Zase se poněkud štvu

A zase víc věcma. Zbytečně moc věcma.

Štve mě, že jsem dneska chrápala do jedenácti. Sice je to tím, že jsem se dny předtím nevyspala, jasně, ale přijde mi, že se jen vymlouvám. Takže jsem se pozdě vzbudila, pozdě snídala a necvičila. Ehm, jo. Necvičila jsem už tři týdny, protože to pořád jaksi nevycházelo. A dneska jsem se prostě necejtila dost fit. Od rána se mi motá hlava a je mi všelijak. Asi tím dlouhým spánkem, nevím... Ale fakt mě to štve.

Dneska se mě něco snaží vytočit

Ale já se nedám. ani náhodou. Prostě ne. Jen přes moji mrtvolu. Dneska jsem se rozhodla být naprosto stresuodolná. Sice se mi to zatím daří jen částečně, ale... Jak říkám, já se nedám.

Začalo to už tím, že jsem se vzbudila s poměrně slušně bolavou hlavou. V den, kdy mám volno (a po skoro dvou tejdnech jsem v ten volnej den taky doma), tudíž jsem si po dlouhý době mohla zase zacvičit. No, vzhledem k tý bolesti hlavy... Správně, nemohla. A to radši nemluvím o tý podpásovce, jak ta bolest během dne polevovala, polevovala, načež se v mý běžný cvičící době zase rozjela pěkně naplno. Samozřejmě, že jen asi deset minut, poté, co jsem si vzala slabej prášek, jen jako pojistku. A tudíž si nemohla vzít silnější. Oh, well.

38. USA, 39. Taiwan, 40. Rusko, 41. Taiwan

Ehm, jo, tak jsem asi zase nějak zapomněla publikovat články týkající se Postcrossingu, co? A to mi tu zbývá hned deset pohledů, co vám chci hodit. Dva z toho ještě ani nemám nafocený, i když přišly už někdy v srpnu. Oh, well. Ale před pár dny jsem poslala pár pohledů, když pošlu ještě dalších pár, tak mi konečně začnou zase i přicházet, takže... No, asi je čas to sem šoupnout. Takže dneska tu máme čtyři vážně hezký až naprosto boží pohledy. Chcete je vidět, hm?

Jsem strašně líná

Je to můj problém snad odjakživa. Jsem prostě taková. Nerada se namáhám, povinnosti mám tendenci odkládat na neurčito (i když si to objektivně vzato nemůžu dovolit), vždycky jsem nesnášela fyzickou aktivitu... Hodně se to změnilo, když jsem začala s Jillian, ale flákání se mám pořád tak nějak v krvi.

Třeba tenhle článek píšu v době, kdy bych měla číst Jeptišku, kdy jsem chtěla vylosovat a napsat pohledy na Postcrossing, měla bych se kouknout na ortoepii a šiklo by se mi i něco málo napsat. Ehm.