Spojení - Kapitola 20

Tamtadadam... tadadádádátamtadadam... No dobře, dobře, žádný virtuální prozpěvování si melodií z Doctora Who, chápu. Jen tak mezi náma, jsem vážně hrozně moc ráda, že se vám tahle fanfikce líbí, jsem vděčná všem, co mi tady nebo na facebooku přihodí komentář, a všechny vás za to, že to čtete, nesmírně miluju. =D (A než se zeptáte, ne, nic jsem nepila, proč?) Takže jsem tu relativně brzo s další kapitolou, která se vám snad bude zamlouvat aspoň tolik, jako se vám zamlouvaly ty předchozí... =)

„Starku...“
„Co jsem zase provedl?“
„Vrtíš se.“
„Protože ta ruka zatraceně bolí.“
„Já vím, ale pokud se hned neuklidníš, bude to horší.“
„Jo? Jak přesně horší?“
„Postarám se o to, aby tě bolely i jiné části těla.“
„To asi není příslib žhavýho sexu, co?“
„Nebo se možná postarám o to, aby tě už nic nebolelo. NIKDY.“
„Neslibuj, co nemůžeš splnit, Lolo.“
„LOLO, Starku?“
„Promiň. Mám v sobě dost prášků proti bolesti. Nepomáhají. Ale asi jsem trochu sjetej.“
„Výborně. To jsem přesně potřeboval.“
„Tak co, doktore Sněhurko, jaká je diagnóza?“
„Krom těžké mentální retardace?“
„Tohle bylo ošklivý, broučku.“
„Starku, neříkej mi broučku. Pro jistotu vůbec NEMLUV.“
„Proč? Myslíš, že by se můj stav mohl zhoršit?“
„To si ani neumíš představit.“
„To jako že bys mi TY ublížil? Ale víš, já náhodou vím, že ty mi rozhodně nemůžeš-“
„STARKU!“
„A-ano?“
„Pokud ti mám tu zlomenou ruku napravit, musím se soustředit. Rozumíš? Soustředit. A to s tvým blábolením není jednoduché.“
„Ale... Už mlčím.“
„Tak se mi to líbí. A přestaň se vrtět!“

Když Lokiho ruka začala zeleně zářit, Barton odtrhl oči od monitoru a zadíval se na Natashu.
„Rád bych řekl, že se mi to pořád nelíbí.“
Agentka si hlasitě povzdychla.
„Ano, Clinte, jsem si toho plně vědoma. Ale pokud sis nevšiml, tak nějak jeho magii potřebujeme. Dokážeš si představit to peklo, co by nastalo, kdyby měl Tony mít několik týdnů ruku v sádře?“
„Radši Tonyho s rukou v sádře, než riskovat, že...“
„Clinte, PROSÍM. Já chápu, proč mu nevěříš. A uznávám, že taky nejsem na sto procent přesvědčená, že se proti nám v budoucnu neotočí. Ale Tony mu důvěřuje stoprocentně, stejně jako Thor. Věříš Tonymu a Thorovi?“
„V tomhle ne,“ zavrtěl Barton hlavou.
„Clinte...“ zamumlala Natasha.
„Nat, já vím, co Loki dokáže. Kdyby bylo po mým, ani se k týhle věži nepřiblíží. Ale fajn, je tady. Dám si na něj pozor. Ale nechat ho, aby na nás používal magii, přímo mu to DOVOLIT, Nat, promiň, to je sebevražda.“
„Nemůže Tonymu ublížit,“ protestovala Natasha.
„TVRDÍ, že nemůže,“ zavrčel Barton.
„Tohle ti Thor potvrdil.“
„Thor není zrovna expert na tyhle věci, nemám pravdu? To je jako bych ti já potvrzoval nějaký Starkovy technický termíny.“
„Clinte, začínáš mě vážně neskutečně vytáčet.“
Založil si ruce na prsou.
„Jo? A mě začíná vytáčet to, jak jste na Lokiho všichni ťuťu ňuňu jen proto, že Thor vám odkejval, že to, co Loki tvrdí, že se stalo, fakt existuje.“
„Nikdo na něj není ťuťu ňuňu.“
„STARK je na něj ťuťu ňuňu. A to už je to kouzlo lásky pryč. Teda, LOKI TVRDÍ, že-“
„Vážně, Clinte, už mlč. Prosím,“ vzdychla Natasha a vydala se ke dveřím.
„Počkej. Kam jdeš?“
„Kam myslíš? Zkontrolovat, jestli je Bruce v pohodě. Tahle proměna ho dost vyčerpala,“ odpověděla.
„Mám jít s tebou?“
„Díky, na tohle stačím sama. Hlídej ošetřovnu. Kdyby snad Tonymu podezřele zmodraly oči, vyhlas poplach.“
„Nebuď naštvaná. Nat...“
„Jdi do háje, Hawkeyei.“

Tony sevřel ruku v pěst a zase ji otevřel. Ohnul ruku v lokti, zvedl ji nad hlavu, zakroutil zápěstím...
„Starku,“ zvedl Loki oči v sloup. „Ne, že bych nechápal tvé nadšení, ale už svoji ruku testuješ skoro deset minut. Ano, byla zlomená. Ano, je zase v pořádku. Už se můžeš přestat divit.“
„Promiň, to se líp řekne, než udělá,“ zamumlal Tony. „Tohle je úžasný, Loki.“
„Nebylo to tak složité. Nijak komplikovaná zlomenina. Takových jsem už pěkných pár viděl. Co jsem ale ještě neviděl, to byl způsob, jakým jsi k ní přišel.“
„O tom mi ani nemluv,“ zívl Tony, když nastupovali do výtahu. „Teď se trochu vyspím, a pak hned napochoduju do dílny. Není možný, aby mi uprostřed boje JEN TAK odpadla zbroj z půlky ruky. Možná to bude nějaká systémová chyba. Bezpodmínečně musím zjistit jaká.“
„Mohu ti nějak pomoci?“
„Je hezký, že se nabízíš... Ale pochybuju,“ zavrtěl Tony hlavou. „Můžeš mi dělat společnost v dílně, kdyby se ti chtělo. Vždycky mi pomůže, když nenadávám jen tak do vzduchu...“
„Dobrá. Budu tam,“ usmál se Loki. „Chceš, abych ti pomohl usnout?“
Výtah zastavil a dveře se zvolna otevřely.
„Hm, ne. Díky, Sněhurko, jeden magickej spánek, i když krátkej, mi pro dnešek stačil. Jen si zdřímnu, než se vrhnu do práce.“
„Jak si přeješ, Anthony. Dobrou noc.“
„Dobrou, dobrou...“ kývl Tony.
„Jarvisi? Do mého podlaží, prosím.“

Tony se třásl jako osika.
Loki ho pevně objal a zabořil nos do jeho krátkých vlasů.
„Noční můra o tom, jak ti z obleku odpadnou veškeré rakety-“
„Nejsou to rakety,“ podotkl třesoucím se hlasem Tony.
„-a ty se řítíš k zemi. To na sebe nenechalo dlouho čekat, Anthony.“
„Jo, to víš. Mozek génia. Pracuje rychle,“ zamumlal Tony a přitiskl se k Lokimu blíž, vdechoval jeho typickou vůni, jakkoli teď byla slabá, prsty zaryl do látky zeleného trička...
„Ach, Anthony,“ zašeptal Loki. „Klid. Je to v pořádku. Jsem u tebe. Držím tě.“
„Loki...“
„Magicky uspat?“
„Ne,“ zavrtěl Tony hlavou, tedy tak, jak to jen bylo vzhledem k jeho pozici možné. „Jen... Můžeš nějakou chvíli zůstat u mě? Prosím.“
„Samozřejmě, Anthony. Tak dlouho, jak jen budeš potřebovat.“