Spojení - Kapitola 16

Fakt, fakt, fakt už bych na tenhle blog měla taky napsat něco smysluplnýho. Dát sem něco, co není fanfikce. Vím to. Ale prostě se mi to nějak nedaří, nemůžu si pomoct. Možná je to taky tím, že vidím, že zrovna o tu fanfikci je docela zájem. Proto mě baví ji sdílet. Až zájem opadne, opadne nejspíš i ten můj... =D Ehm, jo. Pro ty, co mají tohle dílo rádi, je tu další kapitola. Jo, a dobrá zpráva, že už mám vážně dopsáno, takže se nestane, že by mi snad došly kapitoly dřív, než skončí příběh... =D

Když Tony Stark v jedenáct hodin dopoledne vstal, váhal, jestli má sjet do společného patra a pokusit se najít nějaké zbytky snídaně, nebo jestli by bylo lepší se všem vyhnout a jít se zašít dolů do dílny. Druhá možnost ho lákala, ale nechtěl mít pocit, že utíká, nehledě na to, jak právě po útěku toužil.
Loki byl už vzhůru, to Tony věděl. I když netušil, co by bůh mohl zrovna vyvádět. Tony cítil vzrušení, adrenalin, radost...
„Jayi, kde je moje spřízněná duše?“ zeptal se miliardář, když vstupoval do výtahu.
„Pan Laufeyson se momentálně nachází v tělocvičně.“
„V tělocvičně?“ zamrkal Tony.
„Ano, pane. Ve společnosti pana Rogerse, pana Odinsona a agentky Romanoff.“
„Ve společnosti... Buď drahoušek a vezmi mě za nima, ano?“
„Samozřejmě, pane.“
Dveře se zavřely a výtah se dal do pohybu.
Když zabrzdil a dveře se zase otevřely, bylo to přesně v okamžiku, kdy kolem nich proletěla dýka, která se rozhodně netvářila jen jako cvičná. Tony opatrně vykoukl z výtahu. Dýka se odrazila od betonové stěny a neškodně dopadla na zem. Vzápětí se směrem, ze kterého přiletěla, rozeběhl bůh hromu.
Tony otočil hlavu na druhou stranu, jen aby viděl, jak se Loki přikrčil a, v okamžiku, kdy k němu Thor dorazil, svého bratra naprosto nemožným chvatem popadl za paži a poslal k zemi tak prudce, že se podlaha otřásla.
Ale Thor byl během vteřinky zase na nohou. A tentokrát kolem dveří výtahu proletěl Loki a zády narazil do stěny.
„Ehm...“ odkašlal si Tony. „Neruším vás náhodou?“
„Rozhodně ne, Starku,“ ušklíbl se Loki a proti Thorovi vyletěla další dýka, které se bůh hromu jen tak tak vyhnul. „Jen tu trochu trénujeme.“
„Jasně,“ kývl Tony. „Víte, vy dva, že na to přímo tady v tělocvičně máme speciální plac tamhle? Víte, tam, kde jsou žíněnky a podobně...“
„Na těch začali,“ ozval se ženský hlas z místa, kde ležela první dýka. „Ale nějak se na nich nebyli schopní držet. Mimochodem, Loki, tohle je krásná zbraň.“
„Ach, děkuji, Natasho,“ řekl Loki, který právě svého bratra uhodil loktem do obličeje. „Mám jich ještě několik. Bezpečně uschovaných... mimo náš prostor... Takže  je můžu kdykoli... vyvolat a použít.“
Náhle Thor ležel na lopatkách, Loki klečel nad ním a hrot jeho dýky směřoval přímo na jeho krční tepnu. Blonďák neměl šanci uniknout. Několikrát se zhluboka nadechl.
„Skvělá práce, Loki,“ usmál se. „Vzdávám se.“
Dýka zmizela, Loki se zvedl na nohy a natáhl ruku.
„Dobrý boj,“ řekl, když pomáhal Thorovi na nohy. „Steve, chceš být další na řadě? Náš poslední střet byl bohužel poněkud nevybíravým způsobem přerušen... Mimochodem, dobré ráno, Starku. Konečně.“
„Hele, neprovokuj, nebo nechám Jarvise, ať mi pošle oblek, a pak tě za doprovodu AC/DC zase aspoň o pár metrů odpálím.“
„Proti AC/DC neprotestuji. To druhé se mi příliš nelíbí,“ ušklíbl se Loki. „Tak co, Kapitáne? Souboj bez štítu a bez magické hole? Slibuji, že tě nebudu nutit klečet.“
„No ještě toho trochu,“ frkl Tony. „A moment, kdy ses začal kamarádíčkovat s Nat a Kapitánem? A... Neprotestuješ proti... Hej, vážně máš na sobě triko Black Ice?!“
„Hm...“ Loki sklonil hlavu a zadíval se na své zpocené černé tílko. „Ach, ano. Koupil jsem si ho před několika měsíci, pro chvíle, kdy chci pohodlné oblečení. A také mám to album rád. Máš něco proti?“
„Proti?“ zamrkal Tony. „Ne, ne proti. Nikdy proti. Ani nevím, proč mě to překvapuje. Ještě řekni, že máš ve skříni triko Black Sabbath.“
„Mám. Vlastně mám stejné, jako máš právě teď na sobě.“
„Nevím, proč MĚ to překvapuje,“ ozvala se Natasha. „Spřízněné duše, samozřejmě, že budou mít oba rádi hard rock a heavy metal...“
„Heavy metal?“ zamračil se Thor. „Co je...“
„To nic, bratře. To nic,“ poplácal ho Loki po rameni. „Jarvisi, pusť nám ty AC/DC, prosím. Starku, ty se jdi najíst, tvůj hlad je otravný. Kapitáne, můžeme začít?“
„Kdykoli si budeš přát.“

„Dobré odpoledne, Starku.“
Tony se zhluboka nadechl. Nevyjekl. Byl na sebe hrdý.
„Ahoj, Loki, rád vidím, že bezpečnostní opatření v dílně na tebe POŘÁD nepůsobí.“
„Dnes posloucháš Led Zeppelin?“ usmál se Loki a přitáhl si k Tonyho pracovnímu stolu další vysokou židli, aby se mohl posadit. „Dobrá volba.“
„Prosím, ne. Tohle mi nedělej. To triko dopoledne stačilo!“ zaskučel Tony. „Vážně, Loki. Mluvíš s chlapem, kterýmu přijde neskutečně sexy, když někdo poslouchá pořádnou hudbu. To zatracený kouzlo tomu taky dvakrát nepomáhá, ale problém bych měl možná i bez něj. Takhle byl jen... větší.“
„Já vím. Promiň.“
„Víš?“ zamrkal Tony.
„Ano. Stejně jako vím, že když jsi odešel z tělocvičny, nešel ses nasnídat, ale šel jsi... Jak to říct nejlépe? Šel jsi masturbovat, Starku.“
V tu chvíli reálně hrozilo, že Tonymu vypadnou oči z důlků, tak moc je vytřeštil.
„To... To si děláš srandu, že to taky cítíš,“ vydechl miliardář. „To nemyslíš vážně!“
„Samozřejmě, že to cítím. Je to silná emoce,“ ušklíbl se Loki. „V pořádku, Starku. Chápu to. Midgarďané nejsou schopni takového sebeovládání, na tom není nic špatného. Prosím, na mě se neohlížej, klidně masturbuj častěji. Slyšel jsem, že je to dobré pro uvolnění stresu.“
„Po tomhle myslím, že se mi už nikdy ani NEPOSTAVÍ, natožpak abych si musel vyhonit!“
„Když to říkáš. Ale raději bych před tebou neměl nosit trička kapel, že?“ pozvedl Loki obočí. „Nebo mluvit o tvrdé hudbě.“
„Ty se bavíš, co? Skvěle se bavíš,“ zavrčel Tony.
„Ano.“
„Úžasný. Jsem fakt odvázanej z toho, že mám vlastního boha, co ví, kdy masturbuju, a ještě mu to všechno přijde hrozně zábavný.“
„Ale no tak, Starku. Vždyť to není tragédie.“
„Ne? Když dovolíš, tohle je taková... soukromá záležitost, víme? Nebo mi chceš říct, že když víš, že to budu cejtit taky, tak si budeš schopnej v klidu vyhonit?“
„Kdybych cítil potřebu dosáhnout uspokojení... tak ano. Ale nemyslím, že se to stane. Sebeovládání, drahý, sebeovládání...“
„Neříkej mi drahý,“ zavrčel Tony.
„Jsi nervózní,“ konstatoval Loki. „Zvláštní, skutečně jsem slyšel, že-“
„Masturbace pomáhá uvolnit stres, jo. Problém nastane tehdy, když tě pak někdo obratem zase vystresuje.“
„Naznačuješ mi, že tě stresuji, Starku?“
„Víš co, ty parchante?“ zavrčel Tony. „Zmiz. Jdi... Já nevím, jdi najít něco, co mě zbaví toho otravnýho kouzla lásky, nebo se jdi zas bratříčkovat s vybranejma členama Avengers, ale PADEJ z mojí dílny, protože jinak přísahám, že ti vrazím šroubovák do-“
„Nemusíš se rozčilovat. Stačí říct. Už mizím,“ zvedl Loki oči v sloup. „A dnes už tě nebudu rušit, bez obav.“
Než Tony stihl odpovědět, Loki zmizel.
Pocit pobavení, který rozhodně nebyl Tonyho, zůstal ještě dlouho.