Spojení - Kapitola 21

Eh. Tak takhle to dopadá, když si od půl desátý večer říkáte, že byste měli hodit na blog kapitolu fanfikce. A říkáte si to každejch deset až dvacet minut. A najednou je skoro půlnoc. A než to hodím, je po půlnoci Ale tak co, možná se najde někdo, kdo ještě nespí a kdo si tuhle kapitolu stihne přečíst... Třeba chvíli po půlnoci. Zkrátka než půjde spát. A pokud jde o ostatní, no, vám to třeba aspoň zpříjemní pondělní dopoledne. Nebo vylepší náladu PO tom pondělí. Já bych ji zítra taky vylepšit potřebovala, jen tak mimochodem. Takže každý komentář, co se tu objeví, mě potěší ještě víc než obvykle. Čímž vůbec nic nenaznačuju... 0=)

Od útoku, který Avengers úspěšně odrazili, uběhl týden.
Problém, co způsobil ono menší selhání jeho obleku, Tony úspěšně odhalil hned následujícího dne, i když k tomu potřeboval několik hodin (a zhruba dvojnásobný počet šálků kávy). Tento úspěch mu ovšem klidnější spánek nepřinesl.
(Loki sice nahlas tvrdil, že za miliardářovy noční můry rozhodně mohla stejnou měrou přemíra kofeinu a množství hranolek, které snědl k večeři, ale sám tomu vlastně příliš nevěřil.)
Takže hned následující noci bůh opět skončil na Tonyho posteli, kde zůstal do chvíle, kdy si byl jistý, že Tony zase tvrdě usnul. Pak se vrátil do své ložnice, jen proto, aby se o několik hodin později přenášel zpět k vyděšenému vynálezci.
Další noc to nebyl Tony, koho trápily zlé sny, ale Loki. Tony zůstal v jeho posteli až do rána. Ne, že by to snad měl v plánu, kdepak. Ale když se Loki konečně přestal třást, Tonymu se už klížily oči a představa, že musí vylézt zpod přikrývky (i když si ani neuvědomoval, proč přesně lezl pod ni), ho nikterak nelákala.
A Loki nijak neprotestoval, když se ráno probudil s miliardářovou hlavou položenou na svém hrudníku, takže nejspíš bylo všechno v pořádku.
Večer se ani jednomu z nich nechtělo jít spát. Oba věděli, že přichází jedno z těch období, kdy je noční můry hodlají děsit skoro každou noc, a i když si uvědomovali, že strach ze špatných snů jim ony sny s nejvyšší pravděpodobností vyvolá, nemohli se ubránit obavám. A když se přidal strach z nočních můr toho DRUHÉHO...
Když konečně ŠLI spát (shodou okolností prakticky ve stejnou dobu, i když se celý večer neviděli), oba měli v hlavě jedinou myšlenku. Bude se něco dřív zdát mně, nebo jemu?
Závod vyhrála Tonyho jeskyně v Afghánistánu. A Loki musel přiznat, že když se spěšně přenášel do ložnice v horním patře, i on se poněkud třásl. Tu noc by Tony už neusnul, nebýt Lokiho magie. Loki sám nespal. Děsil se usnout.
Děsil se toho i následující noci, natolik, že si ani nešel lehnout, ale únava ho nakonec přemohla, a to přímo na gauči v Thorově obývacím pokoji. Tam ho taky o dvě hodiny později našel vyděšený Tony.
„Prosím, řekni, že tohle NEBYLA realita,“ vydechl jen, když boha pevně objímal.
„Pomůže ti, když to řeknu?“ zeptal se roztřeseně Loki.
Oba je přenesl do postele. Ani nevěděl, jak se mu podařilo usnout. Tentokrát to byl Tony, kdo oka nezamhouřil. Nemohl přestat myslet na horko a plameny a rozžhavené železo a nekonečnou bolest.
A tak to šlo den za dnem...

„Ehm...“ odkašlal si Bruce, když se Tony, bledý a s kruhy pod očima, a Loki, který na tom nebyl o moc lépe, zase jednou sesuli na židle v kuchyni. „Chápu, že není asi docela vhodné se na tohle ptát, ale... Vy asi poslední dobou moc nespíte, co?“
„Proč není vhodné se na to ptát?“ zamrkal zmateně Loki.
Natasha položila před Tonyho červený hrnek s čerstvou kávou. Miliardář se na ni vděčně usmál.
„Protože, Loki, drahoušku,“ zívl, „Brucie si myslí, že moc nespíme, protože spíme spolu.“
„Ach,“ kývl Loki. „Myšleno... sexuálně. Předpokládám.“
„Přésně,“ potvrdil Tony.
„Já tvrdím, že ne,“ řekla Natasha, která se právě vracela s Lokiho černým hrnkem. „Jsou tu jisté důvody, proč si to myslet, jistě. To, jak jste nevyspalí, to, že chodíte na snídani zásadně spolu, což byla dřív věc nevídaná... Na druhou stranu, kdybyste spali SPOLU, tak nevstáváte tak brzo a tváříte se... spokojeněji.“
„Nebo uspokojeněji,“ ušklíbl se Tony. „Jo, noční můry nejsou něco, po čem má člověk zrovna nejlepší náladu.“
„Sdílené noční můry,“ upřesnil Loki. „Anthony vidí to, co vidím ve snu já, já vidím to, co vidí Anthony. Dnes v noci jsem měl tu čest být svědkem fiktivního scénáře, ve kterém byl v Anthonyho rukou osud všech Avengers, ale jeho plán selhal a všichni jste byli odsouzeni k smrti. Naštěstí jsem se k němu přenesl a probudil ho, když jeho fantazie stihla zabít teprve Bartona a Steva.“
„Jo, vzbudil mě, uklidnil a pak se přenesl zpátky do svojí ložnice,“ usrkl Tony ze své kávy. „A jen asi o hodinku pozdějc jsem já letěl dolů, když se v Lokiho hlavě odehrála úžasná a vůbec ne krvavá Thorova smrt, který Loki nedokázal zabránit...“
„A už jsi tam zůstal?“ pozvedl Bruce obočí.
„Ano, zůstal. A ne, nebylo to poprvé. Vlastně... Celej tenhle tejden spolu tak nějak končíme v jedný posteli. Ale upřímně, kdo by měl náladu na sex, když vidí něco tak příšernýho?“
„A to i za předpokladu, že bych se Starkem vůbec toužil mít sex,“ frkl Loki. „Což netoužím, takže můžete být klidný, doktore Bannere.“
„Pozor, DOKTORE BANNERE,“ zasmál se Tony. „Ale no tak, Sněhurko, nebuď na Brucieho ošklivej jen proto, že je zvědavej. Určitě to nemyslel zle, třeba tak, že si nezasloužíš se mnou spát. Viď, Bruci?“
„No, upřímně, myslím, že Loki si rozhodně nezaslouží mít na krku někoho, jako jsi ty, Tony,“ zasmál se Bruce. „Nemluvě o tom, že asi to poslední, co potřebujeme, je to, aby se zrovna z vás dvou stal pár. Umíte být naprosto nesnesitelní i bez toho.“
„Vidíš?“ šťouchl Tony do Lokiho loktem. „Moment, jak si nezaslouží mít na krku někoho jako já?! Mám si to brát osobně?“
„Mlč, Starku. Bruci, skutečně se nemusíš obávat toho, že by mezi mnou a Anthonym vzniklo něco víc. Mohu tě ujistit, že po této stránce mě nijak zvlášť nepřitahuje. I když musím uznat, že má větší kouzlo než většina Ásgarďanů. A nepochybně větší mozek.“
„A já přemejšlel, že tě pustím na třetí metu,“ zašklebil se Tony a konečně se pořádně napil (teď už dostatečně studené) kávy.
„Zajímavé, ještě jsme se nedostali ani na tu druhou.“
„Hej!“ vyhrkl Tony. „To je popkulturní reference, kterou nemáš nárok znát!“
„Omlouvám se, jestli ti kazím zábavu,“ zaculil se Loki.
„Možná omlouváš, ale nemrzí tě to ani trochu,“ zavrčel Tony.
„Přiznávám. Co s tím uděláš, Starku?“
„Schovám ti nabíječku na mobil a ty si nebudeš moct hrát Angry Birds, až se ti zase jednou nebude chtít číst si o tom našem zatraceným spojení.“
„To bys NEUDĚLAL!“
„Chceš mě pokoušet, Kůzle?“
„KŮZLE?“ vytřeštil Loki oči.
„Ne, ROZHODNĚ se z vás nesmí stát pár,“ povzdychl si Bruce. „Jestli stane, bude to nás všechny stát NERVY...“

Když Loki večer (po dni stráveném převážně v Tonyho dílně a ve společném obývacím pokoji, protože ten den se konal další z tradičních filmových večerů) vyšel z koupelny, našel ve své ložnici Tonyho Starka. Pozvedl obočí.
„Ehm...“ odkašlal si Tony. „Mám návrh.“
„Poslouchám,“ odpověděl Loki.
„Už mě ty sny nebaví. Zdá se mi jeden, ty přijdeš, odejdeš, zdá se mi další, ty zas musíš nahoru, nebo se něco zdá tobě a já musím letět dolů...“
„Chceš, abych tě uspal? Nabízel jsem ti to, ale už týden odmítáš.“
„Protože když budu tvrdě magicky spát, nevzbudím se, až ty budeš potřebovat, aby tě někdo probudil a uklidnil,“ pokrčil Tony rameny. „Ne, mám jinej návrh.“
„A já stále poslouchám.“
„Co kdyby... Co kdybysme zkusili omezit to běhání a přenášení se nahoru a dolů? Co kdybych prostě v noci spal tady, nebo ty u mě? Můžeme se střídat. A můžeme každej ležet na vlastní polovině postele, samozřejmě. Jen... Chápeš, proč se ptám, ne?“
„Protože jsi líný vylézt z postele a jít za mnou? Ujišťuji tě, že své noční můry zvládnu i bez tvojí asistence, pokud tě to tolik-“
„Loki.“
Bůh vzdychl a udělal krok směrem k posteli.
„Moje strana je ta blíž k oknu.“