Spojení - Kapitola 7

Původně jsem myslela, že kapitoly proložím nějakým tím 'normálním' článkem, jenže na psaní normálních článků tak nějak... Nemám čas, jak jsem s jistou nelibostí zjistila. A vzhledem k tomu, že tahle fanfikce pár lidí možná docela chytla, byla by blbost toho nevyužít a nepodpořit vaši rodící se závislost. Ehm. Tentokrát se nám naše duševní dvojčata mírně nepohodnou... =D

Byly čtyři hodiny v noci. Tony Stark stál uprostřed své dílny a pil kávu, zatímco očima bedlivě zkoumal hologramatický model návrhu nového obleku.
„Hm, ne,“ zamumlal a naklonil hlavu. „Něco je špatně. Něco mi nesedí.“
„Pane, dovoluji si poznamenat, že je věděcky dokázáno, že nedostatek spánku má neblahý vliv na schopnost soustředit se a řešit problémy. Pokud chcete mou radu-“
„Nepůjdu si lehnout, Jarvisi,“ frkl Tony. „Ani mě nehne.“
„Pane, skutečně důrazně bych vám doporučoval-“
„Ticho.“
Jarvis okamžitě zmlkl. Tony jen pokýval hlavou a vrátil se ke svému popíjení kávy.
Faktem bylo, že by si šel lehnout poměrně rád. I navzdory veškerému kofeinu skoro usínal. Neměl žádný ze svých pracovních záchvatů, co mu obvykle bránily v tom, aby cítil únavu, hlad a libovolné jiné nepohodlí. Jeho mozek se odmítal soustředit.
Jenže Tony stejně neměl v plánu jít do postele.
Od chvíle, kdy Loki kolem půlnoci usnul, si Tony totiž přišel dokonale svobodný. Celý den cítil bohovy emoce, ale najednou... nic. Skoro nic. Slabá ozvěna, přesně, jak Loki říkal.
Předtím? Předtím to bylo peklo. Tony večeřel s Avengers a místo běžné pohody cítil Lokiho frustraci a netrpělivost. Tony si povídal s Brucem a cítil Lokiho únavu. Tony popíjel skotskou a cítil Lokiho osamělost. (To bylo možná úplně nejhorší ze všeho.)
Teď byl volný. Všechny emoce byly zase jen jeho, aspoň na malou chvíli. Tak proč tu chvíli neprodloužit, jak jen to bylo možné?
Třeba by se mohli dohodnout na nějakém rozvrhu, aby se časy, kdy budou vzhůru, co možná nejméně překrývaly. Loki by mohl vstávat kolem osmé ráno a Tony by si mohl jít klidně v tu dobu lehnout, vstal by v průběhu odpoledne, přežili by pár hodin, kdy budou bdít oba, pak by šel spát Loki... Každý by si užil nějaký ten čas, kdy by ho v hlavě neobtěžovala přítomnost toho druhého.
Náhle klid skončil.
Zmatek, další dávka frustrace, podrážděnost...
A náhle Loki stál přímo před Tonym (a přímo uprostřed hologramu). Rozcuchaný Loki s kruhy pod očima a oblečený jen do černých tepláků, které neměly žádné právo vypadat sexy.
„Ehm...“ odkašlal si Tony, zatímco pohledem klesal po bledém hrudníku, o němž by si dřív nikdy nepomyslel, že bude tak... nevychtrlý.
„Starku,“ zavrčel temně Loki. „Můžeš mi dát JEDEN dobrý důvod, proč nespíš?“
Tony pozvedl svůj hrnek, i když předem tušil, že dělá velkou chybu.
„Kofein?“

„Jarvisi...“
„Je mi líto, pane, pan Laufeyson jasně řekl, že nesmím rozsvítit, protože by to rušilo vaše pokusy usnout.“
„Stejně neusínám. A kdy jsi začal poslouchat jeho?!“
„Když začal vyhrožovat, že pokud probdíte většinu dnešní noci, tak vás zítra večer přidusí polštářem, aby vám pomohl usnout.“
„Jsem si jistej, že říkal, že mi nemůže ublížit.“
„Myslím, že nebudeme riskovat, pane.“
„Ach, bože. Ty s ním souhlasíš, co? Tobě VYHOVUJE, že mě vyhnal z dílny, viď?“
„Pane, jsem si jistý, že můj program mi nedovoluje dát přednost jinému než vašemu názoru.“
„Jo, to taky vím. Ale říkám si, že v tom programu musí bejt zásadní chyba.“
„Přál byste si, abych provedl patřičné kontroly?“
„No, když o tom tak uvažuju-“
Místností se náhle rozlilo tlumené světlo. V nohách postele, přímo nad Tonym, který momentálně ležel s nohama na polštáři, se zjevil Loki, zase v tom svém spacím oblečku a s rukama založenýma na prsou.
„Starku,“ zavrčel, tu noc už podruhé. „Nemohl bys nějak utišit svůj mozek? PROSÍM. Myslel jsem, že jsi unavený!“
„No, to jsem byl,“ přisvědčil Tony. „Až do chvíle, kdy jsem s tebou v dílně vedl tu diskusi o tom, jak tě, sakra, může to, že já jsem vzhůru, rušit ze spánku. A výhrůžky přidušením taky nejsou zrovna uklidňující.“
„Uklidnilo by tě snad, kdybych se je rozhodl realizovat?“ pozvedl Loki obočí.
Tonyho levá noha se zvedla a pohnula se na stranu, aby spočinula na druhém polštáři, tom, který byl prozatím volný.
„Obávám se, že nemáš čím.“
Loki se ušklíbl, pravou rukou udělal drobné gesto a vzápětí svíral polštář. A Tonyho levá noha dopadla na matraci.
„Neobtěžuj se říkat, že nehraju fér.“
„Jarvisi,“ odkašlal si Tony. „Myslím, že tu máme narušení bezpečnosti. Svolej Avengers, pošli mi oblek, znáš to.“
„Bohužel se obávám, pane, že o tohle jste si říkal.“
„Co?!“ vytřeštil Tony oči. „To je zrada!“
„Starku, buď TICHO,“ zvedl Loki oči v sloup. „Nehodlám ten polštář použít.“
„Ne?“ zamrkal Tony.
„Samozřejmě, že ne. Říkal jsem přece, že ti nemůžu ublížit.“
„Ha!“ vykřikl Tony. „Tady to máš, Jayi. Měl jsem pravdu!“
„Prosím, Starku...“ zaskučel Loki. „Já bych se vážně rád VYSPAL.“
Tony se zvedl do sedu, otočil se na Lokiho a opatrně si prohlédl jeho tvář.
„To mi chceš říct, že tě to vážně ruší?“ zeptal se.
„Ano. ANO,“ zavřel Loki oči. „Cítím tu tvoji roztržitost. Tvou hyperaktivní mysl. A to mi nedovolí usnout.“
„Tak promiň,“ kousl se Tony do rtu. „Ale co mám podle tebe dělat, hm? Předtím jsem usínal, teď už ne. Což je tvoje vina, mimochodem. Takže, hm... Třeba bys mi mohl pomoct spát ty, co ty na to?“
Zelené oči se zabodly do Tonyho tmavě hnědých.
„Starku?“ oslovil ho Loki.
„Kurva,“ zamračil se Tony. „To... Tak jsem to nemyslel. To nebyla MOJE myšlenka. To to pitomý kouzlo lásky, sakra. Tohle... Promiň, promiň. Ale když ty tam tak stojíš a nemáš tričko a... Zapomeň, že jsem něco řekl, ano?“
„Samozřejmě,“ kývl Loki. „Ale... Nemyslel jsem, že má na tebe to kouzlo takový vliv. Chci říct... necítím, že by mělo. I když... Jistě, jak jsem to mohl přehlédnout. Tak takhle vypadá tvoje touha. Zajímavé.“
„Přestal bys laskavě zkoumat moje emoce?“ zamumlal Tony. „Který navíc vlastně ani nejsou moje?“
„Jistě. Omlouvám se,“ pousmál se Loki. Pak se otočil bokem k Tonymu a pomalým krokem začal obcházet čelo postele. „Ale možná máš pravdu. Možná bych ti mohl... ne, MĚL pomoci usnout.“
„Loki, opakuju,“ polkl Tony s pohledem upřeným na Lokiho vůbec ne nepřitažlivý hrudník. „To nebylo moje. Teda, jasně, jsi sexy, ale-“
Bůh stál vedle postele a Tony se nemohl přimět uhnout z jeho dosahu. Když Loki natáhl ruku, Tony na něj dokázal jen zírat. A přitom věděl, že CHCE uhnout, že rozhodně nemá v úmyslu-
Náhle se mu samy od sebe zavřely oči a Tonyho tělo se sesulo na postel.
Loki se s úšklebkem sklonil, aby mohl miliardáře překulit na záda a otočit tak, aby ležel hlavou na polštáři.
„Jarvisi, nemusíš se bát,“ řekl tiše. „Jen neškodné kouzlo, takový... magický prášek na spaní. Předpokládám, že se probere kolem poledne.“
„Beru na vědomí, pane,“ odvětil Jarvis. „Děkuji.“
„Nemáš vůbec zač.“
Loki přetáhl přes Tonyho deku, narovnal se a zmizel. O vteřinku později se objevil ve své posteli. Usnul téměř okamžitě.