Trest: Kapitola 23

Přísahám, že brzo (jmenovitě snad tak v pátek) se dostanu k tomu, abych sem taky napsala něco jinýho než fanfiction. Zatím se musíte spokojit se sdělením, že toho poslední dny mám tolik, že prostě nevím, kam dřív skočit, a proto sem jednoduše nepíšu. Ale hádám, že aspoň vybrané části z vás to nijak zvášť nevadí, hádám správně? Zejména když bude mít Loki (možná) o fous lepší náladu než minule...

 

Měl jsem být dávno zvyklý na to, že vídám Lokiho ve zcela nezvyklých situacích. Ale dívat se na to, jak jí popcorn, to na mě bylo moc. Sledovat, jak ho po těch prvních pár nesmělých uzobnutích začal nabírat div ne po hrstech, zatímco v mezičase občas zamumlal, jak je to další patetická midgardská potravina...
Jen tak tak jsem se nezačal smát.
A když jsem někde v polovině ten film zastavil a došel pro zmrzlinu...
„Jednou z tebe vychovám hodnýho Midgarďana,“ ušklíbl jsem se, když jsem sbíral prázdné misky. „Ale pořád lepší než Thor. Ten toho dokáže sníst třikrát tolik.“
Zarazil jsem se. Zmiňovat jeho bratra, to mohlo dokonale zkazit náladu. Proč jen mi to muselo dojít až ve chvíli, kdy jsem to vypustil z úst?
Ale Loki se v klidu zvedl z pohodlného křesla, ve kterém celý film seděl, a zasmál se.
„Jistě. Bratrův apetit,“ řekl. „Buď rád, že má pocit, že když je tvůj host, nemůže jíst a pít tolik jako v Ásgardu. Thor by totiž dokázal zruinovat i Tonyho Starka, kdyby se jen trochu snažil.“
„No, jednou se už snažil,“ kousl jsem se do rtu. „Když myslel, že jsi po smrti, a pokoušel se zapít svůj žal. Vypil tolik alkoholu, že by to zabilo deset lidí, a pořád chtěl víc.“
„Snažil se... zapít žal?“ zamrkal Loki.
„Hned několik dní,“ kývl jsem.
„Byl tu? Když myslel, že jsem mrtvý?“ zamračil se. „Myslel jsem, že šel za tou svojí smrtelnicí.“
„Jo. Tam byl. Ale pak se sebral a přiletěl sem. Prostě se tu jednoho dne objevil a prohlásil, že to už nemůže vydržet a nechce, aby mu to, že se nedokáže chovat normálně, zničilo vztah. Takže se usadil v mojí věži a pil a pil a pil.“
„To jsem vůbec netušil,“ zamumlal Loki.
„Ty toho netušíš...“ vzdychl jsem. „Tak pojď. Půjdeme nahoru. Dáš si se mnou kafe? Nebo skleničku. Nebo třeba další zmrzlinu. A neodvažuj se říct, že chceš bejt zase sám!“
„Starku, víš, celý účel toho mého stěhování byl dát TOBĚ trochu prostoru,“ konstatoval. „Čím to, že předtím jsi se mnou čas zjevně trávit nechtěl, a teď, když jsem pryč, najednou po ničem jiném netoužíš?“
„Kdy jsem s tebou nechtěl trávit čas?“
Nastoupil jsem do výtahu. Loki mě následoval.
„Ale no tak. Je to přece naprosto zjevné. Měli jsme spolu sex. Po něm jsi byl v pořádku. Pak jsi začal být trochu odtažitý. Neprotestoval jsi, když jsem šel spát k sobě. Na tom ještě není nic špatného, jistě. Ale když jsem se pak od Jarvise doslechl, jak moc ses jen kvůli tomu opil...“
„Jarvis. Zase Jarvis,“ zvedl jsem oči v sloup. „Loki...“
„Víš, radši bych byl sám. Skutečně.“
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Nic takovýho. Vím, o co ti jde. Chceš zdrhnout. Ale já ti to nedovolím.“
Zavřel oči a kousl se do rtu.
„Anthony...“
„Řekl jsem NE,“ zavrčel jsem. „Neutečeš, dlouháne. Jedeš se mnou nahoru. Jestli potřebuješ mluvit, promluvíme si. Ne, promluvíme si každopádně. Chci ti vysvětlit, proč jsem se opil.“
„Ano? Vždyť to určitě sám nevíš. Jako obvykle.“
Dveře před námi se otevřely.
„No a? Ty mi na to určitě pomůžeš přijít, drahoušku...“

Věděl jsem, že kdyby měl svou moc, už bych v žádném případě nebyl naživu. Kdyby měl svoji moc, nikdy by mě nenechal vzít ho až do mého patra, nenechal by se posadit na gauč a naservírovat si kafe a misku zmrzliny. Nikdy. Rozhodně ne. Ne kdyby nechtěl.
Na druhou stranu, kdyby měl svou moc, nikdy se ani nepřiblížíme k situaci, ve které jsme byli, že ano.
Neměl svoji moc. Byl jen člověk. A když jsem mu pohrozil, že si přivolám oblek, dělal, co jsem chtěl. Víceméně.
Ano, nechal se posadit na ten gauč, a i tu zmrzlinu si ode mě vzal a pustil se do ní, ale to bylo asi všechno. Jinak zkrátka nespolupracoval. Jen zíral před sebe. Ne, to není tak docela pravda. On se díval všemi možnými směry krom jednoho. Toho, kterým jsem seděl já. Parchant jeden.
„Loki,“ oslovil jsem ho.
Žádná reakce.
Vzdychl jsem a posunul se na gauči blíž k němu.
„Loki,“ zopakoval jsem. „Přísahám, že to pití s tebou nemělo co dělat.“
„Ne, Starku?“ ušklíbl se. No, aspoň nějaká reakce.
„Ne,“ odpověděl jsem rázně. „Teda... Možná trochu. Dobře, trochu víc. Ale ne přímo s TEBOU, ale spíš s tím, co se stalo.“
„Jsi si jistý, že nedošlo k nějakému omylu?“ naklonil hlavu. „Vážně JSI génius, ano? TY?“
„Loki,“ řekl jsem zase.
A byl jsem mírně překvapený, když se kousl do rtu.
„Neříkej mi tak,“ zamumlal.
„Fajn. Sněhurko,“ zvedl jsem oči v sloup a posunul se ještě blíž. „Víš, musíš pochopit, že je to všechno trochu děsivý. Chci říct... Kdyby mi před pár měsíci někdo řekl, že se s tebou jednoho dne vyspím, asi bych šel zkontrolovat, jestli všechen můj alkohol záhadně nezmizel. Řeknu ti to upřímně. Ty jsi ten poslední... člověk, o kterým bych si myslel, že se s ním vyspím.“
„Jak povzbudivé. Když dovolíš...“
Pokusil se zvednout, ale to, že jsem přes jeho klín pohotově přehodil nohu, ho když ne přímo zastavilo, tak aspoň přimělo zaváhat.
„Hej. Nech mě domluvit, ano?“ vzdychl jsem. „Prostě... Teď jsi tady. A nejsi tak špatnej, jak jsem myslel, že jsi. Když zrovna nemáš sebelítostivý nálady, případně neoznačuješ všechno, co mám rád, za patetický, jsi docela fajn. Většina lidí by se mnou nesouhlasila, jasně. Ale většina lidí by O MNĚ nikdy neřekla, že jsem fajn, takže je to o úhlu pohledu. A co víc, ty nejsi jen fajn, na tebe se taky kurva hezky kouká. Jsi sexy, Loki, víš to? Je mi jedno, co ti kdy říkali o Thorovi, ty jsi zatraceně hezkej chlap.“
„To je o něco lepší, Starku,“ zamumlal.
„Výborně,“ kývl jsem. „Jenže problém je v tom, že bys mi neměl připadat fajn. Neměl bys mi připadat ani sexy. Rozhodně bych s tebou neměl chtít spát. K čertu, Fury by mě zabil, kdyby jen tušil, že se něco takovýho stalo. I když by asi nebyl tak docela překvapenej. Sice by asi nepředpokládal, že jsem byl dole, ale... To je jedno. Prostě... Ať se snažíš nebo nesnažíš napravit, a mezi náma, nemám pocit, že by ses snažil, pořád jsi LOKI. Je tu zkrátka jistej... precedens, co říká, že hrdinové a padouši spolu nespí. Chápeme se? Jenže já s tebou spát chci. Nemysli si, že mě přesvědčilo jen to, jak jsi mě líbal na krk. Kdybych to nechtěl už předtím, nikdy to neudělám. A... Kurva, proč ti tohle vlastně říkám? To není něco, co bys potřeboval vědět!“
„V pořádku, Starku. Ne, že by to dávalo velký smysl.“
„Ach, super. Jo, zase jednou blábolím,“ vzdychl jsem. „To ta tvoje kolínská, víš? Rozptyluje mě. Kde jsi ji vlastně sebral?“
„Mám tušení, že ji Jarvis objednal spolu s mým oblečením.“
„To si s ním budu muset vyřídit.“
Nevím, jak se jeho dlaň dostala na to moje stehno, co pořád spočívalo na jeho klíně, ale byla tam. Zatraceně, zatraceně, zatraceně.
Tentokrát jsem se já vrhl na jeho krk.
V hlavě jsem si to ospravedlňoval tak, že mu jen dodávám trochu sebevědomí. Byl to vlastně dobročinný skutek. Ne-li rovnou hrdinství.
Rozhodně to nebylo tak, že jsem si tu situaci náramně užíval...