Trest: Kapitola 37

Nenávidíte mě po tom konci minulý kapitoly moc? Myslím, že v průběhu týhle mě budete nenávidět ještě mnohem víc. (Pst, Arvari! SPOILERS!) Ehm, co jsem to... Jo. Prostě se pusťte do čtení. A nepochybujte o tom, že komentáři mě moc potěšíte... 0=)

Byl to zlomek vteřiny.
V jednom okamžiku se na můj hrudník řítila ocelová tyč, která mě prostě nemohla nezabít.
V příštím okamžiku přede mnou, zády ke mně, stála postava v až moc známé kombinaci černé kůže, zelené látky a zlatého kovu.
A ta tyč...
„Kurva, LOKI!“
Ta tyč trčela z JEHO hrudníku. Na obou stranách.
Pár metrů, co nás dělilo, jsem překonal bleskově. Když jsem byl vedle něj, Loki padl na kolena.
Mávl prsty a tyč zmizela. Z rány začala proudit krev. Po dalším mávnutí prsty se její tok zpomalil, ale nezastavil. To nebylo dobré. To vůbec nebylo dobré.
Thanos se zašklebil a odvrátil se od nás. Beze slova.
„An... thony,“ vydechl Loki. Jeho sípavý hlas mě děsil. Neměl jsem tušení, jaké jeho vnitřní orgány byly zasažené, ale podle toho, jak rychle mu z obličeje mizela barva, byly důležité. Svezl se k zemi, otočil se z boku na záda. Dech měl zrychlený.
Moje helma se složila a já se upřímně snažil nedovolit slzám, aby opustily moje oči. Z levé ruky jsem nechal spadnout rukavici.
„Jsem tady. Jsem tady, Sněhurko,“ zamumlal jsem a pohladil ho po vlasech. „Klid. Neboj. Bude to dobrý. Vezmu tě do nemocnice, postarají se o tebe, budeš v pohodě.“
„Nelži...“ Prudký nádech. „Nelži bohu lží, buď tak... hodný.“
Samozřejmě, že to věděl. Ty slzy se mi zadržet nepodařilo.
„Co jsi tu dělal, ty idiote?“ zeptal jsem se ho tiše. „Co tě to napadlo, jen tak se tady objevit?“
„Musel jsem ti... zachránit život,“ odpověděl skoro šeptem.
„Ale PROČ?“ vyhrkl jsem. „To ty jsi tady ten nesmrtelnej bůh. Já jsem ubohej smrtelník, měl jsi mě nechat umřít. Koneckonců, za to, jak jsem blbej, jsem si to zasloužil!“
Jen koutkem oka jsem zahlédl, jak k nám běží černě oblečený muž. Clint. Samozřejmě, že Clint. Očividně šel Lokimu věnovat ten šíp, co mu slíbil. Zvedl jsem hlavu ve chvíli, kdy se zarazil. Kdy mu došlo, že je to zbytečné.
Vzápětí zvedl ruku ke komunikátoru.
„Kdo jste blízko Thora, pošlete ho do parku. OKAMŽITĚ.“
Lokiho tvář byla bledá jako stěna. Moje prsty se pořád dotýkaly jeho vlasů. A ty slzy vážně nešlo zastavit.
„Sněhurko, jsi takovej idiot,“ špitl jsem.
V koutku jeho rtů se objevila krev. Ani jsem se nesnažil rukou zastavit krvácení. Bylo to zbytečné.
A Thanos tam pořád tak klidně stál...
Thor přistál vedle nás a na několik vteřin zůstal stát jako sloup.
„Bratříčku...“ vypravil ze sebe Loki. „Myslím, že smrtelníci... tomuhle říkají... déjà vu...“
Kapka krve stékala po bílé tváři.
Thor si klekl na zem a nevěřícně zíral, podle všeho neschopný slova.
Lokiho pohled začínal být podezřele fixovaný na jediné místo za Thorovým ramenem. Shodou okolností přesně na to, kde stál Thanos.
Který pořád neřekl ani jediné zesměšňující slůvko, jakkoliv bych přesně to čekal. Aspoň malou poznámečku o tom, že-
„Skutečně, Loki,“ uslyšel jsem hluboký, majestátní hlas. „Očekával jsem pro tebe jiný konec. Možná bych tě měl uzdravit a udělat všechny ty věci, co jsem ti slíbil. I když, nechat tě chcípnout jako psa je lákavé...“
Jistě. Nemohl si pomoct.
Loki otočil hlavu a podíval se mi přímo do očí.
„Omlouvám se, Anthony,“ vydechl. „Omlouvám se.“
„Ne, to je dobrý. To je dobrý, sněhová vločko,“ pohladil jsem ho po tváři. „To je v pohodě...“
Loki zavřel oči a já věděl, že... Věděl jsem, že...
Jenže vzápětí se někde za Thorovými zády ozval neuvěřitelně známý smích.
„Skutečně, THANOSI. Nevěřil bych, že někdo jako ty skočí na tak hloupý trik.“
Tělo na zemi zmizelo. Za Thorovýmu zády, přesně na místě, kde stál Thanos, teď ze země vyšlehl sloup ohně.
A před ním zase stál on, dokonale v pořádku a nezraněný.
Thanos zařval.
„Loki,“ vydechl Thor.
„Čekal jsem víc,“ zašklebil se Loki, právě tak maniakálně jako kdysi. V jeho ruce se objevilo to zatracené svítící kopí. „Čekal jsem mnohem víc. Čekal jsem výzvu. Ne, že to bude tak snadné.“
„Nemůžeš mě... zabít,“ odpověděl mu Thanos. „Nejsem smrtelný. Ani jako ty.“
„Ach, ano. Jistě.“ Loki udělal dva kroky blíž k plamenům. I já cítil, jak moc horké jsou, a on teď stál těsně před nimi. Nemluvě tedy o tom, že Thanos stál V NICH. „Tvé tělo dokáže opravit zranění orgánů. Samozřejmě. Ale pokud se nepletu... Nedokáže nahradit ty chybějící, správně?“
Pozvedl kopí a z jeho špičky vytryskl starý známý proud energie.
Thanos zařval znovu, a tentokrát silněji.
Plameny zmizely. Slyšel jsem, jak Clint zalapal po dechu. Dokonce i Thor se zachvěl. V břichu toho zatraceného mimozemšťana...
No, on vlastně břicho z větší části tak docela neměl. A ani záda, když se to vzalo kolem a kolem. Uprostřed jeho těla zela obrovská díra.
Nějak jsem si nedokázal představit, že by mu zůstal byť jen jediný z těch orgánů, co jeho tělo neumí nahradit.
Bylo to velice, velice nechutné.
A Lokiho se šklebil ještě víc.
Thanosovo tělo se sesulo k zemi, podle všeho bez jediného zbytku života.
Loki na mě otočil hlavu a mrkl.
„Ty parchante!“ štěkl jsem a konečně se zvedl, jelikož až dosud jsem jen klečel. „Já tě zabiju. Přísahám, že tě ZABIJU!“
„Taky jsem rád, že jsi v pořádku, Anthony,“ řekl.
Ignoroval jsem všechno. Trosky, Thora, mrtvého mimozemšťana. Doběhl jsem k Lokimu a vrazil mu facku. Ano, ještě v obleku. Loki překvapeně vyjekl.
„Tohle mi už NIKDY nedělej!“ vykřikl jsem. „Příště mi aspoň ŘEKNI, že se hodláš tvářit, že ses nechal zabít, ano? Bože. Už chápu, proč z tebe Thor šílí. Máš svoji moc sotva dvě hodiny, a mě by mohli rovnou vzít do blázince!“
„Tony?“ ozval se za mnou Clint.
„Ne, NEMŮŽEŠ ho zabít!“ odsekl jsem. „To je MOJE práce!“
„Tony, musíme zpátky do akce. Tenhle parchant je mrtvý, ale zbytek se nevzdává. Vlastně... Vlastně myslím, že jich pár míří sem.“
„Super. Jenže ten parchant mi sebral všechnu šťávu,“ zavrčel jsem.
„Thore?“ řekl Loki. „Anthony, helmu.“
„Co? Co máte v plánu?“ rozhlédl jsem se, ale dle pokynů helmu zavřel.
Prakticky vzápětí můj oblek zasáhl úder blesku. Energie vyletěla na sto procent.
„Než začneš vyvádět, není zač,“ oznámil mi Thor a postavil se čelem k rychle se blížící přinejmenším stovce Chitauri, v jejichž první řadě právě natropila značné škody magie z Lokiho kopí.
„Mimochodem, Thore...“ ozvalo se po mé levici. „Věděl jsi, že je to klon, nemám pravdu?“
„Ano, věděl,“ ozvalo se po mé pravici. „I když nevím, jak je možné, že se tě Muž ze železa mohl dotknout.“
„Trik, bratře. Jen trik.“
„Poslyšte, pánové, nechci rušit diskusi,“ odkašlal si Clint. „A je super, že Tony má zase energii... Ale mně tak nějak pořád chybí šípy.“
Koutkem oka jsem zahlédl, jak Loki zvedl oči v sloup a mávl rukou.
„A skutečně bych ocenil,“ frkl, „kdyby se žádný z nich neocitl v mé hlavě.“
„Za nic neručím,“ odvětil Clint.
Thor se vrhl mezi Chitauri. Já vyletěl do vzduchu, abych zaútočil na druhé straně skupiny. Když jsem se ohlédl, Loki měl na hlavě tu svou rohatou zlatou helmu.
Zjevně nehodlal nic riskovat...