Já na ten blog nějak zapomínám...

Tak si poklidně koukám na hlavní administraci Bloggeru, když vtom mi oko padne na základní info o tomhle, neboli osobním blogu. A zjistím, že jsem to udělala zase. Už zase jsem se sem tejden neobtěžovala napsat. Kapku se za to stydím, ehm. Ale na druhou stranu, mně ani nějak nedošlo, že jsem sem tak dlouho nepřispěla. Asi bych se tím spíš měla omluvit, co?

Oki. Omlouvám se.

Chci říct, já vím, že nemusím. Že tenhle blog není povinnost, a že když nemám o čem psát, tak bych psát neměla. Potíž je v tom, že já bych možná i měla, co psát, ale nějak mi to nevychází. Nemám čas. A zapomínám.

Poslední tejden byl kapku hektickej, když se to tak vezme. Nejdřív velký vedro (to trvalo až do soboty), pak den takovej průměr a pak tahle kosa. Ve vedrech se mi sem fakt psát nechtělo. Jo, jsem to ale líná kůže. V neděli se celej den nějak vypařil, nebudu se šířit proč. Taky se s náma rozloučilo první z našich tří koťat. Zuzany dcera si moji oblíbenou čičinu odvezla do Prahy. Nijak zásadně mi to nevadí. Ta kočka tam bude asi milionkrát rozmazlovanější, než by byla tady.

V pondělí... No, že nevíte, co se stalo? Konečně mi dorazily výtisky mojí milovaný a konečně realizovaný Buzničky. A jsou vážně, vážně skvostný. Jsem s nima absolutně spokojená. A ta obálka je prostě dokonalá. Přísahám, lepší bych si nemohla přát. =) No schválně...

Takhle vypadají zatím zbývající výtisky uskladněný v šupleti. =)

Od včerejška mě prakticky bez přestání bolí hlava. To ty šílený změny počasí. Včera večer jsem strávila dobrý dvě hodiny nadepisováním obálek, vypisováním podacích lístků a psaním věnování. Moc hezký, jen co je pravda. Dneska jsem zase psala pohledy na Postcrossing a letěla s těma všema balíčkama na poštu.

A zejtra nebudu většinu dne doma. Ráno si jedu hrábnout na sekáč, vyzvednou čtečku (babičky mi ji zaplatily kvůli škole, jsem jim moc vděčná) a k babičce na oběd. Pak přijede kámoška a bude tu do soboty, jelikož v pátek jdeme na Hobita. Kterýho jsem (tohle bude můj velkej coming out) zatím ještě pořád neviděla. Ano, HLUBOCE  se za sebe stydím.

No, a teď... Teď se seberu a půjdu psát. Ať dneska pokud možno ještě něco sesmolím.

A pak se zas ozvu v sobotu. Teda, snad. Nic neslibuju...