Teoreticky bych měla moře času na to, abych sem psala. Ještě tři dny bych mít měla. Prakticky je to tak nějak horší. Dopoledne se mi do žádnýho vypisování se nechce (je zázrak, že to dělám teď), pak musím vařit, odpoledne věnuju pozornost pár seriálům (především Doctorovi, muhahaha), večer pak píšu knížku (nebo něco, co potřebuju)... A k blogování na tomhle blogu se prostě nějak nedostávám.
Mezi náma, ten čas utíká nějak rychle. Zas je to víc jak tejden od posledního zápisku, ale já mám pocit, jako bych ho psala předevčírem. Ještě nedávno jsem si říkala, že mám před školou ještě moře času, a najednou je to za rohem. Už v pondělí mě to čeká, po víc jak dvou letech. Kurva.
Už mám i rozvrh. (Skoro) přesně dle předpokladů jsme ho rovnou dostali, žádnej šílenej lov nejlepších termínů předmětu se jednoduše nekonal. Termín pro cokoliv byl jeden jedinej. No, tak jak bych to řekla... Ten rozvrh není ŠPATNEJ. Vlastně mi docela vyhovuje. V pondělí a ve čtvrtek mám relativní volno (pondělí jeden seminář, ve čtvrtek ráno přednáška a odpoledne seminář, a věřte mi, že tu přednášku se budu snažit vynechávat), v pátek volno úplný, jen v úterý a ve středu tam budu trčet od rána do večera. (Respektive, v úterý bych nemusela, jelikož první hodina je taky přednáška, ale tak co už. Někdy si musím udělat čas na to, abych si dala to výborný kafe.)
Ale myslím, že to půjde. Při troše snahy.
Měla jsem toho v plánu dost, než mi začne škola. Chtěla jsem máknout na revizích Upířiny, co nejvíc hnout s dvojkou Buzeranta... No, to druhý se docela podařilo, to první nijak zvlášť. No nic, holt budu muset až při škole, teď to nedoženu. Je na tom ještě dost práce, než to vůbec budu moct začít nabízet. Myslela jsem, že to půjde rychlejc, ale to bych nesměla bejt tak příšerně líná, ehm.
No, a jinak... Jinak asi nemám moc, co bych napsala. Zase jsem byla u zubařky, ve středu odpoledne a dneska v sedm ráno. Konečně mi dělala ten jeden zničenej a kurva bolavej zub. Teď je umrtvenej, nervy vyndaný, kanálky zaplněný a je dodělanej bílou plombou. Je to fajn, i když ta procedura (teda, ta dnešní, především) bolela jak čert, což ve mně zase probouzí moji od dětství zažranou fobii ze zubaře. Ehm... Ale jo, furt jsem odhodlaná chodit tam teď pravidelně a nenechat to kvůli strachu zase zajít tak daleko. Dva mrtvý a dva vytažený zuby mi ve třiadvaceti stačí, hádám...
Každopádně, příště jdu až za dva tejdny. Mám v puse ještě tři kazy, na stoličkách vpravo nahoře. Ale nebolí to, takže to nespěchá. A dřív než za dva tejdny prostě nebylo místo, kdy bych měla volno já i zubařka. No, aspoň mám trochu času zapomenout na tu dnešní bolest. I když ještě pár dní potrvá, než mě tenhle zub přestane bolet úplně. Zatím je to fakt citlivý. Podle zubařky ještě bude. No nic.
Pokud jde o cvičení, no, to je dost mizérie. Už dva tejdny mi to nevychází (a předtím jsem cvičila jen jednou, a předtím zase tejden nic), ať už z časovejch nebo jinejch důvodů. Navíc, ten můj zub mě trápil vždycky při větší fyzický námaze. Jednou, když jsem na kole dojela z pošty, asi dvacet minut jsem jen slzela a modlila se, aby to přešlo. Myslím, že je pochopitelný, že jsem FAKT neměla na to, abych to pokoušela nějakým těžkým kardiem. Ale teď lituju, že jsem se nedokopala aspoň k nějakýmu lehčínu posilování, protože teď bude krušný znova s něčím začít. Ach jo...
Ale aspoň budu mít čas na cvičení při škole. Pátky, víkendy, když se budu snažit, tak i čtvrtek a možná pondělí. Úterý a středa oddech. Jo, to půjde. Zase se dostanu do formy. Bude to dobrý, určitě.
Hm, no nic. Tohle je docela dlouhej zápisek, co? Ale už končí, bez obav. Gratuluju, jestli jste to dokázali dočíst až sem. Teď se můžete jít věnovat něčemu zábavnějšímu a užitečnejšímu. Já se jdu natáhnout. Jsem unavená, protože jsem vstávala fakt brzo, a ten zub mě furt docela trápí.
Takže... Mějte se?
Slibuju, že se pokusím psát víc...
