pátek 29. března 2013

První dva! (1. Čína, 2. Německo)

Tak jo. Od včerejška jsem příšerně nachcípaná. Měla jsem teplotu, bolí mě v krku, mám kašel, táhnou mě průdušky, brzo se mi nejspíš spustí rýma... No, prostě se mám nic moc. Ale dneska mi něco udělalo vážně velkou radost. Dneska KONEČNĚ dorazily první dva pohledy z Postcrossingu.

Oba odešly 22. 3., čili minulej pátek. Každej z úplně jinýho místa na světě. Jeden až z Číny, druhej prakticky 'odvedle', z Německa. Oba mi udělaly vážně velkou  radost. Vážně jsem doufala, že dneska něco dorazí, protože... Protože kdyby ne, znamenalo by to čekat až do úterý, a já byla fakt hodně netrpělivá a natěšená. Ale došly. A co já vím, třeba v úterý dorazí něco dalšího. =)

Tak co, chcete je vidět?

čtvrtek 28. března 2013

Adventures In Gay

Tak jo, teď začnu s něčím, co jsem na původním blogu nedělala, i když vlastně ani pořádně nevím proč. Možná mě to nikdy nenapadlo? Jo, tím to bude. Prostě mě to nikdy nenapadlo. Teď ale ano.

Takže tu asi máme novou občasnou tradici v podobě zveřejňování článků o věcech, co se nějak týkají queer světa. O věcech, co mě nějakým způsobem zaujmou.

A co mě zaujalo dneska?

pondělí 25. března 2013

Nemám ráda činky

Původně jsem si chtěla od maminky jako dárek k narozeninám nechat koupit nějakej datadisk k Sims, jelikož na ně teď mají slevy. Pak jsem si to rozmyslela a rozhodla se koupit si spíš něco, co pro mě bude prospěšný. Chápejte, něco, co se bude hodit, něco, co navíc vážně potřebuju.

Kilový činky jsou na určitý cviky v Body Revolution fakt absolutně k ničemu. Hammer curls, bicep curls, chest flies... PLANK ROWS. Při prvních třech s kilovkama necejtím, že by ruce cokoliv dělaly, u posledního je problém, že o moje stupidní kovový kilovky se prostě nedá opřít tak, abych si nerozdrtila kůstky v dlaních, případně klouby. Vážně bych si přála bejt badass jako Jillian a zvládnout se opřít o ty klouby, ale nejde to. Fakt to KURVA bolí.

Takže, no, nechala jsem si koupit dvoukilovky. Respektive, za spolupráce maminčiny platební karty jsem si koupila dvoukilovky. A pak jsem ty zkurvený čtyři kila tahala nějakou chvíli po Pardubicích. Měli byste vidět, jak moje bicepsy ještě teď vypadaj. Nafouknutý jako půl hodiny po cvičení. Přísahám, když jsem dojela do Hradce, už to fakt bolelo.

Nejvtipnější je to, jak strašně mi ta váha navíc překážela a jak se s ní hned obtížnějc třeba jen šlo do schodů. Čtyři kila, prosím pěkně. To jsem s sebou ještě na začátku roku tahala pořád, na vlastním těle! Šílený, když si člověk uvědomí, jaká to je zátěž. Jako virtuální číslo na váze se to zdá dost málo, ale když to pak držíte v ruce... Fakt je to dost.

No, takže prostě, mám činky. A je mi fuk, že je dostanu až po polovině dubna a moc z BR toho už neodcvičím. Budou jiný workouty. Mám je už dokonce vyhlídnutý. Killer Buns and Thighs, kupříkladu. Jestli to ty moje příšerný nohy nezpevní, tak už nevím co. (A jestli mě to nezabije, tak už taky nevím, co by mohlo, ehm.)

Bože, jsem unavená. Unavená, unavená, unavená. A zejtra si dávám od cvičení pauzu. Je vážně nutná. Potřebuju nechat vzpamatovat pravou holeň a levý předloktí. Nějak se mi v nich natáhly svaly. Au. Au. Au.

Mimochodem, taky jsem si koupila novou konvičku na louhování čaje, náhradu za tu, co už tak měsíc, možná i dva zpátky rupla. Nová konvička je oranžová. A má objem litr a čtvrt. Nevíte, jaká dávka zelenýho čaje za den je smrtelná? Hádám, že s tímhle by se k ní šlo přiblížit...

sobota 23. března 2013

Prvních pár na místě určení

Víte, nevěřila bych, jakou radost může člověku udělat jen fakt, že jeho pohled přeletěl polovinu světa, jen aby někoho někde potěšil. I když, ony stačej jen tři stovky kilometrů. Prostě, to, že vám někdo napíše, že ano, dorazil a ano, potěšil... Je to moc fajn pocit. Vážně.

Jo, první pohledy z postcrossingu dorazily tam, kam měly. V úterý ráno došlo Německo. V úterý navečer zase Ukrajina. A rovnou jsem si i vylosovala další adresy, ve středu napsala pohledy a sjela s nima na poštu. Byla jsem tam pozdě, takže poslaný byly až včera, ale nevadí. Bylo to Německo a Bělorusko.

Ve čtvrtek navečer dorazil, k mému velkému překvapení, pohled do Ameriky. Docela jsem na to zůstala zírat. No, tak fajn, řekla jsem si, a losla novou adresu. Ukrajina. No, to tu dlouho nebylo. Mají rádi kočky. Klika, že zrovna ten den jsem pár pohledů s kočkama nakoupila. To byla prozíravost, co? Takže ráno jsem jela hodit do schránky další pohled.

A v pátek večer,čili jen před pár hodinama, dorazil pohled do Brazílie. Novou adresu jsem zatím nelosovala, stejně ho nebudu házet dřív než v pondělí, tak je jedno, jestli si to vylosuju dneska, nebo třeba až v neděli ráno. I když jsem zvědavá. Ale je zbytečný mít oficiálně pohled na cestě dva dny, než ho vůbec hodím do schránky, no ne? I když, jo. Jsem HODNĚ zvědavá, kam budu posílat dál.

No, takže z prvního losování je na cestě už jen Rusko. A do Ruska to prej vždycky trvá s klidem tak měsíc. Ale tak co už. Budu trpělivě vyčkávat.

Jestli chcete vědět, jak vypadaly pohledy, co jsem poslední dny posílala, mrkněte se pod perex...

pátek 22. března 2013

Fitspiration #004

Tak si to shrneme. Po posledních dvou workoutech mě všechno bolí. Vnitřní břišáky mám namožený tak, že když jsem se včera pokusila smát, myslela jsem, že vybuchnou. Záda mám naprosto ztuhlý. Tricepsy a bicepsy bolí a pálí. Pnutí ve stehnech je více než citelný. Sedmička a osmička je fakt záhul. Ale víte co?

Říkejte, že jsem šílená, ale miluju to utrpení den po cvičení.

úterý 19. března 2013

10 lidí, od kterých bych se bez váhání nechala přetáhnout na kulečníkovým stole

Myslím, že delší název jsem ještě nesesmolila, co? No, každopádně, tohle je projekt, respektive spíš námět na článek, co jsem kdysi dávno odkoukala někde, už nevím ani kde. Dlouho jsem se na to chystala, teď je to konečně tady. Původně to bylo výhradně s muzikantama (a chlapama), ale co už s tím. Za prvé, nemíním se omezovat jen na hudební průmysl, za druhé, nemíním se omezovat jen.na.muže. To víte. Nemůžu za to.

Tak jo, v tom původním článku bylo, tuším, něco jako pravidla. Něco o tom, že se napíše jméno, věk a země původu a důvod, proč ten člověk v žebříčku je... No, dobře, tak aby se neřeklo, udělám to taky tak.

A aby bylo mezi náma jasno, nejsou seřazený podle přitažlivosti, ale prostě tak, jak mi přijdou pod ruku. To víte, přitažlivý lidi se blbě řaděj...

neděle 17. března 2013

Jedna mizerná fotka, jedna obrovská radost

Už je to skoro rok a půl, co Korpina, moje milovaná čičina, emigrovala na konec naší ulice. Nepochybně to byla vina Zuzany a toho, jak ji pořád vyhazovala. Ani se tý kočce nedivím, v tý době jsem měla taky sto chutí zdrhnout. Ta kočka aspoň měla kam.

Párkrát jsem ji od tý doby viděla. Motá se pokaždý kolem toho samýho baráku, takže hádám, že si našla rodinku, která se jí láskyplně ujala. Mrzí mě to? Samozřejmě, že jo. Ale zcela upřímně... Je mi jasný, že tam, de je teď, se má mnohem líp, neź by se měla tady.

Ve čtvrtek, když jsem šla z pošty, jsem ji viděla zas. Zase jednou se tvářila, že mě nezná, i když na druhou stranu ani neutíkala. Jen seděla za plotem a zírala na mě.

A mě poprvý napadlo si ji vyfotit. Ta fotka je tragicky mizerná a neostrá, ale se třema megapixelama v mobilu a na fakt ostrym sluníčku, notabene když jsem ani skoro neviděla na displej, se toho prostě víc nadělat nedalo. Ale možná z ní aspoň pochopíte, proč mám pocit, že se v novym domově má líp.

Jo. Protože je z ní jedna velká flekatá koule s párem uší nahoře... =)

sobota 16. března 2013

Body Revolution, Workout 7

Když se naserete na svět, na ostatní i sami na sebe a vrhnete se na workout, o kterým prakticky víte, že na něj ještě fyzicky nemáte.

Když se ukážete, že na něj ve skutečnosti máte, a nejen to, on vás navíc i vážně BAVÍ.

Když jste na sebe prostě hrdí, protože...


Asi nejsem jediná, koho tohle v nejnovější řadě Biggest Loser dostalo...

pátek 15. března 2013

Tak už v tom taky lítám

Ne, proboha, ne V TOM. Ani by nebylo s kym, pokud jsem informovaná. A předpokládám, že v tomhle ohledu je docela těžký bejt NEinformovaná. Ehm, jo. Takže ne V TOM, ale...

Možná jste si někde na netu všimli čím dál populárnějšího fenoménu jménem Postcrossing. Když to stručně vysvětlím, je to vyměňování pohledů s lidma z celýho světa. Celý to probíhá veskrze náhodně, vy si někoho vylosujete a pošlete mu pohled, někdo jinej si zas vylosuje vás... A celý je to posichrovaný tak, že dostanete víceméně stejnej počet pohledů, co odešlete. To abyste měli jistotu, že nebudete posílat jak diví, ale vám přijdou pohledy dva.

Fitspiration #003

Včera mě bolela hlava (to není výmluva, to je prostě čistej a nezvratnej fakt), takže plánovaný kardio nepadalo v úvahu. Pár věcí vestoje bych možná zvládla (i kdyź v jedný fázi mi bylo blbě málem i při chůzi do schodů), ale rozhodně bych to nedala celý. Takže kardio se přesunulo na dnešek. I když dneska jsem plánovala workout, no. Ále, tak co s tím už. Aspoň nepřibírám.

Každopádně, dnešní fitspiration se ke kardiu hodí přímo skvěle. Víte, kardio. To je takový to cvičení, na jehož konci máte pocit, že i váš pot se potí a brejle vám zcela samovolně kloužou z obličeje. Ne, že by to byl ten největší problém, lapání po dechu je přece jen o něco málo horší...

Pot je tuk, co pláče.

středa 13. března 2013

Fitspiration #002

Protože dneska cvičím Workout 6, kterej mi prostě už regulerně leze na nervy, nebaví mě a už ho prostě nechci cvičit, jenže vím, že moje tělo je ještě přece jen moc slabý na to, aby pokročilo směrem k naprosto brutální sedmičce s osmičkou. Ale už jen dodělat tohle opakování a pak ještě jedno, a jdu na to, i kdyby mě to mělo fakt zabít a zmrzačit mi ruce (což je dost pravděpodobný, mimochodem). Každopádně, pocity, co dneska budu u šestky mít, jsou mi předem známý. Takže...

Budete se chtít vzdát. Nedělejte to.

úterý 12. března 2013

Ještě jedno...

...PIVO!

Na starej blog jsem to už před odjezdem nestihla napsat (to se tak někdy stane, když balíte na poslední chvíli), tak to musím napsat aspoň teď dodatečně. Minulej čtvrtek (tzn. sedmýho března) jsem byla v Praze na koncertu Sabaton. Což, kdyby to snad někdo nevěděl, je moje aktuálně nejoblíbenější kapela. Promiň, Jannie.

Jaký to bylo? Super to bylo. Skvělý to bylo. Boží to bylo. Teda, krom toho vystoupení Eluveitie (promiňte, ale mně ten blicí metal přijde prostě furt stejnej a k uzoufání NUDNEJ), což byla jedna z předkapel. To mě fakt, fakt nebavilo. Jo, a krom toho, že jsme pak s Pinkí musely skoro do čtyř do rána čekat v Práglu na první ranní vlak, jelikož poslední noční nám s přehledem ujel. Díkybohu za nonstop otevřený KFC, když teda pominu fakt, že po dvou hodinách mi to jejich sladký pití začalo lízt přímo nehorázně na nervy a já zoufale toužila po troše ČISTÝ VODY. Jill by měla radost.

Ale Sabaton samotný byli... perfektní. Fakt perfektní. Od intra, který změnili z tradičního Final Countdown na jejich vlastní 1648 (Königsmarck lost, stopped him at Karluv most), až po Masters of the World na konci. Brodén byl tradičně užvaněnej, tradičně vtipnej, tradičně překvapenej hlučností publika. Tradičně pil pivo, i když tentokrát ho ještě navíc i rozdával do publika a nechával pít na čas. Tradičně předváděl svou češtinu (například slovem kurva). A konstatoval, že jeho maminka (Češka, pokud by někdo nevěděl), vyrůstala jen asi kilometr nebo dva od tý haly. A dokonce na tom koncertu prej i byla, ha.

A udělali mi radost. Vážně velkou radost. Protože naprosto nečekaně zahráli můj naprosto srdcovej song z Carolus Rex, a dokonce v mý zbožňovaný švédský verzi. Přísahám, že když spustili, rozklepala jsem se...


Jo, a koupila jsem si tour tričko. Krásný DÁMSKÝ tour tričko. Má na sobě dokonce i ten obrázek z mý oblíbený verze obalu Carolus Rex. Takže Carola osobně. Geniální. Jen škoda, že neměli v dámský verzi i to spešl triko pro Česko. Vážně, nápis 'Ještě jedno pivo!'? Bože, proč už pánský trika nenosím...

Fitspiration #001

Tak si říkám, jaká je to klika, že jsem tuhle rubriku na původním blogu nijak extra nerozjela. Musela bych toho sem přetahávat mnohem, mnohem víc. Protože rubrika Fitspiration je zrovna něco, co sem hodlám hodit. Ty obrázky nepřestanou bejt inspirativní jen proto, že už jednou někde byly, ne?

Každopádně, fitspo číslo jedna zůstává fitspem číslo jedna i tu. Jillianin citát ze závěrečnýho protažení prvního levelu Ripped in 30. Citát, co mám jako tapetu na počítači, shodou okolnosti i se stejným obrázkem, s jakým jsem to na internetu našla. To jsou ale náhody. Nebo možnáta fotka nepřijde sexy jen mně.

Mimochodem, pokud by vám ten citát snad přišel málo motivační, zkuste se nejdřív úplně odrovnat půlhodinou cvičení a pak viset hlavou dolů, když vám to říká...
Není to o dokonalosti. Je to o snaze. A když se budete snažit každý jednotlivý den, tehdy nastane transformace. Tak se objeví změna.

pondělí 11. března 2013

No, tak... Ahoj?

Jste tady. Zatím je jen jeden způsob, jak jste se sem mohli dostat. Takže vy jste klikli na link u toho naštvanýho článku na mým původním blogu, co? No, vzhledem k tomu, že ten článek napíšu až po publikování tohohle, zadělávám si tak trochu na časovej paradox, ale, no, ehm... Čert to vem. Klikli jste. Jste tady. A já vás vítám.

Pokud mě znáte, nebojte, jsem to pořád já. Stejná, nezměněná Arvari. Ironická, kousavá potvora. Jen jsem změnila adresu. Trochu víc, než jsem měla původně v plánu, jenže jen samotný 'arvari' jako název blogu nebylo volný. Ále, k čertu s tím. Tak jsem prostě rudovláska. Koneckonců, no... Já jsem, tak co.

Mezi náma, tohle nebude dlouhej článek. Ani trochu ne. Vlastně ani pořádně nemám, co bych chtěla říct. Zatím. Možná krom 'omlouvám se za víceméně provizorní design, v nejbližsích dnech na něm zapracuju'. Krom 'z původního blogu se nic moc přesouvat nebude, vlastně jen pár bezvýznamnejch článků a možná fotky nějakejch ručně dělanejch věcí'. Krom 'pokud sem budete chodit, uděláte mi fakt, FAKT velkou radost'. Krom 'pokud jste můj stálej čtenář, mám vás ráda'.

To je asi tak... Všechno.

Jdu psát ten naštvanej článek.

Já řikala, že z toho bude časovej paradox...