Poslední dny nemůžu spát. Netuším proč, ale vždycky mi hrozně trvá zabrat. I když si jdu lehnout k smrti unavená a oči se mi klíží, jak zhasnu, najednou jsem čilá.
Učitel, co vykládá poněkud zmateně (ze čtyřiceti minut výkladu mám zhruba deset řádků naprosto nesmyslnejch zápisků), mi na energii nepřidá.
Kafe nepomáhá. A to ani když je naprosto výborný, s horkou čokoládou a šlehačkou.
Dneska jsem mezi seminářem a přednáškou trávila pár hodin u babičky. Asi na hodinu jsem zachrápala na gauči. Malostranský povídky asi nejsou zas tak zajímavá četba. I když, manžel, co zavře ženu do skříně, protože držkuje... Jo, to je docela sranda.
A ještě k tomu otravnej Múzák Vážně. Já bych chodila spát brzo, ale copak můžu?
Ne, nemůžu. Protože píšu, píšu, píšu.
Já chci spinkat...
Žádné komentáře:
Okomentovat