Tak je to se mnou vždycky. Mám období, kdy pár týdnů zběsile drhám náramky přátelství, a pak pár let nic. Pak to na mě zase přijde, baví mě to... A zase pár let nic. Z nápisu vám asi může být jasné, že období 'pár let nic' u mě právě skončilo a já se zase jednou vrhám na to, co mě baví už od dětství. Ani nevím, proč jsem s tím vlastně posledně přestala. Možná jsem neměla pocit, že jsou náramky přátelství dostatečně cool. Ale víte co? Náramky přátelství jsou a vždycky budou cool. A až milostivě vyčerpám barevné kombinace, co mám v hlavě, budu si muset nějaký udělat taky pro sebe, ať nejsem jako ta kovářova kobyla, co chodí bosa...
Co vím přesně, je to, proč jsem se ke škubání náramků vrátila. Znáte to, prázdniny, volno, spousta času na zabití, sledování filmů a seriálů... Potíž je v tom, že já když se na něco koukám, potřebuju zároveň zaměstnat ruce nějakou nenáročnou a relativně monotónní činností. V zimě jsem si takhle upletla šálu, teď holt padla volba na náramky přátelství. Nejdřív jsem vyčerpala starší zásoby použitelnějších bavlnek, pak jsem se vydala do galanterie. Naneštěstí jsem s sebou vzala i kamarádku, takže z toho vzniklo i pár... méně šťastných kombinací, co by MĚ nikdy nenapadly, ale tak co už. Třeba se to někomu zalíbí.