Dneska se mě něco snaží vytočit

Ale já se nedám. ani náhodou. Prostě ne. Jen přes moji mrtvolu. Dneska jsem se rozhodla být naprosto stresuodolná. Sice se mi to zatím daří jen částečně, ale... Jak říkám, já se nedám.

Začalo to už tím, že jsem se vzbudila s poměrně slušně bolavou hlavou. V den, kdy mám volno (a po skoro dvou tejdnech jsem v ten volnej den taky doma), tudíž jsem si po dlouhý době mohla zase zacvičit. No, vzhledem k tý bolesti hlavy... Správně, nemohla. A to radši nemluvím o tý podpásovce, jak ta bolest během dne polevovala, polevovala, načež se v mý běžný cvičící době zase rozjela pěkně naplno. Samozřejmě, že jen asi deset minut, poté, co jsem si vzala slabej prášek, jen jako pojistku. A tudíž si nemohla vzít silnější. Oh, well.

Taky je tu takovej drobnej detailek, že po včerejšku, kdy jsem u sebe v pokoji měla chvílema fakt docela slušnou kosu (která se držela i přes zapnutý topení), mě tak trochu škrábe v krku a ráno jsem měla moc roztomile ucpanej nos. Přes den to přešlo, teď se to ale nějak vrací. Vyloženě super.

To, že mám v pokoji zásadně buď jen hrozný vedro, nebo hroznou zimu, bych radši ani nezmiňovala. I když je to asi věc, co mě vytáčí zdaleka nejmíň.

Zato lidem kolem mě se to daří docela slušně. Jmenovitě jedný osobě. Nehodlám se o tom rozepisovat, ale dneska jsem si vyslechla, že přeháním svoje koníčky (jmenovitě mírnou posedlost Lokim a Doctorem, ehm), že vůbec nežiju v realitě a nevnímám realitu (vnímám ji docela jasně, proto mám docela ráda věci, co se odehrávají MIMO tu realitu, je to nějak... příjemnější, aspoň občas)... Bylo mi řečeno, že dotyčná osoba se radši kouká na věci, co ji skoro rozbrečí (ehm, jo, regenerace Devítky, Doomsday, Masterova smrt, to přece vůbec nebylo dojemný), pročež Doctor je prostě jen nějaká vesmírná kravina.

Ano, dneska se mě něco fakt snaží dožrat, ale já se nedám.

Prostě si koupím TOHLE tričko (k Vánocům) a bude mi fajn, fajn, fajn, moc fajn.

A za hodinku a kousek si uvařím kafe a budu se poklidně koukat na Doctora...