Asi si začnu myslet, že jsem šprt

Vážně. Už to skoro přestává bejt vtipný. Skoro každou zkoušku, na kterou jdu, dám za jedna. Včetně těch, co by měly bejt pekelně těžký. Pro moje okolí to není zvláštní jev. Zvláštní jev by bylo, kdybych tu zkoušku za jedna nedala. Vlastně zatím jediný, z čeho jedničku nemám, je morfologie, a přiznávám, že na učení na test z ní jsem se docela vykašlala, protože všichni říkali, jak strašně je to jednoduchý. A taky se na to nebylo pořádně CO učit, vzhledem k tomu, jak se to u nás vedlo...

Tohle neříkám, abych si vysloužila obdiv, nebo tak něco. Přísahám, že ne. Ani to neříkám, abych si postěžovala, i když to tak může znít. Prostě to jen konstatuju. Protože mi to přijde docela... zajímavý.

Víte, všechny moje předchozí pokusy o studium se vyznačovaly tím, že jsem na to učení dost kašlala. Všechno nechávala na poslední chvíli, všechno psala na poslední chvíli... No dobře, teď rozhodně nedělám věci s kdovíjakým předstihem, ale nějakou rezervu mám. Tak třeba, na seminárce na stylistiku jsem opravy dělala až v neděli večer, obrázky jsem dodávala v pondělí ráno a na vytištění tátovi to posílala odpoledne, když jsem to dneska odevzdávala, ale to je detail. Dřív bych to nejspíš v neděli psát teprve ZAČALA, opravy by se nekonaly a jela bych si pro to s tátou dneska ráno. Nebo bych si termín zápočtu posunula, abych měla čas. Pak bych se na to vykašlala. A dopisovala to na poslední chvíli před tím termínem.

Nemluvě o tom, že bych se souběžně s tím psaním nejspíš snažila ještě naučit tu lexikologii. To je ta zkouška, co jsem dělala dneska. A udělala na sto bodů ze sta. (Holt kombinace jedný z nejlepších otázek a toho, že se učitel dobře vyspal. Nebo strávil hezkou noc s tím mladíkem, s kterým prý bývá viděn. Ať žijou drby!)

Jo, dřív bych všechno nechávala na poslední chvíli. Teď se mi nějakým zázrakem daří donutit se začít učit včas (i když někdy to stojí fakt dost psychickejch sil), takže pak nad těma tématama netrávim celý dny a nejde mi z toho tolik hlava kolem. A dokonce mi obvykle vyjde i den na opakování, což je vážně super.

Aby bylo jasno, jsem happy, že se mi to zatím takhle daří. I když si říkám, čím to je, že najednou to jde. I když jsem starší a mělo by se mi učit hůř. Asi to bude psychikou. Asi tím, že mě tenhle obor fakt baví. A že ve finále si něco zajímavýho najdu třeba i v tý lexikologii. I když tam to dalo docela dost práce... =D

Ehm, no nic. Myslím, že jsem zase jednou splnila vykecávací normu, vypovídala jsem se, z čeho jsem se vypovídat chtěla... A pokud dovolíte, já si teď jdu zalízt do postele a spát. Myslím, že po dnešku si to docela zasloužím... =D