I když momentálně nejsem doma, jak víte, o kapitolu nepřijdete. Dost možná ji máte dokonce i dřív, než byste ji měli, kdybych byla doma. Což asi o něčem vypovídá, že ano. =D Odpustím si nějaký složitější úvody, snad ještě víte, co se dělo v minulý kapitole, no ne? =D Tak se vrhněte na tuhle...
Zasedací místnost neměla žádná okna, ale já si přesto byl jistý, že oblohu křižují blesky. Co chvíli se ozvalo zahřmění. Trvalo to už dobrých deset minut. Osm minut z té doby zasedací místností přecházel zuřící bůh hromu.
„...a nevěříte Muži ze železa, když vám říká, že bratr je pod mou ochranou. Samozřejmě, že JE pod mou ochranou! Neměli jste žádné právo mu udělat tohle!“
Jeho ukazovák momentálně směřoval k obrazovce, na které bylo vidět, jak si Loki opírá hlavu o stěnu za sebou a dýchá zhluboka a pootevřenými ústy.
„Uznej, že jsme nemohli vědět, jestli náhodou není hrozba,“ snažila se Natasha, ale nejspíš i ona cítila, že je to prohraná bitva. Nejspíš si ale neuvědomovala, že neuváženými slovy (kterých se od ní člověk zase tak často nedočkal) může všechno ještě zhoršit.
Další hrom prakticky otřásl budovou.
„Je tu celé MĚSÍCE!“ vykřikl Thor. „Kdyby byl hrozbou, už byste to dávno poznali!“
„Možná kdybyste se nám obtěžovali říct, že tu je celé měsíce-“ pokusil se Fury.
„Tak co?“ založil jsem si ruce na prsou. „Tak jste si pro něj došli už dávno?“
Clintovo bezděčné kousnutí do rtu pro mě bylo dostatečnou odpovědí.
„Chci vědět, co máte s bratrem nadále v plánu,“ zabručel Thor. „Nemohu dovolit, abyste ho uvěznili. Pokud je to váš úmysl, budu ho muset vzít zpět domů.“
„Prosím?“ vytřeštil jsem oči. „Nic takovýho, hromotluku. Jestli ho odsud někdo vezme domů, budu to já. A vezmu ho zpátky do věže. Tam je teď doma.“
„Nemohli by se, PROSÍM,“ ozval se tiše Bruce, „přestat všichni se všemi hádat? Stejně tím nic nevyřešíte. Maximálně si pozvete... jednu ne zrovna milou návštěvu.“
Hromy byly náhle o poznání tišší.
„Omlouvám se,“ řekl Thor. „Nechávám se unést.“
„Nepovídej,“ ušklíbl jsem se. „Ale vítej v klubu.“
„Starku,“ oslovil mě Steve.
„Tak promiňte, no. PROMIŇ, Bruci,“ vzdychl jsem a mírně se uklonil. „Ale když se někomu do domu vloupá SHIELD, docela to naštve.“
„A když mu unese milence?“ pozvedla Natasha obočí.
Věděl jsem přesně, o co jí jde. Chtěla, abych se lekl a zazmatkoval a snažil se z toho vymluvit, čímž bych jí to potvrdil.
Ale tu radost jsem jí dopřát nechtěl.
„Přesně tak. To naštve ještě víc,“ kývl jsem klidně.
Myslím, že jediný, kdo na mě v tu chvíli překvapeně nezíral, byli Thor a Natasha. Zato Kapitánovi málem vypadly oči z důlků. Což nebylo s podivem, vzhledem k tomu, v jaké době zamrzl. Doslova.
„Starku, to myslíte vážně?“ ozval se nakonec Fury.
„No co? Nemůžete čekat, že když mi osud, teda, dobře, THOR nastrčí do domu můj ideální protějšek, vydržím mu dlouho vzdorovat.“
„Jeho bratr,“ ukázal Clint na Thora, „je TVŮJ ideální protějšek?“
„Naprosto ideální,“ olízl jsem si rty. „Hele, lidi, já chápu, že vás to asi tak trochu překvapuje... Dobře, možná i šokuje, uznávám, ale ono to vážně překvapivý není.“
„NE?!“ zeptal se zděšeně Kapitán.
„Mám-li být upřímný,“ pousmál se Thor, „tak nějak jsem něco takového očekával, když jsem Heimdalla žádal, aby Lokiho přenesl do tvého domova. I když jsem, samozřejmě, nemohl vědět, že si uchová paměť a bude se chovat... No, jako Loki.“
„Aha. Takže ty kecy o tom, že jen já ho zvládnu, kdyby se ukázalo, že se nezmění... Jasně. Chápu,“ zakřenil jsem se.
„Vám dvěma tohle vážně přijde vtipné?!“ zavrčel Fury. „Ať si myslíte cokoliv, Loki je nepřítel. Má na svědomí stovky lidských životů a miliardové škody. Nemůžete se tvářit, že New York se nestal!“
Nadechl jsem se a udělal několik kroků zasedací místností.
„Poslyšte,“ řekl jsem a snažil se být co možná nejklidnější. „Já chápu, jak se na něj díváte. Když pominu to, že jsem si už skoro v momentě, co mi přistál na terase, myslel, že je sexy... Jo, taky jsem se na něj díval jako vy. Samozřejmě. Koneckonců, to mě vyhodil z okna, vzpomínáte? Ale když jsem se s ním trochu poznal... Nebudu vám vykládat jeho příběh, protože na to nemám tak docela právo, že ano. Jen tak mezi náma, ani tady svalouš neví zdaleka všechno.“
„Prosím?“ zamrkal Thor.
„Výhledově se ho zeptej na Chitauri,“ odkašlal jsem si. „A proboha ho neber na dovolenou na Havaj. Kde jsem to byl? Jo. Když jsem ho poznal, zjistil jsem, že není tak špatnej. Má svoje chyby, jasně, ale upřímně, kdo z nás je nemá? Teda, krom tady Kapitána s naškrobenýma spodkama.“
„Starku!“ okřikl mě Fury.
„Jasně, neurážet ostatní superhrdiny, zejména když jsou hodnější než já,“ kývl jsem. „Víte, Loki má dost chyb. Když chce, je to docela zmetek. Je dokonalej manipulátor. Někdy byste ho s chutí zabili. Je ironickej, cynickej a umí lidi urazit, aniž by si všimli, že to udělal. Taky dokáže velmi efektivně nenávidět. Ale není vyloženě zlej. Aby bylo jasno, nevyžívá se v utrpení. Překvapivě ani není extrémně dominantní typ, ale to asi slyšet nechcete. On... Víte, kdybych prožil to, co prožil on, nejsem si jistej, jestli bych neskončil stejně. Chci říct, taky mám v minulosti svoje strašáky, ale on má přece jen o něco větší.“
„To ale neospravedlňuje všechny ty věci-“
„Samozřejmě, že ne, Natasho. Samozřejmě, že ne. Stejně jako se to nenapraví jen tím, že vám řeknu, že někde hluboko uvnitř, no, teď už možná ne TAK hluboko, je to vlastně docela milej chlap. Že když na to přijde a má vás rád, umí bejt i naprostý zlatíčko. Hele, i Jarvis ho má rád, aspoň myslím. Minimálně ho poslouchá, aniž bych mu to přikázal. A Jarvis neposlouchá zdaleka každýho, a rozhodně ne ty ŠPATNÝ. Což podporuje můj názor, že Loki vyloženě špatnej NENÍ. Nebo vás to minimálně může aspoň trochu přesvědčit, že já to všechno neříkám jen proto, že by mi sex s Lokim zatemnil mozek. A... Thore, proč se tak tváříš?“
Bůh hromu se momentálně usmíval jako sluníčko.
„Protože, příteli Starku, jsem se neodvažoval doufat, že tuhle stránku osobnosti mého bratra ještě někdy někdo uvidí, proto,“ zamumlal. „Tu, co není jen rozezlená a ublížená. A ty... Tobě se podařilo ji vrátit.“
„No, rádo se stalo,“ mrkl jsem. „Každopádně, Fury, víte, co jste chtěl. Mohl bych teď Lokiho vidět? PROSÍM?“
Vypadal hůř než na televizní obrazovce, když jsem si vedle něj klekal. Už zase zíral před sebe. Monokl na jeho oku měl odporně fialovou barvu. A Loki byl bledší, než jsem ho kdy viděl.
„Ahoj, sněhová vločko,“ zašeptal jsem. „Jak ti je?“
Jeho oči se zvolna pohnuly mým směrem.
„Točí se mi hlava,“ odvětil chraptivě.
„Jo. Jo, máš rozšířený zorničky,“ kousl jsem se do rtu. „Nejspíš otřes mozku. Neboj, bude to dobrý. Je tu Thor, to víš. Donutíme Furyho, aby tě pustil.“
„To je... v pořádku, Anthony,“ pousmál se. „Není to nutné.“
„Jasně, že je to nutný. Nenechám tě hnít ve vězení.“
„Možná si to zasloužím,“ pokrčil rameny. „Anthony, nebránil jsem se, když mě přišli zajmout. Já... čekal jsem, že se to někdy stane.“
„Loki,“ vzdychl jsem.
„To je v pořádku. Skončilo to lépe, než jsem čekal.“
Klekl jsem si těsně k němu a sklonil se, abych ho mohl políbit. Pak jsem ho objal a rty přitiskl skoro až na jeho ucho.
„Dostanu tě odsud, Sněhurko. I kdybych se kvůli tomu měl porvat s Hulkem,“ pošeptal jsem mu.
„Anthony, ne. Nedělej to,“ odvětil stejně tiše. „Já... Nevím, co se děje. Ale cítím... MAGII.“
Odtáhl jsem se a zděšeně se na něj zadíval. Loki se usmál. Jeho zorničky náhle nebyly tak rozšířené.
Dveře skleněné cely se otevřely. Když jsem otočil hlavu, dovnitř právě vběhl Thor.
„Chitauri!“ vyhrkl. „Objevili se v Tokiu.“
„Už zase?“ frkl jsem. „Řekni Furymu, že podruhý mu na útok v Tokiu neskočím. Nikdo by neskočil dvakrát na stejnej trik.“
„Žádný trik,“ odsekl Thor. „Zbytek týmu už se chystá na cestu. Jen několik okamžiků po tvém odchodu dorazily záběry z bezpečnostních kamer. Není to tak velký útok jako v New Yorku, ale je REÁLNÝ!“
Otočil jsem se zpátky na Lokiho.
„Ani se nehni,“ zavrčel jsem. „Zůstaň, kde jsi. Jestli jdou po tobě, tady jsi v relativním bezpečí. JASNO?“
Jeho pohled byl obrazem čiré paniky.
„Anthony...“
„Víš, je to fajn, že jich je aspoň pár zpátky. Rád si s nima vyřídím to tvoje mučení.“
Krátký polibek, než jsem se zvedl a vyrazil za Thorem z místnosti.
„...a nevěříte Muži ze železa, když vám říká, že bratr je pod mou ochranou. Samozřejmě, že JE pod mou ochranou! Neměli jste žádné právo mu udělat tohle!“
Jeho ukazovák momentálně směřoval k obrazovce, na které bylo vidět, jak si Loki opírá hlavu o stěnu za sebou a dýchá zhluboka a pootevřenými ústy.
„Uznej, že jsme nemohli vědět, jestli náhodou není hrozba,“ snažila se Natasha, ale nejspíš i ona cítila, že je to prohraná bitva. Nejspíš si ale neuvědomovala, že neuváženými slovy (kterých se od ní člověk zase tak často nedočkal) může všechno ještě zhoršit.
Další hrom prakticky otřásl budovou.
„Je tu celé MĚSÍCE!“ vykřikl Thor. „Kdyby byl hrozbou, už byste to dávno poznali!“
„Možná kdybyste se nám obtěžovali říct, že tu je celé měsíce-“ pokusil se Fury.
„Tak co?“ založil jsem si ruce na prsou. „Tak jste si pro něj došli už dávno?“
Clintovo bezděčné kousnutí do rtu pro mě bylo dostatečnou odpovědí.
„Chci vědět, co máte s bratrem nadále v plánu,“ zabručel Thor. „Nemohu dovolit, abyste ho uvěznili. Pokud je to váš úmysl, budu ho muset vzít zpět domů.“
„Prosím?“ vytřeštil jsem oči. „Nic takovýho, hromotluku. Jestli ho odsud někdo vezme domů, budu to já. A vezmu ho zpátky do věže. Tam je teď doma.“
„Nemohli by se, PROSÍM,“ ozval se tiše Bruce, „přestat všichni se všemi hádat? Stejně tím nic nevyřešíte. Maximálně si pozvete... jednu ne zrovna milou návštěvu.“
Hromy byly náhle o poznání tišší.
„Omlouvám se,“ řekl Thor. „Nechávám se unést.“
„Nepovídej,“ ušklíbl jsem se. „Ale vítej v klubu.“
„Starku,“ oslovil mě Steve.
„Tak promiňte, no. PROMIŇ, Bruci,“ vzdychl jsem a mírně se uklonil. „Ale když se někomu do domu vloupá SHIELD, docela to naštve.“
„A když mu unese milence?“ pozvedla Natasha obočí.
Věděl jsem přesně, o co jí jde. Chtěla, abych se lekl a zazmatkoval a snažil se z toho vymluvit, čímž bych jí to potvrdil.
Ale tu radost jsem jí dopřát nechtěl.
„Přesně tak. To naštve ještě víc,“ kývl jsem klidně.
Myslím, že jediný, kdo na mě v tu chvíli překvapeně nezíral, byli Thor a Natasha. Zato Kapitánovi málem vypadly oči z důlků. Což nebylo s podivem, vzhledem k tomu, v jaké době zamrzl. Doslova.
„Starku, to myslíte vážně?“ ozval se nakonec Fury.
„No co? Nemůžete čekat, že když mi osud, teda, dobře, THOR nastrčí do domu můj ideální protějšek, vydržím mu dlouho vzdorovat.“
„Jeho bratr,“ ukázal Clint na Thora, „je TVŮJ ideální protějšek?“
„Naprosto ideální,“ olízl jsem si rty. „Hele, lidi, já chápu, že vás to asi tak trochu překvapuje... Dobře, možná i šokuje, uznávám, ale ono to vážně překvapivý není.“
„NE?!“ zeptal se zděšeně Kapitán.
„Mám-li být upřímný,“ pousmál se Thor, „tak nějak jsem něco takového očekával, když jsem Heimdalla žádal, aby Lokiho přenesl do tvého domova. I když jsem, samozřejmě, nemohl vědět, že si uchová paměť a bude se chovat... No, jako Loki.“
„Aha. Takže ty kecy o tom, že jen já ho zvládnu, kdyby se ukázalo, že se nezmění... Jasně. Chápu,“ zakřenil jsem se.
„Vám dvěma tohle vážně přijde vtipné?!“ zavrčel Fury. „Ať si myslíte cokoliv, Loki je nepřítel. Má na svědomí stovky lidských životů a miliardové škody. Nemůžete se tvářit, že New York se nestal!“
Nadechl jsem se a udělal několik kroků zasedací místností.
„Poslyšte,“ řekl jsem a snažil se být co možná nejklidnější. „Já chápu, jak se na něj díváte. Když pominu to, že jsem si už skoro v momentě, co mi přistál na terase, myslel, že je sexy... Jo, taky jsem se na něj díval jako vy. Samozřejmě. Koneckonců, to mě vyhodil z okna, vzpomínáte? Ale když jsem se s ním trochu poznal... Nebudu vám vykládat jeho příběh, protože na to nemám tak docela právo, že ano. Jen tak mezi náma, ani tady svalouš neví zdaleka všechno.“
„Prosím?“ zamrkal Thor.
„Výhledově se ho zeptej na Chitauri,“ odkašlal jsem si. „A proboha ho neber na dovolenou na Havaj. Kde jsem to byl? Jo. Když jsem ho poznal, zjistil jsem, že není tak špatnej. Má svoje chyby, jasně, ale upřímně, kdo z nás je nemá? Teda, krom tady Kapitána s naškrobenýma spodkama.“
„Starku!“ okřikl mě Fury.
„Jasně, neurážet ostatní superhrdiny, zejména když jsou hodnější než já,“ kývl jsem. „Víte, Loki má dost chyb. Když chce, je to docela zmetek. Je dokonalej manipulátor. Někdy byste ho s chutí zabili. Je ironickej, cynickej a umí lidi urazit, aniž by si všimli, že to udělal. Taky dokáže velmi efektivně nenávidět. Ale není vyloženě zlej. Aby bylo jasno, nevyžívá se v utrpení. Překvapivě ani není extrémně dominantní typ, ale to asi slyšet nechcete. On... Víte, kdybych prožil to, co prožil on, nejsem si jistej, jestli bych neskončil stejně. Chci říct, taky mám v minulosti svoje strašáky, ale on má přece jen o něco větší.“
„To ale neospravedlňuje všechny ty věci-“
„Samozřejmě, že ne, Natasho. Samozřejmě, že ne. Stejně jako se to nenapraví jen tím, že vám řeknu, že někde hluboko uvnitř, no, teď už možná ne TAK hluboko, je to vlastně docela milej chlap. Že když na to přijde a má vás rád, umí bejt i naprostý zlatíčko. Hele, i Jarvis ho má rád, aspoň myslím. Minimálně ho poslouchá, aniž bych mu to přikázal. A Jarvis neposlouchá zdaleka každýho, a rozhodně ne ty ŠPATNÝ. Což podporuje můj názor, že Loki vyloženě špatnej NENÍ. Nebo vás to minimálně může aspoň trochu přesvědčit, že já to všechno neříkám jen proto, že by mi sex s Lokim zatemnil mozek. A... Thore, proč se tak tváříš?“
Bůh hromu se momentálně usmíval jako sluníčko.
„Protože, příteli Starku, jsem se neodvažoval doufat, že tuhle stránku osobnosti mého bratra ještě někdy někdo uvidí, proto,“ zamumlal. „Tu, co není jen rozezlená a ublížená. A ty... Tobě se podařilo ji vrátit.“
„No, rádo se stalo,“ mrkl jsem. „Každopádně, Fury, víte, co jste chtěl. Mohl bych teď Lokiho vidět? PROSÍM?“
Vypadal hůř než na televizní obrazovce, když jsem si vedle něj klekal. Už zase zíral před sebe. Monokl na jeho oku měl odporně fialovou barvu. A Loki byl bledší, než jsem ho kdy viděl.
„Ahoj, sněhová vločko,“ zašeptal jsem. „Jak ti je?“
Jeho oči se zvolna pohnuly mým směrem.
„Točí se mi hlava,“ odvětil chraptivě.
„Jo. Jo, máš rozšířený zorničky,“ kousl jsem se do rtu. „Nejspíš otřes mozku. Neboj, bude to dobrý. Je tu Thor, to víš. Donutíme Furyho, aby tě pustil.“
„To je... v pořádku, Anthony,“ pousmál se. „Není to nutné.“
„Jasně, že je to nutný. Nenechám tě hnít ve vězení.“
„Možná si to zasloužím,“ pokrčil rameny. „Anthony, nebránil jsem se, když mě přišli zajmout. Já... čekal jsem, že se to někdy stane.“
„Loki,“ vzdychl jsem.
„To je v pořádku. Skončilo to lépe, než jsem čekal.“
Klekl jsem si těsně k němu a sklonil se, abych ho mohl políbit. Pak jsem ho objal a rty přitiskl skoro až na jeho ucho.
„Dostanu tě odsud, Sněhurko. I kdybych se kvůli tomu měl porvat s Hulkem,“ pošeptal jsem mu.
„Anthony, ne. Nedělej to,“ odvětil stejně tiše. „Já... Nevím, co se děje. Ale cítím... MAGII.“
Odtáhl jsem se a zděšeně se na něj zadíval. Loki se usmál. Jeho zorničky náhle nebyly tak rozšířené.
Dveře skleněné cely se otevřely. Když jsem otočil hlavu, dovnitř právě vběhl Thor.
„Chitauri!“ vyhrkl. „Objevili se v Tokiu.“
„Už zase?“ frkl jsem. „Řekni Furymu, že podruhý mu na útok v Tokiu neskočím. Nikdo by neskočil dvakrát na stejnej trik.“
„Žádný trik,“ odsekl Thor. „Zbytek týmu už se chystá na cestu. Jen několik okamžiků po tvém odchodu dorazily záběry z bezpečnostních kamer. Není to tak velký útok jako v New Yorku, ale je REÁLNÝ!“
Otočil jsem se zpátky na Lokiho.
„Ani se nehni,“ zavrčel jsem. „Zůstaň, kde jsi. Jestli jdou po tobě, tady jsi v relativním bezpečí. JASNO?“
Jeho pohled byl obrazem čiré paniky.
„Anthony...“
„Víš, je to fajn, že jich je aspoň pár zpátky. Rád si s nima vyřídím to tvoje mučení.“
Krátký polibek, než jsem se zvedl a vyrazil za Thorem z místnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat