Jak víte, pokud sledujete i můj psací blog (což upřímně doufám, že sledujete), teď se na nějakou dobu nenápadně vypařím a zamířím na Masters of Rock. Což je ten fesťák, kam jezdím rok co rok už od doby, co mi bylo šestnáct. Letos to bude fakt něco, o tom žádná. Hlavně Sabatonů se už naprosto nemůžu dočkat. Ale zatímco fesťák bude fajn, to cestování mi byl čert dlužnej.
Víte, já fakt nesnáším balení. Nebaví mě to, je to hrozně otravný a nudný a únavný a já nikdy nevím, co si vzít, protože prostě nevím, co budu mít NÁLADU nosit. V ideálním případě bych si vzala celej šatník, ale na to bych potřebovala minimálně dodávku, v ideálním případě TARDIS. Nebo aspoň krosnu, co je uvnitř větší, když už nic jinýho. A mnohem lehčí než 13,3 kilo. Což, ano, je přesná váha mojí krosny v momentě, kdy jsem do ní narvala ty zatracený Steely. Protože v tomhle zatraceným počasí mě nikdo nedonutí, abych jela V NICH a ne v těch dokonalejch gladiátorkách, co jsem si koupila v červnu.
Jo, letos poprvý po... no, vlastně všech těch letech netáhnu do Vizovic na nošení přes den klasický trekový sandály (a navíc pánský), ale normální dámský gladiátorky. Myslím, že moje maminka by nejradši bouchla šampaňský.
Každopádně, víc jak třináct kilo, to je fakt něco. A je jedno, že to ZATÍM netáhnu do Vizovic, ale ke kámošce, od který pojedeme, důležitý je, že to vůbec táhnu. Bože, fakt chci TARDIS. Nebo aspoň teleport, když už nic jinýho. Už teď mám pocit, že to, zejména v tomhle počasí, prostě nedám. Je mi blbě už preventivně.
A jsem docela naštvaná, mezi náma. Naštvaná na to, jak se proti mně všechny okolnosti (rozumějte, dvě velký migrény za čtyřiadvacet hodin, další bolesti hlavy, hlídání sestřenky, doplňte dle libosti) spikly a já prakticky celej tenhle tejden (vlastně přesně od minulýho pátku, minimálně) nemohla ani cvičit. Což tak nějak znamená, že na MoR jedu s příšerně povolenejma svalama a celkově absolutně nespokojená s tím, jak vypadám. Ale, že mě to ještě překvapuje, poslední roky se VŽDYCKY najde něco, co spolehlivě zařídí, abych na MoR prostě nebyla v takový formě, v jaký chci bejt. Ale tak... Co už s tím. Až se vrátím, hodlám na to cvičení zase vlítnout. Ať se dám do formy aspoň před začátkem novýho akademickýho roku.
A teď, ehm... bych už měla jít. Za chvíli jedu.
Vážně, kdy jsem to měla ten geniální nápad nachystat si na cestu černý tílko a zbytek triček narvat do krosny tak, abych se k nim už zaručeně nedostala?
Bože, tohle bude ještě sranda.
Ale abych nekončila tak negativně... Poslechněte si jeden ze songů, na který se na MoR fakt těším... =D
(P.S. To video je z MoRu 2012. Ano, byla jsem tam na nich. Samozřejmě, že byla...)
Žádné komentáře:
Okomentovat