Spojení - Kapitola 24

I'm sorry, I'm so sorry. Tahle kapitola tu měla být už včera, vážně. Ale tak nějak jsem včera jela na koncert a nakonec jsem nečekaně musela vypadnout z baráku o víc jak hodinu dřív, chystala jsem se během asi dvaceti minut, takže... No, zkrátka jsem fakt neměla čas ještě házet kapitolu. Ale teď už jsem doma a s dovolením to napravuju, takže... Vážně se omlouvám. A slibuju, že ta další kapitola bude dřív...

„IDIOTE.“
Loki vzhédl od svého telefonu. Tony za sebou zabouchl prosklené dveře na terasu a momentálně kráčel směrem ke gauči. Loki nepotřeboval jejich spojení, aby poznal, že miliardář je podrážděný.
„Není zač děkovat, zachránil jsem Vdovu velice rád,“ ušklíbl se bůh.
„Mohl jsi během tý akce umřít? Řekni mi pravdu,“ frkl Tony. „Kdyby se ti nepovedlo dostat vás včas ven, mohl tě ten výbuch zabít?“
„Nejsem si jistý, ale myslím, že ne,“ zavrtěl Loki hlavou. „Asi by to nebyl příjemný zážitek, ale jsem bůh, nezapomínej.“
Tonyho vztek se zmírnil. Miliardář se sesul na gauč vedle Lokiho a zavřel oči.
„Fajn. Aspoň že tak,“ zamumlal. „Ale tohle se mi nelíbí, jasno? To, že se bezhlavě do něčeho vrhneš a nepřemejšlíš, jestli-“
„Takže ty, kdybys měl dost ČASU, bys do toho domu nevletěl, třeba i na poslední chvíli, aby ses Natashu aspoň pokusil zachránit?“
„Ale to je něco jinýho. Já jsem z nás dvou ten HRDINA. A s Natashou jsme přátelé. Někoho, koho máš rád, nenecháš vyletět do vzduchu.“
„Přesně tak, Anthony,“ pousmál se Loki.
„Ale?“ otevřel Tony oči a důkladně si Lokiho prohlédl. „Snad se ti naše partička superhrdinů nezačala dostávat pod kůži?“
„Mlč, Starku, ano?“ zavrčel Loki. „Raději mi řekni, jestli nejsi nějak zraněný.“
„Jsem v pohodě,“ zívl Tony. „Nějaká ta bolest svalů, nic víc. Krom hrozný únavy. Dám si sprchu a půjdu do postele. Jo, a... co Natasha?“
„Spí. Už dlouho.“
„Jo. Bude to potřebovat,“ kývl Tony a zvedl se z gauče. „Steve plánuje menší intervenci týkající se toho jejich vyznání lásky. Ti dva se mají na co těšit...“

Loki strčil Tonymu do ruky velký hrnek plný horké kávy. Miliardář spokojeně zamručel a vděčně se usmál.
„Hm, miluju tě,“ zamumlal.
„Starku, prosím,“ zvedl Loki oči v sloup a posadil se vedle něj. „Skutečně bych byl nerad, kdybychom tu příště byli vyslýcháni my.“
„V pořádku,“ mávl Bruce rukou. „My víme, že Tony miluje každého, kdo mu ráno dá hrnek kafe, a čím větší hrnek, tím silnější jeho city.“
„Pročež teď jsi něco jako moje životní láska,“ zaculil se Tony.
„Ach, jaké štěstí,“ poznamenal suše Loki.
Tony se naklonil a opřel si hlavu o Lokiho rameno.
„Ne, vážně, Lolo, kdybys mi navíc přinesl i pár sušenek, asi tě požádám o ruku.“
Krabice se sušenkami se vzápětí objevila na konferenčním stolku.
„Kdy bude svatba, bratře?“ zasmál se Thor.
V tu chvíli se otevřely dveře výtahu, a za několik okamžiků do místnosti vešli Natasha a Clint. Byla to Natasha, kdo jako první zastavil a rozhlédl se po kompletně shromážděných Avengers. Tiše si povzdychla.
„Chápu. Co přesně chcete?“
„Informace,“ řekl Steve. „Co je mezi vámi. Jak je to vážné. Jak dlouho to trvá. Co to znamená pro tým.“
„Clint strávil celou noc na ošetřovně,“ poznamenal Tony.
„A já viděl jeho výraz, když myslel, že se z toho Natasha nedostane,“ dodal Loki.
„Takže vážně,“ ušklíbl se Tony.
„Co myslíš, že mezi nimi je, Steve?“ pozvedl Loki obočí.
Hlavy Avengers se otočily k nim dvěma. Tony si povzdychl.
„Myslím, že jsme si právě zařídili intervenci, lásko moje. No nic, můžeme přestat předstírat, že mezi náma nic není. Dej mi pusinku...“
„Starku, jsi si jistý, že ses včera neuhodil do hlavy? Nebo na tebe brzké vstávání má až tak špatný vliv? Pokud je to vstávání, doporučuji ti, aby sis vypil tu kávu a počkal, až začne účinkovat, než se znovu rozhodneš mluvit.“
„Ano, lásko,“ zašklebil se Tony a zvedl ke rtům hrnek.
„Ehm...“ Odkašlal si Clint. „Je to jen můj pocit, nebo to bude hroznej průšvih, jestli se tihle dva někdy dají dohromady?“
„Neodváděj pozornost,“ otočil se na něj Steve. „A odpověz na otázky.“
„Je to tak, jak říkají tamhle duševní dvojčata. Co MYSLÍTE, že mezi náma je? Jsme spolu, je to... No, doufám, že je to docela vážný, trvá to zhruba půl roku, teda, je to půl roku, co jsme se rozhodli, že do toho vážně půjdeme, ale neptej se mě, jak dlouho Nat miluju, protože to nedokážu říct. Stačí to tak?“
„A pro tým to neznamená vůbec nic, stejně jako to neznamenalo nic doteď,“ pokrčila Natasha rameny. „To, že to víte, nic nezmění. Nehodláme před vámi náš vztah neustále dávat najevo.“
„Právě se držíte za ruce,“ konstatoval Bruce. „S propletenými prsty.“
„Ano,“ přikývla Natasha. „Máte něco proti?“
„Máme něco proti?“ pozvedl Steve obočí.
„Proboha, samozřejmě, že nemáme nic proti,“ frkl Tony. „Ruku nahoru, kdo má něco proti. Nikdo? Přesně, jak jsem říkal. I když musím říct, že se cítím trochu dotčeně, že jste se nám to neobtěžovali sdělit.“
„My...“ Natasha se zhluboka nadechla. „Nebyli jsme si jistí, jak to přijmete.“
„Hm,“ zamračil se Tony. „Já nevím. Navrhuju mejdan. Taky na oslavu toho, že náš pavouček je tu s náma. A pak...“
„Možná vás během filmového večera dokonce i necháme sedět společně na gauči,“ řekl Bruce.
„To je... Všechno?“ kousla se Natasha do rtu. „Žádné přednášky o tom, že členové týmu by spolu neměli mít pletky? Ani ty, Steve?“
„Předpokládám, že oba jste dospělí a víte, co děláte,“ pokrčil Steve rameny.
„A kdyby snad váš vztah skončil špatně, pohřbíme toho, kdo bude v osudovou chvíli pomalejší, se všemi poctami.“
„THORE!“ vytřeštil Loki oči.
„Ano, bratře?“ pozvedl Thor pobaveně obočí. „Nečekal bys, že dokážu žertovat?“
„Nečekal bych, že dokážeš žertovat TAKHLE.“
„To ani já,“ kývl Tony. „Každopádně, jestli je to všechno, Clinte, Nat, přeju vám hodně štěstí... A já si dopiju kafe a půjdu zařizovat ten mejdan.“
„Ještě moment,“ ozval se Clint.
„Co? Nechceš snad říct, že nestojíš o mejdan? Prosím, neříkej mi, že nestojíš o mejdan!“
„Tony, pokud mám být upřímný-“ začal Steve, ale Clint ho přerušil.
„Klid, mejdan klidně uspořádej,“ řekl, pustil Natashinu ruku a postavil se na nohy. „Jen jsem chtěl ještě něco říct. Loki, vstal bys, prosím?“
„Ehm... Ano?“ zamrkal Loki a i on se zvedl.
Clint udělal několik kroků směrem k němu, na tváři odhodlaný výraz. Když ho od Lokiho dělil jen necelý metr, lučištník natáhl ruku.
„Mír?“ zeptal se.
Loki se nevěřícně zadíval dolů, na jeho dlaň, jako by nemohl uvěřit, že tam je. Ale pak se široce usmál a nabízenou ruku stiskl.
„Mír,“ odpověděl. „A... Omlouvám se za... to všechno.“
„A já ti děkuju za to, že jsi zachránil Nat,“ kývl Barton.
Úsměv na Lokiho tváři byl v tu chvíli ještě širší a Tony věděl, jak MOC velkou vděčnost Loki právě cítí.
„Nemáte zač, agente Bartone.“
Natasha si decentně odkašlala.
„Clinte,“ zamumlal Barton. „Říkej mi Clinte.“