Nevjtipnější je, že mi tahle kapitola už byla připomínaná začátkem tejdne, ale já byla tak vygumovaná z učení, že jsem na to prostě a jednoduše obratem zapomněla. Ale teď už mám všechny zkoušky za sebou, takže slibuju, že se to zlepší. A určitě sem taky napíšu i něco jinýho než jen tenhle blábol, co se naštěstí už zvolna (velmi zvolna) chýlí ke konci. =D
Ale klid, nechávám si kecy na jindy. Prostě tu nechám tu kapitolu a zas nenápadně mizím, ehm... =D
Někdy těsně po tom prvním sexu, tehdy, jak jsem Lokiho u filmu donutil podlehnout popcornu a zmrzlině, jsem mu řekl, že z něj jednou ještě vychovám hodného Midgarďana. Tehdy jsem netušil, že nepotrvá ani pár týdnů, než se tenhle vtípek stane realitou.
Tedy, jistě, nebyl zrovna typický... pozemšťan, ale tak nějak mimoděk jsem mu zjevně vnutil pár našich zvyků. Tedy, SVÝCH zvyků.
Nejvíc se to začalo projevovat v tom týdnu, co následoval po dvou bitvách ve dvou dnech a volné neděli. V tom týdnu, kdy jsem se já v kanceláři ani neukázal, ale Loki tam byl denně, i když jen na dopoledne. V tom týdnu, během kterého mi položil vcelku trefnou otázku, proč, když mám pro sebe celý mrakodrap, jsem v něm nezřídil i kanceláře Stark Industries.
Proč asi? Protože pak by se mi mnohem hůř hledaly výmluvy, proč jsem se tam nemohl dostavit, přirozeně.
Každopádně, k tomu týdnu.
Za prvé, každé ráno, když jsem přišel ke kávovaru, káva byla uvařená, část jí chyběla a ve dřezu stál černý hrnek, který si Loki tak nějak neoficiálně přivlastnil.
Za druhé, tablet potřeboval čím dál častěji nabíjet. A to i navzdory tomu, že v něm byla MOJE technologie a teoreticky měl vydržet v provozu celou věčnost. Ale to jsem při navrhování nepočítal s bohem závislým na logických hrách.
Za třetí, z mrazáku začala v podezřelém množství mizet zmrzlina. A nejen to, začala se objevovat nová. Borůvková. Snažil jsem se v její barvě nespatřovat jistou ironii.
Za čtvrté, poměrně často se stalo, že když jsem přišel do místnosti, ve které se už nacházel Loki, s překvapením jsem zjistil, že z reproduktorů se line starý rock. Většinou to byli Led Zeppelin. Ani mě nenapadlo stěžovat si.
Za páté, Loki si vyžádal telefon, aby mohl sám zavolat řidiče a být dostupnější pro zákazníky, se kterými jednal. V tomhle ohledu měl štěstí, že chodí s geniálním vynálezcem s téměř neomezenými finančními prostředky, takže těch mobilů mohl dostat klidně deset. A rozhodně popírám, že bych si z Lokiho udělal testovacího králíka pro nový model.
Za šesté, podezřele moc času jsme (na jeho žádost) trávili dole v kině sledováním různých filmů. A následně většinou sexem. I když to druhé bych před návštěvami asi přiznávat neměl.
Za sedmé, sám si zavolal kadeřnici a nechal si přistřihnout vlasy, i když jen o kousek. Teď je měl zhruba na ramena. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli toho lituju, nebo mi přijde víc sexy. Nejspíš obojí.
Za osmé, s Jarvisovou pomocí našel a vyzkoušel minimálně dvacet nejrůznějších receptů na ty zaručeně nejlepší sendviče. Testovacího králíka jsem dělal ochotně. Lokimu to v kuchyni totiž vážně šlo.
Za deváté, u odpolední kávy si na tabletu zásadně četl zprávy. Hádám, že už po tom týdnu věděl o dění ve světě mnohem víc než já. Doufal jsem, že jen nedělá průzkum pro případ dalšího pokusu ovládnout svět.
Za desáté... erotické hračky. Jeho nápad. Moje provedení. No co? Jsem přece geniální vynálezce, no ne?
Ano, Loki začínal mít podezřele midgardské návyky. A netvářil se, že by ho to nějak extrémně trápilo.
Dokonce skoro přestal označovat věci za patetické. Tedy, když měl dobrou náladu...
„Víš, Starku, tvému podniku zoufale chybí vedení.“
Zvedl jsem hlavu od nového tabletu s lepším využitím energie (a tudíž delší výdrží) a nakrčil čelo.
„Prosím, řekni, že se neměníš v Pepper,“ vzdychl jsem.
„Ne, skutečně,“ olízl si rty. „Mohl bys vydělávat víc, kdybys dokázal efektivněji-“
„Lo, broučku, nepotřebuju vydělávat víc,“ ušklíbl jsem se.
„Jak jsi mě to nazval?“ pozvedl obočí.
„Promiň. Loki. Chci říct, vaše VELIČENSTVO.“
„Tvůj problém, Starku, je to, že nedokážeš využít veškerý svůj potenciál.“
„Starku? Takže mám průšvih,“ zasmál jsem se. „A jinak, ne, Loki, můj problém je to, že nejsem, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu obchodník. Tak to prostě je. Já nevím, jak se tyhle věci dělají. Neumím to. Podívej se na to, nejsou to ani dva měsíce, co ses začal ve věcech kolem firmy orientovat, a už se v nich vyznáš natolik, že mě dokážeš komandovat, že to nedělám dost dobře.“
„Nic takového jsem neřekl, Anthony. Jen že bys to mohl dělat lépe.“
„To je totéž, nemyslíš?“ vzdychl jsem.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ale bez obav, já vím, že nemůžeš za to, že jsi tak neorganizovaný a impulzivní. Je to pro tebe typické. A samozřejmě, že chápu i to, že bys byl mnohem raději, kdyby z tebe bylo břímě starosti o podnik sňato...“
„Ani se to neodvažuj navrhnout!“ ukázal jsem na něj prstem. „Jsem impulzivní a šílenej a občas sebedestruktivní, ale nejsem TAKOVEJ magor, abych udělal ředitele z boha chaosu. Krom toho, TY mě budeš poučovat o organizaci! Po tom, jakej bordel jsi mi minule nadělal ve věži a v životě!“
„Anthony, nikdy by mě nenapadlo, že bys snad měl ten úkol svěřit MNĚ,“ vytřeštil oči. „Možná bych v tom byl lepší než ty, samozřejmě, že ze spousty potíží bych se dokázal hravě vymluvit-“
„Hele, to umím taky!“
„Jistě, drahý,“ zvedl oči v sloup. „Až na to, že ty mluvením problém nevyřešíš, ty buď odvedeš pozornost jinam, nebo otupíš smysly nebohých posluchačů natolik, že nejsou schopni vzpomenout si na vlastní jméno, natožpak na původní problém.“
„Čímž se to ovšem skvěle VYŘEŠÍ!“ zaculil jsem se. „A co jsi teda myslel, když jsi mluvil o tom, že by ze mě... mělo být to břímě sňato?“
„Pane?“ ozval se Jarvisův hlas. „Právě telefonovala slečna Pottsová. Vzkazuje vám, že netuší, kdo za vás psal ty e-maily, ale pokud jsou upřímné, je ochotná se s vámi v pondělí setkat ve firmě a projednat možnost svého návratu na místo generální ředitelky.“
Vytřeštil jsem oči, naprosto ztuhlý šokem. Netuším, proč mě to tak překvapovalo. Koneckonců, byl to Loki, s kým jsem tu měl co do činění. Bylo naprosto očekávatelné, že udělá něco...
„LOKI!“ zařval jsem.
„Samozřejmě, že ti ty e-maily dám přečíst. Nemůžeme přece dopustit, abys před svou drahou předstoupil a netušil, co jsi jí psal.“
„Loki, Pepper není moje drahá,“ zavrčel jsem. „A... Kurva, kdo ti dal svolení ji kontaktovat? A PROČ jsi to vlastně udělal? Nepotřebuju ji, zvládám firmu i bez ní. Možná se ti to nezdá, ale je to tak. Jsem v pohodě.“
„Starku.“
„Říkám, že jsem V POHODĚ.“
„Takže popíráš, že když jsi včera jen nahlédl do svého diáře, vykřikl jsi 'bože, vrať mi Pepper', ano?“
„Slyšel jsi to?!“ zamrkal jsem. „Loki...“
„Pochopil jsem, že váš... vztah neskončil právě šťastně,“ odkašlal si. „Nejsem hlupák, Starku. Ale pokud ti ona bude ochotna odpustit a vrátit se do firmy, JEN do firmy, rozhodně ne do tvojí postele...“
„Jsi sladkej, když žárlíš,“ zakřenil jsem se.
„Prosím, řekni, že se s ní aspoň sejdeš a pokusíš se to napravit,“ vzdychl. „Nechci vidět ani to, že z toho tlaku zodpovědnosti zešílíš, ani to, že celý podnik pohřbíš.“
„Fajn. Fajn, zkusím to,“ rezignoval jsem. „Ale jsi hroznej, víš to?“
„Samozřejmě,“ kývl s úsměvem. „Ještě sis nezvykl?“
„Pomalu začínám,“ mrkl jsem.
„Omlouvám se za další vyrušení, pane,“ ozvalo se. „Ale na terase právě přistál pan Odinson.“
Lokiho úsměv se rozšířil. Vzápětí se bůh zvedl z pohovky a vyrazil k výtahu. Raději jsem ho následoval. Bezpečnostní důvody. Co kdyby se snad chtěli zase jednou pohádat...
Tedy, jistě, nebyl zrovna typický... pozemšťan, ale tak nějak mimoděk jsem mu zjevně vnutil pár našich zvyků. Tedy, SVÝCH zvyků.
Nejvíc se to začalo projevovat v tom týdnu, co následoval po dvou bitvách ve dvou dnech a volné neděli. V tom týdnu, kdy jsem se já v kanceláři ani neukázal, ale Loki tam byl denně, i když jen na dopoledne. V tom týdnu, během kterého mi položil vcelku trefnou otázku, proč, když mám pro sebe celý mrakodrap, jsem v něm nezřídil i kanceláře Stark Industries.
Proč asi? Protože pak by se mi mnohem hůř hledaly výmluvy, proč jsem se tam nemohl dostavit, přirozeně.
Každopádně, k tomu týdnu.
Za prvé, každé ráno, když jsem přišel ke kávovaru, káva byla uvařená, část jí chyběla a ve dřezu stál černý hrnek, který si Loki tak nějak neoficiálně přivlastnil.
Za druhé, tablet potřeboval čím dál častěji nabíjet. A to i navzdory tomu, že v něm byla MOJE technologie a teoreticky měl vydržet v provozu celou věčnost. Ale to jsem při navrhování nepočítal s bohem závislým na logických hrách.
Za třetí, z mrazáku začala v podezřelém množství mizet zmrzlina. A nejen to, začala se objevovat nová. Borůvková. Snažil jsem se v její barvě nespatřovat jistou ironii.
Za čtvrté, poměrně často se stalo, že když jsem přišel do místnosti, ve které se už nacházel Loki, s překvapením jsem zjistil, že z reproduktorů se line starý rock. Většinou to byli Led Zeppelin. Ani mě nenapadlo stěžovat si.
Za páté, Loki si vyžádal telefon, aby mohl sám zavolat řidiče a být dostupnější pro zákazníky, se kterými jednal. V tomhle ohledu měl štěstí, že chodí s geniálním vynálezcem s téměř neomezenými finančními prostředky, takže těch mobilů mohl dostat klidně deset. A rozhodně popírám, že bych si z Lokiho udělal testovacího králíka pro nový model.
Za šesté, podezřele moc času jsme (na jeho žádost) trávili dole v kině sledováním různých filmů. A následně většinou sexem. I když to druhé bych před návštěvami asi přiznávat neměl.
Za sedmé, sám si zavolal kadeřnici a nechal si přistřihnout vlasy, i když jen o kousek. Teď je měl zhruba na ramena. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli toho lituju, nebo mi přijde víc sexy. Nejspíš obojí.
Za osmé, s Jarvisovou pomocí našel a vyzkoušel minimálně dvacet nejrůznějších receptů na ty zaručeně nejlepší sendviče. Testovacího králíka jsem dělal ochotně. Lokimu to v kuchyni totiž vážně šlo.
Za deváté, u odpolední kávy si na tabletu zásadně četl zprávy. Hádám, že už po tom týdnu věděl o dění ve světě mnohem víc než já. Doufal jsem, že jen nedělá průzkum pro případ dalšího pokusu ovládnout svět.
Za desáté... erotické hračky. Jeho nápad. Moje provedení. No co? Jsem přece geniální vynálezce, no ne?
Ano, Loki začínal mít podezřele midgardské návyky. A netvářil se, že by ho to nějak extrémně trápilo.
Dokonce skoro přestal označovat věci za patetické. Tedy, když měl dobrou náladu...
„Víš, Starku, tvému podniku zoufale chybí vedení.“
Zvedl jsem hlavu od nového tabletu s lepším využitím energie (a tudíž delší výdrží) a nakrčil čelo.
„Prosím, řekni, že se neměníš v Pepper,“ vzdychl jsem.
„Ne, skutečně,“ olízl si rty. „Mohl bys vydělávat víc, kdybys dokázal efektivněji-“
„Lo, broučku, nepotřebuju vydělávat víc,“ ušklíbl jsem se.
„Jak jsi mě to nazval?“ pozvedl obočí.
„Promiň. Loki. Chci říct, vaše VELIČENSTVO.“
„Tvůj problém, Starku, je to, že nedokážeš využít veškerý svůj potenciál.“
„Starku? Takže mám průšvih,“ zasmál jsem se. „A jinak, ne, Loki, můj problém je to, že nejsem, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu obchodník. Tak to prostě je. Já nevím, jak se tyhle věci dělají. Neumím to. Podívej se na to, nejsou to ani dva měsíce, co ses začal ve věcech kolem firmy orientovat, a už se v nich vyznáš natolik, že mě dokážeš komandovat, že to nedělám dost dobře.“
„Nic takového jsem neřekl, Anthony. Jen že bys to mohl dělat lépe.“
„To je totéž, nemyslíš?“ vzdychl jsem.
„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Ale bez obav, já vím, že nemůžeš za to, že jsi tak neorganizovaný a impulzivní. Je to pro tebe typické. A samozřejmě, že chápu i to, že bys byl mnohem raději, kdyby z tebe bylo břímě starosti o podnik sňato...“
„Ani se to neodvažuj navrhnout!“ ukázal jsem na něj prstem. „Jsem impulzivní a šílenej a občas sebedestruktivní, ale nejsem TAKOVEJ magor, abych udělal ředitele z boha chaosu. Krom toho, TY mě budeš poučovat o organizaci! Po tom, jakej bordel jsi mi minule nadělal ve věži a v životě!“
„Anthony, nikdy by mě nenapadlo, že bys snad měl ten úkol svěřit MNĚ,“ vytřeštil oči. „Možná bych v tom byl lepší než ty, samozřejmě, že ze spousty potíží bych se dokázal hravě vymluvit-“
„Hele, to umím taky!“
„Jistě, drahý,“ zvedl oči v sloup. „Až na to, že ty mluvením problém nevyřešíš, ty buď odvedeš pozornost jinam, nebo otupíš smysly nebohých posluchačů natolik, že nejsou schopni vzpomenout si na vlastní jméno, natožpak na původní problém.“
„Čímž se to ovšem skvěle VYŘEŠÍ!“ zaculil jsem se. „A co jsi teda myslel, když jsi mluvil o tom, že by ze mě... mělo být to břímě sňato?“
„Pane?“ ozval se Jarvisův hlas. „Právě telefonovala slečna Pottsová. Vzkazuje vám, že netuší, kdo za vás psal ty e-maily, ale pokud jsou upřímné, je ochotná se s vámi v pondělí setkat ve firmě a projednat možnost svého návratu na místo generální ředitelky.“
Vytřeštil jsem oči, naprosto ztuhlý šokem. Netuším, proč mě to tak překvapovalo. Koneckonců, byl to Loki, s kým jsem tu měl co do činění. Bylo naprosto očekávatelné, že udělá něco...
„LOKI!“ zařval jsem.
„Samozřejmě, že ti ty e-maily dám přečíst. Nemůžeme přece dopustit, abys před svou drahou předstoupil a netušil, co jsi jí psal.“
„Loki, Pepper není moje drahá,“ zavrčel jsem. „A... Kurva, kdo ti dal svolení ji kontaktovat? A PROČ jsi to vlastně udělal? Nepotřebuju ji, zvládám firmu i bez ní. Možná se ti to nezdá, ale je to tak. Jsem v pohodě.“
„Starku.“
„Říkám, že jsem V POHODĚ.“
„Takže popíráš, že když jsi včera jen nahlédl do svého diáře, vykřikl jsi 'bože, vrať mi Pepper', ano?“
„Slyšel jsi to?!“ zamrkal jsem. „Loki...“
„Pochopil jsem, že váš... vztah neskončil právě šťastně,“ odkašlal si. „Nejsem hlupák, Starku. Ale pokud ti ona bude ochotna odpustit a vrátit se do firmy, JEN do firmy, rozhodně ne do tvojí postele...“
„Jsi sladkej, když žárlíš,“ zakřenil jsem se.
„Prosím, řekni, že se s ní aspoň sejdeš a pokusíš se to napravit,“ vzdychl. „Nechci vidět ani to, že z toho tlaku zodpovědnosti zešílíš, ani to, že celý podnik pohřbíš.“
„Fajn. Fajn, zkusím to,“ rezignoval jsem. „Ale jsi hroznej, víš to?“
„Samozřejmě,“ kývl s úsměvem. „Ještě sis nezvykl?“
„Pomalu začínám,“ mrkl jsem.
„Omlouvám se za další vyrušení, pane,“ ozvalo se. „Ale na terase právě přistál pan Odinson.“
Lokiho úsměv se rozšířil. Vzápětí se bůh zvedl z pohovky a vyrazil k výtahu. Raději jsem ho následoval. Bezpečnostní důvody. Co kdyby se snad chtěli zase jednou pohádat...
Žádné komentáře:
Okomentovat