*nenápadně si hvízdá*

Ano, plně si uvědomuji, že mezi sobotou a úterým je kapku rozdíl. Ale jen malinkej, ne? Půlka týdne. A úplně jinej měsíc, v tomhle případě. Ehm, ale jsem tady. Píšu. Tak. I když fakt nevím o čem.

No, asi to vezmu od začátku.

Hobit byl fajn. Bilbo mi jistým způsobem připomíná Arthura Denta, jen mu chybí ručník. Připouštím, to, že ho hraje stejnej herec, v tom asi hraje ne tak docela zanedbatelnou roli. Ehm.

Pak mám taky konečně zas červenou hlavu a zmizely mi moje ne právě malý odrosty. A po skoro dvou letech mám ostříhaný vlasy. O celý čtyři cenťáky. No jo, chtělo to zarovnat konečky a zbavit se těch mírně roztřepenejch. Na celkový dýlce to ovšem vůbec není poznat. Rozhodně ne na první pohled.

A už nemáme ani jedno koťátko. Dvě zbývající už jsou v novym domově. Budou se mít fajn, o to se nebojím. Mají na hraní malý děti, ehm. Říkám si, že vám pořád dlužím fotky, co? No nic. Já je sem někdy naházím...

Tenhle tejden bude každopádně dost hektickej. V neděli nebo v pondělí odjíždím ke kamarádce, ve středu dopoledne míříme do Vizovic. A já musím před odjezdem udělat docela dost věcí. Napsat šest (vlastně už jen pět, jeden jsem stihla včera večer, ha!) článků na psací blog, aby to tam úplně neumřelo, co budu pryč. Ne všechny ty články se teda budou zveřejňovat v době mojí nepřítomnosti. Nějaký jsou ještě na tenhle týden. Pak musím vyprat prádlo, jelikož mezi ním je pár věcí, co bych si nejspíš ráda vzala s sebou. Musím dohledat další prádlo. Rozmyslet si, jestli si chci vzít sukni, když už se do ní vlezu. Zase oepilovat nohy. A hlavně ZABALIT.

Jako bonus letos nejspíš nebudu mít odvoz, takže to všechno budu muset táhnout pěkně v krosně na zádech. A spacák v ruce, ovšem. Vlakem. Nemůžu se dočkat, jen co je pravda. Jako by nestačilo, že to potáhnu do těch Vizovic...

Takže tenhle tejden se prostě nejspíš nezastavím. Nebo ne na moc dlouho. Ještě do toho musím cvičit. Ne, že bych doufala, že za ten tejden ještě něco zhubnu. To ani není tak nezbytně nutný, jelikož váha mi dneska ukázala 79,1, což je číslo, co jsem neviděla tak... Čtyři roky? Možná i pět. Zůstala jsem na to zírat jak puk. Takže ne, já nechci před MoRem vyloženě zhubnout. Jde mi jen o to, abych ještě zpevnila, co se zpevnit dá. A omezila ztrátu síly a fyzičky přes MoR na minimum. Vlastně za chvíli jdu zas na workout 12, kterej jsem zatím cvičila asi tak jednou. Jinak mi do toho pokaždý něco vlezlo. Ale dneska ne. Ta hlava ať se ani nepokouší rozbolet.

No, to by bylo asi tak všechno.

Ne, moment. Mám nový letní boty. Za 249 z Deichmannu. Jsou červený. Krásný. A přesně odpovídaj tomu, o čem jsem s kámoškou mluvila pět minut předtím, než jsem je objevila. Boty na podpatku, ve kterejch půjde i spěchat, nejen jít vycházkovým krokem. Už se těším, až budu mít příležitost vzít si je na sebe.

Asi nemusím říkat, že na MoR to fakt nebude...