Spojení - Kapitola 18

Protože teď jedu na pár dní pryč a jednoduše nebudu moct další kapitolu nasdílet dřív než v neděli (a na přednastavování jsem líná), rozhodla jsem se na vás být nesmírně hodná a hodit vám tuhle už dneska. Další se nevyhnutelně dočkáte až v tu neděli (ehm, pardon?), ale snad vás aspoň tohle potěší... =D

To, že není ve své vlastní posteli, Tonymu došlo během několika málo vteřin po probuzení. Vedlo ho k tomu hned několik nápověd, počínaje nenápadným detailem, že jeho matrace byla rozhodně o něco tvrdší, a konče o dost nápadnější skutečností, že má v ústech dlouhé vlasy a v náručí mu leží někdo, jehož tělesná teplota je zjevně o několik stupňů nižší.
Právě ta chladná kůže, která se ho na některých místech dotýkala, ho přiměla vzpomenout si i na to, kde že to vlastně je.
Vynálezce otevřel oči a zvedl hlavu, jen aby viděl Lokiho, jak upřeně zírá do stropu.
Až tehdy si Tony všiml, že není tak docela pravda, že mu někdo leží v náručí. Spíš to bylo tak, že Loki ležel na zádech, Tony pak na boku vedle něj a pevně boha objímal.
„Ehm...“ odkašlal si vynálezce.
Loki zamrkal a zadíval se na něj, jako by si až v tu chvíli všiml jeho přítomnosti.
„Starku,“ řekl tiše. Na jeho tváři se objevil mírný úsměv.
„Prosím, je divný, abys mi říkal Starku, když jsme spolu strávili noc,“ zaculil se vynálezce. „Říkej mi Tony.“
„Tony,“ zopakoval Loki. „Ne. Ne, to se mi nelíbí. Promiň, Starku. Vím, že ti tak říkají všichni, ale...“
„MNĚ se to jméno líbí. Rozhodně víc než Stark,“ zamračil se Tony a konečně sundal ruku z Lokiho hrudníku. „No tak, tohle není fér. Všem kromě Clinta říkáš křestníma jménama. Proč mně nemůžeš? Jsem tvoje spřízněná duše!“
„Tony není tvé křestní jméno. Je to přezdívka.“
„Je to ZKRÁCENÁ PODOBA mýho jména. Vezmeš jméno Anthony a zkrátíš ho na Tony. Jednoduchý.“
„Nemusíš mi to vysvětlovat, Starku. Chápu to. Nezačnu ti říkat ani zkrácenou podobou tvého jména.“
Tony zvedl oči v sloup a pak se sám zvedl do sedu.
„Fajn. Jak chceš. Tohle mám za to, že jsem se sem v noci táhnul, abych tě utěšoval? Jsi hrozně nevděčný duševní dvojče.“
Loki si byl dobře vědom, že vynálezce si z něj jen dělá legraci. I kdyby koutky Tonyho rtů tak necukaly, pořád tu byl ten POCIT, že všechno je vlastně v pořádku, že se Tony baví.
„Nemusel jsi sem chodit,“ řekl Loki tiše. „Ale... Děkuji ti za to, že jsi to udělal. Skutečně, jsem ti velice vděčný. Anthony.“
Tony se zakňučením sklonil hlavu.
„Ne. Prosím, ne. Lidi mi neříkají Anthony.“
„Anthony,“ zaculil se Loki. „ANTHONY.“
„Ty parchante.“
Tony popadl polštář, ten, na kterém bůh neležel, a hodil ho Lokimu na obličej.
Vzápětí se polštář začal otřásat, když se Loki hlasitě rozesmál.
Tony byl jen rád, že je mu lépe než v noci.

Když Tony, oblečený jen do trenýrek a tílka, čili toho, v čem předchozí noci spal, vyšel z krátké chodby vedoucí k ložnicím (tedy i k té Lokiho), Thor, který právě stál u lednice a zvedal k ústům velkou lahev s mlékem, vytřeštil oči.
„M-muži ze železa?“ zakoktal se, zatímco se několik kapek mléka tiše vsakovalo mezi jeho vousy.
„Buď v klidu, Thore. Ani jeho, ani má mužnost nebyla ohrožena,“ ušklíbl se Loki, který šel za miliardářem. „Měl jsem v noci zlý sen, který se na mně ošklivě podepsal. Anthony to cítil a... přišel mi dělat společnost. Jen jsme spali v jedné posteli, nic víc.“
„Zlý sen?“ zeptal se blonďatý bůh. „O čem? A proč jsi mě nevzbudil? Neslyšel jsem tě křičet, jinak bych-“
„Ne, ne noční můra, která by mě vyděsila. Jen... Smutný sen, Thore. Prosím, nenuť mě o tom mluvit. Radši mi řekni, máme tu něco k snídani, nebo jsi zase všechno snědl?“
„Máme kukuřičné lupínky.“
„Výborně. Ty jsme měli i včera,“ frkl Loki. „Už tehdy mě nelákaly. Jarvisi, je něco ve společné kuchyni?“
„Kapitán Rogers ráno dělal lívance. Několik jich ještě zbylo.“
„Výborně,“ kývl Loki. „Anthony, ještě jednou ti děkuji. Jarvisi, prosím, zařiď pro nás nějaký základní nákup potravin. Thore... Zavřel bys konečně tu lednici? To, že si Stark vyrábí elektřinu sám, neznamená, že s ní musíš tak plýtvat. Kdyby mě kdokoli hledal... snídám.“
Ani se neobtěžoval dojít k výtahu, jednoduše zmizel.
„No, a kdyby snad někdo hledal mě,“ řekl Tony, „tak jsem se šel převlíknout. A pak půjdu dolů a budu doufat, že je v kuchyni i něco jinýho než ty lívance...“

Po několika sendvičích a dvou hrncích kávy se Tony přesunul do svojí dílny. Byl jen rád za to, že si zjevně nikdo nevšiml faktu, že dorazil do společného patra jen chvilku po Lokim, a že bůh sám se o jejich nočním sdílení postele nezmínil. Tony vážně neměl chuť vysvětlovat, že ne, vážně neudělal to, co od něj pořád vyžadovalo to zatracené kouzlo lásky, že to celé bylo jen čistě nevinné.
Možná by mu uvěřili, kdyby jim řekl, v jakém stavu Loki byl, když k němu Tony přišel. Ale pak by Loki Tonyho nejspíš zabil, bez ohledu na to, že mu v tom jejich spojení má bránit. Takže ne. Ani slovo. O ničem.
Tony jen upřímně doufal, že se Loki vážně ponořil do studia těch svých starých magických knih, protože když ráno ještě byli v té posteli, když mu Loki říkal Anthony a pak se smál, když se ho Tony pokusil udusit polštářem... Miliardář měl vážně problém se udržet. Zejména po tom polibku v noci, po tom TONYHO zlém snu.
I když si to miliardář vážně nerad připouštěl, jen těžko se mu zbavovalo vzpomínek na ten krátký moment, kdy se jejich rty spojily. A když pomyslel na to, že ty Lokiho se nebránily, právě naopak...
„Anthony, vidíš na té zdi před sebou něco, co já nevidím?“
Začínal být otupělý, protože teď se dokonce ani nelekl.
„Jen jsem se... Zamyslel,“ zamumlal a položil šroubovák. „Potřeboval jsi něco?“
„Našel jsem to,“ řekl Loki. „Způsob, jak se zbavit Amořina kouzla lásky.“
Tony byl rád, že ten šroubovák položil, protože kdyby to neudělal, teď by mu určitě vypadl z ruky.
„Děláš si srandu?“ zaculil se. „Aleluja! Tak co, je to příšerně těžkej rituál? Kolik sušenejch žab budeš potřebovat?“
„Nebudu potřebovat žádné sušené žáby, Anthony,“ pousmál se Loki. „A je to poměrně jednoduché kouzlo. Až překvapivě jednoduché. Vlastně mám dojem, že Amora použila právě tohle jen proto, abych se cítil poníženě ve chvíli, kdy na to přijdu a uvědomím si, že přes veškerou svou moc jsem tě ho nedokázal zbavit dřív. Musím uznat, že ano, cítím se VELICE poníženě.“
„Hele, přišel jsi na to, to je jediný, na čem záleží. Nespecializuješ se na tenhle druh magie. Je jasný, že když něčemu nerozumíš, musíš to nejdřív nastudovat. Ale ty jsi naprosto úžasnej a zvládl jsi to a... Vážně jsem právě řekl, že jsi úžasnej? Prosím, můžeš použít to JEDNODUCHÝ kouzlo, abych konečně zase jednou mohl bejt sám sebou?“
„Samozřejmě,“ kývl Loki. „Ale měl by sis sednout. Možná to bude trochu nepříjemné.“