(aneb Historie se opakuje. Už zase.)
Měli byste o mně vědět jednu důležitou věc. Jsem příšernej flákač. Vážně.
Už od základky se zásadně učím na poslední chvíli. Na cokoliv. Na sebeobsáhlejší písemku. Na přijímačky. Na maturitu. Na tu jsem se tehdy před čtyřmi lety učila necelé dva týdny. Když jsem pak seděla ve třídě, co jsme měli vyhrazenou na přípravu, vážně jsem váhala, jestli z ní vyjdu dveřmi a půjdu na zkoušku, nebo radši proskočím oknem. Nakonec jsem vyšla. Ale odmaturovala jsem jen díky neskutečnému štěstí na otázky.
Přijímačky na vysokou jsem udělala taky jen díky štěstí. (Dobře, jednou díky štěstí, jednou díky výstřihu. Za což jsem nemohla. Moje nejspoleěnštější halenka prostě měla výstřih. A u pohovoru byli jen chlapi. Fakt to NEBYLA moje vina.) Na zkoušky to občas taky fungovalo. Jednou ne. Proto taky částečně sedím tady, že.
Kdykoliv jsem chtěla poslat povídku někam do soutěže, dopisovala jsem ji zásadně jen pár dní před odesláním. A někdy ani to ne.
Zkrátka a jednoduše, nic neudělám, dokud mi vyloženě nehoří koudel u prdele. S odpuštěním.
No, a teď, když se zase zkouším hlásit na vysokou, je to to stejný. Jen s jedním rozdílem. Můj mozek už není zdaleka tak mladej, jako bejval. Můj mozek HODNĚ stárne. A vážně už nedokáže pojmout veškerou středoškolskou literaturu a mluvnici jen za tejden a něco. S čímž jsem měla počítat, ovšem. Nepočítala. Ovšem.
Řeknu vám to stručně, lidi, jsem nahraná. Jsem u ruchovců a lumírovců (který jsem, mimochodem, nenáviděla už na gymplu), proklínám Vrchlického grafomanství a naprosto netuším, jak to všechno narvu do hlavy.
Možná bych se na to měla vybodnout a přehodnotit Upířinu. Koneckonců, Eliášovi by trocha třpytek rozhodně neublížila. A z Marka bych udělala cudného panice. A z Veroniky taky. A Arianne by samozřejmě musela trpět tím, že je zrůda, co musí zabíjet, ne aby si to (ach!) užívala. A to by bylo, aby se to neprodávalo, no ne?
A bude ze mě slavná autorka a... a...
No jo, já vím. Hned se jdu zase učit. Ale aspoň přejdu na mluvnici, když už nic jinýho. Jinak mi z toho autor-dílo šílenství asi jebne.
A radši nekomentuju to, že jsem si právě vylila čtvrtku životadárnýho kafe. Musela bych bejt vážně sprostá...
Hlásím se do klubu.
OdpovědětVymazatNa maturitu jsem se učila jen týden o svaťáku.
Na zkoušky zpravidla noc před nimi.
Seminárky i bakalářku jsem vždy odevzdávala v posledním možném termínu.
A státnice? No, nutnost učit se, mě konečně dohnala... :-(
Tak zdar a sílu. A hlavně: Úspěch je stavem mysli! Tak na to mysli :-)