Ehm, ahoj. Tohle je jen stručné sdělení. Neboť ano, stále se učím. Skoro pořád. Vlastně mám docela potíže odhalit, kam zmizel celej dnešní den. Vím, že jsem se začala učit, někdy v mezičase obědvala... A najednou bylo půl sedmý. Heh.
No, a teď je pro změnu osm, ale mně přijde, jako by uteklo sotva pět minut.
Čistě mezi náma, už od tý půl sedmý se neučím. Už mi to prostě odmítá lízt do mojí značně zblblý hlavy.
Ehm, jo. A kde že je ta strategická chybka? No, řeknu to takhle. Mám tu na učení dvě učebnice půjčený z knihovny. Učila jsem se z nich věčnost, nic si nepamatovala a skoro nijak nepostupovala. Dneska, když jsem prolistovala, co všechno musím ještě zvládnout (a propadla lehké panice), rozhodla jsem se zkusit vyhrabat starý maturitní témata z češtiny a učit se radši z nich.
Víte co? Funguje to.
Jako bych se naučila víc, než jsem se naućila za ty všechny předchozí dny. A umím toho víc, než jsem počítala, že dneska budu umět. A pamatuju si to. Hustý.
No, ještě toho mám před sebou dost, ale snad poprvý mám pocit, že se to dá zvládnout. A při troše štěstí si stihnu i zopakovat počátky českého písemnictví, literaturu doby husitské a možná i májovce, ruchovce a lumírovce!
Začínám bejt docela ráda, že jsem ty papíry tehdy po maturitě rituálně nespálila, jak jsem původně měla v plánu...
Žádné komentáře:
Okomentovat