to vysvětlíš?“<br />„Vysvětluji mu to. A on to chápe. Že, Starku? Chápeš. Už víš, že jsi nikdy neměl věřit lháři. Nikdo by nikdy neměl. Rozumíme si?“<br />Loki teď stál, poté, co svým pochodováním opsal kolem Amory kruh, zase přímo před Tonym. Vynálezce cítil, že se mu zase vrací vláda nad jeho vlastními rty.<br />„Ty zkurvenej parchante,“ vydechl.<br />„Vidím, že rozumíme,“ usmál se sladce Loki. „Amoro, drahoušku... Svou část dohody jsem splnil. Je načase, abys splnila svou. Zbav mě ho, prosím.“<br />„Ale ovšem. Bohužel...“ Amora pokrčila rameny. „Bohužel to nebude tak snadné.“<br />Loki srazil obočí.<br />„Prosím? Jak nebude snadné? Tvrdila jsi, že nic jednoduššího není.“<br />„Jak se to vezme,“ odkašlala si Amora. „Ten způsob je snadný. Ale tvé duševní dvojče by proti němu mohlo protestovat.“<br />„Proč? Musí se s někým vyspat? Pokud ano, věř, že protestovat nebude.“<br />„Ne. Ne, Loki. Je to... Musím to říkat?“ vzdychla. „Není žádné kouzlo, které by dokázalo zrušit spojení. Je možné potlačit jeho efekt, ale nikdy ne úplně.“<br />„Prosím?“ zamrkal Loki. „SLÍBILA JSI-“<br />„A jak říkám, ZPŮSOB je. Jen neobsahuje magii.“<br />„Nerozumím,“ řekl Loki.<br />„Já ano,“ ozval se Tony. „Myslím, že ano. Aby se to spojení zrušilo, musí jeden z nás umřít. Proto bych mohl protestovat. Protože ten jeden z nás budu já.“<br />„Je skutečně inteligentní, Loki,“ povzdychla si Amora. „Jaká škoda ho bude...“<br />„Hodláš ho ZABÍT?“ vydechl Loki. „Ne. Ne, Amoro. Na tom jsme se nedohodli. Měla jsi zrušit své kouzlo, zrušit ho tak, abychom z toho oba vyšli živí a V POŘÁDKU!“<br />„Promiň, Loki. Ale tento požadavek jsi specifikoval až v tuto chvíli.“<br />„Amoro...“<br />Tony polkl. Lokiho panika nebyl příjemný pocit. A jeho strach už vůbec ne.<br />„Neboj. Měl by ses z jeho ztráty vzpamatovat rychle. Během několika měsíců. Spojení ještě není zcela ustálené, bude to snazší.“<br />„To nemůžeš myslet vážně!“ vykřikl Loki. „Tohle jsem mohl udělat sám!“<br />„Ale samozřejmě, že nemohl. Víš, že ne. A já to samozřejmě také udělat nemohu. Jsem přece něžná žena. Naštěstí tu ale máme někoho, kdo to dokáže. A ten někdo je zcela pod mou kontrolou.“<br />Tonyho i Lokiho oči okamžitě střelily po Thorovi, který se stále jen idiotsky usmíval.<br />„Ne. Ne, nemůžeš ho nechat zabít jeho spolubojovníka!“ vyhrkl Loki.<br />„Klid. Nikdy to nezjistí,“ zasmála se Amora. „A i kdyby, veškerých nepříjemných pocitů, které z toho zjištění budou plynout, ho velice rychle a snadno zbavím. Neměj obavy, Loki. To, co tě nutí Starka bránit, je vaše pouto. Jen co bude pryč, vše bude v pořádku. I ty. Skoro. Thore? Zlikviduj Starka, buď tak hodný.“<br />Thor, aniž by se přestal usmívat, vykročil vpřed. Jeho ruka pevně svírala rukojeť kladiva. Tony hlasitě polkl. Náhle si nebyl tak jistý tím, že se s Lokim chápou. Vlastně si nebyl vůbec jistý.<br />Dokud na něj Thor nemrkl. A nezastavil se přímo vedle Lokiho.<br />Vzápětí je všechny od Amory oddělilo něco, co vypadalo jako mírně se vlnící nazelenalá energetická bariéra.<br />(A přesně to to nejspíš bylo, jak Tonyho napadlo.)<br />Amora hlasitě vydechla.<br />„Loki! Co má tohle... Thore, okamžitě je OBA zabij!“<br />Thor, stále s tím úsměvem na rtech, se otočil.<br />„Ne, Amoro. To se nestane,“ řekl.<br />„Víš, musím ti poděkovat,“ ušklíbl se Loki. Tony cítil, jak magická síla, která držela jeho tělo nehybné, povoluje. „Kdybys na Starka neseslala to zatracené kouzlo lásky, nikdy bych se tím odvětvím magie nezačal zabývat. Musím říct, že s tímhle plánem mi to studium velice pomohlo. Jak jinak bych dokázal zajistit, aby si Thor udržel svou vlastní vůli, když jsi na něj dnes seslala to zaklínadlo? Nejtěžší pochopitelně bylo zařídit, aby sis ty myslela, že ho zcela ovládáš, ale on cítil jen mírný vliv tvé mysli.“<br />„A lásku,“ frkl Thor. „Loki, mohl bys...“<br />„Jistě. Omlouvám se.“<br />Loki položil ruku na Thorův zátylek. Na zlomek vteřiny se objevila zelená záře. Thor prudce zatřásl hlavou.<br />„Ty...“ vydechla Amora. „Jak se opovažuješ mě zradit?!“<br />„Mám místo tebe zradit bratra?“ pozvedl Loki obočí. „Nemyslím. Krom toho, ty jsi mě zradila taky. Slíbila jsi, že mě zbavíš toho spojení.“<br />„A to jsem i chtěla!“<br />„Nikdy, Amoro, a to si pamatuj,“ zavrčel Loki a přikročil až k bariéře, která Amoru obklopovala ze všech stran, „nikdy bych tě nenechal Anthonyho zranit. A zabít ho můžeš jen přes moji mrtvolu.“<br />„S radostí,“ zasyčela.<br />„Pochybuji,“ usmál se Loki. „Thore? Můžeš vyrazit do paláce. Zařiď, ať si pro ni přijdou. A ať ji otec zavře do nejtemnější cely. Ať spoutá její magii. Ale ať o ní už nikdy neslyším. Prosím.“<br />„Jsem zpět co možná nejdřív.“<br />Thor zatočil kladivem a vyletěl oknem ven. Tony udělal na nejistých nohou krok vpřed. Amora za bariérou zjevně zuřila.<br />„Jak dlouho si myslíš, že mě tu udržíš?!“ štěkla. „Takové energetické pole ti ubírá spoustu magické síly. Není žádná šance, abys vydržel do doby, než se Thor vrátí! Krom toho, myslel si na to, že bych se mohla třeba...“<br />Její podoba se na okamžik stala průhlednou, než se vrátila zpět k normálu. Amora zaklela.<br />„Že by ses mohla přenést? Pomyslel,“ kývl Loki. „A samozřejmě, že vydržím dost dlouho. Nikdy jsi mě neměla nechat, abych tě obešel. V KRUHU. Nechápu, jak je možné, že jsi na to skočila. Že sis nevšimla, že ten kruh kouzlím.“<br />„Svítily ti konečky prstů, když jsi kolem ní šel,“ uvědomil si Tony. Ztěžka se o Lokiho opřel, ruku kolem jeho pasu. „Kurva. Na chvíli jsem si fakt myslel, že ses otočil proti mně.“<br />„Já vím, Anthony. Omlouvám se,“ vzdychl Loki. „Myslel jsem, že nás toho všeho zbavím. Nevyšlo to.“<br />„No, ale zbavil jsi nás Amory. Taky dobrý,“ pousmál se Tony. „Jen mi řekni, jsem pro tebe fakt tak nesnesitelnej?“<br />„Ano. Velice často. Ale nikdy tak, abych se tě chtěl zbavit.“<br />„Poslední dobou se zdálo, že je to přesně naopak, pokud mám bejt upřímnej. Víš-“<br />„Anthony, velice se ti omlouvám,“ vzdychl Loki. „Nechci, aby sis myslel, že jsem protivný. Ale teď bych se vážně potřeboval chvíli SOUSTŘEDIT.“<br />„Jasně. Promiň. Mlčím,“ zašeptal Tony. „Hele, myslíš, že bude někomu vadit, když se svalím tamhle do toho křesla? Nějak mám totiž potíže udržet se na nohou...“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-80004373848824469232015-06-14T00:28:00.001+02:002015-06-14T00:28:13.361+02:00Spojení - Kapitola 39<div style="text-align: justify;">
<i>Tak jo, vážení, teď už vážně směřujeme do finále. Uznávám, že jsem vás zase nechala čekat trochu víc, než by se slušelo, ano, ale zase si říkám, že to není taková hrlza jako obvykle, ne? =D Být vámi, doufám, že se mi to nepovede s další kapitolou, protože dneska nás čeká docela slušný cliffhanger. No jo, holt jsem potřebovala tu kapitolu rozseknout napůl, aby nebyla neúnosně dlouhá, no... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />„Loki? Nechci vypadat, že jsem moc náročnej, ale...“<br />Bůh zvedl oči v sloup a mávl rukou. Clintův toulec byl vzápětí plný šípů.<br />„Vážně, co jsi dělal, když jsem tu ještě nebyl?“ dotázal se Loki.<br />„Nadával na to, že nemám šípy?“ zasmál se Clint. „Díky, mimochodem.“<br />„Není zač. Skutečně není zač,“ zamumlal Loki.<br />„Co je s tebou?“ pozvedl Clint obočí. „Dneska jsi nějak mimo. A Tony taky, když jsme u toho. Snad jste se nepohádali kvůli tomu, že jsme vás odhalili? Teda, chápu, že jste to asi chtěli udržet v tajnosti, ale co na tom? Tak to víme. Nikdo vás kvůli tomu neukřižuje, nebo tak. Možná neutečete pár vtípkům, ale já a Nat jsme se tomu taky nevyhnuli. Jsou to jen vtípky, ne?“<br />„Promiň, Hawkeyei, ale ztratil jsem se zhruba u druhé věty. Blábolíš ještě víc než Stark, jen nejsi tak inteligentní...“<br />„Ach, tak to ti pěkně děkuju, parchante,“ ušklíbl se Clint. „Chceš jedním tím šípem mezi oči?“<br />„Prosím. Tahle akce by se tím stala aspoň nepatrně zajímavou.“<br />„Zatraceně, Starku, nemůžeš si svýho milence okřiknout?“ frkl Clint do komunikátoru.<br />Nějakou chvíli bylo ticho.<br />„Starku?“ ozval se poté Natashin hlas.<br />„To nemůžete myslet vážně,“ zavrčel Steve. „Iron Mane, kde zase vězíš?!“<br />Ale Tony neodpovídal.<br />Vzápětí se těsně kolem domu, na jehož střeše stáli Clint s Lokim, přehnala rudo-zlatá šmouha.<br />„Ehm... Lidi, nechci vyvolávat paniku,“ odkašlal si Clint. „Ale vypadá to, že Tony míří směrem OD bitvy.“<br />„Prosím?!“ vykřikl Steve. „Iron Mane!“<br />A pak se vzduchem mihla další letící postava, ta pro změnu v rudém plášti a velkým kladivem v ruce.<br />„A Thor ho následuje,“ řekl Clint. „Lidi, tohle se mi nelíbí.“<br />Ticho.<br />„Lidi?“ zeptal se nejistě Clint.<br />Loki si vytáhl z ucha komunikátor a teatrálně si povzdychl.<br />„Ach, Clinte. Nelíbí se ti to správně,“ pousmál se.<br />Agent vytřeštil oči, ale jeho tělo i přes zjevný šok reagovalo automaticky. Bleskově založil šíp, natáhl tětivu a namířil přímo na Lokiho tvář.<br />„Takže nakonec ses přece jen otočil, co, zmetku?“<br />„Ale no tak. Tohle přece nebude nutné.“<br />Loki mávl rukou a šíp z luku zmizel, stejně jako ty ostatní z toulce.<br />„Ty parchante. Ty zasranej parchante!“ štěkl Clint, odhodil luk a sáhl po pistoli.<br />„Omlouvám se,“ zavrtěl Loki hlavou. „Skutečně. Moc se omlouvám...“<br />Zmizel dřív, než Clint stihl vystřelit.<br /><br />Když se objevil na smluveném místě, Tony i Thor už tam byli. Oba stáli před Amorou, Tony jen v trikotu, který nosil pod oblekem Iron Mana (jehož kousky se válely všude okolo), a zbožně na ni zírali. Loki se ušklíbl.<br />„Vše dle plánu, drahá?“ zeptal se konverzačním tónem.<br />„Ne tak docela,“ zavrčela Amora. Loki si všiml nazlátlé záře kolem jejích prstů. „Jsi hlupák, Loki. Musel jsi něco pokazit, když jsi ze Starka snímal to předchozí kouzlo lásky. Nemůžu... Snažím se, ale tohle mi na něm nejde udržet.“<br />„A s tím blonďatým oslem je vše v pořádku?“ dotázal se Loki a přistoupil k trojici blíž.<br />„Ano. S tím ano. Naštěstí.“<br />„Výborně. V tom případě bychom měli urychleně vyrazit. Místo určení platí?“<br />„Platí.“<br />Amora položila dlaň na Thorovo rameno. Loki uchopil Tonyho paži.<br />„Mám se připravit na to, že až dorazíme, bude Stark poněkud... nespolupracovat, že? Když na něj kouzlo nepůsobí, jak má.“<br />„Můžeš si za to sám, Loki,“ frkla. „Připraven?“<br />„Připraven.“<br />„Výborně. V tom případě... Teď.“<br /><br />Loki věděl, že kouzlo přestalo účinkovat, v okamžiku, kdy se objevili na místě určení. Pocit přišel první – zmatek, panika, mírná nevolnost. Hned vzápětí se ozval ten výkřik.<br />„Co TOHLE kurva je?!“<br />„Loki, uklidni si svého mazlíčka, buď tak hodný,“ frkla Amora.<br />Tony vytřeštil oči. Jeho pohled se upřel na blonďatou čarodějku. Pak našel Lokiho. Pak několikrát těkl po zlatě vyzdobené místnosti. Sklouzl k oknu, z něhož se mu naskytl výhled na spoustu vody a dlouhý, zatraceně dlouhý most v dálce. Most, který směřoval k obří zlaté stavbě. Tonyho pohled se vrátil k Amoře. A pak se zabodl do Lokiho.<br />„Ásgard,“ řekl nevěřícně Tony. „ÁSGARD. Zkurvenej ÁSGARD!“<br />„Loki,“ zopakovala Amora. „Jestli ho neumlčíš, nechám Thora, ať to udělá za tebe.“<br />„Thora?!“ polkl Tony. Až v tu chvíli jeho zrak padl na spokojeně se uculujícího blonďatého boha.<br />Vzápětí vynálezcovo tělo ztuhlo. Nohy jako by mu přimrzly k zemi, nedokázal zvednout ruce, pohnout jediným prstem, otevřít ústa. Jen jeho oči zůstaly pohyblivé.<br />Loki ucítil příval vzteku silnějšího, než by od Midgarďana kdy čekal.<br />„Takhle, drahá?“ zeptal se klidně.<br />„Mnohem lepší, děkuji,“ kývla Amora. „Nemám zájem o to, aby mi tu ječel nějaký ubohý smrtelník.“<br />„Pravda. Stejně je jasné, co chce říct. Ty parchante, zradil jsi mě, zradil jsi nás všechny, nenávidím tě, prodal jsi vlastního bratra, přivedl jsi mě do Ásgardu a ani ses nezeptal...“<br />„Jak vidím, poznal jsi ho skutečně dobře,“ usmála se Amora, „když dokážeš tak hezky předpovídat jeho slova.“<br />„Taky dokážu přesně říct, na co teď myslí.“<br />O tom se Tony odvážil pochybovat.<br />„Skutečně? Na co?“<br />„Chce vědět, proč tu je. Proč PŘESNĚ tu je. Jaký je můj plán. Možná doufá, že mě dokáže zastavit. Což nedokáže.“<br />Tony by zavrtěl hlavou, kdyby mohl. To byla až jeho druhá myšlenka. Ta první byla, proč se zdá, jako by se ho Loki snažil uklidnit. Jako by k němu schválně vysílal pocity, které potlačují vztek. Jako by jedna jeho část prosila o odpuštění.<br />„V tom případě bys mu to měl vysvětlit, co myslíš?“ naklonila Amora hlavu. „Ten zmatek mu nesluší.“<br />„Ach. Jistě. Inu, Starku,“ otočil se Loki na své duševní dvojče. „Je to vlastně vcelku prosté...“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-16579908638065299902015-06-08T00:51:00.000+02:002015-06-08T00:51:38.984+02:00Spojení - Kapitola 38<div style="text-align: justify;">
<i>Čím to, že jakmile mám volno, jsem ještě neschopnější sem přispívat než během semestru? Je to divný, ale je to tak. Navíc bych taky měla něco dělat s tím svým neustálým odkládáním věcí. 'Jo, tu kapitolu hodím, už bych fakt měla... Hm... za chvilku.' No, a tak to jde čtyři dny po sobě. I k tomu, abych sem dala tuhle, jsem se musela prakticky donutit. Stydím se za sebe, bez obav. =D A radši už taky mlčím. V dnešní kapitole se nám to začne už fakt kapku zamotávat...</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />„Proč, zatraceně? Proč se to museli dozvědět?!“<br />„Loki...“<br />„Myslím to vážně, Starku. PROČ? Proč jsi ze mě nedokázal ty svoje pracky udržet, když jsi věděl, že nás někdo může VIDĚT?“<br />„No, pokud mám říct pravdu, nějak mě to nenapadlo. Ale tebe taky ne.“<br />„Protože jsi idiot!“<br />„Ty v tom případě taky.“<br />„Ano. Ano, to JSEM. Protože kdybych nebyl, nenechal bych tě na sebe ani sáhnout. Nikdy!“<br />„Promiň, ale na začátku jsi sahal ty na mě. Ano, stál za tím MŮJ erotickej sen, ale pak jsi to byl TY, kdo se na mě vrhnul.“<br />„Neměl jsem si s tebou vůbec začínat. Měl jsem vědět, že to skončí takhle!“<br />„Loki, sakra, co je s tebou?“ zamračil se Tony. „O nic nejde. Když ses dozvěděl, že o nás ví Bruce, takhle jsi nevyváděl. Je to proto, že Thor si teď myslí, že jeden z nás je ar... ar... tamto, co jsi tehdy říkal?“<br />„Argr, pane,“ napověděl mu Jarvis.<br />„Přesně to.“<br />„Ale prosím tě. Thor by se neodvážil nazvat tím slovem ani jednoho z nás. A jestli si to myslí, to je mi jedno.“<br />„Tak o co jde? Že to ví ZBYTEK? Prosím tě. Nat s Clintem nám nemají co říkat, a Steve se s tím srovná.“<br />„Ale proč se to museli dozvědět TEĎ?!“ vykřikl Loki. „Teď, když to stejně co nevidět skončí? Kdybychom to udrželi jako tajemství ještě pár zatracených dní, nemají se už ani CO dozvídat! Nechtěl jsem... Nechtěl jsem, aby to někdo věděl, rozumíš?“<br />„Proč? Stydíš se za to, že sis začal s ubohým Midgarďanem? Nebo za to, že jsi neodolal svojí spřízněný duši? Nebo prostě za to, jak moc nadrženej jsi poslední dobou byl? Byl jsi dost nadrženej, mimochodem.“<br />„Nikdy bych se za tebe nestyděl, Anthony.“<br />„Tak kde je problém?“<br />„Už je to jen pár dní. A pak... Pak je konec,“ pokrčil Loki rameny.<br />„To už jsi říkal,“ zamumlal Tony. „Měl jsi vědět, že to skončí jak, Sněhurko?“<br />„Prosím?“ zamrkal Loki.<br />„Řekl jsi, že jsi měl vědět, že to skončí takhle. Jak takhle?“ zadíval se mu Tony do očí. „Jsi divnej. Začal jsi bejt divnej už v noci, když jsme se vrátili z kuchyně. Jsi nepřítomnej. A já nedokážu přečíst tvoje pocity. Nevím, co se v tobě děje. A fakt mi to leze na nervy.“<br />„Já sám nevím, co se ve mně děje, Anthony.“<br />„Proč jsi tak divnej, zlato? Vrátili jsme se nahoru, vyspali se spolu... Ne, vlastně jsi začal bejt divnej až po tom sexu. Je to proto, že to bylo pomalý a skoro romantický? Protože jestli jo, tak se ti hluboce omlouvám. A můžeme se tvářit, že se to nestalo, že jsme na to klasicky vlítli jako dvě hyperaktivní veverky, mně je to jedno. Jen přestaň bejt DIVNEJ.“<br />„Starku...“ protočil Loki panenky.<br />„Řekni mi, že to není kvůli tomu. No tak, řekni to.“<br />„Jdu pracovat na zrušení spojení, Starku,“ řekl Loki. „Možná bude lepší, abychom se do doby, než se mi to podaří, viděli minimálně.“<br /><br />O vteřinu později stál Loki v obývacím pokoji svého bytu. Z kapsy kalhot vylovil telefon a spěšně vyťukal zprávu pro Amoru.<br />Dorazila během minuty.<br /><br />„Takže jsme domluveni,“ kývl Loki. „Zítra.“<br />„Zítra,“ přisvědčila Amora. „I když si nejsem jistá, proč přesně tolik trváš na tom, aby se náš plán uskutečnil tak brzy.“<br />„Už jsem ti to říkal. Začínám být na ty smrtelníky alergický. Jsou tak ubozí. Ty jejich drobné starosti. Nemůžu vystát už ani Starkův hlas.“<br />„A Stark to necítí?“<br />„Nemám ani to nejmenší tušení. Dle všeho ne. To naše spojení je celé nějaké podivné. Ale co se divím. Midgarďan. Celá ta věc byla od počátku odsouzena k zániku.“<br />„Samozřejmě. Taky to od samého počátku byl jen způsob, jak tě přimět udělat to, co já chci. Loki, drahý, nikdy jsem ani nepředpokládala, že bys to vydržel delší dobu. Možná by ses vzdal podstatně dříve, kdyby tvé duševní dvojče nebylo aspoň nepatrně inteligentní.“<br />„Ale skutečně jen nepatrně, Amoro,“ zašklebil se Loki.<br />Ásgarďanka pozvedla sklenku s červeným vínem, kterým si před chvílí připili, a usmála se.<br />„A co dál, Loki? Až já budu mít Thora a ty nebudeš mít na krku otravného vynálezce? Přidáš se zase na naši stranu?“<br />„Nikdy jsem vaši stranu neopustil, drahá. Tohle bylo celé jen drobná odbočka.“<br />„Samozřejmě.“<br />„Ale myslím, že si tu odbočku trochu prodloužím. Mám tu toho plné zuby. Potřebuji dovolenou. V Ásgardu se nebudu moct ukázat, jistě. Ale mohl bych navštívit Alfheim. Nebo Vanaheim. I Jotunheim zní poměrně slibně, když jde o unikání Odinovu hněvu. Vlastně i Helheim by byl lákavý. Jen Midgardu se hodlám vyhýbat... přinejmenším do doby, než bude Stark po smrti.“<br />„To se mu nebudeš muset vyhýbat příliš dlouho,“ zamumlala Amora.<br />„Prosím?“ naklonil Loki hlavu.<br />„Nic, nic,“ mávla blondýnka rukou. „Znáš Starka. Je zázrak, že se toho spojení vůbec dožil. Jaká je šance, že nezemře v nejbližších několika málo letech?“<br />„Ach, ano,“ kousl se Loki do rtu. „Jaká?“<br />„Ale nebudeme přece myslet na ubohé smrtelníky. Připijme si,“ řekla Amora a jejich sklenice se jakoby samy od sebe naplnily. „Na úspěch.“<br />„Na úspěch.“<br /><br />Netušil, proč se přenesl do Tonyho obývacího pokoje, ale litoval toho okamžitě. Ve chvíli, kdy ho uviděl, totiž Tony vyskočil z gauče a vyrazil k němu.<br />„Co si myslíš, že děláš?“ zavrčel vynálezce. „Nemůžeš si jen tak mizet, když s tebou něco řeším! Myslíš, že se tomu rozhovoru vyhneš tím, že se na pár hodin vypaříš? A upřímně by mě zajímalo, co jsi dělal, protože to, co jsem cítil, mě vážně dost mátlo!“<br />„Starku, ŽVANÍŠ,“ frkl Loki.<br />„Co jsi dělal? A to je ženskej parfém, co cejtím?“<br />„Nemám čas na tvou žárlivost, Starku. Potřebuji si promluvit s bratrem.“<br />„Já NEŽÁRLÍM!“ vykřikl Tony.<br />Ale vysvětloval to jen prázdné místnosti.<br />Loki prudce zatřásl hlavou, ale Tonyho vztek se mu z ní dostat nepodařilo.<br />Za zády tmavovlasého boha se ozvalo odkašlání.<br />„Loki? Vše v pořádku?“<br />Oslovený se zhluboka nadechl a otočil se na svého bratra.<br />„Thore,“ usmál se. „Nedal by sis se mnou lahev piva?“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-75466346116930336402015-06-01T00:17:00.000+02:002015-06-01T00:17:07.268+02:00Spojení - Kapitola 37<div style="text-align: justify;">
<i>Tak nevím, mám vlastně ještě něco říkat? =D No jo, to víte, zkouškový. Minulý týden jsem strávila učením se na zkoušku, kterou jsem v pátek jakože udělala, jen jsem od tý doby mírně mimo a nějak jsem se ještě nedostala k tomu, abych tuhle kapitolu hodila. Ehm... No, s tou příští to snad už bude lepší. Přijde na to, jak moc velký budu mít výčitky svědomí... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />„Iron Mane?“ řekl Kapitánův hlas.<br />Místo odpovědi se ve všech komunikátorech ozývalo jen tiché šumění.<br />„Tony?“ oslovila vynálezce Natasha.<br />Žádná reakce.<br />„Sakra, tohle není dobrý,“ zamumlal Clint. „Kdo ho viděl naposledy? Já ho neviděl... dlouho.“<br />„Jsem si jistý, že ještě před chvílí byl poblíž mě,“ odvětil Kapitán. „Předtím, než vybuchla ta...“<br />„Bomba?“ polkla Natasha. „Ta, co shodila mrakodrap zhruba dva kilometry ode mě?“<br />„Zatraceně, STARKU!“ zavrčel Loki. „Až ho dostanu do rukou, přísahám, že ho ZABIJU.“<br />„Pokud už není...“ řekl tiše Clint.<br />„Není. To bych věděl. Snažím se ho vycítit a najít, ale je to komplikované. Nemám se čeho chytit. Jarvisi?“<br />„Nemám spojení s oblekem, pane, je mi líto.“<br />„Skvělé. Fantastické. Zničím toho, kdo za těmi útoky stojí. Najdu ho a zničím. Minule málem připravil o život Natashu, a teď...“<br />„Hlavně v klidu, Loki. Tony je priorita.“<br />„Já se SNAŽÍM!“ odsekl Loki. „Ale jestli je pod troskami, jestli se k němu nemůžu bezpečně dostat, jestli... Ach. Tady jsi.“<br />Clint se nepodivil, když Loki náhle zmizel, a ani když se prakticky vzápětí vrátil i s Tonym ve značně potlučeném obleku, na němž nezbyla už skoro žádná rudá ani zlatá barva.<br />„Máme Iron Mana,“ řekl do komunikátoru. „Loki ho právě přenesl na střechu.“<br />„Sláva,“ vydechl Steve. „Jak je na tom?“<br />Loki bez váhání odtrhl z obleku masku. Tony na něj upřel své tmavé oči a věnoval mu jeden plachý úsměv.<br />„Díky, kotě?“ zkusil. „Elektronika je v háji, asi silou nárazu. Je zázrak, že to oblek ustál. I když, možná to nebude jen oblekem. Myslím, že na to má jistej vliv i to moje ásgarďansky silnější tělo.“<br />„V pořádku,“ ohlásil Loki. „Oblek mimo provoz. Stark ale zvládá blábolit, takže je na tom zjevně skvěle.“<br />„Hej!“ zamračil se Tony. Pak se náhle zarazil a rozhlédl se po střeše, na které se nacházeli pouze tři lidé, což bylo rozhodně méně než očekával. „Kde je Thor?“<br />„Thor?“ vytřeštil Loki oči.<br />„Jo. Jo, byl tam taky,“ kývl Tony. „Snažili jsme se oba dostat ven, než ta bomba vybuchne, ale...“<br />„Lidi, pohřešujeme Thora,“ řekl Clint. „Viděl ho NĚKDO?“<br />Loki už ale měl pevně zavřené oči a jeho zorničky pod víčky usilovně kmitaly. Soustředil se jen na jediné, na hledání bratra.<br />Pak zmizel.<br />Když se objevil, měl s sebou i blonďatého boha v bezvědomí.<br /><br />„Kolikrát to mám ještě opakovat, Bruci?“ zvedl Tony oči v sloup. „Jsem v pohodě. Vážně. Mám pár modřin, ale oblek to jinak všechno chytil. Prakticky všechno.“<br />„Můžeš mi ale vysvětlit, proč na tobě nevidím absolutně žádné následky toho, že tě Loki přenášel? Natasha popisovala, že když tehdy zachraňoval ji, měla závrať, žaludek jako na vodě, byla zesláblá... A ty jsi v pořádku. Jak?“<br />„Pokud mohu odpovědět já, Bruci,“ ozval se ode dveří pokoje ošetřovny slabý hlas, „myslím, že na to má vliv naše spojení. Anthonyho tělo zřejmě dokáže čerpat výhody z mých bohatých zkušeností s přenosy. Lepší vysvětlení mě nenapadá.“<br />„To dává smysl,“ kývl Tony. „Jak je na tom Thor?“<br />„Je poněkud zmatený, stěžuje si na bolest hlavy a má spoustu drobnějších oděrek. Jinak je zdravý. Samozřejmě by mohl už být naprosto v pořádku, kdyby paličatě neodmítal mé léčení.“<br />„Hrdost je hrdost,“ zaculil se Tony. „Já nejsem tak hrdej, abych ti nepoděkoval za to, že jsi mě vytáhnul. Díky.“<br />„Nemáš zač, Anthony,“ usmál se Loki a udělal několik kroků směrem k posteli. „Musím přiznat, že jsi mě vyděsil. Věděl jsem, že nejsi mrtvý, že nejsi v bezvědomí a že necítíš bolest, ale... Měl jsem obavy. Jsem rád, že se ti nic nestalo.“<br />Ignoroval Bruce a sklonil se, aby mohl Tonyho políbit na rty.<br />„Víš, došlo mi...“ zamumlal Tony, když se Loki zase odtáhl. „Už jsi mě vlastně jednou přenášel. Tehdy po tý tvojí noční můře. Tý o... Víš o čem. Plamenech a tak. Z gauče jsi nás přenesl do postele. Taky mi pak nic nebylo.“<br />„Skutečně?“ pozvedl Loki obočí. „To ani nevím. Ten večer jsem moc nevnímal.“<br />Bruce si nenápadně odkašlal.<br />„Víte co? Nebudu vás dál rušit. Tony, kdyby se ti snad udělalo zle, hned volej. Jdu se ještě podívat na Thora. Nemusím zdůrazňovat, že bych byl radši, kdybys zůstal tady dole, že ne?“<br />„Nemusím zdůrazňovat, že to se nestane, že ne?“<br />„Ne. Nemusíš. Tak dobrou noc.“<br />„Dobrou, Bruci.“<br />Jakmile se za Brucem zavřely dveře, Loki se dotkl Tonyho ramene a vzápětí se oba ocitli na posteli ve vynálezcově ložnici.<br />„Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že jsi mě vyděsil,“ zašeptal Loki. „Hrozně vyděsil. Ani o Thora jsem se pak nebál tolik, jako jsem se bál o tebe.“<br />„Ale no tak. Věděl jsi, že mi nic není. Ten strach byl naprosto iracionální,“ zamračil se Tony.<br />„Netvrdím, že nebyl. Ale...“ Loki ho pevně objal, přitáhl si ho blíž k sobě a zabořil nos do jeho vlasů. „Dávej na sebe pozor, prosím. Vždycky tu nebudu, abych tě chránil. Až se to spojení zruší...“<br />Tony kývl, jak jen mu to Lokiho objetí dovolovalo. Věděl přesně, co chce bůh říct.<br />Až se to spojení zruší, budou zase dva skoro cizí lidé. A Loki ho ani nebude CHTÍT chránit.<br />Bolelo to víc, než to bolet mělo.<br /><br />Uprostřed kuchyně Avengers se objevili dva muži. Jeden měl na sobě jen černé tepláky, druhý červené boxerky s potiskem obličejové masky Iron Mana.<br />Ten v boxerkách se okamžitě vrhl k lednici, zatímco ten v teplácích si založil ruce na prsou a zvedl oči v sloup.<br />„Starku, skutečně. Proč přesně ti věci ve tvé lednici nebyly dost dobré?“<br />„Byly. Jen jsem si chtěl zase vyzkoušet to přenášení. Je to děsně cool.“ Tony se zarazil. „Jo tak takhle to vypadá, když ti musím říkat pravdu. Fuj.“<br />„Víš, Starku, mě ta COOL schopnost stojí magickou energii.“<br />„Ale no tak, sám se přenášíš každou chvíli.“<br />„Ano, ale neměl bych.“<br />„Lolitko. Těch pár přemístění v rámci věže ti snad neublíží, ne?“ zaculil se Tony.<br />„Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal tou příšernou přezdívkou, Starku?“<br />„Obměkčí tě, když ti udělám sendvič s burákovým máslem a džemem?“<br />„Zkus to, Starku,“ pousmál se Loki.<br />„Lolo...“ zakňučel Tony. „Za poslední minutu jsi mi řekl 'Starku' už čtyřikrát. Víš, že to nemám rád. Řekni mi Anthony.“<br />„Ani omylem, Starku.“<br />Tony položil na linku dvě sklenice, jednu s burákovým máslem a jednu s džemem, a přikročil blíž k Lokimu. Dlaně položil na jeho pas.<br />„Ne. Anthony,“ řekl.<br />„Starku.“<br />„Anthony. No tak, nenech se prosit.“<br />Vynálezce krátce spojil jejich rty. Loki se pousmál.<br />„Anthony,“ zamumlal.<br /><br />Když ráno dorazili do společného obývacího pokoje, čekali na ně všichni členové Avengers.<br />„Procházela jsem si záznamy bezpečnostních kamer,“ konstatovala Natasha z opěrky Clintova křesla. „Zaujalo mě jedno video z kuchyně. Z dnešní noci.“<br />„V překladu,“ odkašlal si Clint, „tohle je menší intervence.“<br />„Prosím, posaďte se,“ řekl Steve.<br />Bruce se kousl do rtu a pokrčil rameny. A Thor se jen culil.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-36045296447096043682015-05-23T09:34:00.000+02:002015-05-23T09:34:46.707+02:00Spojení - Kapitola 36<div style="text-align: justify;">
<i>Tak jo, teď se za sebe ale už vážně stydím. Nějak se mi zase povedlo přehlídnout, že už je to od poslední kapitoly tejden. Netuším jak, prostě se to stalo. Poslední dobou ale moc nepíšu, tak možná je to tím. Prostě na to psaní nějak nemyslím. Další kapitolu zkusím dodat dřív, ale za nic neručím, radši. =D Každopádně si hezky užijte tuhle, příště už se to začne trochu zvrtávat. Ale ne, že bych vás chtěla děsit... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na tohle by si Loki dokázal zvyknout. A co víc, zvykal by si rád. Celou noc s Tonym pracovat na nejnovějším projektu, pomáhat mu, cítit se užitečně. A po celé noci, ve chvíli, kdy už padali únavou, si dát sprchu, zalézt si do postele a v objetí usnout. Nebo skoro usnout.<br />Už tak leželi přinejmenším čtvrt hodiny, Loki na zádech, Tony na boku vedle něj, s hlavou na Lokiho rameni a rukou a nohou majetnicky přehozenou přes bledé tělo. Lokiho nos byl zabořený do Tonyho vlasů. Bůh by to nikdy nepřiznal nahlas, ale začínal si pomalu zvykat na vůni motorového oleje, kterou byl Tony načichlý snad neustále. Víc než zvykat. Začal ji zbožňovat.<br />Ani si neuvědomoval, že jeho prsty kreslí po Tonyho zádech nejrůznější ochranné runy, dokud se miliardář neošil.<br />„Píšeš mi na záda nějakej novej bestseller, Sněhurko?“<br />„Promiň,“ zamumlal Loki. „Dělám to... bezděčně.“<br />„Jo. Taky jsem neřekl, že máš přestat, nebo snad jo?“<br />Loki se usmál a začal do run vkládat zcela nepatrné množství magie. Tony si toho ani nevšiml.<br />„Lolo, až to celý zrušíš, jestli to zrušíš...“ zašeptal Tony. „Odejdeš?“<br />„Nebudu mít důvod tu zůstávat, nebo snad ano?“<br />„Mohl bys. Můžeš se přidat k Avengers.“<br />„Anthony. Oba víme, že to se nestane. Řekl jsem to dost jasně. Ne, bude lepší, když se vrátím zpět k tomu, co jsem dělal původně.“<br />„Doufám, že teď mluvíme o Agentu Psychopatovi, ne o pokusech ovládnout svět.“<br />„Obávám se, že Agent Psychopat si bude muset zachovat svou image,“ zasmál se Loki.<br />„To jako že s tebou budeme muset... bojovat? Po tom všem? I když tě členové týmu mají rádi, i když já tě... mám rád ještě o fous víc než oni? I když budu vědět, že jsi byl, no, že vlastně JSI moje duševní dvojče?“<br />„Cítil by ses lépe, kdybych vám všem vymazal paměť?“ pozvedl Loki obočí.<br />„Ne. To rozhodně ne. Protože to bych nevěděl, že nejsi zlej. A mohl bych ti... Mohl bych ti v tom boji ublížit. Zatraceně.“<br />„Anthony...“<br />„Začínám si říkat, jestli chci, abys to rušil. Co je na tom takhle vlastně špatnýho? Mám tvoje pocity, ty máš moje, to je toho. Zbav mě nesmrtelnosti a budeme v pohodě.“<br />„To nejde.“<br />„Jasně, že to jde. Já si na tebe dost zvyknul, víš? Nechci, abys prostě jen tak zmizel. Budeš mi chybět. Vrátí se mi noční můry a nebude tu nikdo, kdo by... Nebude tu pro mě nikdo.“<br />„Máš členy týmu.“<br />„Jenže ty nemůžu zavolat, když se uprostřed noci probudím celej zpocenej a vyděšenej, můžu? Kdežto ty... Proč nemůžeš zůstat?“<br />„Protože by každý chtěl vědět proč. Protože by si naše přátelství s výhodami vykládali jako něco víc, kdyby se o něm dozvěděli. Protože přátelství s výhodami nemůže nikdy trvat dlouho. Stačí, abys našel někoho, po kom zatoužíš víc, a já budu odsunutý na vedlejší kolej. A pak se bude těžší vrátit k mé původní práci. Čím déle jsem z toho prostředí pryč-“<br />„Nechci nikoho jinýho,“ zvedl Tony hlavu a upřeně se Lokimu zadíval do očí. „Nechci. Ty a já, to je nejlepší sex, co jsem v životě zažil, a že jsem zažil HODNĚ sexu, takže vím, o čem mluvím. A jo, možná je to tím zkurveným spojením, pravděpodobně je to tím, víš, tím, že při sexu cejtím i to, co ty, ale... Kurva, kdo říká, že když to spojení bude pryč, bude to o tolik horší? Jsi v posteli naprostej bůh, a to není blbá narážka, tak proč by nám to nemělo klapat?“<br />„Anthony, nedělej to těžší, prosím,“ vzdychl Loki. „Spi.“<br />„Myslím to vážně. Proč-“<br />„I já to myslím vážně. SPI.“<br />Tonyho hlava se svezla zpět na Lokiho rameno. Bůh si přitáhl vynálezce blíž k sobě a dlouze políbil jeho tmavé vlasy.<br />Mohl by si na tohle zvyknout, ano.<br />A vážně usilovně se snažil, aby se to nestalo.<br /><br />Tony Lokimu podal sledovací zařízení a komunikátor.<br />„Víš, co s tím máš dělat,“ řekl a otočil se k projekci mapy USA, která momentálně zabírala celou jednu zeď dílny. „Jarvisi, aktivuj sledovací zařízení a napoj komunikátor, díky.“<br />„Provedeno, pane.“<br />„Díky,“ kývl Tony. „A označ na mapě místo, kam se Loki nejdál dostal minule.“<br />„Jistě, pane.“<br />Na mapě se rozsvítil červený bod.<br />„Loki, začneme rovnou odtamtud,“ konstatoval Tony. „Můžeš jít.“<br />„Jistě, Anthony,“ zamumlal Loki a okamžitě zmizel.<br />Bruce, který dosud vše jen tiše sledoval, si odkašlal.<br />„Něco jsme řešili a on mě prostě uspal,“ odpověděl Tony na nevyřčenou otázku. „Aby o tom nemusel mluvit, jo. Má kliku, že nejsem jako ty, protože to by proletěl hned několika stěnama, když jsem se probudil.“<br />„Chápu,“ přikývl Bruce. „A pokud jde o to, proč přesně děláme tenhle test, když Loki tvrdí, že se mu vaše spojení podaří zrušit...“<br />„Protože jsem prostě řekl, že ho uděláme, Bruci. Tečka,“ zavrčel Tony. „Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít, na omdlívání tvou asistenci nepotřebuju.“<br />„Nerad ruším, ale jsem na místě,“ ozval se v tu chvíli Loki. „Nepozoruji na sobě žádné negativní efekty. Starku?“<br />Tony se ošil, když Loki vyslovil jeho příjmení.<br />„Nic,“ řekl. „Myslím, že si můžeme dovolit pohnout se o padesát mil.“<br />„Dobře. Dejte mi několik sekund.“<br />„Máš tolik času, kolik jen chceš.“<br /><br />Loki se objevil vedle gauče, na kolenou, rukama se opíral o podlahu. Vzhlédl právě v okamžiku, kdy Tonyho víčka zakmitala a jeho tmavé oči se pomalu otevřely.<br />„Idiote,“ vypravil ze sebe Loki. „Copak ses minule vůbec nepoučil?“<br />„Ale no tak. Není to tak hrozný,“ zamumlal Tony. „Bruci, colu. Prosím.“<br />„Už jdu,“ vzdychl Bruce. „Dovolte mi poznamenat, že dneska vypadáte mnohem líp než při minulém experimentu. Jste rozhodně míň bílí.“<br />„Díky, ty člověka umíš potěšit,“ ušklíbl se Tony. „Ale vzdálenost, na kterou můžeme od sebe, se víc jak ztrojnásobila. To je zajímavý.“<br />„Ano, ale nechápu, proč jsi to potřeboval vědět.“ Loki se sesul mírně na stranu, takže teď seděl a celou pravou polovinou těla se opíral o gauč. „Brzy to pro tebe bude zbytečná informace.“<br />„Ále, to víš. Jsem věděc. Musím zkoumat každou blbost, dokud můžu.“<br />„To ti tedy pěkně děkuji,“ zavřel Loki oči a položil hlavu na Tonyho břicho. „Kdybych mohl, tak tě teď snad zabiju. Všechno se se mnou točí. Je mi zle...“<br />„Brucie tu hned bude se spoustou sladkýho pití. Neboj, Sněhurko,“ usmál se miliardář.<br />„Sněhurko, Starku? Už na mě nemáš vztek?“<br />„Je mi moc zle na to, abych měl vztek. A neříkej mi Starku. Říkej mi Anthony. Prosím.“<br />Upřel se na něj pár pronikavě zelených očí.<br />„Anthony.“<br />Tonyho prsty se zabořily do černých vlasů. Zelené oči se spokojeně zavřely.<br />„Víš, mám blbej pocit, Lolo, že kdybys toho byl schopen, tak teď vrníš.“<br />Loki se tiše zasmál, udělal rukou nenápadné gesto, a pak začal tiše příst, přesně jako kočka. Tonyho to nijak nepřekvapilo.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-61816129705385657072015-05-15T00:31:00.000+02:002015-05-15T00:31:03.473+02:00Spojení - Kapitola 35<div style="text-align: justify;">
<i>Hned na začátek bych vám ráda řekla, že jsem vám vděčná za všechny vaše komentáře. Vážně. Jsem ráda, že se vám tahle fanfikce líbí, protože abych se přiznala, jak jsem s ní postupovala, byla jsem čím dál tím nespokojenější. I když, to se mi stává vždycky, když něco píšu. No, skoro vždycky. Takže jsem ráda, když pak něco sklidí úspěch, protože, no... To kolikrát prostě nečekám. Ale asi bych radši měla mlčet a nechat vás užít si kapitolu, co? =</i>D</div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />Loki otevřel dveře sprchového koutu, což způsobilo, že koncentrace páry v koupelně značně vzrostla.<br />„Na ledovýho obra, kterýho mučili vedrem, máš až podezřele v lásce horkou sprchu,“ zamumlal Tony a zvedl ruku, aby se aspoň pokusil zbavit zrcadlo před sebou páry. „Jak se v tomhle má člověk oholit, hm? Víš, že tohle je výsledek jemný práce, potřebuju na to vidět!“<br />Loki mávl rukou a zrcadlo bylo čisté jako už dlouho ne.<br />„Další přání, Anthony?“ ušklíbl se, zatímco se pečlivě otíral do ručníku. (Nutno říci, že to byla poněkud kontraproduktivní činnost, vzhledem k tomu, že z jeho vlasů stále odkapávala voda.)<br />„Jo. Omotej si ručník kolem pasu. Vezmi si kalhoty. Obleč se,“ řekl Tony, když Lokimu věnoval jeden rychlý pohled v zrcadle. „Dneska ráno jsme sex už měli. A já mám docela hlad. Ale když se na tebe takhle koukám...“<br />„Věnuj pozornost svým vousům, drahý. Krom toho, kážeš vodu a piješ víno. Nebo mi chceš namluvit, že já se právě teď nekochám pohledem na tvé pozadí?“<br />„Na mým pozadí toho není moc ke kochání.“<br />„Dovolím si protestovat,“ zamumlal Loki a konečně si začal sušit vlasy. „Naopak, je na něj velice příjemný pohled. Správně velké, správně zakulacené...“<br />„Jo, mám hezkej zadek. Pochopeno. Ten tvůj taky není k zahození. Ani zbytek těla. Ale myslím, že z toho všeho, co děláme, jsi tak nějak už pochopil, že se mi tvoje tělo fakt líbí...“<br />„Ano, Anthony. Naprosto.“<br />Loki několika kroky překonal vzdálenost, která ho od Tonyho dělila, a obtočil kolem menšího muže své dlouhé paže.<br />„Ale copak?“ pozvedl Tony obočí. „Někdo tu má mazlivou náladu?“<br />„Jen jsem ti chtěl poděkovat. Za to, že jsi včera přišel, když jsi věděl, že se cítím zle. Skutečně si toho cením, Anthony. Chci, abys to věděl. A abys věděl, že když se budeš cítit zle ty, taky přijdu.“<br />„Jasně, že jo. To je povinnost duševních dvojčat, nebo ne?“<br />„Neřekl jsem, že bych to udělal z povinnosti.“<br />Tony si setřel z tváře zbytek pěny na holení a nějakým zázrakem se mu podařilo v Lokiho náruči pootočit tak, aby stál ke svému soukromému bohu čelem.<br />„A já řekl, že jsi to řekl?“ naklonil hlavu. „Ale dávej si bacha. Protože jestli budeš takhle pokračovat ještě chvíli, začnu si myslet, že mi vyznáváš lásku. A to by mohlo začít měnit můj postoj k prodloužení života na pár tisíc let. A o to nikdo nestojí.“<br />„Ne. Jistě, že ne,“ pousmál se Loki a políbil Tonyho na čelo. „Slibuji, že odpoledne začnu naši situaci řešit intenzivněji.“<br />„To bude milý.“<br />„Bez obav. Postarám se o to, aby ses svého břímě, ať za něj považuješ nesmrtelnost nebo mě, zbavil co možná nejdříve.“<br />„Kotě, buď si jistej, že TEBE za břímě nepovažuju,“ zaculil se Tony. „Právě naopak. Jen se mi vážně nelíbí myšlenka na to, že budu... jako ty a Thor. My ubohý Midgarďani na to nejsme stavěný, víš?“<br />„Ano. Bohužel,“ vzdychl Loki.<br />Tony se vykroutil z jeho náručí a vyrazil ke dveřím koupelny. Předtím ale ještě stihl Lokiho plácnout po zadku.<br />„Tak už pojď, a laskavě se obleč. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že mám hlad.“<br /><br />Bylo po druhé hodině odpolední, když se Loki objevil ve svém bytě. Oči okamžitě opřel na blonďatou ženu, která seděla, jednu nohu elegantně přehozenou přes druhou, na gauči. Lokiho tvář měla dokonale kamenný výraz, za nímž by snad jen Tony rozpoznal mírnou dávku nervozity.<br />„Vítej, Loki,“ usmála se blondýna.<br />„Tohle je můj byt. Vítat bych tě měl já,“ frkl bůh.<br />„Ale no tak. Nebuď nezdvořilý. Dokonce jsem ti udělala čaj,“ mávla Amora rukou a na konferenčním stolku se objevil kouřící hrnek. „Jak ses toho osla zbavil tentokrát?“<br />„O kterém přesně mluvíš? Svému bratrovi jsem řekl, že se dnes nemohu ve věži soustředit a potřebuji změnit prostředí. Má spřízněná duše trčí ve své dílně a hraje si s hračkou, co jsem jí dal. Tomu bys nevěřila. Pár informací o naší technologii, a to jen o jejích primitivnějších součástech, a Stark je v sedmém nebi.“<br />„A ty jsi šťastný, že on je šťastný. Rozkošné.“<br />„Nic takového jsem neřekl, Amoro,“ zavrčel Loki. „A i kdyby, je to jen a pouze kvůli tomu zatracenému poutu. Jediné, co mi dělá radost, je to, že jsem Starka přiměl k tomu, aby mi začal naprosto věřit. A podařilo se mi získat i důvěru ostatních členů týmu. Našemu plánu to může velice pomoci.“<br />„Stejně jako to, že tvůj bratříček si teď myslí, že ho miluješ, pravda? Kdyby tak věděl, že ho prodáváš...“<br />„Neprodávám ho, Amoro. Jen přistupuji na podmínky tvého vydírání.“ Na Lokiho tváři se objevil pohrdavý úšklebek. „Víš, to jsem v těch Midgardských akčních filmech nikdy nepochopil. Větu 's teroristy nevyjednáváme'. Vždyť když teroristé mohou nabídnout oboustranně výhodnou dohodu, není důvod s nimi nejednat.“<br />„Loki, přísahám, někdy nemám tušení, o čem to mluvíš,“ zavrtěla Amora hlavou.<br />„To nic. Jen přemýšlím nahlas,“ kousl se Loki do rtu. „Raději mi řekni, přemýšlela jsi od našeho minulého setkání o tom plánu?“<br />„Samozřejmě. A měla bych několik návrhů.“<br />„Tušil jsem, že budeš mít. Ale předem tě upozorňuji, že vynechání Starka není z... technických důvodů možné. Jak ovšem víš. Leda bys ke splnění své strany dohody přistoupila dřív.“<br />„Tušila jsem, že to navrhneš,“ olízla si rty. „Odpověď je ne. Nevěřím ti, ty parchante. Nejdřív Thor. Pak zrušení spojení.“<br />„Dobrá,“ pokrčil Loki rameny. „Ale musím se zeptat. Jsi si jistá, že ho UMÍŠ zrušit?“<br />„Nevěříš mi?“<br />„Asi stejně, jako věříš ty mně.“<br />„Výborně,“ zasmála se pobaveně Amora. „Ale můžeš mi ZAČÍT věřit, drahý Loki. Jakmile bude Thor můj, budeš zase volný. A Stark... S tím pak udělej, co uznáš za vhodné.“<br /><br />Loki se objevil za prosklenou stěnou dílny a zaklepal. Tony na něj zděšeně vytřeštil oči a něco řekl. Vzápětí se dveře otevřely a Loki vstoupil.<br />„Co ti je? Jsi nemocnej? Umíráš? Někdo tě něčím vzal po hlavě?“ vyhrkl miliardář.<br />„Jen jsem si řekl, že bude bezpečnější vás nevyděsit,“ pokrčil Loki rameny. „Počítám, že stále pracujete na experimentech založených na mé knize. Vylekat vás by mohlo mít nepříjemné následky. Ahoj, Bruci, mimochodem.“<br />„Ahoj, Loki,“ usmál se Bruce.<br />„Jak se vám dnes daří výzkum?“ zeptal se Loki.<br />„Skvěle. Perfektně,“ rozzářil Tony. „Přišli jsme na to, že ten kov by mohl mít využití v některejch lékařskejch přístrojích. Má mnohem lepší vlastnosti než-“<br />„Tony, nevyděs ho,“ přerušil ho pobaveně Bruce. „Půlce těch věcí neporozumí, i přes svoji nespornou inteligenci. I mně to, co říkáš, někdy připadá jako nesmyslné blábolení.“<br />„Lokimu ale ne. Loki je moje spřízněná duše. Pro něj nikdy neblábolím, že ne?“<br />„Vlastně blábolíš často, Starku,“ mrkl Loki. „A než začneš protestovat, rád bych ti řekl,že i já mám dobré zprávy. Nechci to zakřiknout, ale myslím, že jsem na velice dobré cestě k vyřešení našeho problému. Ještě pár dní to potrvá, ale jsem si skoro jistý, že nakonec budu úspěšný.“<br />„Pár... Dní?“ zamrkal Tony. „Dní? Chceš mi říct, že tu jsi takovou dobu, celou dobu to vypadá beznadějně, a najednou... Pár DNÍ?“<br />„Co na to říct, Anthony? Narazil jsem na nová fakta. A ta hrají v můj prospěch. Tedy... V náš prospěch. Jistě.“<br />„Páni. Takže... Za pár dní bude po všem?“<br />„Ano. Snad,“ usmál se Loki. „To je vše, co jsem ti chtěl říct. Prosím, vrať se k blábolení. Lepší vlastnosti než co?“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-7416020733822141412015-05-11T00:13:00.000+02:002015-05-11T00:13:28.339+02:00Spojení - Kapitola 34<div style="text-align: justify;">
<i>*usilovně se tváří, že tu vůbec, ale vůbec není* No dobře, tak jsem zase jednou zapomněla. Nějak mi tahle kapitola absolutně vypadla z hlavy. I když jsem se zbavila stresů ve škole, prostě nějak nejsem schopná myslet na to, že bych sem měla něco házet. Bylo lepší, když jsem tohle ještě psala, no fakt. =D Každopádně, doufám, že se vám čekání na tuhle kapitolu aspoň trochu vyplatí a slibuju, že tu další se fakt pokusím hodit dřív. Ale obávám se, že až sem dostanu těch posledních pár kapitol, asi nějak nebudu mít, čím bych pokračovala. Moje Múza je totiž až zoufale mrtvá, jak se zdá... =/</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />Loki se podvědomě přikrčil pod nátlakem tří párů více či méně naštvaných očí a jedním párem očí značně překvapených.<br />„Není to má vina,“ řekl, i když si sám nebyl jistý, koho se tím vlastně snaží přesvědčit. „Ani jsem to netušil. Do dnešního dne.“<br />„Můžeš to nějak zrušit? Vrátit?“ zeptala se Natasha.<br />„Ne. Zatím bohužel ne. Budu se snažit, najdu způsob, nějak. Ale zatím musí Stark vydržet... poněkud nesmrtelný.“<br />„Poněkud,“ ušklíbl se Clint. „No, ale aspoň se tím vysvětluje, proč Steviemu přerazil nos. Já si říkal, jestli poslední dobou snad posiloval, nebo co...“<br />„Zlato, ať by posiloval jakkoliv, tohle by nedokázal. Bylo jasné, že je v tom něco víc. Ale tohle... Uznávám, že to mě nenapadlo,“ kousla se Natasha do rtu.<br />„Otec,“ ozval se Thor. „Nemohl by ve vaší záležitosti něco udělat otec? Nevím, nakolik tento druh magie studoval, ale možná... Když věděl, co tě čeká...“<br />„Thore, smiř se konečně s tím, že otci na mně nikdy nezáleželo. Neobtěžoval by se kvůli mně prokousávat tou hromadou knih. Matka, ta ano. Dokázal bych uvěřit, že matka znala kouzlo, které by nás toho zbavilo. Jenže je mrtvá, vzpomínáš?“<br />„Loki, buď tak hodný a nevybíjej si na Thorovi svou frustraci,“ vzdychl Steve. „A na nikom z nás, když už jsme u toho.“<br />„Nevybíjím si frustraci. Kdybych si ji vybíjel, celá tahle zatracená místnost je už v troskách!“ štěkl Loki. „Thore, řekni jim, že si nevybíjím frustraci.“<br />„Loki,“ vzdychl Thor.<br />Tmavovlasý bůh zaskučel a vsedě se předklonil a prsty si prudce sevřel vlasy.<br />„Omlouvám se. Omlouvám se,“ zamumlal. „Ale není to jen moje frustrace, ale i Starkova. A ta je mnohem silnější. Já... Myslím, že si půjdu lehnout. Stark bude s Brucem v dílně věčnost, ale o mně tam nestojí. A já jsem z toho všeho unavený a podrážděný a...“<br />„A nechtěl by ses místo užírání se v posteli radši podívat na nějakej film?“ nadhodil Clint. „Máme tu komedie, u kterejch je velká šance, že ti zvednou náladu. Aspoň trochu.“<br />„Pravda. A můžeme objednat pizzu,“ kývla Natasha.<br />„Já bych nepohrdl něčím sladkým,“ ozval se Thor.<br />„No, pokud to zase nebude komedie zaměřená pouze na sex...“ zamumlal Steve.<br />„Šílíš? Ty jsou nejlepší!“ zaculil se Clint.<br />I přes všechen vztek a zmatek a smutek se Loki pousmál.<br />„Předpokládám, že tím, že to s tím filmem zkusím, asi nic neztratím, že?“<br />„Tak se mi to líbí,“ kývla Natasha. „Jarvisi? Prosím, zaznamenej si objednávku...“<br /><br />„Tony. Myslím to vážně. Uklidni se.“<br />„Jsem naprosto klidnej, Brucie,“ zamumlal Tony přes šroubovák, který svíral mezi zuby.<br />„Ne, nejsi. Zuříš.“<br />Vynálezce vyplivl šroubovák.<br />„No tak zuřím!“ odsekl. „A co? Mám PRÁVO zuřit!“<br />„Máš právo zuřit nahoře ve svém bytě. Ne v dílně. Když budeš pracovat v tomhle psychickém stavu, jen si něco uděláš.“<br />„A co? Tak se zase uzdravím. Docela rychle. V tom je ten vtip. PROTO zuřím!“<br />„Já vím, Tony,“ povzdychl si Bruce. „Ale pokus se na to podívat z té lepší stránky.“<br />„NENÍ lepší stránka!“ štěkl Tony. „Bez mýho vědomí ze mě udělali něco, co jsem nikdy bejt nechtěl. Nějaká praštěná blondýna mi otočila život naruby jen proto, že si s ní Loki nechtěl hrát na pískovišti! Už se mi to jednou stalo, že mi někdo VYLEPŠIL tělo, a trvalo věčnost, než jsem se toho reaktoru zbavil. Ale tohle je horší. A mně se to ani trochu nelíbí!“<br />„A myslíš, že mně se to líbilo, když...“ Bruce se kousl do rtu. „Když se ze mě najednou začala stávat zuřící zelená příšera?“<br />„Předpokládám, že... ne?“ odkašlal si Tony. „Dobře, Brucie, já vím, že ne, ale-“<br />„A myslíš, že Stevovi se líbilo, když v jednu chvíli byl ve čtyřicátých letech, a v další se probudil v jednadvacátém století?“<br />„No... Ne. Jasně, že ne.“<br />„Ne. Správně. Ale ty, na rozdíl od nás, máš aspoň malou šanci, že se toho, co se ti nelíbí, zbavíš. I když nechápu, co se ti nelíbí na tom, že tě bude mnohem těžší zranit, budeš mít větší sílu, mnohem delší život... A to všechno jen za tu cenu, že budeš Lokiho duševním dvojčetem. Koneckonců, vycházíte spolu víc než skvěle, no ne?“<br />„To jo, ale...“ Tony se zarazil a důkladně si prohlédl Brucovu tvář. „Tvůj výraz se mi nelíbí.“<br />„Jaký výraz?“<br />„'Já něco vím, a ty nevíš, že to vím' výraz.“<br />„Ach. Vážně. A co myslíš, že to je?“<br />„No, já... Já...“ Tony se opřel rukama o kovový pracovní stůl a naklonil se k druhému vynálezci blíž. „Brucie?“<br />„Je pár věcí, co bych mohl vědět,“ ušklíbl se Bruce. „Třeba to, že ti vůbec nevadí, že Loki je tvoje spřízněná duše.“<br />„Přísahám, že netuším, o čem mluvíš,“ odpověděl Tony, ale nepřišel přesvědčivý ani sám sobě.<br />„Ale no tak. To, že tu Loki dneska není, a to, jak se tvářil, když jsi mu řekl, ať sem ani nechodí... Natasha si toho nevšimla jen proto, že se zrovna dívala jinam. Zbytku to asi naštěstí nedošlo. Ale já s vámi strávil tři dny v jedné místnosti. A to vaše věčné doplňování se a pošťuchování...“<br />„Duševní dvojčata!“ vytřeštil Tony oči. „Kolikrát to máme opakovat?“<br />„Promiň, k té věci patří i to, že se naprosto bezděčně jeden druhého navzájem dotýkáte? Lokiho ruka na tvých zádech, tvoje kolem jeho pasu, to, jak o sebe občas zavadíte prsty...“<br />Tony polkl. A pak ještě jednou. Pak otevřel ústa. Pak je zase zavřel. A ještě jednou otevřel.<br />„Nic to není,“ zamumlal posléze. „Přísahám. Je to jen řešení toho, že nemůžu s nikým spát, aniž by to Loki věděl. A nemůžu ani masturbovat. A taky výsledek erotickýho snu o Lokim, co se mi zdál, když jsem byl opilej, a kterej Loki bohužel viděl taky. Každopádně je to jen sex, jasno? Nic víc. Jen sex. Nic, o čem by museli vědět ostatní. Především pak Natasha. A Clint.“<br />„Rozumím,“ kývl Bruce. „Bez obav. Budu mlčet.“<br />„Díky, Brucie,“ usmál se Tony. „Jsi zlatej. A teď... Sakra, Jayi, co dělá Loki?“<br />„Před chvílí odmítl návrh zbylých členů Avengers na to, že si spolu pustí druhý film, a šel si lehnout.“<br />„Super,“ vzdychl Tony a zavřel oči. „Kde je?“<br />„Ve vaší posteli, pane.“<br />„Bruci?“ kousl se Tony do rtu. „Vadilo by to, kdybysme to dneska... Zabalili? Měl jsi pravdu. Nemám na nic náladu. A Loki... Byl docela v pohodě, ale teď je příšerně, PŘÍŠERNĚ smutnej a já to nemůžu vydržet.“<br />„Aha. A jsi si jistý, že je mezi vámi jen sex?“ pozvedl Bruce obočí. „Dělám si legraci. Jdi. Já tu ještě projdu pár včerejších výsledků...“<br /><br />Loki se pokoušel předstírat spánek, když slyšel, jak se dveře ložnice otvírají. Věděl, že není ani ta nejmenší šance, že mu to Tony uvěří, ale pokusit se musel.<br />Když se matrace před ním prohnula, bůh se vzdal a otevřel oči.<br />„Nemyslíš to vážně, že ne?“ zeptal se uléhajícího vynálezce. „Že polezeš do postele v těch špinavých hadrech z dílny?“<br />„Moje postel. Moje povlečení. Já ho platil.“<br />„Ale já tu musím spát vedle tebe,“ zamumlal Loki. Tony ovšem s potěšením shledal, že ho bůh pevně objímá a přitahuje si ho k sobě. „Co tvé dnešní experimenty?“<br />„K čertu s experimentama,“ usmál se Tony. „Já vím, kdy mě potřebuješ, vzpomínáš?“<br />Loki neodpověděl, jen Tonyho vášnivě políbil. Ale vynálezce si byl moc dobře vědom jeho vděčnosti.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-71492485911854703912015-05-03T10:02:00.000+02:002015-05-03T10:02:05.089+02:00Spojení - Kapitola 33<div style="text-align: justify;">
<i>Zdravíčko, lidi? Jak se vede? Já naprosto popírám, že bych tiše šílela. Já totiž vůbec nešílím tiše, ale velmi, velmi hlasitě. Poslední dobou vážně nevím, kde mi hlava stojí. Doufám, že pořád na krku, ale krk bych za to nedala. To, že se na Age of Ultron dostanu do kina nejdřív příští pátek, až už na internetu OMYLEM narazím na všechny důležitý spoilery, mi zrovna nepřidává. Ale zas na druhou stranu, možná jen lepší, momentálně jsem totiž stejně tak vystreslá, že bych si ten film vůbec neužila...</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Ale chápu, to tu nikoho nezajímá. Tak já se jdu vrátit ke svojí prezentaci o umělecké výstavě (čert vem, že absolutně nerozumím umění) a vy se vrhněte na kapitolu. Dneska se nám to malinko zvrhne...</i></div>
<a name='more'></a><i> </i><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />Byl už dávno jasný den, když se Tony Stark probíral k vědomí. Tedy, aspoň odhadoval, že je jasný den, podle míry světla pronikající skrze jeho zavřená víčka. Zívl, protáhl se, překulil se levý bok a pomalu otevřel oči, aniž by třeba jen předpokládal, že vede sebe najde Lokiho.<br />Ale k jeho velkému údivu se bůh v posteli nacházel. Pravda, nacházel se na přikrývce, kompletně oblečený, s tabletem v ruce a stoprocentně vzhůru, ale nacházel se.<br />„Hm... Dobrý ráno, Sněhurko,“ zamumlal Tony.<br />„Dobré odpoledne, drahý Anthony,“ ušklíbl se Loki. „Než se zeptáš, jsem vzhůru už zhruba pět hodin. Nenech se rušit, klidně si ještě pospi.“<br />„Jsi zlej. Zraňuješ mě,“ konstatoval Tony a znovu široce zívl.<br />„Ne. Nezraňuji.“<br />„Cítím se zraněný!“<br />„Ne. Necítíš,“ zavrtěl Loki hlavou. „Pokud tedy nemluvíš o tom kousanci na rameni, co jsem ti způsobil večer, protože v tom případě jsem ochoten jistou míru zraňování připustit.“<br />Tony se zamyšleně dotkl zmíněného místa, do kterého, jak si teď uvědomoval, se Loki během jejich milování (což bylo poněkud eufemistické označení, jistě) velmi bolestivě zakousl. Ale proč mu to nedošlo dřív?<br />„Hm... Hele, neléčil jsi mi to pak náhodou?“ zamračil se. „Protože to tak nějak nebolí, jak by mělo.“<br />„Ne. Ne, nevím o tom,“ zavrtěl Loki hlavou a srazil obočí. „I když... Možná mimoděk. Možná. Nevím.“<br />„No, nevadí. Možná je to ještě následek nějakýho jinýho léčení. Za ty tři dny v dílně jsi na mě použil tolik drobnejch léčivejch kouzel, že jsem už možná nesmrtelnej. Nebo aspoň jako ty,“ zaculil se Tony a posunul se k němu blíž. „A co tu vůbec děláš?“<br />„Ležím v tvé posteli a hraji si hru?“ kývl Loki směrem k tabletu ve svých rukou. „Nudil jsem se a na gauči jsem se necítil pohodlně. Tady se leží lépe. Máš skvělou matraci.“<br />„Ach, díky. Od tebe pochvala potěší.“ Tony si opřel hlavu o Lokiho rameno a jeho levá ruka se tak nějak sama od sebe ovinula kolem bohova pasu. „Mimochodem, není to můj tablet?“<br />„Možná? Na mou obhajobu, mám ho jen proto, že můj vlastní StarkPad mi zatím stále jen slibuješ, ale ještě jsi mi žádný nevěnoval.“<br />„Připomněl ses?“<br />„Opakovaně,“ ušklíbl se Loki.<br />„Fajn. Tak pokud ti nevadí, že je v designu Iron Mana, klidně si nech tenhle. Nemám v něm žádný intimní informace.“<br />„Vůbec mi nevadí, že je v designu Iron Mana,“ usmál se Loki. „Právě naopak. Děkuji, Anthony.“<br />„Ale bude tě to stát pusu,“ zvedl Tony hlavu a našpulil rty.<br />Loki protočil panenky, ale sklonil se a vynálezce velmi důkladně políbil. Když se odtáhl, znechuceně nakrčil nos.<br />„Příště, Starku, tě budu líbat už jen poté, co si vyčistíš zuby. Tvůj ranní dech je odporný.“<br />„Za prvé, kecáš, kdyby to byla taková hrůza, nestrkal bys mi jazyk do pusy,“ frkl Tony. „Za druhé, skvělej způsob, jak zabít romantiku, kotě.“<br />„Mezi námi dvěma žádná romantika není. Tohle je... Přátelství s výhodami.“<br />„Já vím. Taky si jen dělám srandu, Loki,“ protočil panenky tentokrát Tony, než položil hlavu zpátky na Lokiho rameno, tvrdé, ale svým zvláštním způsobem skoro pohodlné. „Co vůbec hraješ?“<br /><br />Bylo pět hodin odpoledne. Nezbývalo už mnoho času do chvíle, kdy Jarvis slíbil vyvětrat a odemknout Tonyho dílnu. Vynálezce se nechal přesvědčit k tomu, aby šel svou nedočkavost poněkud zkrotit dolů do tělocvičny. (Na tomto přesvědčování se z velké části podílel i Loki, napůl proto, že ho už přivádělo k šílenství Tonyho neustálé vyptávání se, kdy bude konečně moct zpátky do vlastní dílny, a napůl proto, že se hodlal konečně zase jednou ponořit do studia textů týkajících se jejich spojení.)<br />V pět hodin odpoledne Loki tudíž seděl na zemi v Thorově obývacím pokoji (k velké radosti boha hromu) a usilovně listoval spisy. Jeho oči kmitaly po stránkách rychlostí blesku. Nevzhlédl, když nad ním stanul Thor.<br />„Hledáš něco konkrétního, bratře?“ zeptal se blonďatý bůh.<br />„Doufám, že ne. Usilovně doufám, že ne,“ zamumlal Loki a střelil pohledem vzhůru přesně na tak dlouho, aby spatřil, že mu Thor podává plechovku piva. S povzdechem ji přijal.<br />„Něco vážného?“ zamračil se Thor. „Komplikace?“<br />„Jestli se nepletu, tak ano. A ani si to neumíš představit.“<br />Otevřel plechovku a zhluboka se napil. Thor se ani nepohnul.<br />„Chceš mi k tomu říct víc?“<br />„Ne, bratře. Nechci,“ zavrtěl Loki hlavou a zabořil pohled zpět do textu. „Ne dokud si nebudu jistý. Ne dokud... Ach, ZATRACENĚ.“<br />Třeštil oči do knihy. A zničehonic ucítil absolutní šok, který nebyl jeho.<br />Zbytek plechovky do sebe otočil na jeden zátah.<br />„Loki?“ oslovil ho opatrně Thor.<br />„Máme v baru tvrdší alkohol?“ zeptal se Loki, když se rozsvítil displej nad výtahovými dveřmi. „V nejbližší chvíli ho budeme potřebovat. A taky to, abys odešel.“<br /><br />„Zlomil jsem mu nos. ZLOMIL JSEM NOS KAPITÁNA AMERIKY! JAK jsem mohl zlomit nos KAPITÁNA AMERIKY?!“ zakňučel Tony a napil se přímo z lahve vodky.<br />„Anthony. Uklidni se,“ vzdychl Loki.<br />„Nemůžu se uklidnit. Řekni mi, co se děje. HNED! Nesnaž se ani předstírat, že to nevíš, VÍŠ TO!“<br />„Ano,“ kývl Loki. „Ale měl by ses možná ještě párkrát napít, než to uslyšíš.“<br />„Loki, jestli se ještě párkrát napiju, budu v bezvědomí. V bezvědomí to neuslyším.“<br />„Nebudeš v bezvědomí. Teď pro tebe nebude tak snadné se opít.“<br />Tony zamrkal.<br />„Prosím? A to myslíš JAK?“<br />„Tak, jak to říkám,“ zavřel Loki oči. „Ach, Anthony... Když jsem odpoledne viděl to podivně zhojené kousnutí, pojal jsem jisté podezření. Hledal jsem... A našel.“<br />„Co jsi našel?“ polkl Tony.<br />„Spojení mezi smrtelníkem a Ásgarďanem je komplikovaná věc,“ řekl Loki. „Náš život je mnohonásobně delší než ten váš. Nebyl by důvod kvůli těm několika málo letům navazovat pouto, nemám pravdu? Jenže tak to nefunguje. Magie spojení... kompenzuje rozdíly. Jak se pouto ustaluje, postupně dává smrtelníkovi sílu... sílu jeho duševního protějšku. Tělesné vlastnosti. A jeho délku života.“<br />Tony zvedl lahev a vypil z ní dobrou polovinu.<br />„Zlomil jsem Kapitánův nos, protože získávám tvoji sílu,“ zachraptěl pak. „To kousnutí se tak neuzdravilo tvojí magií, ale tím, že moje tělo se bude za chvíli léčit tak rychle jako tvoje.“<br />„Ano, Anthony.“<br />„A budu žít tak dlouho jako ty. Mám zkurvenej život Ásgarďana.“<br />„Bohužel.“<br />„Jak? Ty NEJSI Ásgarďan.“<br />„Jsem proměněný v Ásgarďana. A když na to přijde, mezi Ásgarďany a ledovými obry není v otázce délky života zase takový rozdíl. Pokud jde o sílu, jsem menší, takže logicky i slabší. Ty se nemusíš obávat, že bys změnil formu. Máš jen VLASTNOSTI mojí... rasy. Nestaneš se jedním z nich.“<br />„Ale budu mít ten zasraně dlouhej život a sílu, ano? ANO?“<br />„Ano.“<br />Tony si zajel prsty levé ruky do krátkých vlasů a několikrát se zhluboka nadechl. Přesto vzápětí lahev přeletěla místnost a roztříštila se o blízkou stěnu.<br />„Tak a už toho mám právě PO KRK!“ vykřikl miliardář. „Byl jsem ochotnej smířit se se vším! To, že jsi moje duševní dvojče, ty, masovej vrah a magor. Že se budeš motat kolem, ať chci, nebo nechci. Že ucejtím každou tvoji emoci a ty ucejtíš moje. Smířil jsem se i s tím zasraným kouzlem lásky, který je NAŠTĚSTÍ pryč. Smířil jsem se s tím, že spolu spíme v jedný posteli, protože jen tak nesdílíme noční můry. Ale tohle ne. Tohle je kurva MOC!“<br />„Já vím. Já vím, Anthony,“ zašeptal Loki.<br />„Chci to zrušit. Chci to vrátit. Nestojím o to, abych žil tak dlouho jako ty, rozumíš? Nestojím o to, muset ten život prožít div ne VEDLE tebe! Takže přijď na to, jak mě změnit zpátky a jak to ZKURVENÝ spojení zase pěkně rozvázat. A čím dřív, tím líp!“<br />„Snažím se. Přísahám, že se snažím.“<br />„Tak se laskavě snaž víc!“<br />Tony se otočil a vyrazil k výtahu.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-53358984875909732452015-04-28T21:58:00.000+02:002015-04-28T21:58:59.266+02:00Spojení - Kapitola 32<div style="text-align: justify;">
<i>Ne, vážně jsem na vás nezapomněla. Dobře, možná trochu. Jen docela nepatrně. Ale ne, já na to myslela, že sem musím tu pitomou kapitolu hodit, ale prostě jsem nějak... neměla kdy. Respektive když už jsem měla, byla jsem tak vyflusnutá, že jsem na to prostě neměla smůlu. Chtěla jsem ji dát v pátek, ale nestihla jsem to, pak jsem byla pryč, v neděli trávila večer nad seminárkou a naprosto kreténskou esejí o kultuře řeči, včera jsem se celej den jen učila, učila a učila na zkoušku a dneska po zkoušce koukala na Markétu Lazarovou a pak tiše umírala. Ale to vás asi nezajímá, co? No, užijte si kapitolu. Kdy bude další netuším, vážně toho teď mám moc a mám prostě plnou hlavu jinejch starostí, než je sdílení nějaký fanfikce. Pardon... =/</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />„Jarvisi, tohle není FÉR!“<br />„Je mi líto, pane, ale pokud délka vašeho nepřerušeného pobytu v dílně přesáhne dvaasedmdesát hodin, mám jasné instrukce zajistit, abyste ji ihned opustil, a na dalších čtyřiadvacet hodin vám zabránit v opětovném vstupu dovnitř.“<br />„Instrukce od...“ Tony hlasitě zakašlal. „OD KOHO?“<br />„Od vás, pane. Zařadil jste je do mého programu poté, co vás o to doktor Banner opakovaně požádal.“<br />„P-promiň,“ zakuckal se Bruce a zády se opřel o zamčené skleněné dveře dílny. „Má pravdu.“<br />„A rád bych podotkl, pane, že jsem vás nechal pracovat o dvacet minut déle, než bych měl, jen proto, abyste měl příležitost dokončit experiment a tím se předešlo politováníhodným nehodám ohrožujícím Avengers Tower.“<br />„To od tebe bylo FAKT milý. Co mě takhle příště radši varovat, než na mě použiješ nějakej dusivej plyn?“ frkl Tony.<br />„Mám podezření, že se snažil, Starku,“ zamumlal Loki a odkašlal si. „Ani jeden z nás ho bohužel dostatečně nevnímal. A nebuď dramatický. Jen ses trochu... Zatraceně.“<br />Poslední Lokiho slova málem zanikla v silném záchvatu kašle.<br />„Jo. Trochu,“ ušklíbl se Tony.<br />„Klid. Přejde to,“ řekl Bruce a zhluboka se nadechl. „Jarvisi, příště bys mohl použít nějaký MÍRNĚJŠÍ donucovací prostředek. Co takhle vypnout elektřinu?“<br />„Tato metoda se ukázala jako neúčinná. Pan Stark má v záloze menší verzi obloukového reaktoru, která není napojena na mé okruhy.“<br />„Ach, výborně. Jen proto, že tě nejde normálním způsobem dostat z dílny, Starku, nás tvůj počítač skoro udusil. Výborně.“<br />„A kdo je teď dramatickej, Lolitko?“<br />Loki zvedl ruku a setřel si z koutku pravého oka osamělou slzu vyprovokovanou intenzivním kašláním.<br />„Já. Přiznávám. Já.“<br />„Vidíš. Ale Jayi? Tohle fakt nebylo fér!“ konstatoval Tony a otočil se přímo na jednu z bezpečnostních kamer. „Nestrávil jsem dvaasedmdesát hodin prací! Spal jsem, jedl jsem, sprchoval jsem se!“<br />„Spal jste na gauči, přičemž délka vašeho spánku nikdy nepřesáhla hodinu. Stravoval jste se pouze hamburgery, pizzou a kávou. Sprchoval jste se přesně jednou.“<br />„Ale to je pořád lepší skóre, než když jsem v dílně trčel DŘÍV!“ protestoval Tony. „To jsem nespal, nesprchoval se a stravoval se JEN tím kafem.“<br />„Pane, se vší úctou, můžete protestovat, jak chcete, ale zpět do dílny vás nepustím.“<br />„Lokiho tam pustit musíš. Loki tam má svoje mimozemský spisy!“<br />„Loki by si pro ně mohl dojít,“ olízl si Loki rty. „Ale nechce se mu tam, dokud Jarvis nezapne klimatizaci. Což se nestane v nejbližších čtyřiadvaceti hodinách, hádám.“<br />„Hádáte velmi správně, pane.“<br />„Jarvisi? Chci okamžitý přístup do systému.“<br />„Přístup zamítnut na základě vašeho požadavku znemožnit vám přístup do systému poté, co budete, cituji, vyštván z vlastní dílny.“<br />„Super. SUPER,“ zaskřípal Tony zuby. „Tak mi řekni, Jayi, co přesně si představuješ, že teď udělám?“<br />„V ideálním případě se přesunete do svého bytu, vysprchujete se, najíte se a budete spát přinejmenším dvanáct, pokud možno šestnáct hodin, případně více, pane.“<br />„Vidíš, Jarvisi. To zní jako geniální nápad,“ kývl Bruce a vykročil k výtahu, který už směřoval dolů. „Má pravdu, Tony. Jdi se vyspat.“<br />„Jak to mám asi udělat? Mám v žilách víc kofeinu než krve!“<br />„Ach, Starku, pokud budeš mít potíže usnout, milerád ti pomohu,“ řekl Loki, nelítostně sevřel Tonyho rameno a donutil miliardáře pohnout se za Brucem. „Prozatím bych přivítal, kdyby sis dal tu sprchu. Děsivě páchneš.“<br />„Ty pořád voníš motorovým olejem,“ zaculil se Tony. „Takže bych přivítal, kdyby sis sprchu nedával.“<br />„Já nevím,“ ozval se Bruce. „Ale po těch třech dnech mám vážně čím dál tím silnější pocit, že vy dva spolu něco máte.“<br />„My dva?“ otočili se na něj zároveň Loki a Tony. „Nikdy. Jak tě to napadlo?“<br />„Nemám ani to nejmenší tušení,“ ušklíbl se Bruce.<br /><br />„Mohl ses ke mně aspoň PŘIDAT,“ frkl Tony, když po povinné sprše vstoupil do svého obývacího pokoje.<br />„Kdybych to udělal, celá sprcha se protáhne,“ odvětil Loki a ukousl ze svého sendviče s burákovým máslem a džemem. „Raději jsem se rychle umyl ve vlastní koupelně. Mimochodem, Thor pozdravuje.“<br />„Doufám, že toho jsi potkal MIMO koupelnu,“ zamrkal Tony.<br />„Samozřejmě, Starku. Konkrétně v obývacím pokoji. Považoval jsem za zdvořilé ho po třech dnech aspoň pozdravit. Pravda, pokoušel se mě přesvědčit, abych s ním pojedl, ale řekl jsem mu, že jsem už objednal jídlo k tobě.“<br />„A objednal? Protože i když to nerad přiznávám, umírám hlady.“<br />„Samozřejmě, že objednal,“ kývl Loki. „Mělo by tu být zhruba... do deseti minut.“<br />„Ehm, tak proč přesně se cpeš tím sendvičem?“<br />„Ásgarďan,“ zahuhňal Loki. „Velice hladový Ásgarďan. Víš, jak jí Thor, když má VÁŽNĚ hlad? Řeknu ti tajemství. Umím to taky.“<br />„Vidím.“<br />„Znáš...“ Loki spolkl sousto. „Znáš ten pocit, když dlouho nejíš, máš pocit, že ani nemáš hlad, a když se pak dostaneš k jídlu, teprve pochopíš, jak moc velký hlad jsi DOOPRAVDY měl a jak ti to jídlo chybělo?“<br />„Ehm... Jo. Jo, ten pocit mám pokaždý, když po pár dnech vylezu z dílny. A podobný je to se spánkem.“<br />„Pane, poslíček s jídlem právě dorazil. Mám ho poslat nahoru?“<br />„Ano, prosím, Jarvisi!“ vyskočil Loki z barové židle. „Anthony, peníze. Protože nepředpokládám, že bys byl ochoten to jídlo od poslíčka převzít.“<br />„Jayi, řekl bys Lokimu, kde je moje peněženka?“<br /><br />Tony se velmi zvolna snášel ze svého orgastického obláčku. Jen velmi mlhavě vnímal, jak po povrchu jeho těla sklouzlo Lokiho kouzlo, jak ho jeho milenec vzal do náručí a přetáhl přes oba deku.<br />„Dobře, Anthony,“ zamumlal Loki. „To, jak mi chybí sex, jsem si do této chvíle také tak docela neuvědomoval.“<br />„Mhm,“ odvětil inteligentně Tony.<br />Loki se usmál a položil hlavu na polštář vedle té Tonyho. Jeho rty se dotýkaly miliardářových vlasů, z nichž ještě nevyprchala vůně šamponu.<br />„Dobrou noc, Anthony.“<br />Tony neodpověděl. Ze sedmého nebe přeletěl přímo do říše snů.<br />Loki jen malou chvíli poslouchal jeho pravidelný dech, než sám usnul.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-59375138229168528932015-04-19T23:48:00.000+02:002015-04-19T23:48:23.960+02:00Spojení - Kapitola 31<div style="text-align: justify;">
<i>Má ještě vůbec smysl se vám omlouvat za to, že tahle kapitola trvala tak dlouho? No, omlouvám se. Prostě poslední dobou nevím, kde mi hlava stojí, takže skoro ani není s podivem, že ze zmíněné hlavy občas nějaká ta drobnost vypadne. Jako třeba to, že mám hodit novou kapitolu. To je vážně jen drobnůstka, no ne? Ehm, chápu. Ale každopádně, teď už tu pro vás tu slíbenou kapitolu mám a, no, tak nějak doufám, že mi odpustíte to zdržení. Prosím?</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />„Pane, nechci vás rušit, ale venku svítá,“ konstatoval Jarvis.<br />„Už?“ zamrkal Loki.<br />„Mluvil se mnou, kotě,“ řekl Tony. „Už, Jayi?“<br />„Obávám se, že ano, pane.“<br />„Seděl jsi nad tím spisem celou noc?“ ujišťoval se Loki.<br />„Ach, kotě, tohle je něco tak úžasnýho, že celá noc je extrémně krátká doba. A krom toho, ty tu sedíš taky. A zapojuješ se do diskuse.“<br />„Nezapojuji se do diskuse. Vysvětluji ti to, co jsi ze spisu nepochopil.“<br />„Plánuješ se mnou experimenty, díky kterejm bych ty nový prvky mohl získat. Aktivně plánuješ, podotýkám,“ pozvedl Tony ukazováček. „Pokud si nevzpomínáš, dokonce jsi mi slíbil i magickou pomoc!“<br />„Samozřejmě, že si vzpomínám, Anthony,“ pousmál se Loki. „Musím přiznat, že tvůj entusiasmus je skutečně nakažlivý. A není to jen naším spojením.“<br />„Nakažlivej?“ naklonil Tony hlavu.<br />„Ano. Je na tebe skutečně úžasný pohled, když se do něčeho zabereš. A rád bych podotkl, že vidět tvůj geniální mozek v akci je skoro i vzrušující.“<br />„Věříš, že jsi snad první člověk, co mi tohle říká?“ zamračil se Tony. „No fakt. Dokonce ani Bruce kolikrát nevydrží, když mám nějakej takovej záchvat, a ty jsi tady a tvrdíš mi, že je to... vzrušující?“<br />„Rozhodně.“<br />„Jako ve smyslu... sexy?“ pozvedl Tony obočí.<br />„Ano, Anthony, jako ve smyslu 'sexy'.“<br />„Neříkáš to jen proto, abych s tebou konečně šel do postele? Víš, přece jen jsem ti slíbil, že si přijdeš na svý.“<br />„Vy Midgarďané jste tak neskutečně zaměření na sex... Nepotřebuji si 'přijít na své'. Nevadí mi tě celou noc jen sledovat při práci. Přísahám, Anthony.“<br />„Dobře. Výborně. Protože já musím přiznat, že momentálně nějak nemám na sex myšlenky.“<br />„Chceš dál probírat mimozemské prvky?“ zasmál se Loki. „Můžeme.“<br />„Hm... Ne. Ne, to zase ne,“ zavrtěl Tony hlavou. „Za poslední týdny jsi naprosto rozházel všechny moje zvyky. Dřív bych dokázal jet třeba tři dny bez přestávky, ale teď jsem po jedný probdělý noci fakt utahanej. Co bys řekl na to, abychom se ve vší počestnosti odebrali do tý postele?“<br /><br />„Pane?“<br />„Pšt, Jayi. My tu pracujeme.“<br />„Ano, pane, ale musím vás upozornit, že by bylo moudré nechat mě nejprve provést příslušné testy, než se pustíte do dalšího šíleného-“<br />„Broučku, už jsem tě v tomhle někdy poslechl?“ ušklíbl se Tony.<br />„Ne, ale stále doufám, že jednou to uděláte.“<br />„Možná. Dneska to nebude,“ zavrtěl Tony hlavou. „Krom toho, kdyby se něco nepovedlo, mám tu jak pohyblivej hasicí přístroj... Tak boha s magickejma schopnostma.“<br />„Samozřejmě, pane.“<br />„Krom toho, jednou jsem přesně takhle už jeden prvek vyrobil. A všimni si, že tentokrát jsem kvůli tomu ani nemusel ničit dům. Magie je úžasná věc.“<br />„Ničil jsi dům, abys vyrobil nový prvek?“ zvedl Loki hlavu od počítače. „Proč na mě tak zíráš?“<br />„Když pracuješ, nesmíš si sahat na obličej,“ zamumlal Tony. „Máš na tváři rozmazanej olej. Ne! Neodvažuj se to pokoušet setřít. Neumíš si ani představit, jak jsi s tím SEXY. A ten flek na tričku...“<br />Loki zvedl oči v sloup.<br />„Laskavě se soustřeď, ano? Jak jsi sám řekl, pracujeme.“<br />„Pane Laufeysone?“ pokusil se Jarvis. „Mohl byste se pokusit pana Starka přesvědčit o tom, že by bylo vhodné před spuštěním přístroje nejprve provést příslušné testy?“<br />„Zrádče!“ frkl Tony.<br />„Myslím, že to máme pod kontrolou, Jarvisi. Neměj obavy,“ pousmál se Loki.<br />Tony se rozzářil a pevně Lokiho objal kolem pasu, čímž na jeho tričku vytvořil další černou skvrnu.<br />„Dávej si pozor, nebo se do tebe fakt zamiluju,“ konstatoval.<br />„Prosím, ne,“ zakňučel Loki, ale nebránil se, když Tony zvedl hlavu a krátce ho políbil.<br />„Hm, voníš motorovým olejem. To je fakt sexy,“ zamumlal vynálezce.<br />„Myslím, že bychom měli začít s experimentem, Anthony. Takže se nerozptyluj a soustřeď se.“<br />„Jo! Experiment! Jayi, jsi připravenej nahrávat? Protože jdeme na to!“<br /><br />„Vy jste se oba museli naprosto ZBLÁZNIT! Od tebe, Tony, od tebe bych to čekal, ale doteď jsem si myslel, že Loki má ROZUM!“<br />„Já mám rozum, Bruci,“ ozval se Loki. „A doufám, že ta zelená v tvých očích je jen odraz mého trička.“<br />„Ne. To je odraz tamtoho jedovatě zelenýho novýho kovu, co jsme ÚSPĚŠNĚ vytvořili!“ ukázal Tony směrem za sebe. „A kterej, podotýkám, není radioaktivní, i když tak vypadá. Jarvis provedl patřičný testy.“<br />„Ale zatímco jste ho vytvářeli, málem jste to tu vyhodili do vzduchu. Do kritického přehřátí zbývaly VTEŘINY!“<br />„Měl jsem situaci zcela pod kontrolou,“ konstatoval Loki. „K ničemu nemohlo dojít.“<br />„Výborně. Tak jak vysvětlíš Tonyho rozseknutý obočí?“<br />„Zbloudilá součástka. Běžná pracovní nehoda,“ pokrčil Tony rameny.<br />Bruce se zhluboka nadechl a zase vydechl. Několikrát.<br />„Fajn. Fajn. Zůstaneme u toho, že jste prostě měli zatracené štěstí, že se nic nestalo. A že příště už takovou blbost neuděláte. A já teď dojdu pro lékárničku a postarám se o to tvoje zranění.“<br />„To nebude nutný. Lolito, lásko moje?“ zakřenil se Tony.<br />„Idiote,“ zabručel Loki a zvedl ruku. Prsty se dotkl Tonyho zkrvaveného obočí, objevila se slabá zelená záře a rána okamžitě zmizela.<br />„Je fajn mít vlastního sexy magickýho doktora,“ zasmál se Tony. Vzápětí Lokiho pevně objal kolem ramen. Bruce jen pozvedl obočí.<br />„Anthony, drahý. Uvádíš Bruce do rozpaků,“ řekl tiše Loki. „Co si o nás jen pomyslí?“<br />„Jen to nejhorší?“ olízl si Tony rty.<br />„Buďte bez obav. To už si myslím,“ povzdychl si Bruce. „Takže se můžete přestat tvářit, že spolu něco máte. A radši mi ukažte, co se vám povedlo vytvořit.“<br />Tony bleskově pustil Lokiho a otočil se ke kusu zeleného kovu, který ještě stále ležel v přístroji, s jehož pomocí vznikl.<br /><br />„Pánové, je mou povinností vás všechny upozornit na to, že venku svítá.“<br />Bruce zvedl hlavu od monitoru počítače, Loki odtrhl oči od hologramu znázorňujícího výsledky posledního testu a Tony vypnul svářečku a sundal si z očí ochranné brýle.<br />Všichni tři si vyměnili rychlý pohled.<br />„Teď ne, Jarvisi,“ řekli posléze svorně Tony a Loki. „Ale můžeš nám udělat kafe.“<br />Bruce se ušklíbl.<br />„Ještě chvíli, vy dva, a začnu si myslet, že spolu snad vážně něco máte.“<br />„Duševní dvojče,“ pokrčil Tony rameny a nasadil si brýle zpět na nos. „Což podle všeho znamená, že spolu máme víc, než jsem kdy s kým měl.“<br />Pak se vrátil k pokusům svařit nově vytvořený kov. Bruce sklonil hlavu k monitoru. A Loki přenesl pozornost zpět na hologram.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-69141589368347877222015-04-12T23:33:00.000+02:002015-04-12T23:33:30.535+02:00Spojení - Kapitola 30<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Ehm, no jo, já vím. Zase to trvalo zhruba tak o den delší dobu, než mělo, než se sem tahle kapitola dostala. Co na to říct, to ta moje roztržitost, krátká paměť a až magická schopnost nechat se rozptýlit filmama s Robertem Downeym Jr. Poslední dobou začínám mít na toho chlapa vážně vážnou úchylku. Ne, že by vás to zajímalo, jistě. No, nebudu vás zdržovat, račte přistoupit ke kapitole... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />Bylo pět minut před devátou hodinou večerní, když se Loki náhle zvedl z křesla. Thor otočil hlavu od televize a překvapeně se na bratra zadíval.<br />„Kdyby se po mně snad sháněl Stark,“ řekl Loki, „řekni mu, že jsem si vzpomněl, že jsem si něco zapomněl ve svém bytě. Jeden ze spisů, který jsi pro mě propašoval z Ásgardu.“<br />„Něco, co by ti mohlo pomoci s řešením vaší situace?“ zeptal se Thor.<br />„Spíš Starkovi s jedním z jeho výzkumů. Až teď jsem si uvědomil, že tu knihu mám.“<br />„Dobrá. Pokud se přítel Tony-“<br />„Jen TONY, Thore,“ vzdychl Loki.<br />„Jestli se zeptá, řeknu mu, kde jsi, a že budeš brzy zpět.“<br />„Zpět odkud?“ ozvalo se od výtahu.<br />Loki vzdychl o něco hlasitěji. Doufal, že přesně tomu setkání se vyhne.<br />„Zpět ze svého bytu, Starku,“ odpověděl.<br />„Ze svýho bytu? Co máš v plánu ve svým bytě?“ pozvedl Tony obočí.<br />„Mám tajnou schůzku s Amorou, na které hodlám projednat, jak vás všechny zradím a předhodím jí Thora výměnou za to, že mě zbaví toho našeho zatraceného spojení.“<br />Tony se krátce zasmál.<br />„Jasně. Hezkej sarkasmus,“ pokýval. „Tak si tu schůzku užij.“<br />„Ach, spolehni se, Starku.“<br />„Hlavně se vrať včas, abys mi mohl dělat společnost v posteli. Už se těším,“ mrkl Tony. „Neříkej, že ty ne, zlato...“<br />Loki teatrálně protočil panenky a zmizel. Ale Thor na Tonyho upřeně zíral.<br />„No co?“ ošil se Tony. „Vtip. Už jsi o tom někdy slyšel? On vtipkuje o Amoře, já o tom, v jakejch podmínkách musíme spát. Ha, ha, ha? Ale co se snažím, Loki je jedinej, co kdy vážně pochopil můj humor...“<br /><br />Když se Loki objevil ve svém bytě, usilovně se snažil potlačit vlastní pocit překvapení a zděšení. Věděl, že pokud nebude absolutně klidný, Stark pozná, že je něco špatně. Klid, jen klid, jen klid...<br />„Tváříš se nějak rozrušeně, Loki. Stalo se něco?“<br />Loki zatřásl hlavou a zhluboka se nadechl. Pak se otočil směrem ke křeslu, na kterém elegantně, nohu přes nohu, seděla Amora.<br />„Právě jsem se dost děsivým způsobem přesvědčil o tom, že nemůžu své spřízněné duši lhát.“<br />„Ale. Skutečně? Jak?“<br />„Řekl jsem Starkovi, že se přenáším do bytu proto, že tu mám schůzku s tebou.“<br />„PROSÍM?!“ vytřeštila Amora oči. „Jak jsi mohl?!“<br />„Já nemohl. Já musel,“ frkl Loki. „Můžeš si za to sama, drahá. Ale buď v klidu. Stark je přesvědčený o tom, že jsem si z něj jen utahoval. Je štěstí, že mi tak bezmezně věří, protože jinak bychom asi měli problém.“<br />„Smrtelníci jsou někdy tak tupí, nemám pravdu?“ usmála se Amora. „Skoro jako tvůj bratr.“<br />Loki jen tak tak ovládl rostoucí pocit vzteku.<br />„Ano. Jistě. Skoro jako Thor,“ přikývl chladně. „Na druhou stranu, naše situace se tím značně ulehčuje, nemám pravdu?“<br />„Žádná 'naše situace' ještě není, Loki. Vlastně si jasně vzpomínám, že když jsem se naposled pokoušela nějakou situaci... vytvořit, vyjádřil jsi zcela jasný nesouhlas. A doufám, že TY si vzpomínáš, že to tvé odmítnutí bylo to, co nás přivedlo sem.“<br />„Amoro, bylo skutečně nutné pokládat otázku 'co chceš, Loki?' tak komplikovaným způsobem?“<br />„Nemusím tu otázku pokládat. Je mi naprosto jasné, o co ti jde.“<br />„Skutečně?“<br />„Nebo snad nechceš přehodnotit své předchozí stanovisko, když víš, jak ti dokážu znepříjemnit život?“<br />„Přijde na to.“<br />„Na co, Loki?“ pozvedla obočí.<br />„Na to, jestli dokážeš tu nepříjemnost v mém životě zase odstranit. Trvale. Bez následků.“<br />„Ptáš se, jestli dokážu zrušit tvé duševní spojení se Starkem?“<br />„Ano, Amoro.“<br />„Ale samozřejmě,“ kývla. „Je to vcelku jednoduché. Tedy, jednoduché pro toho, kdo už ovládl magii spojení, jistě.“<br />„Proč jsem já v žádném spise nenašel způsob, jakým spojení zrušit?“ zeptal se Loki.<br />„Přece si vážně nemyslíš, že něco takového najdeš v KNIZE. Kdepak. Tohle je tajná informace. Můžeš ji získat jen od někoho jiného.“<br />„Co mi v tom případě brání v tom, abych šel a nechal se to taky naučit?“<br />„Loki, myslela jsem, že se se mnou chceš dohodnout, ne hledat způsoby, jak se naší spolupráci vyhnout,“ odkašlala si Amora. „Víš, co ti brání, mimochodem. Tvá spřízněná duše by tě na takových cestách rozhodně nemohla doprovázet. A bez něj se nemůžeš hnout ani z Midgardu.“<br />„V překladu... Jsi moje jediná naděje na to, že se ho zbavím.“<br />„Přesně tak, drahoušku.“<br />„Výborně,“ přikývl. „V tom případě si nejspíš budeme muset promluvit o Thorovi.“<br /><br />O půl hodiny později se Loki objevil v Tonyho dílně. Vynálezce se otočil, když Jarvis o něco ztlumil hrající Led Zeppelin.<br />„Nazdárek, Lolito. Jak sis užil tajnou schůzku?“ pozvedl obočí.<br />„Přinesla velmi uspokojivé výsledky,“ řekl Loki. „Myslel jsem, že jsi dnes v dílně už skončil.“<br />„No, to bylo předtím, než ses ty rozhodl na večer vypadnout. Řekl jsem si, že bych mohl ještě trochu pohnout s tímhle projektem.“<br />Loki přeletěl očima několik hologramů zastupujících monitory.<br />„Výzkum nových prvků?“<br />„Začínáš mě děsit, muflonku. Ty snad dáváš pozor, když pracuju.“<br />„Možná i víc než ty, Anthony,“ usmál se Loki a zvedl ruku, v níž dosud svíral velkou a těžce vyhlížející knihu vázanou v tmavé kůži. „Něco tu pro tebe mám.“<br />„Co to?“ zamrkal Tony. „Chceš snad, abych ti přece jen pomohl s těma kouzlama?“<br />„Ani omylem. Tohle je jen pro tebe. V téhle knize jsou všechny naše prvky, včetně těch Midgarďanům neznámých. Ne všechny se ti podaří získat a vyrobit zde, ale... Některé snad ano.“<br />„Děláš si srandu?“ vytřeštil Tony oči. „To... Uvědomuješ si, co mi dáváš? Dost možná celý roky výzkumu v podobě jedný jediný knížky. Dost možná neskutečnej technologickej pokrok, nový možnosti... LOKI!“<br />„Ale možná bys na to radši přišel sám. Možná ti jde o tu výzvu. V tom případě...“<br />Kniha zmizela.<br />„Vrať to zpátky, a hned!“ vyhrkl Tony.<br />Loki se zaculil a kniha se objevila v Tonyho natažené ruce.<br />„Mimo jiné jsem magicky změnil písmo a jazyk v knize tak, abys ji dokázal přečíst. Nechci pochybovat o tvé genialitě, jistě, ale předpokládám, že i ta má své limity. A mimozemské jazyky ve spojení s runovým písmem...“<br />„Jsi úžasnej. Víš, že jsi úžasnej? Jsi naprosto úžasnej. Lepší spřízněnou duši jsem si ani nemohl přát, no vážně,“ kousl se Tony do rtu. Knihu položil na pracovní stůl a vrhl se Lokimu kolem krku. „Děkuju, kotě. Fakt.“<br />„Není zač, Anthony. Pro mě je to maličkost,“ usmál se Loki.<br />„Víš, za tohle si v noci přijdeš na svý. ROZHODNĚ si přijdeš na svý.“<br />„Starku,“ zvedl Loki oči v sloup.<br />„No co? Nějak svoji vděčnost vyjádřit musím. Takže ti vděčně a ochotně roztáhnu nohy. Ale teď, pokud dovolíš...“ Tony se pustil a vrhl se na knihu. „Nejdřív si chci tohle aspoň prohlídnout.“<br />„Jen do toho, Anthony. Jarvisi, prosím, připrav nám kávu. Budeme v dílně ještě dlouho.“<br />Tony vzhlédl od první stránky, na kterou zíral téměř zbožně, přesně na tak dlouho, aby se jeho oči na vteřinku setkaly s těmi Lokiho. Ten krátký pohled Lokimu potvrdil, že veškeré jeho předpoklady byly správné.<br />„No dobře. Možná si na svý přijdeš až někdy k ránu,“ přiznal Tony.<br />Loki se zašklebil a vydal se ke kávovaru.Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-70075870072827705152015-04-08T22:50:00.000+02:002015-04-08T22:50:43.102+02:00Spojení - Kapitola 29<div style="text-align: justify;">
<i>Tak jsem si zase jednou řekla, že když jsem minule držela kapitolu tak dlouho (ač neúmyslně), mohla bych tuhle pro změnu pustit do světa o něco dřív. Nějaké protesty? Jo, já si to hned myslela, že nebudou. =D Tak si pěkně užijte další, ehm, diskuse mezi Lokim a Tonym... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />„Ani ne jedenáct hodin večer a ty jsi v posteli. Bez brblání, bez vyjednávání, bez komentářů o tom, že je moc brzy...“<br />Tony si přitáhl přikrývku blíž k bradě a zabručel.<br />„Je mi celej večer zle.“<br />„Ano, Anthony, já vím. Ani já se necítím nejlépe.“<br />„Jo, Sněhurko. Cejtím to.“<br />Loki si lehl na svou polovinu postele, čelem k Tonymu.<br />„Jsem si jistý, že ráno nám oběma už bude dobře. Spánek pomůže.“<br />„Dobře. Já ti věřím. Ehm...“ Tony zaváhal.<br />„Ano, Anthony?“ pozvedl Loki obočí.<br />„Já vím, že jsme jasně řekli, že se mezi náma vůbec nic nemění. Ale musím přiznat, že je docela divný vedle tebe usínat po tom, co se v noci stalo.“<br />„Chceš, abych odešel?“ zamračil se Loki.<br />„To neříkám.“<br />„Chceš mít sex, abys neměl pocit, že vedle mě jen usínáš?“ pousmál se Loki. „Protože upřímně, Starku, nevím, jestli po všem tom cestování, co jsem kvůli tobě musel podstoupit, a po tom, co jsem se někde uprostřed ničeho málem zhroutil, mám na sex náladu.“<br />„Jsi příšernej blb, co, Loki?“ frkl Tony. „Bez obav. Taky po tom kdovíjak netoužím. Teda, ne, že by to nebylo naprosto fantastický, ale... Asi jsem málo opilej. Vlastně nejsem vůbec opilej. A zas se mi začíná nějak točit hlava.“<br />„Tak zavři oči a spi. Jarvisi, zhasnout, prosím.“<br /><br />„Loki?“<br />„Mhm...“<br />„Loki...“<br />„Chmpf.“<br />„LOKI!“<br />„Hm... Proč mě budíš, Starku?“<br />„Ty víš zatraceně dobře proč.“<br />„Hm... Že by to souviselo s tím zajímavým snem, který se mi zdál předtím, než jsi ho tak hrubě přerušil?“<br />„Loki...“<br />„S tím, ve kterém jsem měl obličej zabořený do polštáře a kňučel jsem, zatímco ty jsi mě zezadu šukal?“<br />„Loki, ty bys neměl mít dovoleno říkat slova jako 'šukal'. Jsi vznešenej bůh, nebo tak něco.“<br />„Pro to, co jsi mi v tom snu dělal, jiné výstižné slovo neexistuje, Anthony.“<br />„Bože můj. Mám to chápat tak, že s tím, že jsi argr, nebo jak jsi to říkal, jsi to myslel vážně? Nemáš problém bejt... dole?“<br />„Ne. A dokonce si to umím velice užívat. A je fascinující, že mé podvědomí vybralo pro ten sen zrovna to, co se mi nejvíc líbí...“<br />„Takže nechat se šukat zezadu, zarejvat si nehty do boků a tahat se za vlasy?“<br />„Ano, Anthony. Přesně to.“<br />„Kurva. Jayi, kolik je?“<br />„Tři hodiny a osmnáct minut, pane.“<br />„Výborně. Loki, co bys řekl na to, kdybysme využili toho, že mě ten tvůj sen vzbudil, a... tak trochu ho zrealizovali? Do rána se pak ještě vyspíme, času je dost...“<br />„Řekl bych 'ano, prosím', Anthony.“<br />„Jarvisi, dej nám nějaký sexy osvětlení,“ zamumlal Tony. „A ty, Loki... Dál mi říkej Anthony. Myslím, že na to začínám mít menší úchylku.“<br /><br />Tonyho probudilo šimrání za krkem. Nespokojeně zabručel a pohodil hlavou, aby původce toho nepříjemného pocitu odehnal. Odpovědí mu bylo tiché zahihňání a další šimravý dotek.<br />Až v tu chvíli jeho pomalu probouzejícímu se mozku došlo, že ty doteky jsou vlastně lehoučké polibky. Pousmál se.<br />„Nemůžeš se prostě jen zvednout z postele a mě nechat spát?“ zeptal se tiše.<br />„Můžu,“ odpověděl tiše Loki.<br />„Proč to neuděláš?“ zívl Tony.<br />„Já nevím. Nechci? A navíc je po osmé ráno, mohl bys taky vstát.“<br />„Parchante.“<br />„Záleží mi jen na tvém zdraví. A není zdravé vyspávat.“<br />„Když dovolíš, o tom, co pro mě je a není zdravý, si rozhodnu sám.“<br />„Hm, dobře. V tom případě se ti velice omlouvám,“ Loki se pokusil zvednout ruku, kterou Tonyho objímal, ale miliardář ji pevně chytil a přitáhl si ji zase k sobě.<br />„Smůla. Nikam nejdeš. Teď už jsem vzhůru.“<br />„Starku. Mám hlad.“<br />„A já chtěl ještě spát.“<br />Tony se otočil tak, aby ležel na zádech a Loki byl stále na boku vedle něj. Jeho ruku nepouštěl. Zadíval se do zelených očí a široce se usmál.<br />„Víš, můžu se odsud prostě přenést,“ konstatoval bůh.<br />Tony místo odpovědi zvedl hlavu a přitiskl své rty na ty Lokiho. Nebyl to jeden z jejich obvyklých polibků, divoký a vášnivý. Tenhle byl pomalý, líný a skoro i něžný. Během několika minut, co trval, stihl Tony Lokiho převalit na lopatky a prakticky se na něj celým tělem položit. Loki na oplátku zvedl ruce a hladil Tonyho po nahých zádech, díky čemuž by miliardář nejspíš začal vrnět, kdyby toho byl schopen.<br />„Kurva,“ zamumlal Tony, když se konečně přiměl odtrhnout rty, jen aby zabořil tvář do polštáře vedle Lokiho hlavy. „Taky máš pocit, že by sis na tohle klidně zvyknul?“<br />„Ano, Anthony,“ odvětil tiše Loki, který teď Tonyho pevně objímal. „Ale nemysli si, že jsem přestal mít hlad.“<br />„Jsi hroznej. Člověk se snaží o romantiku...“ Tony se kousl do rtu. „Hele, Loki, ty mi nemůžeš lhát, viď?“<br />„Myslím, že ne. Rozhodně ne vědomě.“<br />„Fajn. Tak mi řekni pravdu. Použil jsi na mě nějaký kouzlo, co by mě... donutilo chtít s tebou mít sex a líbat tě a tak, nebo je to jen tvoje kouzlo osobnosti? Teda, aby bylo jasno, neříkám, že jsem se do tebe zamiloval, ale... Tak nějak se mi s tebou líbí bejt takhle.“<br />„Starku, za prvé. Za to, co popisuješ, může s nejvyšší pravděpodobností především to, že i když si to nepřipouštíš, jsi tak vyhladovělý po lidském kontaktu nezaloženém jen na sexuální přitažlivosti, že tvé tělo reaguje přemrštěně na to, že ho teď má, stejně jako tvůj mozek. Za druhé.“ Loki zatáhl Tonyho za vlasy, aby ho přiměl zvednout hlavu a mohl se mu zadívat do očí. „Ne. Nikdy bych na tebe takové kouzlo neseslal. Proč bych měl? Tohle je sice zábava, ale věci to komplikuje víc, než by se mi líbilo.“<br />„Ne pokud se to nikdo nedozví,“ kousl se Tony do rtu. „Ale stejně... Máš pocit, že bysme měli přestat?“<br />„Možná. Ale...“ Lokiho prsty prohrábly Tonyho tmavé vlasy. „Musím přiznat, že mě přitahuješ, Anthony. Velice přitahuješ. Myslím, že jsem nikdy nepoznal nikoho víc sexy.“<br />„Myslím, že by ses měl seznámit se zrcadlem,“ zaculil se Tony.<br />Následující polibek už patřil k těm divočejším. A za několik málo okamžiků se Tony zase jednou ocitl na lopatkách.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-57017333361643015422015-04-05T22:53:00.001+02:002015-04-05T23:00:17.937+02:00Spojení - Kapitola 28<div style="text-align: justify;">
<i>Zdravíčko. Asi si říkáte, co že to zase tak trvalo, než se sem dostala další kapitola. No, je to vcelku jednoduchý, psoledních pár dní jsem strávila převážně v posteli, bez notebooku, důkladně nachcípaná a potící se. Mimochodem, nevěřili byste, jak dobře se potí u Avengers. Přisuzuju to Tonymu, ehm. Krom normálních Avengers jsem koukala ještě na ty kreslený, seriálový a pár dalších věcí... Což vás ale dost pravděpodobně nezajímá, pročež už zmlknu a... No, nechám vás vrhnout se na kapitolu, hádám... =D</i><br />
<a name='more'></a><br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Tony se přehraboval už ve zhruba desáté zásuvce a jeho frustrace rostla s každou další, kterou otevřel. Lokiho pobavení stoupalo přímou úměrou a Tonymu nijak zvlášť nepomáhalo, právě naopak.<br />
„Pane?“ ozval se Jarvis.<br />
„ANO?“ zavrčel Tony, když zabouchl desátou zásuvku.<br />
„Doktor Banner stojí za dveřmi.“<br />
„Pusť ho dál. Ale možná to bude zbytečný. Žádnej experiment nebude, pokud se mi nepovede najít ty zatracený sledovací zařízení!“<br />
„Sledovací zařízení?“ zeptal se Bruce. „Myslíš ty svoje miniaturní štěnice k připnutí na oblečení? Co máte v plánu, proboha?“<br />
„Zcela očividně nic,“ konstatoval Loki. „Starku, tvá naprostá neorganizovanost je-“<br />
„Ticho tam!“ frkl Tony.<br />
Bruce se pobaveně usmál, přešel ke stolu, ke kterému se Tony při svém pátrání ani nepřiblížil, a bez váhání otevřel první šuple. Vzápětí zvedl ruku s malou stříbrnou krabičkou.<br />
„Další otázky?“ zeptal se.<br />
Loki vyprskl smíchy.<br />
„Fajn. Chápu. Jsem idiot, co neví, kde co má ve vlastní dílně,“ vzdychl Tony. „Hlavně, jestli se bavíš.“<br />
„Skvěle, Starku,“ zaculil se Loki.<br />
Tony se pokusil tvářit nakvašeně, ale při pohledu na Lokiho rozesmátou tvář začaly i koutky jeho rtů cukat směrem nahoru, jakkoli se jim v tom pokoušel zabránit.<br />
„Ach, tak fajn,“ zvedl oči v sloup. „Bruci, dej mi tu krabičku. Loki, budeš se přenášet v tomhle, nebo se ještě chceš magicky převlíknout? Myslím, že dneska není tak docela teplo, na druhou stranu, tobě to asi ani moc nevadí, takže... Jo, takhle to taky jde. Je milý, že sis nevzal helmu, to už by bylo trochu moc.“<br />
„Helma je součástí slavnostní zbroje a zbroje do bitvy. Tohle je oděv pro běžný den,“ ušklíbl se Loki a dlaní přejel po vzoru tvořeném proužky kůže, který měl na břiše. „Můžeš si všimnout, že ani nemá plášť.“<br />
„Jasně. Jak jsem to mohl přehlédnout,“ ušklíbl se Tony. „Dobře, tak hele, tady je miništěnice, díky který přesně uvidím, kde jsi. Předpokládám, že ti ji prostě přidělám někam na oblečení. Takže... Kde ti nezničím image?“<br />
„Kdekoli. Má magie ji snadno zakryje.“<br />
„Jistě. Jak jinak,“ ušklíbl se Tony a připevnil drobný černý předmět připomínající maličkou sponku na Lokiho límeček. Vzápětí štěnice zmizela.<br />
„Nechcete mi vy dva vysvětlit, co že máte v plánu?“ zeptal se Bruce.<br />
„Jen drobný experiment, zlato,“ otočil se na něj Tony. „Jak víme, já a Loki se od sebe nemůžeme pořádně vzdálit, ale poslední dobou se to už začalo lepšit. Loki si myslí, že teď už to půjde docela rychle. Každopádně chceme zjistit, jak moc daleko od sebe můžeme teď. A rád bych taky vysledoval, jak moc rychle ta povolená vzdálenost poroste. Je vždycky lepší mít přehled. Navíc bych na základě těch údajů snad mohl zjistit, kdy bude Loki moct cestovat mezi světy, aniž by nás to oba zabilo.“<br />
„Tony, to je na tebe až podezřele zodpovědný přístup,“ ušklíbl se Bruce. „A na co tu jsem já?“<br />
„Loki se bude desetimílovými skoky vzdalovat. Budeme pozorovat, jak nás to oba ovlivňuje. Ale je možný, že po jednom z těch skoků se dostaví dost nepříjemný efekty a...“<br />
„Je možné, že prostě omdlíš, a potřebuješ někoho, kdo tě případně probere.“<br />
„Bruci, ty jsi mi vždycky rozuměl nejlíp ze všech.“<br />
„Tvé duševní dvojče by si to mohlo brát osobně,“ kývl Bruce směrem k Lokimu.<br />
„Ále, on to přežije,“ mávl Tony rukou. „Tak co, Lolo? Připravenej na experiment? Nezapomeň si komunikátor. Já vím, já vím, nemám ti říkat Lolo. Tak co, Lolito?“<br />
Loki se zhluboka nadechl a upřel pohled do stropu. Zdálo se, jako by v duchu počítal. Velmi pomalu počítal.<br />
„Jsem připraven, Starku. A jen pro tvou informaci, tu narážku chápu.“<br />
„A jejda.“<br />
„Jejda, Starku,“ přikývl Loki. „A věř mi, že za ni budeš trpět. Později.“<br />
„Nasypeš mi sůl do kafe?“ pozvedl Tony obočí. „Každopádně, až se ti bude chtít, můžeš začít a udělat první skok. Nezapomeň, zkus, aby to bylo deset-“<br />
Místo, které ještě před okamžikem obýval Loki, bylo během jediného mrknutí oka prázdné.<br />
„-mil,“ dokončil Tony.<br />
Začínala ho bolet hlava.<br />
<br />
„Dobře, Lolo, jsme na šedesáti.“<br />
„Ano. A já musím říct, že už začínám zažívat skutečně velice nepříjemné pocity. Bolí mě hlava, srdce mi buší, začínám mít trochu rozostřené vidění. Dýchání je ztížené.“<br />
Loki zavřel oči. Ve sluchátku v jeho uchu se ozval Tonyho hlas.<br />
„Mně to říkat nemusíš, jsem na tom stejně. Jen se mi hlava už dost točí.“<br />
„Dobře. Vracím se.“<br />
„Nic takovýho, kotě. Myslíš, že to zvládneš o patnáct?“<br />
„Starku, ty ses musel naprosto-“<br />
„No tak, Lolito. Zaokrouhlíme to na pětasedmdesát, co ty na to?“<br />
„Že na pětasedmsesát se nezaokrouhluje,“ zavrčel Loki.<br />
„Ale je to třičtvrtě ze stovky. Patnáct mil. To zvládneme. Pak se vrátíš.“<br />
„Starku...“<br />
„A odpusť si toho Starka. A ten naštvanej pocit, nemysli si, že jen proto, že nestojíš vedle mě, necejtím, že bys mě v tuhle chvíli nejradši uškrtil. Patnáct mil, Lolo. Udělej to pro vědu.“<br />
„Dobře. Ale ať tě Bruce hlídá, než se stihnu vrátit.“<br />
„A to jako proč?“<br />
„Protože jsem si naprosto jistý tím, že když se přenesu o patnáct mil dál, tak omdlíš, drahý Anthony. A mimochodem, pro případ, že bych omdlel i já, zařiď, ať tě naloží do letounu a vydají se směrem ke mně.“<br />
„Slyšíš, Brucie? Pokud to s ním sekne, dostaňte mě k němu, protože to ho uzdraví. Není to romantický?“<br />
„Přesouvám se o patnáct mil, Starku.“<br />
A Loki zmizel.<br />
<br />
Objevil se na silnici uprostřed ničeho a okamžitě padl na kolena. Srdce mu hrozilo proskočit hrudníkem, každý nádech bolel a hlava se mu točila.<br />
„Starku?“ zamumlal.<br />
„Sesul se k zemi,“ odpověděl Bruce. „Netrefil ses, mimochodem, je to čtyřiasedmdesát mil.“<br />
„To je mi... vcelku jedno,“ odsekl s námahou Loki. „Myslím, že moje magie mě dál nepustila z nějakého důvodu. Dejte mi... minutu, zkusím se vzpamatovat. Pak se vrátím.“<br />
Loki upřel oči na silnici před sebou a zvedl ruku, aby vypnul komunikátor. Teď už nebude potřeba. Snažil se zhluboka dýchat a překonat nevolnost. Natolik se na to soustředil, že si zpočátku ani nevšiml toho, že vedle něj stojí ženská postava ve vysokých zelených botách a podezřele těsném oblečení stejné barvy.<br />
„Tony Stark,“ pronesla medovým hlasem. „Ani se mi tomu nechtělo věřit, když jsem své kouzlo lásky vycítila na něm. Gratuluji, Loki. Nemohl sis pro sebe přát lepší spřízněnou duši.“<br />
Loki se neobtěžoval ani zvednout hlavu.<br />
„Amoro...“<br />
„Neboj. Nikomu jsem to neřekla. Zatím. Předpokládám, že se z tebe nestal čestný člen Avengers, že?“<br />
„Nikdy,“ frkl Loki.<br />
„Výborně. Tak jak se ti daří? Vyrovnáváš se s tím, že ho nemůžeš zabít? A jak se má tvůj bratr? Kdyby to s ním bylo moc k nevydržení, víš, že ho od tebe mileráda... převezmu.“<br />
Teď zvedl hlavu a zadíval se jí přímo do očí.<br />
„Zítra večer. V devět hodin. V mém bytě.“<br />
Zavřel oči a zmizel.<br />
<br />
Objevil se vkleče vedle gauče, na kterém v bezvědomí ležel Tony. Zhluboka se nadechl a položil hlavu na vynálezcovo rameno. Měl neodbytný pocit, že mu potřebuje být co nejblíž.<br />
„Všechno v pořádku, Loki?“ zeptal se Bruce.<br />
„Ano, Bruci,“ zamumlal Loki. „Už je mi mnohem lépe. Jen potřebuji... chvilku. Ale kdybys byl tak hodný a donesl nám něco sladkého k pití, budu ti vděčný. A Stark také, až se probere.“<br />
„Jasně. Hned jsem tady,“ kývl Bruce.<br />
Jakmile se za doktorem zavřely dveře, Tonyho dosud z gauče svěšená ruka se pohnula a objala Lokiho kolem ramen.<br />
„Promiň,“ zamumlal vynálezce. „Těch posledních patnáct mil byl fakt blbej nápad...“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-30504108196841803782015-03-31T21:31:00.002+02:002015-03-31T21:31:49.026+02:00Spojení - Kapitola 27<div style="text-align: justify;">
</div>
<i>Zdravíčko, tak jsem zase tady. Tentokrát jste na novou kapitolu nemuseli čekat tak dlouho. No, relativně nemuseli čekat tak dlouho. Každopádně, jsem ráda, že vývoj v kapitole minulé jste přivítali s takovým nadšením (ne, že by se to nedalo čekat, otázkou bylo jen to, kdy to přijde), a doufám, že i ta dnešní se vám bude aspoň trochu zamlouvat... =D</i><br />
<a name='more'></a><br /><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
</div>
<br />„Dobré ráno, drahouškové!“ zvolal Tony, když prošel dveřmi kuchyně. „Nat, konečně chápu, proč jsi některý rána měla tak skvělou náladu. Dneska ji máš taky, nemám pravdu? A taky to vysvětluje, proč vás někdy chytnu v kuchyni ještě já. A proč chodíte na snídani jen společně. Hm, měli jsme DÁVNO vědět, že spolu něco máte, jak se tak poslouchám...“<br />„Co sis šlehnul, Starku?“ zamračil se Clint. „Mimochodem, ty a tady náš ó mocný a milovaný bůh taky chodíte na snídani jedině spolu.“<br />„A vůbec,“ zadívala se Natasha nejprve na Tonyho a poté i na Lokiho, který vešel hned po Tonym. „Dnes vypadáte spíš vy, že bychom vás měli... z něčeho podezírat.“<br />„Nás?“ vytřeštil Tony oči. „To jako nás dva? Drahoušku... Ne. Ne, ne, ne.“<br />„Jsi si jistý? Vypadáš velice uvolněně, Tony.“<br />„Já jsem si jistý, Natasho,“ ušklíbl se Loki. „Anthony se dnes jen probudil dříve než já, odplížil se do koupelny... A nemusím říkat, co dělal tam, aby se uvolnil.“<br />„Moment, moment,“ pozvedl Tony prst se vztyčeným ukazováčkem. „Ty to VÍŠ?! Nebyl jsi vzhůru. Jsem si jistej, že jsi NEBYL vzhůru!“<br />„To možná ne,“ pokrčil Loki rameny. „Ale když jsem se probudil, cítil jsem, jak jsi náhle... uvolněný.“<br />„A dost. Vzdávám se,“ vzdychl Tony. „Musím se smířit s tím, že si už nikdy neužiju sexu ani s vlastní rukou. Prosím, zastřelte mě někdo, můj život je u konce.“<br />„Nebuď melodramatický, Starku,“ zvedl Loki oči v sloup. „Jsem si jistý, že při troše snahy dokážeme zablokovat přenášení některých emocí. A pak si budeš moct užívat takového množství sexu, jaké jen si budeš přát. Pro mě to bude taky příjemnější, nemysli si. Vy Midgarďané se naprosto neumíte ovládat.“<br />„A ta vaše banda to jako umí, jo?“ frkl Tony.<br />„Ano. Nebo jsi snad z mé strany někdy cítil sexuální vzrušení v nějaké neúnosné míře?“<br />„No...“ kousl se Tony do rtu. „Ne?“<br />„Vidíš,“ pokýval Loki. „Protože minimálně já se ovládat umím. A i když bys tomu nevěřil, tak za určitých okolností to dokáže i většina ásgardských válečníků. Ale Midgarďané se nechávají zmítat hormony...“<br />„Loki, máš Starkphone,“ konstatoval Tony.<br />„Ehm... Ano?“ zamrkal Loki.<br />„Jestli mě naštveš, zařídím, aby se ti Jay naboural do systému a vymazal ti veškerej postup v Angry Birds. A taky ve Fruit Ninja. A jestli mě vážně hodně naštveš, smažu ti úplně VŠECHNY hry, a navíc ti přestanu půjčovat tablet. A jako tapetu ti na mobilu nastavím nahou fotku Clinta.“<br />„Kde bys asi vzal nahou fotku Clinta?“ zamračila se Natasha.<br />„Bezpečnostní kamery. Jsem si jistej, že se najde aspoň jeden dobrej záběr, na kterým je Hawkeye tak, jak ho pánbůh stvořil...“<br />„Ani to nezkoušej, Tony!“ frkl Clint. „Nebo z Jarvise vytáhnu TVOJE nahý fotky a vyvěsím je po celým Manhattanu!“<br />„Do toho. JÁ se nestydím. A co ty chceš?“<br />Loki položil před Tonyho velký hrnek s kávou, talíř se dvěma sendviči a čokoládový muffin.<br />„Jen jsem ti přinesl snídani, můj drahý Anthony. Přeješ si ještě něco, můj drahý Anthony? Pomerančový džus, časopis, masáž nohou...“<br />Tony se ušklíbl.<br />„Jen pro info, co zabralo? Vymazání her, nebo Clintova nahá fotka?“<br />„Víš ty vůbec, co mi dalo práce dostat se na tak vysokou úroveň?!“<br /><br />Tony se ani neotočil, když se za ním v dílně ozvalo odkašlání.<br />„Nazdárek, miláčku můj,“ zamumlal a jeho prsty dál upravovaly hologram, který se vznášel před ním. „Jak se vede?“<br />„Starku, rozloučili jsme se před hodinou,“ konstatoval Loki. „Pokud jsi chtěl vědět jen to, jak se mi daří, mohl ses prostřednictvím Jarvise zeptat, nemusel jsi mě volat do dílny. Ale jinak děkuji za optání, daří se mi dobře.“<br />„Mhm...“ kývl Tony. „Jarvisi, budu potřebovat drink.“<br />„Samozřejmě, pane.“<br />Loki překvapeně zamrkal, když se na něj Tony konečně otočil.<br />„Drink?“ zopakoval.<br />„Tajné heslo, pane,“ odvětil Jarvis. „Záznam toho, co se bude od vyřčení hesla panem Starkem dít v této místnosti, se záhadně ztratí. Respektive nikdy nebude existovat, ale to by nejspíš nebylo moudré říkat, kdyby se po něm někdo sháněl.“<br />„Hustý, ne?“ zaculil se Tony. „Jen nechci riskovat, že v tom bude někdo čmuchat. Clint to prej dělal, než tě vzal na milost. Kdyby někdo tohle viděl... Včerejší noc už taky zmizela hluboko do, ehm...“<br />„Myslím, že jste mi přikázal schovat tento konkrétní záznam do vašeho soukromého archivu, pane.“<br />„JARVISI!“ okřikl ho Tony.<br />„Omlouvám se, pane. Byla to tajná informace?“<br />„Jo, Jayi, BYLA.“<br />„Starku,“ vzdychl Loki. „Pozval jsi mě sem jen proto, abys mi předvedl své úžasné nové heslo pro utajení našeho poměru?“<br />„Taky,“ kývl Tony. „Ale hlavně jsem se chtěl zeptat... Myslíš, že nám Nat a Clint to divadýlko uvěřili?“<br />„Ano. Myslím, že ano. Byl jsi velice přesvědčivý, Anthony. I když musím říct, že vyhrožovat tím, že mi smažeš postup ve hrách, jsi rozhodně nemusel. Pak, drahý, bych si totiž našel způsob, jak ti ze života udělat peklo.“<br />„Jo? Poslouchám,“ zaculil se Tony.<br />„Co takhle oblek Iron Mana natřený na růžovo? Nebo bych tě mohl svléknout, připoutat k posteli, hladit tě, nějakou chvíli možná kouřit...“<br />„To mi má ze života udělat peklo? Loki, Ásgarďani maj zvláštní představy o pekle.“<br />„Peklo by bylo, až bych přestal těsně předtím, než bys mohl vyvrcholit.“<br />Tony vytřeštil oči a hlasitě polkl.<br />„V tom případě...“ odkašlal si. „V tom případě je dobře, že ti z mobilu nic nemažu, že?“<br />„Velice dobře, Anthony.“<br />„No, to bysme měli vyřízený. A teď... ještě jedna otázka.“<br />„Poslouchám.“<br />„Jak jsme na tom momentálně se vzdáleností, na kterou můžeme od sebe? Jen orientačně. Rozhodně nechci, aby ses přesunul do svýho bytu. Naopak, jsi tady vítanej a já jsem fakt rád, že tu jsi. Ale minule jsme to přes Manhattan docela zvládali, a mě by zajímalo...“<br />Vedle Tonyho se objevila vysoká židle, na kterou se vzápětí posadil Loki. Tony se jen tak tak ovládl, aby nepřejel pohledem celou nekonečnou délku jeho nohou. Ne víc než třikrát.<br />„Jsi zvědavý,“ řekl Loki. „Rozumím. Také by mě zajímalo, nakolik už naše spojení v tomto směru povolilo. A mimochodem... Děkuji.“<br />„Za co?“ vytřeštil Tony oči.<br />„Že jsi řekl, že jsi rád, že tu jsem,“ usmál se Loki a položil ruku na Tonyho rameno. Bylo to spíše přátelské gesto než co jiného, ovšem, ale po předchozí noci mělo na vynálezce mírně vzrušující efekt. „A teď mi řekni, Anthony, očekáváš, že se jednoduše někam přenesu, nebo máš nějaký... vědečtější přístup?“<br />„Hm... Co?“ zamrkal Tony. Lokiho ruka na jeho rameni byla velice příjemná. „É, jo. Jasně. Přístup. No, říkal jsem si, že to uděláme asi takhle...“<br />
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-80954111825652981752015-03-27T21:11:00.000+01:002015-03-27T21:11:09.082+01:00Spojení - Kapitola 26<div style="text-align: justify;">
<i>K téhle kapitole vlastně nemám moc, co bych řekla. Zase jste si na ni trochu počkali, ale myslím, že uznáte, že se vám to čekání vyplatilo. I když, co já vím, třeba ne. Třeba se vám vývoj situace nebude zamlouvat. Ehm, jo. Budeme tomu věřit... =D</i></div>
<a name='more'></a><i><br /></i><br />
<div style="text-align: justify;">
<i> </i><br /><i>Rty na krku, ruka svírající bok, jeho tiché vzdychání, moje hlasité kňučení.<br />Bořím prsty do Lokiho dlouhých černých vlasů, proplétám, tahám.<br />Loki sténá.<br />„Rychlejc,“ mumlám. „Prosím, rychlejc. Pořádně. Přitlač. Já to vydržím, prosím, prosím...“<br />„Starku,“ zavrčí mi do ucha. „Jestli mi chceš kecat do toho, jak tě šukám, můžu přestat.“<br />„Ne. Ne, proboha, ne...“<br />Pevně mě obejme a překulí nás tak, že na něm obkročmo sedím. Na rtech mu hraje široký úsměv.<br />„Abys neřekl, že jsem krutý,“ zamumlá a dlaněmi mi pohladí boky, „můžeš si všechno začít řídit sám.“<br />„Parchante. Zatracenej parchante.“<br />Vzápětí do mě několikrát prudce přirazí a já zakňučím.<br />„Nebo možná...“ řekne tiše. „Taky ne, Starku...“</i><br /><br />Tony se probudil. V hlavě pořád cítil jistý vliv alkoholu, ale ten se vůbec nedal srovnat s vlivem snu, ze kterého se právě probral. Točila se mu hlava a byl si jistý tím, že to nebyla vina skotské. Stejně jako to zrychlené dýchání, nemluvě o velmi nepříjemném pocitu v dolní polovině těla.<br />Miliardář se na posteli posadil a snažil se zhluboka dýchat. Tohle zvládne. Nic se neděje. To jen jeho alkoholem ovlivněný mozek mu do snu nasadil sexy mimozemšťana, se kterým Tony náhodou sdílí postel, ale to nic, to nic...<br />„Jarvisi, světla na třicet procent, prosím,“ ozvalo se za Tonym.<br />Ten tiše polkl.<br />„Loki. Měl bys spát. Mně se jen... udělalo trochu zle. Možná jsem fakt neměl tolik pít. Nevšímej si mě, jen proklouznu do koupelny.“<br />„Starku?“<br />„Myslím, že si dám studenou sprchu. Jo, ta mě probere.“<br />„Anthony.“<br />Tony se otočil. Loki na něj zíral očima s rozšířenými zorničkami a jeho tváře byly i v tom slabém osvětlení růžové.<br />„Prosím, řekni, že jsi ten sen neviděl,“ zamumlal Tony.<br />„Viděl.“<br />„Ach, kurva. Loki, to... Hele, to nic neznamená. Přísahám. Jen... To víš, když jsme my, ubohý Midgarďani, dlouhodobě nadržený, občas se nám zdají trochu šílený věci, věci, co ve skutečnosti ani nechceme, věci, co... Co si myslíš, že děláš?“<br />„Co myslíš, Starku?“<br />Loki, který se během Tonyho monologu stihl posadit, teď vzal miliardáře kolem pasu a své rty bez sebemenšího zaváhání přitiskl na ty jeho.<br />„Mf, hmpf,“ namítl Tony, ale jeho tělo s oplácením polibku váhalo podstatně méně než jeho mozek.<br /><br />Tři Lokiho dlouhé prsty pronikaly do Tonyho těla. Miliardář kňučel a sténal a vzdychal a prohýbal záda, zatímco ho bůh zcela klidně připravoval. Tedy, navenek klidně. Tony si byl totiž absolutně jistý tím, že to jediné, po čem Loki momentálně touží, je vrhnout se na něj a-<br />„No tak, Loki. Šoustej mě,“ zamumlal Tony. „Nenech se prosit.“<br />„Proč ne?“ olízl si Loki rty, zatímco jeho prsty se znovu dotkly Tonyho prostaty. „Popros, Starku.“<br />„Neříkej mi Starku, když jsi se mnou v posteli,“ frkl Tony. „Říkej mi... Mhm... Říkej mi Anthony.“<br />„Ne Tony?“ zaculil se Loki. „Takže ANTHONY...“<br />„Prosím. To chceš slyšet? PROSÍM!“ zakňučel Tony. „Prosím, já se zblázním, jestli mě ještě chvíli budeš takhle-“<br />Zmlkl, když ho Loki políbil, divoce, bezohledně a přesně tak, jak se to Tonymu vždycky nejvíc líbilo. Díky tomu polibku si skoro ani nevšiml, že Loki vyprostil své prsty z jeho těla a že nadzvedl jeho stehna ke svým bokům (ale Tonyho podvědomí zareagovalo bleskově a obtočilo jeho nohy kolem Lokiho těla). Miliardář byl tak dokonale ztracený v polibku, že když do něj Loki jedním rychlým přírazem pronikl, jediné, na co se Tony zmohl, bylo šokované, ale zároveň vzrušené zakňučení.<br />Odtrhl se od Lokiho a zabořil nos do jeho krku. Lokiho vůně byla pořád stejně neuvěřitelně sexy, i bez působení Amořina kouzla lásky.<br />„Vážně, co za parfém to používáš?“ zamumlal Tony. „A jak je možný, že je pořád cítit?“<br />„Magie,“ olízl si Loki rty. „Ale jestli teď uvažuješ o mém parfému, Anthony, dělám něco špatně.“<br />„Kdepak, děláš všechno dobře. Moc dobře,“ vzdychl Tony a přejel nehty po Lokiho zádech. „Mimochodem, můžeš začít. Jsem v pohodě.“<br />„Jak je libo.“<br />Vzápětí se Tonyho oči rozkoší tak nějak samy od sebe protočily tak, že z nich byla vidět jen bělma. Vynálezcovy prsty se zaryly do kůže na Lokiho zádech a z jeho rtů uniklo hlasité zasténání.<br />„Bože, LOKI.“<br />„Anthony.“<br />Jejich rty se znovu setkaly. Polibek byl taky to jediné, co nějak tišilo Tonyho ne právě tiché hlasové projevy, které potvrzovaly, jak moc se mu daná situace líbí.<br />Když miliardářova pravá ruka zabloudila do černých vlasů, prsty se jimi propletly a zatáhly, Loki se odtrhl a prudce zavzdychal. Tony zatáhl víc a Loki zasténal. Tony se tiše zasmál.<br />„Tak koukám... Ten můj sen nebyl zrovna dvakrát mim... LOKI!“<br />Loki olízl místo, kde se jeho zuby jen před okamžikem zabořily do Tonyho ramene.<br />„Co jsi říkal, Anthony?“<br />„Ach, bože,“ zakňučel Tony, když ho Loki začal líbat na krk. „Proboha tě prosím, nepřestávej.“<br />To Loki rozhodně neměl v plánu.<br /><br />Každý ležel na své polovině postele. Oba byli zpocení a zadýchaní. Ale zatímco Lokiho oči byly spokojeně zavřené, ty Tonyho byly vytřeštěné na strop.<br />„Uvědomuješ si...“ zamumlal miliardář. „Uvědomuješ si, jak moc příšerná tohle byla chyba?“<br />„Mhm,“ potvrdil tiše Loki.<br />„Chci říct, bylo to absolutně FANTASTICKÝ, jasně. Ale... Kurva, neměli jsme to dělat.“<br />„Mhm,“ zopakoval Loki.<br />„Všichni jste měli pravdu. Neměl jsem pít. To je vina toho alkoholu. Ten zatracenej sen, to byla moje nadrženost spojená s chlastem.“<br />„Mhm.“<br />„Ale ty ses taky mohl ovládat. Nemáš mít skvělý sebeovládání? Tvrdil jsi, že máš skvělý sebeovládání, tak kde bylo, když ses na mě vrhal?!“<br />„Mám skvělé sebeovládání, Anthony, ale i to má své limity. Ten sen, tvé vzrušení, tvá sexuální frustrace, kterou cítím už pár dní... Limity byly překročeny.“<br />„Výborně. A to jsi nemohl jít do koupelny a prostě si ho vyhonit?“<br />„Myslím, že to přesně jsi měl v plánu ty, než jsem tě... zarazil.“<br />„Mohl jsi jít po mně!“<br />„Ale no tak. Copak tohle nebylo LEPŠÍ než masturbace?“ zasmál se Loki. „Mně to připadalo velice... uvolňující. Nic to mezi námi nemění. Nebo nejsou Midgarďané schopni oddělit sex od milostného vztahu? Copak toho není schopen TONY STARK?“<br />„Tony Stark je toho schopen dokonale,“ zavrčel Tony. „Ale uvědomuješ si, že jestli se to dozví někdo z týmu, tak to budeme mít na talíři celou věčnost?“<br />„V tom případě bychom si měli dát záležet na tom, aby se o tom nikdo z týmu nedozvěděl.“<br />Tony otočil hlavu. Loki se na něj díval a pořád se spokojeně usmíval.<br />„Tobě to nevadí? Že se nebudu nadšeně hlásit k tomu, že jsem se s tebou vyspal?“<br />„Ne, Anthony. Nevadí,“ řekl Loki. „A nebude mi vadit, když se to už nebude opakovat. Samozřejmě, že mi ale také nebude ani v nejmenším vadit, když se to opakovat BUDE.“<br />„Hm, možná. Uvidíme,“ olízl si Tony rty. „Měli bysme si dát sprchu. Nevím, jak ty, ale já jsem hrozně ulepenej. A mimochodem, fakt doufám, že nemáš žádnou na Midgarďany přenosnou mimozemskou pohlavní chorobu, protože jestli jo, tak najdu způsob, jak tě zabít za to, že sis nedal... Vážně jsi mě právě magicky očistil?“<br />„Není zač, Anthony. Žádnou pohlavní chorobu nemám, mimochodem,“ zaculil se pobaveně Loki. „A teď bych ocenil, kdybys zmlkl a šel spát.“<br />„Víš, mám pocit, že si začínáš nějak moc vyskakovat. Tohle jsme si nedohodli. To, že jsi v mojí posteli, neznamená, že tě nechám, abys mi-“<br />Loki natáhl ruku a dlaň položil na Tonyho ústa.<br />„Skutečně, Anthony, mám hned několik způsobů, kterými tě na chvíli umlčet. Některé by se ti nepochybně líbily. Ale jestli mě naštveš a nepůjdeš spát, tak si z nich vyberu roubík.“<br />„Chmpf,“ konstatoval Tony a poslušně zavřel oči.<br />„Správně. Tak se mi to líbí,“ kývl Loki a sundal ruku z jeho úst. „Jarvisi, zhasnout světla, prosím.“<br />„Samozřejmě, pane.“<br />„Dobrou noc, Anthony,“ ozval se ze tmy Lokiho tichý hlas.<br />Tony si povzdychl.<br />„Dobrou noc, Loki...“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-44406163989308587522015-03-23T23:36:00.000+01:002015-03-23T23:36:23.866+01:00Spojení - Kapitola 25<div style="text-align: justify;">
<i>No co, řekla jsem, že vám to pozdní sdílení předchozí kapitoly vynahradím, ne? Tak jsem se k týhle dostala o něco dřív, než bych jinak měla v plánu. Je po půl dvanáctý, no, třeba je ještě při vědomí někdo, komu udělá radost. A třeba si ji přečtete ráno, no. Nevadí. =D Každopádně vás potěším tím, že se skutečně podíváme na mejdan Avengers. I když, že by to byla zrovna velká akce, to se říct nedá... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br />„Hele, vy dva,“ zasmál se Tony. „Měl jsem halucinace, když jsem dneska ráno slyšel, jak říkáte, že to před náma nebudete pořád dávat najevo? Nebo je to můj absolutně opilej mozek, co mi namlouvá, že jste to říkali?“<br />„Mozek. Rozhodně MOZEK,“ odvětil Clint, na jehož klíně byla pohodlně usazená Natasha.<br />„Souhlasím. Už bys neměl pít, Tony,“ ušklíbla se zrzka.<br />„Loki? Miláčku, ty si to určitě pamatuješ, viď?“ otočil se Tony na boha, který během večera vypil už skoro láhev skotské, aniž by se to na něm jakkoli projevilo.<br />„Neříkej mi miláčku, Starku,“ frkl Loki. „A rozhodně podporuji názor, že bys měl přestat pít. Začíná tě to silně ovlivňovat.“<br />Tony pozvedl svou skleničku skotské, ale ukazovák ruky namířil na Lokiho.<br />„Ty, Sněhurko, mi nebudeš říkat, kdy mě ovlivňuje alkohol. Nejsi moje máma.“<br />„Ne, ale pokud chceš, nařezat ti můžu.“<br />„Hm, ne, díky, myslím, že na tyhle praktiky nejsem,“ zavrtěl Tony hlavou. „Hej. Vy dva. Nemáte vlastní ložnici? Nebo spíš celý patro?“<br />„Tony? Odlož tu skleničku,“ řekl pobaveně Bruce. „Jen se políbili.“<br />„Zatím se jen políbili. Ale už v sobě mají trochu alkoholu, takže kdo ví, s čím začnou za chvíli.“<br />„Co přesně ti vadí, Tony?“ pozvedl Clint obočí. „Protože já mám dojem, že jsi asi trochu sexuálně frustrovanej. Možná bys měl občas využít toho, že máš v posteli Lokiho. I když nevím, kdo z vás dvou by skončil na lopatkách...“<br />Steve se málem udusil pivem, kterého se právě napil.<br />„Myslím, že já to ani vědět NECHCI,“ vykuckal.<br />„Já bych na nich klidně skončil,“ zabručel Tony.<br />„Tony, vážně,“ zavrtěla hlavou Natasha. „To je víc informací, než jsme potřebovali znát.“<br />„I když, třeba pro Lokiho to může být užitečná informace,“ neodpustil si Bruce.<br />„Co? Že mé duševní dvojče je argr, úplně stejně jako já?“<br />„LOKI!“ vytřeštil Thor oči.<br />„Klid, bratře. Midgarďané to tak neberou,“ mávl Loki rukou. „Nebo ses urazil, Starku, když říkám, že jsi argr?“<br />„Řekni mi, co znamená argr, a já ti řeknu, jestli jsem se urazil. A prosím, řekni to MODERNÍ angličtinou.“<br />„Hm...“ zamyslel se Loki. „Zženštilý?“<br />„Urazil!“<br />„Ne, je to spíš ten, co při sexu dvou mužů zastává úlohu ženy.“<br />„Ten, co se nechá šukat?“ nadhodil Clint.<br />„V tom případě jsem se neurazil. Tony Stark nemá se svou sexualitou problém a klidně přizná, že když je v posteli s chlapem, s radostí se nechá prošoustat skrz matraci!“<br />„Přísahám...“ zamumlal Steve. „Jsou dny, kdy skutečně lituji toho, že se nemůžu opít do bezvědomí a ráno se vzbudit a netušit, co se večer dělo a ŘEŠILO.“<br />„Sdílím tvé pocity,“ kývl Bruce. „Tony, vážně si začínám myslet, že nutně potřebuješ sex.“<br />„To si myslím už dávno, ale jak se mám k nějakýmu dostat, když se nemůžu pořádně vzdálit od Lokiho, a i kdybych si někoho na jednu noc našel, budu při sexu myslet na to, že šílenej severskej bůh CEJTÍ, že mám právě sex?!“<br />„Fakt? No, to je... Au,“ ošil se Clint. „Nechtěl bych. Představa, že mě někdo skoro vidí při sexu...“<br />V tu chvíli se po Lokiho tváři rozlil velice zákeřný úsměv.<br />„Thore?“ zeptal se bůh nevinně. „Už jsi našim přátelům někdy vyprávěl o Heimdallovi?“<br />„Co?“ zamrkal Clint. „Kdo je Heimdall?“<br />„Loki. Tohle od tebe vůbec nebylo hezké,“ zaculil se Thor.<br />„KDO JE HEIMDALL?“<br />„No, příteli Clinte...“<br /><br />„Přísahám, že nejsem tak opilej, jak si všichni... HEJ! Co má bejt tohle?!“<br />„To nic, Starku. Ignoruj mě.“<br />„Jak tě mám ignorovat, když sis mě PŘEHODIL PŘES RAMENO? To není fér, nejsi zas o tolik vyšší a svalnatější, nemáš nárok mít takovou sílu!“<br />„Jsem bůh, Anthony. Udělej si obrázek.“<br />„Ale Thor je ten silnej!“<br />„Obávám se, že i já jsem na Midgardské poměry velmi silný. Omlouvám se.“<br />„Neomlouvej se a polož mě!“<br />„Máš v sobě skoro celou lahev skotské a když ses před chvílí pokusil vstát, zase jsi spadl přímo na zadek. Vlastně se divím, že ještě dokážeš souvisle mluvit.“<br />„To dělá praxe. Léta a léta praxe. Polož mě!“<br />„Starku, tebe už položím maximálně tak do postele,“ konstatoval Loki a otočil se na zbytek Avengers, momentálně tvořený jen jedním členem. „Omlouvám se, ale myslím, že Stark má už dost. Takže jestli dovolíš, odnesu ho do jeho ložnice.“<br />„Do toho,“ kývl Bruce.<br />„Ne! Nic takovýho! Mejdan ještě neskončil!“<br />„Když řekneme, že skončil, přestaneš dělat potíže, Tony? Koneckonců, Steve už šel taky spát, a navíc, byl to mejdan na počest Nat a Clinta, a ti se vypařili už před dvaceti minutami.“<br />„Ano, doufal jsem, že efekt toho, že jim řekneme o Heimdallovi, potrvá o něco déle,“ povzdychl si Loki. „Ale zdá se, že alkohol vyřeší všechny potíže...“<br />„Za prvé, alkohol může v tomhle ohledu naopak vést k potížím,“ ozval se Tony. „A za druhé, já mám pocit, že je jedno, kolik alkoholu v sobě budu mít, ale s vědomím, že mě neustále sleduje nějakej severskej bůh a hlásí to, co udělám, velkýmu Jednoočkovi... Co jsem to chtěl, sakra?“<br />„Jak tě znám, chtěl jsi konstatovat, že za daných okolností pochybuješ o tom, že se ti ještě někdy postaví.“<br />„To bude ono, Lokitty.“<br />„Lokitty, Starku?!“<br />„Klid. Nevzrušuj se.“<br />„Ujišťuji tě, že po přezdívce Lokitty nic takového nehrozí.“<br />„Mimochodem, kdo dostane do postele Thora?“ zeptal se Bruce a nenápadně ukázal na blonďáka, který už nějakou dobu v bezvědomí spočíval na jednom z gaučů.<br />„Za to, kolik mi vypil alkoholu, si zaslouží spát přesně tady!“ frkl Tony.<br />„Pořád to nebude nejhorší místo, na kterém spal,“ ušklíbl se Loki. „Neboj, Bruci, ono mu to neuškodí.“<br />„Ty brášku fakt miluješ, co?“ zamumlal Tony.<br />„Buď rád, Starku, že TEBE odnesu do postele.“<br />„Nemám pocit, že bys mě tam nesl. Jen stojíš a já ti visím přes rameno.“<br />„Zase jednou si uvědomuji, proč jsem tě tehdy vyhodil z toho okna. Dej Brucovi dobrou noc a půjdeme.“<br />„Dobrou, Bruci,“ řekl až překvapivě pohotově Tony.<br />„Bruci, s Thorem si nedělej starosti. A s tím nepořádkem tady taky ne. Ráno se o to postarám,“ mrkl Loki. „Přeji dobrou noc.“<br />„Dobrou, dobrou,“ pokýval Bruce.<br />Loki, s Tonym stále přehozeným přes rameno, poklidně nastoupil do výtahu.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-82734931725799149532015-03-21T20:17:00.000+01:002015-03-21T20:17:48.998+01:00Spojení - Kapitola 24<div style="text-align: justify;">
<i>I'm sorry, I'm so sorry. Tahle kapitola tu měla být už včera, vážně. Ale tak nějak jsem včera jela na koncert a nakonec jsem nečekaně musela vypadnout z baráku o víc jak hodinu dřív, chystala jsem se během asi dvaceti minut, takže... No, zkrátka jsem fakt neměla čas ještě házet kapitolu. Ale teď už jsem doma a s dovolením to napravuju, takže... Vážně se omlouvám. A slibuju, že ta další kapitola bude dřív...</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
„IDIOTE.“<br />Loki vzhédl od svého telefonu. Tony za sebou zabouchl prosklené dveře na terasu a momentálně kráčel směrem ke gauči. Loki nepotřeboval jejich spojení, aby poznal, že miliardář je podrážděný.<br />„Není zač děkovat, zachránil jsem Vdovu velice rád,“ ušklíbl se bůh.<br />„Mohl jsi během tý akce umřít? Řekni mi pravdu,“ frkl Tony. „Kdyby se ti nepovedlo dostat vás včas ven, mohl tě ten výbuch zabít?“<br />„Nejsem si jistý, ale myslím, že ne,“ zavrtěl Loki hlavou. „Asi by to nebyl příjemný zážitek, ale jsem bůh, nezapomínej.“<br />Tonyho vztek se zmírnil. Miliardář se sesul na gauč vedle Lokiho a zavřel oči.<br />„Fajn. Aspoň že tak,“ zamumlal. „Ale tohle se mi nelíbí, jasno? To, že se bezhlavě do něčeho vrhneš a nepřemejšlíš, jestli-“<br />„Takže ty, kdybys měl dost ČASU, bys do toho domu nevletěl, třeba i na poslední chvíli, aby ses Natashu aspoň pokusil zachránit?“<br />„Ale to je něco jinýho. Já jsem z nás dvou ten HRDINA. A s Natashou jsme přátelé. Někoho, koho máš rád, nenecháš vyletět do vzduchu.“<br />„Přesně tak, Anthony,“ pousmál se Loki.<br />„Ale?“ otevřel Tony oči a důkladně si Lokiho prohlédl. „Snad se ti naše partička superhrdinů nezačala dostávat pod kůži?“<br />„Mlč, Starku, ano?“ zavrčel Loki. „Raději mi řekni, jestli nejsi nějak zraněný.“<br />„Jsem v pohodě,“ zívl Tony. „Nějaká ta bolest svalů, nic víc. Krom hrozný únavy. Dám si sprchu a půjdu do postele. Jo, a... co Natasha?“<br />„Spí. Už dlouho.“<br />„Jo. Bude to potřebovat,“ kývl Tony a zvedl se z gauče. „Steve plánuje menší intervenci týkající se toho jejich vyznání lásky. Ti dva se mají na co těšit...“<br /><br />Loki strčil Tonymu do ruky velký hrnek plný horké kávy. Miliardář spokojeně zamručel a vděčně se usmál.<br />„Hm, miluju tě,“ zamumlal.<br />„Starku, prosím,“ zvedl Loki oči v sloup a posadil se vedle něj. „Skutečně bych byl nerad, kdybychom tu příště byli vyslýcháni my.“<br />„V pořádku,“ mávl Bruce rukou. „My víme, že Tony miluje každého, kdo mu ráno dá hrnek kafe, a čím větší hrnek, tím silnější jeho city.“<br />„Pročež teď jsi něco jako moje životní láska,“ zaculil se Tony.<br />„Ach, jaké štěstí,“ poznamenal suše Loki.<br />Tony se naklonil a opřel si hlavu o Lokiho rameno.<br />„Ne, vážně, Lolo, kdybys mi navíc přinesl i pár sušenek, asi tě požádám o ruku.“<br />Krabice se sušenkami se vzápětí objevila na konferenčním stolku.<br />„Kdy bude svatba, bratře?“ zasmál se Thor.<br />V tu chvíli se otevřely dveře výtahu, a za několik okamžiků do místnosti vešli Natasha a Clint. Byla to Natasha, kdo jako první zastavil a rozhlédl se po kompletně shromážděných Avengers. Tiše si povzdychla.<br />„Chápu. Co přesně chcete?“<br />„Informace,“ řekl Steve. „Co je mezi vámi. Jak je to vážné. Jak dlouho to trvá. Co to znamená pro tým.“<br />„Clint strávil celou noc na ošetřovně,“ poznamenal Tony.<br />„A já viděl jeho výraz, když myslel, že se z toho Natasha nedostane,“ dodal Loki.<br />„Takže vážně,“ ušklíbl se Tony.<br />„Co myslíš, že mezi nimi je, Steve?“ pozvedl Loki obočí.<br />Hlavy Avengers se otočily k nim dvěma. Tony si povzdychl.<br />„Myslím, že jsme si právě zařídili intervenci, lásko moje. No nic, můžeme přestat předstírat, že mezi náma nic není. Dej mi pusinku...“<br />„Starku, jsi si jistý, že ses včera neuhodil do hlavy? Nebo na tebe brzké vstávání má až tak špatný vliv? Pokud je to vstávání, doporučuji ti, aby sis vypil tu kávu a počkal, až začne účinkovat, než se znovu rozhodneš mluvit.“<br />„Ano, lásko,“ zašklebil se Tony a zvedl ke rtům hrnek.<br />„Ehm...“ Odkašlal si Clint. „Je to jen můj pocit, nebo to bude hroznej průšvih, jestli se tihle dva někdy dají dohromady?“<br />„Neodváděj pozornost,“ otočil se na něj Steve. „A odpověz na otázky.“<br />„Je to tak, jak říkají tamhle duševní dvojčata. Co MYSLÍTE, že mezi náma je? Jsme spolu, je to... No, doufám, že je to docela vážný, trvá to zhruba půl roku, teda, je to půl roku, co jsme se rozhodli, že do toho vážně půjdeme, ale neptej se mě, jak dlouho Nat miluju, protože to nedokážu říct. Stačí to tak?“<br />„A pro tým to neznamená vůbec nic, stejně jako to neznamenalo nic doteď,“ pokrčila Natasha rameny. „To, že to víte, nic nezmění. Nehodláme před vámi náš vztah neustále dávat najevo.“<br />„Právě se držíte za ruce,“ konstatoval Bruce. „S propletenými prsty.“<br />„Ano,“ přikývla Natasha. „Máte něco proti?“<br />„Máme něco proti?“ pozvedl Steve obočí.<br />„Proboha, samozřejmě, že nemáme nic proti,“ frkl Tony. „Ruku nahoru, kdo má něco proti. Nikdo? Přesně, jak jsem říkal. I když musím říct, že se cítím trochu dotčeně, že jste se nám to neobtěžovali sdělit.“<br />„My...“ Natasha se zhluboka nadechla. „Nebyli jsme si jistí, jak to přijmete.“<br />„Hm,“ zamračil se Tony. „Já nevím. Navrhuju mejdan. Taky na oslavu toho, že náš pavouček je tu s náma. A pak...“<br />„Možná vás během filmového večera dokonce i necháme sedět společně na gauči,“ řekl Bruce.<br />„To je... Všechno?“ kousla se Natasha do rtu. „Žádné přednášky o tom, že členové týmu by spolu neměli mít pletky? Ani ty, Steve?“<br />„Předpokládám, že oba jste dospělí a víte, co děláte,“ pokrčil Steve rameny.<br />„A kdyby snad váš vztah skončil špatně, pohřbíme toho, kdo bude v osudovou chvíli pomalejší, se všemi poctami.“<br />„THORE!“ vytřeštil Loki oči.<br />„Ano, bratře?“ pozvedl Thor pobaveně obočí. „Nečekal bys, že dokážu žertovat?“<br />„Nečekal bych, že dokážeš žertovat TAKHLE.“<br />„To ani já,“ kývl Tony. „Každopádně, jestli je to všechno, Clinte, Nat, přeju vám hodně štěstí... A já si dopiju kafe a půjdu zařizovat ten mejdan.“<br />„Ještě moment,“ ozval se Clint.<br />„Co? Nechceš snad říct, že nestojíš o mejdan? Prosím, neříkej mi, že nestojíš o mejdan!“<br />„Tony, pokud mám být upřímný-“ začal Steve, ale Clint ho přerušil.<br />„Klid, mejdan klidně uspořádej,“ řekl, pustil Natashinu ruku a postavil se na nohy. „Jen jsem chtěl ještě něco říct. Loki, vstal bys, prosím?“<br />„Ehm... Ano?“ zamrkal Loki a i on se zvedl.<br />Clint udělal několik kroků směrem k němu, na tváři odhodlaný výraz. Když ho od Lokiho dělil jen necelý metr, lučištník natáhl ruku.<br />„Mír?“ zeptal se.<br />Loki se nevěřícně zadíval dolů, na jeho dlaň, jako by nemohl uvěřit, že tam je. Ale pak se široce usmál a nabízenou ruku stiskl.<br />„Mír,“ odpověděl. „A... Omlouvám se za... to všechno.“<br />„A já ti děkuju za to, že jsi zachránil Nat,“ kývl Barton.<br />Úsměv na Lokiho tváři byl v tu chvíli ještě širší a Tony věděl, jak MOC velkou vděčnost Loki právě cítí.<br />„Nemáte zač, agente Bartone.“<br />Natasha si decentně odkašlala.<br />„Clinte,“ zamumlal Barton. „Říkej mi Clinte.“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com10tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-42902191074340582122015-03-15T00:45:00.000+01:002015-03-15T00:45:34.036+01:00Spojení - Kapitola 23<div style="text-align: justify;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Nazdárek, jak se máte? Já vás varovala, že příští kapitola bude za trochu delší dobu. No jo, prostě jsem fakt neměla chuť a náladu ji sem házet. Což možná byla menší strategická chybka, vzhledem k tomu, že vaše komentáře mi obvykle dost zvednou náladu. Ale, no... Stalo se. Upřímně jsem zvědavá, jestli mě s touhle kapitolou náhodou nepošlete do háje. Já sama s ní nejsem stoprocentně spokojená, ale někomu se možná nebude líbit spíš obsah než forma. No, uvidíme, nebudu předbíhat. Prostě to zkuste... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
„Do prdele, co je tohle za magora?!“ štěkl Clint, když v dálce uviděl další výbuch. „Jen TAK vyhazovat domy do vzduchu, to není NORMÁLNÍ!“<br />„Málokdo z těch, proti kterým bojujete, je normální, agente,“ konstatoval Loki, momentálně iluzí maskovaný za naprosto obyčejného agenta SHELDu.<br />„Jo, ty jsi zářnej příklad,“ frkl Clint. „Ale co tímhle sleduje? Vážně.“<br />„Jak to mám vědět? Ani netušíme, kdo za tím stojí,“ kousl se Loki do rtu. „Možná je to někdo úplně nový. Možná je to prostě jen šílenec. Nebo několik šílenců. Nikdo nemůže rozmístit bomby do tolika domů v New Yorku a-“<br />„Tak jo, lidi,“ ozval se oběma ve sluchátku, které měl každý v uchu, Tonyho hlas. „Oficiálně potvrzuju, že ty bomby nemají žádnej nouzovej vypínač, kterým by se daly na poslední chvíli zastavit. Taky se do nich nedá nijak rychle dostat, takže přestřihávání drátů nepadá v úvahu. Mimochodem, budu potřebovat natřít oblek.“<br />„Starku, děláš si ze mě legraci?“ vytřeštil Loki oči. „Byl jsi blízko toho výbuchu, co jsme teď viděli? Jak moc šílený jsi?“<br />„Loki, Loki, Loki,“ zasmál se Tony. „Myslel jsem, že jsme si ujasnili, že když se vedle mě každý ráno probouzíš, není správný, když mi neříkáš křestním jménem...“<br />„Zatraceně, Tony, jsou věci, co nechci slyšet!“ zaskučel Clint.<br />„Nemáte CO slyšet, agente,“ zvedl Loki oči v sloup. „Starku, už náš útočník oznámil, kde vybuchne další bomba?“<br />„Ne. A i kdyby, jediný, co můžeme dělat, je pokusit se evakuovat bezprostřední okolí, protože s těma zatracenejma bombama prostě nic nezmůžeme.“<br />„Nemůže jich být už tolik,“ řekl Steve. „Už jsem naprosto ztratil přehled, kolik jich BYLO, ale-“<br />„Sedmnáct,“ oznámila Natasha.<br />„Tony, hádám, že kdyby se nám podařilo včas najít další, nehodláš si opakovat svůj kaskadérský kousek a dostat ji někam, kde nikomu neublíží?“<br />„Bingo, Kapitáne. Upřímně, asi by stejně nebylo kam. Nějak teď nemám k dispozici vhodnej mimozemskej portál.“<br />„Loki? Ty bys nemohl... použít magii?“<br />„Rozhodně nemohu tu bombu nikam přenést, pokud se ptáš na tohle, Kapitáne. Dost pravděpodobně bych tím způsobil její výbuch, který by mě okamžitě zabil. Mohl bych ji zkusit zastavit, ale obávám se, že se mi to nepodaří dost rychle.“<br />„Zatraceně.“<br />„Steve, odkdy KLEJEŠ?“ ozvala se zhrozená Natasha.<br />„Právě jsem začal. Člověk musí všechno někdy udělat poprvé.“<br />„A tohle není zdaleka poslední poprvé, co tě ještě čeká.“<br />„TONY!“<br />Barton zvedl oči v sloup a zavrtěl hlavou. Loki, respektive obličej neznámého obyčejného agenta, se ušklíbl.<br /><br />O pět minut později pořád čekali, každý na jiném místě ve městě, až se jim ozve útočník a oznámí jim umístění další bomby. Zatím to tak udělal pokaždé. Že by ta sedmnáctá byla poslední?<br />„Mám ji,“ ozvala se náhle Natasha. „Ale do výbuchu zbývá čtyřicet sekund.“<br />„Prosím?“ vytřeštil Clint oči.<br />„Pětatřicet.“<br />„To nemyslíš vážně. Vypadni odtamtud!“<br />„Jsem v jedenáctém patře. Nemám nejmenší šanci dostat se pryč.“<br />„K oknu. Hned!“ ozval se Tony. „Jsem na cestě. Jdi k oknu a až ti řeknu, SKOČ!“<br />Loki zavřel oči. Cítil Tonyho strach, ale to nebylo nic proti čiré hrůze, kterou VIDĚL v Clintově tváři. Nechtěl to vidět.<br />„Jestli máš dolet víc než dvacet sekund, rovnou to vzdej, Tony.“<br />„Natasho,“ oslovil ji Steve.<br />„Nat...“ vydechl Clint.<br />„Říkám ti, abys hned šla k oknu. Kurva, Jayi, šlápni trochu na plyn!“<br />„Máš šanci se sem dostat?“<br />„Ne.“<br />„Tak se nesnaž. To je dobrý Tony. To je dobrý.“<br />„Nat, prosím,“ zašeptal Clint.<br />„Deset. Myslím, že tohle je asi sbohem.“<br />„Ne. Ne, Nat, prosím!“<br />„Omlouvám se, Clinte.“<br />„NAT!“<br />„Miluju tě.“<br />Barton rezignovaně zavřel oči.<br />„A já tebe...“<br />Skoro vzápětí vybuchla budova jen několik stovek metrů od něj.<br />Trvalo mu dalších několik vteřin, než mu došlo, že na střeše, na které stojí, se náhle ozývá hlasité a zcela zjevně ženské dýchání. Prudce otočil hlavu.<br />Natasha seděla na zemi a zády se opírala o zídku. Oči měla pevně zavřené a celá se třásla.<br />Vedle ní seděl Loki, ne maskovaný iluzí, ale ve své obvyklé podobě. A svíral zrzčino rameno.<br />„To nic,“ říkal právě tiše. „Nevolnost je běžný efekt přenosu, když na něj někdo není zvyklý. Přejde to, bez obav.“<br />„N-Nat?“ vypravil ze sebe Clint.<br />„Hawkeyei?“ ozval se Kapitán. „Co se stalo?!“<br />„Mám ji,“ oznámil Loki. „Bylo to těsné, málem jsem ji nedokázal najít včas a přenést se s ní zpátky. Ale mám ji. Bude v pořádku.“<br />„Chceš mi říct, že ses přenesl do baráku, co měl během pár vteřin vyletět do vzduchu?“ frkl Tony. „Jak moc šílenej jsi?!“<br />„Tak, jak jen to jde?“ pozvedl Loki obočí.<br />Iron Man přistál na střeše přesně v okamžiku, kdy Clint padl na kolena vedle zrzky. Nedostal ze sebe už ani slovo, jen zíral.<br />A držel ji za ruku.<br /><br />„Jsme doma, Kapitáne. Uložíme Nat do postele a já se s letounem vrátím k vám. Jak je na tom Tony?“<br />„Bolest hlavy, ale dá se to vydržet,“ odpověděl Iron Man. „A bez urážky, Clinte, ale nemyslím si, že budeme tak nutně potřebovat odvoz. Jsme na MANHATTANU, proboha, a jediná osoba, co nemůže lítat, je Steve, a ten si může chytit taxíka.“<br />„Samozřejmě, Starku, protože taxi se snadno dostane přes všechny ty trosky v ulicích. A co Bruce? Bude skákat radostí, když mu hned po přeměně zpět v člověka oznámíš, že může domů dojít pěšky. Dost možná ho to trochu naštve. A předem tě upozorňuji, že JÁ tě z chodníku seškrabávat nebudu.“<br />„To po tobě taky nikdo nechce, Princezno,“ frkl Tony. „Fajn, Clinte, vrať se s letounem. A upřímně doufám, že ta bomba před minutou byla poslední, protože to přestává bejt vtipný. Thor pod tím barákem málem zůstal.“<br />„Dejte mi deset minut,“ zamumlal Clint.<br />Loki se sklonil a zvedl pořád značně bledou Natashu do náruče.<br />„A nechci slyšet ani slovo o tom, že bys mohla jít sama,“ konstatoval. „První přenosy bývají nesnesitelné i pro Ásgarďany, zejména když sami nemají magii. Když jsem se JÁ poprvé přenesl, a to jen z jednoho pokoje do druhého, vzápětí jsem pozvracel koberec. Musím konstatovat, že se ještě držíš značně obdivuhodně, Natasho.“<br />„Díky, tomu říkám poklona,“ ušklíbla se. „Ale asi bys se mnou neměl flirtovat, Clint by se mohl naštvat...“<br /><br />Natashin obličej měl prakticky stejnu barvu jako bílý polštář, na kterém její hlava ležela. V horizontální poloze se jí zvedal žaludek málem víc než vsedě. Neodvážila se ani otevřít oči.<br />„Loki?“ zamumlala. „Můžu tě o něco poprosit?“<br />„Samozřejmě. Chceš vodu? Nebo něco k jídlu?“<br />„Chci spát. Je mi zle. Loki, slibuju, že o tom neřeknu Clintovi ani slovo, ale...“<br />„Dobře. Bude to naše malé tajemství,“ pousmál se Loki a zvedl ruku.<br />„Mimochodem,“ řekla Natasha těsně předtím, než se prsty dotkl jejího čela. „Už ti poděkoval?“<br />„Nechal mě, abych tě hlídal. Myslím, že většího uznání se mi od něj nedostane.“<br />Pak Natasha usnula.</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-62962532509198108922015-03-13T21:43:00.002+01:002015-03-13T21:43:46.329+01:00Náhodný hudební tip #2 - Queen: Another One Bites the Dust<div style="text-align: justify;">
Není to tak docela náhodný tip, dobře. Je tu proto, že dneska mi tahle písnička dost zvedla náladu. Ano, je to narážka na Good Omens, kterou jsem našla na tumblru. Není nad to, když u něčeho, co se týká Good Omens, kliknete na link, kde se údajně má nacházet nějakej song, a vyskočí na vás Queen. Co taky jinýho, že ano? Všichni víme, že kazety, co zůstanou v Crowleyho Bentleyi víc jak čtrnáct dní, se záhadně změní na The Best Of Queen...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
No, prostě, chápete. Tohle mě vážně přimělo ne usmát se, ale přímo vyprsknout smíchy...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<i>"Ah, this is more like it. Tchaikovsky," said Aziraphale opening a case and slotting its casette into the Blaupunkt.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"You won't enjoy it," sighed Crowley. "It's been in the car for more than a fortnight."</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>A heavy bass beat began to thump through the Bentley as they sped past Heathrow.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Aziraphale's brow furrowed.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"I don't recognize this," he said. "What is it?" </i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>"It's Tchaikovsky's "Another One Bites the Dust"," said Crowley, closing his eyes as they went through Slough.</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<i>To while away the time as they crossed the sleeping Chilterns, they also listened to William Byrd's "We Are the Champions" and Beethoven's "I Want To Break Free." Neither were as good as Vaughan Williams's "Fat-Bottomed Girls".</i></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tak si taky trochu toho Čajkovského užijte...</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://ytimg.googleusercontent.com/vi/rY0WxgSXdEE/0.jpg" frameborder="0" height="266" src="http://www.youtube.com/embed/rY0WxgSXdEE?feature=player_embedded" width="320"></iframe></div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-29685630871645051452015-03-11T21:13:00.000+01:002015-03-11T21:13:14.216+01:00Spojení - Kapitola 22<div style="text-align: justify;">
<i>No dobře, dobře, tak já vám tu kapitolu teda hodím už dneska. Ale je možný, že na tu další si budete muset trochu počkat, víte jak. Aby se neřeklo, že vás moc rozmazluju. =D Nicméně, dneska by mě zase docela potěšily komentáře. Jsem utahaná jako kotě, třeští mi hlava a jako bonus jsem byla ráno na krvi a pořád mě kapku bolí ruka, když je v jedný z několika určitejch poloh, pročež jsem mírně podrážděná. Náladu mi zlepšuje fakt, že dneska vyšel novej Superior Iron Man, a kazí mi ji fakt, že se mi stáhne až po půl jedný v noci. =D Takže stručně a jasně, když tohle okomentujete, fakt mě potěšíte... =D</i></div>
<a name='more'></a><br /><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Tony otevřel oči. Do Lokiho ložnice proudilo oknem světlo. Druhá polovina postele byla prázdná, ale zvuk sprchy ozývající se z koupelny napovídal, kde se asi bůh, který na ní předchozí noci spal, nachází.<br />Miliardář se protáhl a s hlasitým zívnutím se posadil. Nestihl ještě ani vylézt z postele, když zvuk sprchy ustal. A o chvíli později (Tony se ještě stále nezvedl, naopak zvažoval, jestli si nemá zase lehnout) se dveře koupelny otevřely a do ložnice vstoupil Loki s ještě mokrými, vlnícími se vlasy, oblečený jen do černých kalhot, se spoustou kapek vody na hrudníku.<br />Zatraceně, Tonymu to nemělo připadat tak neskutečně...<br />„Ehm...“ pronesl duchaplně. „Dobrý ráno, Sněhurko.“<br />„Dobré ráno, Starku,“ odvětil Loki.<br />„Tak jo. Jedna otázka. Použil jsi na mě včera nějaký kouzlo, aniž bych si toho všimnul?“<br />„Chápu to tak, že ani tebe dnes v noci skutečně netrápily žádné noční můry. Nebyl jsem si jistý. Říkal jsem si, že možná jen... Naše spojení nefungovalo, jak mělo.“<br />„No, nedá se říct, že by se mi zdálo zrovna o růžovejch jednorožcích, ale ne, nic příšerně děsivýho.“<br />„Růžoví jednorožci nepochybně mohou být děsiví,“ pousmál se Loki.<br />„Nepochybně,“ ušklíbl se Tony. „Myslíš, že už to období nočních můr skončilo?“<br />Loki pokrčil rameny a otočil se ke své skříni.<br />„Nevím. Tedy... Nejsem si jistý. Tedy... “<br />„Takže máš taky ten debilní pocit, že se nám dneska nic nezdálo jen proto, že jsme spali v jedný posteli, u sebe, a cejtili se v bezpečí, když je ten druhej blízko,“ kývl Tony.<br />Loki si přetáhl přes hlavu tričko Judas Priest.<br />„Kdo říká, že jsem se vedle tebe cítil v bezpečí, Starku?“<br />„Nikdo. A nikdo to říkat ani nemusí. Já vím svý,“ zaculil se Tony.<br />Zasmál se, když mu Loki ukázal velmi neslušné gesto.<br />Pak se zvedl a vyrazil do koupelny.<br /><br />„Bratře,“ vzhlédl Thor od své čtvrté misky cereálií, když Loki vstoupil do obývacího pokoje. „Dnes ráno vypadáš mnohem lépe než předchozí dny.“<br />„Ano, také jsem se mnohem lépe vyspal,“ přikývl Loki. „Zbylo něco k snídani, nebo musím opět jít dolů mezi ostatní Avengers?“<br />„Zrovna dnes ráno jsem objednával nové zásoby, pane,“ ozvalo se. „Včetně vašich oblíbených čokoládových lupínků. A čokoládového mléka.“<br />„Výborně. Děkuji, Jarvisi,“ usmál se Loki. <br />„Mohu jen konstatovat, že konzumujete alarmující množství sladkostí, pane?“<br />„Konstatovat můžeš. Mimochodem, buď tak hodný, až se Stark vysprchuje, řekni mu, že na mé posteli má čisté oblečení. Přenesl jsem ho z jeho ložnice. A jestli bude protestovat proti mému výběru trička, může chodit po věži třeba nahý.“<br />„Vyřídím, pane.“<br />Loki zamířil k lednici. Thor dožvýkal cereálie a polkl.<br />„Přítel Stark opět nocoval ve tvé ložnici? Měl jsi další zlý sen?“<br />„Za prvé, Thore, přestaň mu říkat 'přítel Stark', říkej mu Tony. Za druhé, ne, dnes v noci jsem žádné zlé sny neměl.“<br />„Ach,“ zamrkal Thor zaraženě. „Tak proč...“<br />„Protože Stark byl líný běžet dolů v případě, že bych snad nějaký sen měl,“ pokrčil Loki rameny. „Proč? Bojíš se snad, že kvůli němu budu argr?“<br />„Prosím? To mě ani nenapadlo. Tedy... Nenapadlo mě... Loki, víš, že něco takového bych si o tobě nikdy nemyslel!“ vytřeštil Thor oči. „Tedy, nemyslel bych si nic špatného, kdyby ses snad rozhodl...“<br />„Nerozhodl.“<br />Loki si chystal snídani a Thor mlčel.<br />Zdálo se mu to bezpečnější.<br /><br />Večer Loki Tonyho ze své ložnice vykázal. Tvrdil, že si je jistý tím, že už ho noční můry pronásledovat nebudou. Miliardář si byl dobře vědom, že je to z větší části lež (respektive že se Loki snaží přesvědčit hlavně sám sebe), ale odešel.<br />Sotva usnul, po několika desítkách minut převalování, byl svědkem své vlastní smrti v Lokiho snech. A nebyla to ani trochu hezká smrt. Kusy jeho obleku se válely všude po ulici, mezi troskami domů a aut, a uprostřed toho všeho byl Tony sám, pokrytý krví, s kusy spáleného masa a hlavou rozbitou tak, že svou vlastní tvář poznal jen podle vousů.<br />Nevěděl, jak se mu podařilo probudit. Jen zíral do tmy. Věděl, že se musí zvednout, věděl, že Loki ho potřebuje, cítil zděšení, které rozhodně nebylo jeho vlastní. Ale nedokázal se ani pohnout.<br />Naštěstí se vedle něj brzy Loki sám zhmotnil. A vzápětí se Tony ocitl v pevném objetí, za které byl až neskutečně vděčný.<br />„Drahoušku, nechci se ti vnucovat,“ zašeptal. „Ale vážně nechceš zůstat?“<br />„Ano,“ zamumlal Loki. „Ano, prosím.“<br />„A upozorňuju tě, že příště se nenechám rovnou vyhodit. Jsou věci, který fakt nemám potřebu vidět, věci, který se mi ani omylem nelíběj. Ježišikriste, myslím, že jsem na tom chodníku viděl vlastní mozek, do prdele, nikdo nepotřebuje v cizích snech vidět vlastní-“<br />„Blábolíš, Anthony.“<br />„A ty se mi divíš? Netvař se, že tebe to ani trochu nerozhodilo.“<br />Loki zabořil obličej do Tonyho vlasů.<br /><br />„Spí v jedný posteli, Nat. Už týden. Někdy u Lokiho a někdy u Tonyho. Kecají, nesejdou se v tý posteli až po noční můře, už pár dní prostě jdou rovnou do jedný ložnice.“<br />„Taky už týden nevypadají jako dvě zombie,“ konstatovala Natasha. „A přestaň se vloupávat do kamerových záznamů ze SOUKROMÝCH PROSTOR, Clinte. Protože nevím, jak jsi Jarvise přesvědčil, aby o tom tvém čmuchání neřekl Tonymu, ale jestli se to ten dozví, nastane peklo.“<br />„Tebe to ani trochu neznepokojuje?“ zamračil se Clint.<br />„Co, že podle všeho ani jeden nemá noční můry jen díky tomu, že spí vedle sebe, ale skoro určitě ne spolu? Máš pravdu, měla bych být zděšená.“<br />„Ale co když má Loki něco v plánu?“<br />„Jako CO? Udusit Tonyho v noci polštářem? Už zase jsi zbytečně paranoidní, Clinte.“<br />„Jsi si jistá, že Tony má pořád hnědý oči?“<br />„ANO!“ zaskučela Natasha.<br />„Jen se ptám.“<br />„Ne, neptáš. Chováš se jako blázen. Ale já už nevím, jak ti to vysvětlit. Loki v tuhle chvíli stojí na naší straně. Podle všeho na ní hodlá zůstat. Myslíš, že ho nepozoruju? Myslíš, že ho nehlídám?“<br />„Myslím, že polevuješ v ostražitosti, Nat.“<br />„Protože zatím mi Loki nedal ani jediný důvod mu nevěřit! Několikrát se stalo, že naše životy zachránily informace od něj, aniž by to kdokoli z vás věděl.“<br />„Předtím, než se tu objevil. Ale jak můžeš vědět, že to vážně není jen-“<br />„Agente Bartone, Agentko Romanoff,“ ozvalo se. „Nerad vás ruším, ale je tu vysoké riziko útoku na New York, a to ještě dnes odpoledne. Pan Rogers žádá, abyste se neprodleně dostavili do letounu.“<br />Natasha vzdychla.<br />„Zdá se, Clinte, že si o Lokiho plánech budeš moct promluvit s Lokim osobně. Času na to dost možná budete mít dost a dost.“</div>
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-8263490893156384183.post-68624095738508132072015-03-09T00:05:00.000+01:002015-03-09T00:05:53.156+01:00Spojení - Kapitola 21<div style="text-align: justify;">
</div>
<i>Eh. Tak takhle to dopadá, když si od půl desátý večer říkáte, že byste měli hodit na blog kapitolu fanfikce. A říkáte si to každejch deset až dvacet minut. A najednou je skoro půlnoc. A než to hodím, je po půlnoci Ale tak co, možná se najde někdo, kdo ještě nespí a kdo si tuhle kapitolu stihne přečíst... Třeba chvíli po půlnoci. Zkrátka než půjde spát. A pokud jde o ostatní, no, vám to třeba aspoň zpříjemní pondělní dopoledne. Nebo vylepší náladu PO tom pondělí. Já bych ji zítra taky vylepšit potřebovala, jen tak mimochodem. Takže každý komentář, co se tu objeví, mě potěší ještě víc než obvykle. Čímž vůbec nic nenaznačuju... 0=)</i><br />
<a name='more'></a><br /><br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
</div>
<br />Od útoku, který Avengers úspěšně odrazili, uběhl týden.<br />Problém, co způsobil ono menší selhání jeho obleku, Tony úspěšně odhalil hned následujícího dne, i když k tomu potřeboval několik hodin (a zhruba dvojnásobný počet šálků kávy). Tento úspěch mu ovšem klidnější spánek nepřinesl.<br />(Loki sice nahlas tvrdil, že za miliardářovy noční můry rozhodně mohla stejnou měrou přemíra kofeinu a množství hranolek, které snědl k večeři, ale sám tomu vlastně příliš nevěřil.)<br />Takže hned následující noci bůh opět skončil na Tonyho posteli, kde zůstal do chvíle, kdy si byl jistý, že Tony zase tvrdě usnul. Pak se vrátil do své ložnice, jen proto, aby se o několik hodin později přenášel zpět k vyděšenému vynálezci.<br />Další noc to nebyl Tony, koho trápily zlé sny, ale Loki. Tony zůstal v jeho posteli až do rána. Ne, že by to snad měl v plánu, kdepak. Ale když se Loki konečně přestal třást, Tonymu se už klížily oči a představa, že musí vylézt zpod přikrývky (i když si ani neuvědomoval, proč přesně lezl pod ni), ho nikterak nelákala.<br />A Loki nijak neprotestoval, když se ráno probudil s miliardářovou hlavou položenou na svém hrudníku, takže nejspíš bylo všechno v pořádku.<br />Večer se ani jednomu z nich nechtělo jít spát. Oba věděli, že přichází jedno z těch období, kdy je noční můry hodlají děsit skoro každou noc, a i když si uvědomovali, že strach ze špatných snů jim ony sny s nejvyšší pravděpodobností vyvolá, nemohli se ubránit obavám. A když se přidal strach z nočních můr toho DRUHÉHO...<br />Když konečně ŠLI spát (shodou okolností prakticky ve stejnou dobu, i když se celý večer neviděli), oba měli v hlavě jedinou myšlenku. Bude se něco dřív zdát mně, nebo jemu?<br />Závod vyhrála Tonyho jeskyně v Afghánistánu. A Loki musel přiznat, že když se spěšně přenášel do ložnice v horním patře, i on se poněkud třásl. Tu noc by Tony už neusnul, nebýt Lokiho magie. Loki sám nespal. Děsil se usnout.<br />Děsil se toho i následující noci, natolik, že si ani nešel lehnout, ale únava ho nakonec přemohla, a to přímo na gauči v Thorově obývacím pokoji. Tam ho taky o dvě hodiny později našel vyděšený Tony.<br />„Prosím, řekni, že tohle NEBYLA realita,“ vydechl jen, když boha pevně objímal.<br />„Pomůže ti, když to řeknu?“ zeptal se roztřeseně Loki.<br />Oba je přenesl do postele. Ani nevěděl, jak se mu podařilo usnout. Tentokrát to byl Tony, kdo oka nezamhouřil. Nemohl přestat myslet na horko a plameny a rozžhavené železo a nekonečnou bolest.<br />A tak to šlo den za dnem...<br /><br />„Ehm...“ odkašlal si Bruce, když se Tony, bledý a s kruhy pod očima, a Loki, který na tom nebyl o moc lépe, zase jednou sesuli na židle v kuchyni. „Chápu, že není asi docela vhodné se na tohle ptát, ale... Vy asi poslední dobou moc nespíte, co?“<br />„Proč není vhodné se na to ptát?“ zamrkal zmateně Loki.<br />Natasha položila před Tonyho červený hrnek s čerstvou kávou. Miliardář se na ni vděčně usmál.<br />„Protože, Loki, drahoušku,“ zívl, „Brucie si myslí, že moc nespíme, protože spíme spolu.“<br />„Ach,“ kývl Loki. „Myšleno... sexuálně. Předpokládám.“<br />„Přésně,“ potvrdil Tony.<br />„Já tvrdím, že ne,“ řekla Natasha, která se právě vracela s Lokiho černým hrnkem. „Jsou tu jisté důvody, proč si to myslet, jistě. To, jak jste nevyspalí, to, že chodíte na snídani zásadně spolu, což byla dřív věc nevídaná... Na druhou stranu, kdybyste spali SPOLU, tak nevstáváte tak brzo a tváříte se... spokojeněji.“<br />„Nebo uspokojeněji,“ ušklíbl se Tony. „Jo, noční můry nejsou něco, po čem má člověk zrovna nejlepší náladu.“<br />„Sdílené noční můry,“ upřesnil Loki. „Anthony vidí to, co vidím ve snu já, já vidím to, co vidí Anthony. Dnes v noci jsem měl tu čest být svědkem fiktivního scénáře, ve kterém byl v Anthonyho rukou osud všech Avengers, ale jeho plán selhal a všichni jste byli odsouzeni k smrti. Naštěstí jsem se k němu přenesl a probudil ho, když jeho fantazie stihla zabít teprve Bartona a Steva.“<br />„Jo, vzbudil mě, uklidnil a pak se přenesl zpátky do svojí ložnice,“ usrkl Tony ze své kávy. „A jen asi o hodinku pozdějc jsem já letěl dolů, když se v Lokiho hlavě odehrála úžasná a vůbec ne krvavá Thorova smrt, který Loki nedokázal zabránit...“<br />„A už jsi tam zůstal?“ pozvedl Bruce obočí.<br />„Ano, zůstal. A ne, nebylo to poprvé. Vlastně... Celej tenhle tejden spolu tak nějak končíme v jedný posteli. Ale upřímně, kdo by měl náladu na sex, když vidí něco tak příšernýho?“<br />„A to i za předpokladu, že bych se Starkem vůbec toužil mít sex,“ frkl Loki. „Což netoužím, takže můžete být klidný, doktore Bannere.“<br />„Pozor, DOKTORE BANNERE,“ zasmál se Tony. „Ale no tak, Sněhurko, nebuď na Brucieho ošklivej jen proto, že je zvědavej. Určitě to nemyslel zle, třeba tak, že si nezasloužíš se mnou spát. Viď, Bruci?“<br />„No, upřímně, myslím, že Loki si rozhodně nezaslouží mít na krku někoho, jako jsi ty, Tony,“ zasmál se Bruce. „Nemluvě o tom, že asi to poslední, co potřebujeme, je to, aby se zrovna z vás dvou stal pár. Umíte být naprosto nesnesitelní i bez toho.“<br />„Vidíš?“ šťouchl Tony do Lokiho loktem. „Moment, jak si nezaslouží mít na krku někoho jako já?! Mám si to brát osobně?“<br />„Mlč, Starku. Bruci, skutečně se nemusíš obávat toho, že by mezi mnou a Anthonym vzniklo něco víc. Mohu tě ujistit, že po této stránce mě nijak zvlášť nepřitahuje. I když musím uznat, že má větší kouzlo než většina Ásgarďanů. A nepochybně větší mozek.“<br />„A já přemejšlel, že tě pustím na třetí metu,“ zašklebil se Tony a konečně se pořádně napil (teď už dostatečně studené) kávy.<br />„Zajímavé, ještě jsme se nedostali ani na tu druhou.“<br />„Hej!“ vyhrkl Tony. „To je popkulturní reference, kterou nemáš nárok znát!“<br />„Omlouvám se, jestli ti kazím zábavu,“ zaculil se Loki.<br />„Možná omlouváš, ale nemrzí tě to ani trochu,“ zavrčel Tony.<br />„Přiznávám. Co s tím uděláš, Starku?“<br />„Schovám ti nabíječku na mobil a ty si nebudeš moct hrát Angry Birds, až se ti zase jednou nebude chtít číst si o tom našem zatraceným spojení.“<br />„To bys NEUDĚLAL!“<br />„Chceš mě pokoušet, Kůzle?“<br />„KŮZLE?“ vytřeštil Loki oči.<br />„Ne, ROZHODNĚ se z vás nesmí stát pár,“ povzdychl si Bruce. „Jestli stane, bude to nás všechny stát NERVY...“<br /><br />Když Loki večer (po dni stráveném převážně v Tonyho dílně a ve společném obývacím pokoji, protože ten den se konal další z tradičních filmových večerů) vyšel z koupelny, našel ve své ložnici Tonyho Starka. Pozvedl obočí.<br />„Ehm...“ odkašlal si Tony. „Mám návrh.“<br />„Poslouchám,“ odpověděl Loki.<br />„Už mě ty sny nebaví. Zdá se mi jeden, ty přijdeš, odejdeš, zdá se mi další, ty zas musíš nahoru, nebo se něco zdá tobě a já musím letět dolů...“<br />„Chceš, abych tě uspal? Nabízel jsem ti to, ale už týden odmítáš.“<br />„Protože když budu tvrdě magicky spát, nevzbudím se, až ty budeš potřebovat, aby tě někdo probudil a uklidnil,“ pokrčil Tony rameny. „Ne, mám jinej návrh.“<br />„A já stále poslouchám.“<br />„Co kdyby... Co kdybysme zkusili omezit to běhání a přenášení se nahoru a dolů? Co kdybych prostě v noci spal tady, nebo ty u mě? Můžeme se střídat. A můžeme každej ležet na vlastní polovině postele, samozřejmě. Jen... Chápeš, proč se ptám, ne?“<br />„Protože jsi líný vylézt z postele a jít za mnou? Ujišťuji tě, že své noční můry zvládnu i bez tvojí asistence, pokud tě to tolik-“<br />„Loki.“<br />Bůh vzdychl a udělal krok směrem k posteli.<br />„Moje strana je ta blíž k oknu.“<br />
Arvarihttp://www.blogger.com/profile/08235390640309512899noreply@blogger.com5