Spojení - Kapitola 26

K téhle kapitole vlastně nemám moc, co bych řekla. Zase jste si na ni trochu počkali, ale myslím, že uznáte, že se vám to čekání vyplatilo. I když, co já vím, třeba ne. Třeba se vám vývoj situace nebude zamlouvat. Ehm, jo. Budeme tomu věřit... =D

 
Rty na krku, ruka svírající bok, jeho tiché vzdychání, moje hlasité kňučení.
Bořím prsty do Lokiho dlouhých černých vlasů, proplétám, tahám.
Loki sténá.
„Rychlejc,“ mumlám. „Prosím, rychlejc. Pořádně. Přitlač. Já to vydržím, prosím, prosím...“
„Starku,“ zavrčí mi do ucha. „Jestli mi chceš kecat do toho, jak tě šukám, můžu přestat.“
„Ne. Ne, proboha, ne...“
Pevně mě obejme a překulí nás tak, že na něm obkročmo sedím. Na rtech mu hraje široký úsměv.
„Abys neřekl, že jsem krutý,“ zamumlá a dlaněmi mi pohladí boky, „můžeš si všechno začít řídit sám.“
„Parchante. Zatracenej parchante.“
Vzápětí do mě několikrát prudce přirazí a já zakňučím.
„Nebo možná...“ řekne tiše. „Taky ne, Starku...“

Tony se probudil. V hlavě pořád cítil jistý vliv alkoholu, ale ten se vůbec nedal srovnat s vlivem snu, ze kterého se právě probral. Točila se mu hlava a byl si jistý tím, že to nebyla vina skotské. Stejně jako to zrychlené dýchání, nemluvě o velmi nepříjemném pocitu v dolní polovině těla.
Miliardář se na posteli posadil a snažil se zhluboka dýchat. Tohle zvládne. Nic se neděje. To jen jeho alkoholem ovlivněný mozek mu do snu nasadil sexy mimozemšťana, se kterým Tony náhodou sdílí postel, ale to nic, to nic...
„Jarvisi, světla na třicet procent, prosím,“ ozvalo se za Tonym.
Ten tiše polkl.
„Loki. Měl bys spát. Mně se jen... udělalo trochu zle. Možná jsem fakt neměl tolik pít. Nevšímej si mě, jen proklouznu do koupelny.“
„Starku?“
„Myslím, že si dám studenou sprchu. Jo, ta mě probere.“
„Anthony.“
Tony se otočil. Loki na něj zíral očima s rozšířenými zorničkami a jeho tváře byly i v tom slabém osvětlení růžové.
„Prosím, řekni, že jsi ten sen neviděl,“ zamumlal Tony.
„Viděl.“
„Ach, kurva. Loki, to... Hele, to nic neznamená. Přísahám. Jen... To víš, když jsme my, ubohý Midgarďani, dlouhodobě nadržený, občas se nám zdají trochu šílený věci, věci, co ve skutečnosti ani nechceme, věci, co... Co si myslíš, že děláš?“
„Co myslíš, Starku?“
Loki, který se během Tonyho monologu stihl posadit, teď vzal miliardáře kolem pasu a své rty bez sebemenšího zaváhání přitiskl na ty jeho.
„Mf, hmpf,“ namítl Tony, ale jeho tělo s oplácením polibku váhalo podstatně méně než jeho mozek.

Tři Lokiho dlouhé prsty pronikaly do Tonyho těla. Miliardář kňučel a sténal a vzdychal a prohýbal záda, zatímco ho bůh zcela klidně připravoval. Tedy, navenek klidně. Tony si byl totiž absolutně jistý tím, že to jediné, po čem Loki momentálně touží, je vrhnout se na něj a-
„No tak, Loki. Šoustej mě,“ zamumlal Tony. „Nenech se prosit.“
„Proč ne?“ olízl si Loki rty, zatímco jeho prsty se znovu dotkly Tonyho prostaty. „Popros, Starku.“
„Neříkej mi Starku, když jsi se mnou v posteli,“ frkl Tony. „Říkej mi... Mhm... Říkej mi Anthony.“
„Ne Tony?“ zaculil se Loki. „Takže ANTHONY...“
„Prosím. To chceš slyšet? PROSÍM!“ zakňučel Tony. „Prosím, já se zblázním, jestli mě ještě chvíli budeš takhle-“
Zmlkl, když ho Loki políbil, divoce, bezohledně a přesně tak, jak se to Tonymu vždycky nejvíc líbilo. Díky tomu polibku si skoro ani nevšiml, že Loki vyprostil své prsty z jeho těla a že nadzvedl jeho stehna ke svým bokům (ale Tonyho podvědomí zareagovalo bleskově a obtočilo jeho nohy kolem Lokiho těla). Miliardář byl tak dokonale ztracený v polibku, že když do něj Loki jedním rychlým přírazem pronikl, jediné, na co se Tony zmohl, bylo šokované, ale zároveň vzrušené zakňučení.
Odtrhl se od Lokiho a zabořil nos do jeho krku. Lokiho vůně byla pořád stejně neuvěřitelně sexy, i bez působení Amořina kouzla lásky.
„Vážně, co za parfém to používáš?“ zamumlal Tony. „A jak je možný, že je pořád cítit?“
„Magie,“ olízl si Loki rty. „Ale jestli teď uvažuješ o mém parfému, Anthony, dělám něco špatně.“
„Kdepak, děláš všechno dobře. Moc dobře,“ vzdychl Tony a přejel nehty po Lokiho zádech. „Mimochodem, můžeš začít. Jsem v pohodě.“
„Jak je libo.“
Vzápětí se Tonyho oči rozkoší tak nějak samy od sebe protočily tak, že z nich byla vidět jen bělma. Vynálezcovy prsty se zaryly do kůže na Lokiho zádech a z jeho rtů uniklo hlasité zasténání.
„Bože, LOKI.“
„Anthony.“
Jejich rty se znovu setkaly. Polibek byl taky to jediné, co nějak tišilo Tonyho ne právě tiché hlasové projevy, které potvrzovaly, jak moc se mu daná situace líbí.
Když miliardářova pravá ruka zabloudila do černých vlasů, prsty se jimi propletly a zatáhly, Loki se odtrhl a prudce zavzdychal. Tony zatáhl víc a Loki zasténal. Tony se tiše zasmál.
„Tak koukám... Ten můj sen nebyl zrovna dvakrát mim... LOKI!“
Loki olízl místo, kde se jeho zuby jen před okamžikem zabořily do Tonyho ramene.
„Co jsi říkal, Anthony?“
„Ach, bože,“ zakňučel Tony, když ho Loki začal líbat na krk. „Proboha tě prosím, nepřestávej.“
To Loki rozhodně neměl v plánu.

Každý ležel na své polovině postele. Oba byli zpocení a zadýchaní. Ale zatímco Lokiho oči byly spokojeně zavřené, ty Tonyho byly vytřeštěné na strop.
„Uvědomuješ si...“ zamumlal miliardář. „Uvědomuješ si, jak moc příšerná tohle byla chyba?“
„Mhm,“ potvrdil tiše Loki.
„Chci říct, bylo to absolutně FANTASTICKÝ, jasně. Ale... Kurva, neměli jsme to dělat.“
„Mhm,“ zopakoval Loki.
„Všichni jste měli pravdu. Neměl jsem pít. To je vina toho alkoholu. Ten zatracenej sen, to byla moje nadrženost spojená s chlastem.“
„Mhm.“
„Ale ty ses taky mohl ovládat. Nemáš mít skvělý sebeovládání? Tvrdil jsi, že máš skvělý sebeovládání, tak kde bylo, když ses na mě vrhal?!“
„Mám skvělé sebeovládání, Anthony, ale i to má své limity. Ten sen, tvé vzrušení, tvá sexuální frustrace, kterou cítím už pár dní... Limity byly překročeny.“
„Výborně. A to jsi nemohl jít do koupelny a prostě si ho vyhonit?“
„Myslím, že to přesně jsi měl v plánu ty, než jsem tě... zarazil.“
„Mohl jsi jít po mně!“
„Ale no tak. Copak tohle nebylo LEPŠÍ než masturbace?“ zasmál se Loki. „Mně to připadalo velice... uvolňující. Nic to mezi námi nemění. Nebo nejsou Midgarďané schopni oddělit sex od milostného vztahu? Copak toho není schopen TONY STARK?“
„Tony Stark je toho schopen dokonale,“ zavrčel Tony. „Ale uvědomuješ si, že jestli se to dozví někdo z týmu, tak to budeme mít na talíři celou věčnost?“
„V tom případě bychom si měli dát záležet na tom, aby se o tom nikdo z týmu nedozvěděl.“
Tony otočil hlavu. Loki se na něj díval a pořád se spokojeně usmíval.
„Tobě to nevadí? Že se nebudu nadšeně hlásit k tomu, že jsem se s tebou vyspal?“
„Ne, Anthony. Nevadí,“ řekl Loki. „A nebude mi vadit, když se to už nebude opakovat. Samozřejmě, že mi ale také nebude ani v nejmenším vadit, když se to opakovat BUDE.“
„Hm, možná. Uvidíme,“ olízl si Tony rty. „Měli bysme si dát sprchu. Nevím, jak ty, ale já jsem hrozně ulepenej. A mimochodem, fakt doufám, že nemáš žádnou na Midgarďany přenosnou mimozemskou pohlavní chorobu, protože jestli jo, tak najdu způsob, jak tě zabít za to, že sis nedal... Vážně jsi mě právě magicky očistil?“
„Není zač, Anthony. Žádnou pohlavní chorobu nemám, mimochodem,“ zaculil se pobaveně Loki. „A teď bych ocenil, kdybys zmlkl a šel spát.“
„Víš, mám pocit, že si začínáš nějak moc vyskakovat. Tohle jsme si nedohodli. To, že jsi v mojí posteli, neznamená, že tě nechám, abys mi-“
Loki natáhl ruku a dlaň položil na Tonyho ústa.
„Skutečně, Anthony, mám hned několik způsobů, kterými tě na chvíli umlčet. Některé by se ti nepochybně líbily. Ale jestli mě naštveš a nepůjdeš spát, tak si z nich vyberu roubík.“
„Chmpf,“ konstatoval Tony a poslušně zavřel oči.
„Správně. Tak se mi to líbí,“ kývl Loki a sundal ruku z jeho úst. „Jarvisi, zhasnout světla, prosím.“
„Samozřejmě, pane.“
„Dobrou noc, Anthony,“ ozval se ze tmy Lokiho tichý hlas.
Tony si povzdychl.
„Dobrou noc, Loki...“