Spojení - Kapitola 27

Zdravíčko, tak jsem zase tady. Tentokrát jste na novou kapitolu nemuseli čekat tak dlouho. No, relativně nemuseli čekat tak dlouho. Každopádně, jsem ráda, že vývoj v kapitole minulé jste přivítali s takovým nadšením (ne, že by se to nedalo čekat, otázkou bylo jen to, kdy to přijde), a doufám, že i ta dnešní se vám bude aspoň trochu zamlouvat... =D

„Dobré ráno, drahouškové!“ zvolal Tony, když prošel dveřmi kuchyně. „Nat, konečně chápu, proč jsi některý rána měla tak skvělou náladu. Dneska ji máš taky, nemám pravdu? A taky to vysvětluje, proč vás někdy chytnu v kuchyni ještě já. A proč chodíte na snídani jen společně. Hm, měli jsme DÁVNO vědět, že spolu něco máte, jak se tak poslouchám...“
„Co sis šlehnul, Starku?“ zamračil se Clint. „Mimochodem, ty a tady náš ó mocný a milovaný bůh taky chodíte na snídani jedině spolu.“
„A vůbec,“ zadívala se Natasha nejprve na Tonyho a poté i na Lokiho, který vešel hned po Tonym. „Dnes vypadáte spíš vy, že bychom vás měli... z něčeho podezírat.“
„Nás?“ vytřeštil Tony oči. „To jako nás dva? Drahoušku... Ne. Ne, ne, ne.“
„Jsi si jistý? Vypadáš velice uvolněně, Tony.“
„Já jsem si jistý, Natasho,“ ušklíbl se Loki. „Anthony se dnes jen probudil dříve než já, odplížil se do koupelny... A nemusím říkat, co dělal tam, aby se uvolnil.“
„Moment, moment,“ pozvedl Tony prst se vztyčeným ukazováčkem. „Ty to VÍŠ?! Nebyl jsi vzhůru. Jsem si jistej, že jsi NEBYL vzhůru!“
„To možná ne,“ pokrčil Loki rameny. „Ale když jsem se probudil, cítil jsem, jak jsi náhle... uvolněný.“
„A dost. Vzdávám se,“ vzdychl Tony. „Musím se smířit s tím, že si už nikdy neužiju sexu ani s vlastní rukou. Prosím, zastřelte mě někdo, můj život je u konce.“
„Nebuď melodramatický, Starku,“ zvedl Loki oči v sloup. „Jsem si jistý, že při troše snahy dokážeme zablokovat přenášení některých emocí. A pak si budeš moct užívat takového množství sexu, jaké jen si budeš přát. Pro mě to bude taky příjemnější, nemysli si. Vy Midgarďané se naprosto neumíte ovládat.“
„A ta vaše banda to jako umí, jo?“ frkl Tony.
„Ano. Nebo jsi snad z mé strany někdy cítil sexuální vzrušení v nějaké neúnosné míře?“
„No...“ kousl se Tony do rtu. „Ne?“
„Vidíš,“ pokýval Loki. „Protože minimálně já se ovládat umím. A i když bys tomu nevěřil, tak za určitých okolností to dokáže i většina ásgardských válečníků. Ale Midgarďané se nechávají zmítat hormony...“
„Loki, máš Starkphone,“ konstatoval Tony.
„Ehm... Ano?“ zamrkal Loki.
„Jestli mě naštveš, zařídím, aby se ti Jay naboural do systému a vymazal ti veškerej postup v Angry Birds. A taky ve Fruit Ninja. A jestli mě vážně hodně naštveš, smažu ti úplně VŠECHNY hry, a navíc ti přestanu půjčovat tablet. A jako tapetu ti na mobilu nastavím nahou fotku Clinta.“
„Kde bys asi vzal nahou fotku Clinta?“ zamračila se Natasha.
„Bezpečnostní kamery. Jsem si jistej, že se najde aspoň jeden dobrej záběr, na kterým je Hawkeye tak, jak ho pánbůh stvořil...“
„Ani to nezkoušej, Tony!“ frkl Clint. „Nebo z Jarvise vytáhnu TVOJE nahý fotky a vyvěsím je po celým Manhattanu!“
„Do toho. JÁ se nestydím. A co ty chceš?“
Loki položil před Tonyho velký hrnek s kávou, talíř se dvěma sendviči a čokoládový muffin.
„Jen jsem ti přinesl snídani, můj drahý Anthony. Přeješ si ještě něco, můj drahý Anthony? Pomerančový džus, časopis, masáž nohou...“
Tony se ušklíbl.
„Jen pro info, co zabralo? Vymazání her, nebo Clintova nahá fotka?“
„Víš ty vůbec, co mi dalo práce dostat se na tak vysokou úroveň?!“

Tony se ani neotočil, když se za ním v dílně ozvalo odkašlání.
„Nazdárek, miláčku můj,“ zamumlal a jeho prsty dál upravovaly hologram, který se vznášel před ním. „Jak se vede?“
„Starku, rozloučili jsme se před hodinou,“ konstatoval Loki. „Pokud jsi chtěl vědět jen to, jak se mi daří, mohl ses prostřednictvím Jarvise zeptat, nemusel jsi mě volat do dílny. Ale jinak děkuji za optání, daří se mi dobře.“
„Mhm...“ kývl Tony. „Jarvisi, budu potřebovat drink.“
„Samozřejmě, pane.“
Loki překvapeně zamrkal, když se na něj Tony konečně otočil.
„Drink?“ zopakoval.
„Tajné heslo, pane,“ odvětil Jarvis. „Záznam toho, co se bude od vyřčení hesla panem Starkem dít v této místnosti, se záhadně ztratí. Respektive nikdy nebude existovat, ale to by nejspíš nebylo moudré říkat, kdyby se po něm někdo sháněl.“
„Hustý, ne?“ zaculil se Tony. „Jen nechci riskovat, že v tom bude někdo čmuchat. Clint to prej dělal, než tě vzal na milost. Kdyby někdo tohle viděl... Včerejší noc už taky zmizela hluboko do, ehm...“
„Myslím, že jste mi přikázal schovat tento konkrétní záznam do vašeho soukromého archivu, pane.“
„JARVISI!“ okřikl ho Tony.
„Omlouvám se, pane. Byla to tajná informace?“
„Jo, Jayi, BYLA.“
„Starku,“ vzdychl Loki. „Pozval jsi mě sem jen proto, abys mi předvedl své úžasné nové heslo pro utajení našeho poměru?“
„Taky,“ kývl Tony. „Ale hlavně jsem se chtěl zeptat... Myslíš, že nám Nat a Clint to divadýlko uvěřili?“
„Ano. Myslím, že ano. Byl jsi velice přesvědčivý, Anthony. I když musím říct, že vyhrožovat tím, že mi smažeš postup ve hrách, jsi rozhodně nemusel. Pak, drahý, bych si totiž našel způsob, jak ti ze života udělat peklo.“
„Jo? Poslouchám,“ zaculil se Tony.
„Co takhle oblek Iron Mana natřený na růžovo? Nebo bych tě mohl svléknout, připoutat k posteli, hladit tě, nějakou chvíli možná kouřit...“
„To mi má ze života udělat peklo? Loki, Ásgarďani maj zvláštní představy o pekle.“
„Peklo by bylo, až bych přestal těsně předtím, než bys mohl vyvrcholit.“
Tony vytřeštil oči a hlasitě polkl.
„V tom případě...“ odkašlal si. „V tom případě je dobře, že ti z mobilu nic nemažu, že?“
„Velice dobře, Anthony.“
„No, to bysme měli vyřízený. A teď... ještě jedna otázka.“
„Poslouchám.“
„Jak jsme na tom momentálně se vzdáleností, na kterou můžeme od sebe? Jen orientačně. Rozhodně nechci, aby ses přesunul do svýho bytu. Naopak, jsi tady vítanej a já jsem fakt rád, že tu jsi. Ale minule jsme to přes Manhattan docela zvládali, a mě by zajímalo...“
Vedle Tonyho se objevila vysoká židle, na kterou se vzápětí posadil Loki. Tony se jen tak tak ovládl, aby nepřejel pohledem celou nekonečnou délku jeho nohou. Ne víc než třikrát.
„Jsi zvědavý,“ řekl Loki. „Rozumím. Také by mě zajímalo, nakolik už naše spojení v tomto směru povolilo. A mimochodem... Děkuji.“
„Za co?“ vytřeštil Tony oči.
„Že jsi řekl, že jsi rád, že tu jsem,“ usmál se Loki a položil ruku na Tonyho rameno. Bylo to spíše přátelské gesto než co jiného, ovšem, ale po předchozí noci mělo na vynálezce mírně vzrušující efekt. „A teď mi řekni, Anthony, očekáváš, že se jednoduše někam přenesu, nebo máš nějaký... vědečtější přístup?“
„Hm... Co?“ zamrkal Tony. Lokiho ruka na jeho rameni byla velice příjemná. „É, jo. Jasně. Přístup. No, říkal jsem si, že to uděláme asi takhle...“