Spojení - Kapitola 14

Ahoj, tak jak se dneska máte? Já vím, nebudu zdržovat zbytečným okecáváním (stejně to dost pravděpodobně nikdo nečte, když vidí novou kapitolu) a přejdu rovnou k věci. Zase jednou tu pro vás mám díl fanfikce. Doufám, že od toho minulého pro vás neuběhla už moc dlouhá doba. Pokud ano, dejte vědět, třeba příští pokračování dorazí rychleji. (Ehehe, tohle je test, kolik lidí ty kecy kolem fakt čte.) Mimochodem, jsem ráda, že minulá kapitola sklidila tolik kladných ohlasů, díky moc. Tak jen doufám, že tahle kapitola bude ještě lepší... =D

„Pane, u dveří dílny stojí pan Banner.“
Tony i Loki zvedli hlavy, každý od své činnosti (Loki od studia dalšího spisu, který si přinesl, a Tony od zapojování elektrických obvodů), a otočili se k proskleným dveřím. Bruce zvedl ruku a zamával.
„Mám zmizet?“ zeptal se Loki.
„Proč?“ pokrčil Tony rameny. „Jayi, pusť Bruce dovnitř.“
Dveře se otevřely a Bruce vešel.
„Nenechte se rušit,“ řekl s úsměvem. „Jen se ke mně doneslo, že se sem Loki pro dnešek uklidil, tak se jdu podívat, jestli to tu ještě není v plamenech, jestli jsou okna pořád vcelku, jestli zase nemáme v podlaze díru ve tvaru severského boha...“
„Obávám se, že to poslední by nebylo možné. Teprve jste přišel,“ ušklíbl se Loki.
„Ale možná máme ve zdi menší díru ve tvaru obří kožený knížky, pokud by ti to stačilo,“ ukázal Tony na místo, kam předtím doletěl nešťastný svazek.
„Naprosto NEUŽITEČNÉ obří kožené knížky,“ zasyčel Loki.
„Výborně, tak tu další NEUŽITEČNOU třeba podpal, jen ji už neházej mým směrem.“
„Věř mi, nepodpaluj ji,“ zavrtěl hlavou Bruce. „Když to uděláš, DUM-E to bude chtít uhasit. A je velká šance, že zároveň bude hasit i tebe.“
„BRUCI!“ zakňučel Tony. „Ty mi kazíš legraci!“
Loki zvedl oči v sloup.
„Ano, velmi zábavné,“ frkl. „Doktore Bannere, taky si někdy říkáte, jak může být tak dětinský, když je tak inteligentní?“
„Skoro neustále,“ povzdychl si Bruce. „Můžu si sednout?“
Krom vysokých židlí byl v dílně vhodný k sezení už jen Lokiho gauč. A vzhledem k tomu, že Bruce stál přímo u něj a díval se na Lokiho, nebylo pochyb o tom, že nežádá o povolení posadit se na jednu z těch židlí.
„Ale samozřejmě,“ odpověděl Loki a posunul se blíž k pravému opěradlu. „Hodláte dohlížet na to, že se tu navzájem nepovraždíme?“
„Drahoušku, pokud vím, ty mě zabít nemůžeš.“
„Ale mohu ti způsobit jistou míru utrpení, Starku, a to udělám, pokud mi ještě JEDNOU řekneš drahoušku.“
„Jo? Do toho, DRAHOUŠKU,“ olízl si Tony rty.
„Jarvisi?“ zvedl Loki hlavu. „Prosím, pusť panu Starkovi aktuální hitparádu MTV...“
„CO?!“ vytřeštil Tony oči. „To nemyslíš vážně! Seš severskej bůh, nemáš nárok znát MTV! I když, co mě to překvapuje, znáš Black Sabbath... Jarvisi, vypni tu příšernost, nebo ti dám ženskej hlas!“
„Na to máte plné právo, pane. Vlastně je s podivem, že jste pro mě vybral mužský hlas, navíc s britským přízvukem. Ačkoli, pokud vezmeme v potaz váš sexuální život od rozchodu se slečnou Potts...“
„JARVISI!“
„Jarvisi, detaily, prosím,“ zaculil se Loki.
„Nedělej si naděje, že mě tím budeš moct vydírat,“ ušklíbl se Tony. „Natasha to už zkusila. Poslal jsem do háje ji, tebe pošlu taky. Já se za svůj sexuální život nestydím.“
„A tomu věř,“ řekl Bruce. „Párkrát jsem ho přistihl ve výtahu, jak tam div sexuálně nežije, a nestyděl se nikdy.“
„Jasně. Jen mu nahrávej,“ mávl Tony rukou. „Můj počítač se s ním spolčuje, můj nejbližší Avenger se s ním spolčuje, už mi chybí jen to, aby se s ním spolčil kávovar.“
„Pane, důrazně se ohrazuji proti nařčení z toho, že se s panem Laufeysonem spolčuji. Vaše zájmy pro mě vždy mají nejvyšší prioritu.“
„No, výborně. Aspoň něco,“ frkl Tony.
„V souvislosti s tím bych rád uvedl, že od chvíle, kdy došlo k vašemu spojení s panem Laufeysonem, respektive od chvíle, kdy se pan Laufeyson začal v tomto ohledu aktivně angažovat, začal jste dodržovat relativně pravidelný spánkový režim. V souvislosti s tím se vaše spotřeba kávy snížila o dvacet osm procent a vaše spotřeba alkoholu o třicet dva procent. Vaše produktivita se oproti tomu zvýšila zhruba o šestnáct procent. Také váš jídelníček se přiblížil tomu doporučovanému nutričními odborníky.“
„Výborně. V překladu, rozhodně se s Lokim nespolčuješ, ale miluješ ho, protože je díky němu můj život mnohem nudnější, ano?“
„Rozhodně ne, pane,“ odporoval Jarvis. „Ovšem pokud by vás snad dokázal přesvědčit, abyste do svého jídelníčku zařadil ovoce a nahradil aspoň jednu kávu denně čajem-“
„Jarvisi, ticho,“ zavrčel Tony. „Bruci, přestaň se tak blbě uculovat, tohle není vtipný.“
„Vlastně... Já se docela dobře bavím,“ konstatoval Bruce.
„Musím přiznat, že i já,“ zasmál se Loki. „Netušil jsem, že na tebe mám tak skvělý vliv, Starku.“
„Já bych neřekl, že je dvakrát skvělej. Narušuješ můj tvůrčí proces, díky tobě nemůžu pořádně vynalézat, protože nejlíp se mi tvoří v noci, kdy ty vyžaduješ, abych spal, a když nespím, tak uděláš čáry máry a já bych prospal snad i další útok tý tvý mimozemský bandy!“
„Ale tvoje produktivita se zvýšila o šestnáct procent,“ podotkl Bruce.
„A ty ho v tom nepodporuj!“ odsekl Tony. „Ne, vážně. Na začátku byl z jeho pobytu tady nadšenej jen Thor. Já ho snášel, protože jsem cejtil, jak je mu mizerně, a kvůli tomu pitomýmu kouzlu. A teď se s ním můj kámoš bude sbližovat? A Natasha? Vážně chybí už jen to, aby se začal kamarádit s Clintem nebo řešit se Stevem čest a svobodu a pravdu a další Kapitánovy oblíbený témata.“
„Obávám se, že v těch bychom se zrovna dvakrát neshodli, Starku.“
„Navíc, já se nesbližuji,“ zavrtěl Bruce hlavou. „Ale řekl jsi, že ty Lokimu absolutně věříš. Thor mu věří. A i kdybyste zrovna vy dva byli kompromitovaní, ty kvůli té magii a Thor kvůli tomu, že Loki je jeho milovaný bratříček a on by mu odpustil snad i to, kdyby nás tu všechny vyvraždil... Lokimu věří i Natasha. Věří mu natolik, že ho nechala samotného s Clintem. Takže hádám, že, no... Já mu můžu věřit taky. Krom toho je inteligentní a vtipný, takže...“
„Ach, děkuji, doktore Bannere,“ usmál se Loki. „Musím říct, že teď, když vás poznávám, začínám vás také považovat za dobrého společníka.“
„A dost,“ zavrčel Tony. „Ven. Oba. Snažím se tu PRACOVAT. A místo toho se hádám s Jarvisem, kvůli LOKIMU, poslouchám, jak Loki div neflirtuje s mým kámošem... Myslím, že moje produktivita momentálně značně klesá!“
„Já neflirtuji!“ vytřeštil Loki oči. „Žárlíš, Starku.“
„Co? Ne, jak tě to napadlo?“
„To nebyla otázka.“
„Ne. DOST,“ pozvedl Tony varovně prst. „Pocity nepojmenováváme, vzpomínáš?“
„Ale žárlíš,“ zaculil se Loki. „Doktore Bannere... Omluvte mě. Obávám se, že se musím zase soustředit na to, jak neutralizovat kouzla lásky.“
„Jo, to bys teda měl,“ kývl Tony. „Nechci, aby všechno to ohmatávání mejch spánků a hlubokej MENTÁLNÍ dotek byly k ničemu. A vůbec, myslel jsem, že když budeš aspoň tušit, co použila, najdeš správný kouzlo rychle. Sedíš nad tím už minimálně tři hodiny.“
„Smrtelníci a jejich netrpělivost...“
„Hej! Tenhle smrtelník by se mohl smrtelně urazit, pokud ho budeš označovat za smrtelníka TÍMHLE TÓNEM.“
„No, myslím, že vás tu radši nechám pracovat,“ řekl Bruce a vstal z gauče. „Tony, kdybys měl zítra čas, potřeboval bych pomoc s jedním experimentem.“
„K službám,“ zasalutoval Tony. „Ale pokud tu bude Loki, nebudete pořádat slovní přestřelky, co ze mě budou dělat idiota.“
„To bychom si nikdy nedovolili, Tony. Mimochodem, Steve se ptá, jestli oba přijdete na večeři. V sedm.“
„No, pokud má přítomnost nebude nikomu vadit...“
„Jo, Bruci. Budeme tam. OBA.“