Arvari ve vlastní šťávě

(A pečená koťátka jako příloha.)

Pokud si snad někdo ještě nevšiml, je vedro. Velký, velký, velký vedro.

Vedro, při kterým se dá jen válet se a tiše lenošit. O cvičení se ani nesnažím. Vážně nestojím o to, změnit si Body Revolution na Bikram Revolution, zejména proto, že ani Jill s cvičením ve vedru nesouhlasí. A hele, prostě nejsem zas takovej magor, abych se snažila hubnout fakt za každou cenu. Já jsem s tím tělem, co mám teď, docela spokojená. Jasně, chce to ještě tak deset kilo dolů, ale když se podívám na starý a nový džíny... mám na co bejt hrdá. Mám riskovat, že se při cvičení sesypu, jen abych si něco dokázala? K čertu, nejsem schopná skoro ani psaní na počítači, natožpak nějakejch kardio aktivit.

Ne když i dole v obýváku bylo přes den víc jak pětadvacet stupňů.

Ne když u mě teplota překonala rekord a teploměr naměřil v jednu chvíli přes dvaatřicet.

Když tu celej den mám puštěnej větrák, kterej ale stejně skoro nepomáhá, zatraceně.

A jen tak mezi náma, dneska jsem si dvakrát dala ledovou sprchu, po který jsem se ani neobtěžovala otírat, nedejbože si sušit vlasy. Jo, sprcha pomůže. Na deset minut?

O tom, že v sobě mám už tak pět litrů vody a pořád jen lítám na záchod, bych se snad ani nezmiňovala.

A koťata se válí po podlaze, nohy rozhozený do všech možnejch i nemožnejch úhlů, a usilovně se chladěj.

Vedro, vedro, vedro.

Mimochodem, asi to víte, ale jen kdyby to někdo snad přehlídnul, už si můžete objednávat moji první KNÍŽKU. A uděláte mi fakt radost, když to uděláte... =)