pondělí 27. ledna 2014

Trest: Kapitola 8

Ehm, je to nějaká chvíle, co jsem sem házela kapitolu týhle fanfiction, co? No jo, však víte, co jsem říkala, já prostě neměla pořádně čas. Hluboce se omlouvám těm, co to třeba ještě čtou a museli čekat. Slibuju, že tu další (snad) zveřejním dřív... =D

středa 22. ledna 2014

Tak zase cvičím

Když se potřebujete dostat z větší či menší deprese, as nejlepší, co můžete udělat, je dělat to, co máte rádi, co vás baví, co vás nějakým způsobem naplňuje. Díky tomu, že jsem si přesunula zkoušku, jsem začala mít poměrně dost času na psaní, ale to mi nestačilo. Potřebovala jsem něco dalšího, něco, co mi dá kontrolu nad životem, něco, kde se kapku... vybiju. A vzhledem k tomu, že za poslední dva měsíce mi tělo zase nehorázně povolilo, protože jsem se nedostávala ke cvičení, volba aktivity byla naprosto jasná.

Od pondělka jsem zase začala s Jillian.

(Varování. Maťa a její gifový deníček mě inspirují dělat něco podobného, takže... No, tohle bude článek obsahující hodně gifů. A když říkám hodně, myslím hodně. Nestěžujte si, že jsem vás na to neupozornila...)

neděle 19. ledna 2014

Otupělá nálada

Nebudu vám vypisovat, co se stalo. Pár lidí to ví, zbytek to asi vědět nepotřebuje. Hádám, že ne. Každopádně se mi to nechce psát. Prostě nechce. Jo, něco se stalo, jo, není to ani za mák fajn, jo, jsem kvůli tomu svým způsobem smutná (svým tupým a značně ignorujícím způsobem). To vám stačí.

Nemám moc náladu na nic. V pondělí jsem měla dělat zkoušku, ale přehlásila jsem si ji. Dělám ji až za dva týdny. Na poslední chvíli, což je asi docela hloupej nápad. Nevadí.

Nemám náladu psát, ale stejně píšu, protože psaní je pro mě, jako vždycky, takovej milej útěk od každodenních starostí. Píšu, protože si u toho odpočnu a vypnu. Ze stejnýho důvodu taky čučím na Doctora. Protože je to prostě tak bezvadnej způsob, jak zapomenout naprosto na všechno.

A protože Matt je tak neskutečně sladkej, že by ho člověk nejradši umačkal. Ehm...

Ne, to jsem asi neměla psát. Nevadí.

Mimochodem, pokud jste to ještě nechytili na psacím blogu, v úterý se mi podařilo udělat aspoň zkoušku z český literatury devatenáctýho století, což bych považovala za úspěch. A udělala jsem to za jedna, což bych považovala za extrémní úspěch. Z naší skupinky sedmi lidí jsme to na jedničku udělali jen dva. Ehehehe, jsem prostě dobrá.

Ne, já vím. Kdybych byla dobrá, dokážu se naučit na tu druhou zkoušku bez ohledu na to, co se děje kolem mě. Ale asi holt dobrá nejsem. Ani dobrá, ani silná... Nic.

A je mi to tak nějak jedno, věříte?

Mimochodem, to víte, že na Metalfestu bude Alice Cooper? To nejspíš znamená, že ho prošvihnu podruhý za jeden jedinej rok. Brilliant.

No nic. Tak já zase půjdu. Za hodinku jedeme přát dědovi k svátku...

pátek 10. ledna 2014

Trest: Kapitola 7

Věřili byste, že mě to psaní fanfiction i docela chytlo? Mám i pár dalších nápadů, ale nechci se na ně vrhat, dokud nedokončím tohle. Za prvé tu nechci dělat zbytečně bordel, za druhé si říkám, že by mě pak už asi nic nedonutilo tuhle fanfiction dopsat, a já ji dopsat chci, pročež... No, prostě tak.
Každopádně chci ale poděkovat všem, co to čtou, a co třeba nechají komentář, abych věděla, že to není kdovíjaká hrůza. =D Slíbila jsem další kapitolu brzo, takže, no... Užijte si ji. A uvidíme, kdy bude ta další... =)

středa 8. ledna 2014

Konec s červenou hlavou?

Honí se mi to hlavou už pár měsíců, dost možná i přes rok, už přesně nevím. Nejvíc vždycky v létě, pak přes zimu to nějak přejde, a najednou je to zpátky. A já fakt nevím, co mám dělat. Spíš co mám odvahu udělat.

Víte, já jsem hrozně blbej barevnej typ. Když vezmu svoji přirozenou barvu vlasů, jsem skoro neurčitelná. Mám tmavý oči, tmavý obočí, pleť s teplým nádechem, opaluju se tím způsobem, že se po tejdnu na horách vracím skoro jako cikánka. Jenže moje pravá barva vlasů je taková ta vyblitá zašedlá světle hnědá, typická myší. (I když to prej tmavne. Ne, že bych to na odrostech sama viděla, ale lidi to tvrdí.) A když jsem opálená, naskákají mi na tvářích pihy. Což vypadá dost debilně.

pondělí 6. ledna 2014

Trest: Kapitola 6

Předně bych se vám vážně ráda omluvila za to, že mi trvalo tak dlouho dostat sem novou kapitolu. Myslela jsem, že se k tomu dostanu, i když budu pryč, ale nějak... Ne. Takže... Pardon. A slibuju, že teď jich dostanete pár v rychlejším sledu, jestli budete chtít. Jen doufám, že budu stíhat dopisovat. Ale zatímco jsem byla pryč, trochu se mi ten příběh rozležel v hlavě, takže by to psaní docela mohlo jít. Snad. =)
Tak jo, už mlčím. Užijte si tuhle kapitolu... ;)
P.S. Konečně jsem se podívala na všechny tři díly Iron Mana. A sice si budu muset vymyslet (kecám, už jsem vymyslela) menší dějovou kličku, ale... Neva. Při troše štěstí bych mohla začít Starka trochu zvládat, juchů... =D