Jsem ryba

Jsem ryba. Jsem ryba. Jsem ryba.

Ne, nemíním to psát čtyřistakrát. Nejsem Rimmer. Čtyřikrát to musí stačit.

Tak jo. Posledních pár dní jsem strávila naložená v knížkách, večery jsem propsala. Jsem docela psychicky vyflusnutá, utahaná a už se vážně nemůžu dočkat toho, že se ve čtvrtek, případně částečně už zítra, odpoledne prostě rozplácnu a nebudu si ničeho moc všímat. Budu psát extrémně pomalým tempem, pokud vůbec. Malá pauza přece nikdy nezaškodí. No, možná si ji udělám až dopíšu závěr Upířiny...

Uf. Takže, no...

Něco umím. Vím, že to umím, i když mám pocit, že ne. Ale ten jsem měla i před maturitou, dokud jsem se nemusela VÁŽNĚ soustředit na jednu konkrétní otázku namísto těch pětadvaceti až třiceti ostatních (krát čtyři, jelikož čtyři předměty). Takže věřím, že až se budu muset soustředit na ten jeden test, na těch pár otázek, nějak to půjde. Nějak.

Doufám. Vážně bych se na tu školu docela ráda dostala. A přesně na ten obor, na kterej dělám přijímačky zítra. Obor, co má už v prvním semestru seminář Tvůrčí psaní. A postupem času taky nějakou nakladatelskou činnost, stylistiku...

Zkrátka hromadu věcí, co by se mi líbily. Bavily mě. A možná byly docela fajn i pro nějakou tu budoucí práci. Víte, redaktorky, korektorky... Zkrátka všeho, co bych jednou chtěla dělat. Kromě psaní, jistě.

Takže... Prosím, držte mi zítra od deseti dopoledne palce, jestli můžete. Děkuju...

"Jó, R-Y-B-A, takhle odhláskuješ rybu. A pak sebou sekneš! Už to mám před očima, přímo jako živý!"