Spojení - Kapitola 10

Musím se přiznat, že už začínám mírně panikařit. Sice mám oproti tomu, co je na blogu, náskok pořád něco kolem dvaceti kapitol (kruci, teď budete chtít kapitolu denně, co?), ale už jsem na psaní téhle fanfikce nehrábla... No, dlouho. Což je tak trochu na houby. =D Takže můžu jen doufat, že dřív přijde inspirace než dojdou napsaný kapitoly. Ale vy zatím důvod k panice nemáte, takže si prostě užijte dnešní díl... =D

Loki zavřel oči a zhluboka se nadechl.
„Thore... Opakuji ti to naposledy. Ne. Nemám zájem jít s tebou na filmový večer. Nemám zájem se vůbec vyskytovat na společném podlaží. Nemám zájem se s kýmkoli z obyvatel této věže stýkat. Ty jsi čestná výjimka, ale musím říct, že momentálně mě i ty přivádíš k šílenství.“
Blonďatý bůh měl náhle výraz štěněte, kterému někdo sebral jeho nejoblíbenější hračku.
„Ale bratře!“ řekl hlasitě. „Jsem si jistý, že mí přátelé tě rádi lépe poznají!“
„Myslím, že kdyby ses zeptal jich, budou argumentovat tím, že už mě dávno znají. A dovolím si hádat, že NIKDO z nich mě nebude chtít poznat ještě lépe.“
„JÁ myslím, že je podceňuješ. Krom toho, nebyl jsi snad dnes ve Starkově dílně? S ním ti nevadí se stýkat?“
„Stark je inteligentní a sarkastický. Jako jediného ze smrtelníků ho považuji za snesitelného. Krom toho jsem s ním potřeboval prodiskutovat několik věcí týkajících se našeho problému, jak ostatně víš, protože jsem ti to řekl, než jsem do té dílny ODEŠEL.“
„To ano, ale...“ Thor se kousl do rtu. „Prosím, Loki. Nemohl bys mým přátelům dát šanci? Agent Barton dnes vybral film s názvem Doba ledová, jsem si jistý, že-“
Thor se zděšeně zadíval na dýku, která se zarazila do zadního opěradla pohovky, jen několik málo centimetrů od blonďákovy pravé ruky.
„Co jsi říkal?“ zavrčel Loki a v jeho ruce se zjevilo dvojče zmíněné dýky. „Něco o ledu?“
„L-Loki,“ zakoktal se Thor. „To nebyla narážka na tvůj původ, přísahám, že-“
„Vypadni,“ frkl Loki. „ZMIZ. Jdi za svými přáteli a nech mě, zatraceně, PRACOVAT.“
„Ale... Loki.“
„VEN!“
Thor poraženě sklonil hlavu.
„Dobrá,“ zamumlal. „Jestli jsem tě svou poznámkou nějak zranil... omlouvám se.“
Pak se zvedl z gauče a vydal se k výtahu, zatímco Loki se sklonil zpátky ke spisu zabývajícímu se kouzly lásky, který studoval předtím, než se ho Thor začal pokoušet přesvědčit, aby se s ním šel koukat na nějaký hloupý film.

Upřímně doufal, že bude mít aspoň chvíli klidu. Když se dveře výtahu zavřely, skoro si oddychl. Pravda, možná trochu litoval toho, že byl na Thora moc příkrý, ale na druhou stranu, někdy nebylo od věci se toho blonďatého osla zbavit.
Loki na něj neměl náladu. Pořád cítil tupou bolest v hlavě, už od okamžiku, kdy se o několik hodin dříve vrátil ze svého bytu do Starkovy dílny. I ten krátký výlet na něm zanechal následky.
Bůh nevzhlédl, když dveře výtahu cinkly na znamení, že někdo zastavil právě na tomto podlaží.
„Thore,“ procedil skrze zaťaté zuby. „Něco jsem ti řekl.“
„Jo. Očividně řekl. I když hromotluk se tváří, jako bys ho minimálně nakopnul. Mám se ptát, proč z toho gauče trčí nůž?“
„Ne. Raději ne,“ ušklíbl se Loki. „Co chceš, Starku?“
„Ale no tak,“ olízl si Tony rty, když se dveře výtahu za jeho zády zavřely. „Před chvílí ses naštval. Příšerně naštval. Musím říct, že pro mě to nebyl zrovna dvakrát příjemnej pocit. Chci zjistit, co se děje.“
„Vůbec nic. Jen můj bratr je hlupák. Nic nového.“
„Nech mě hádat. Vzal si do hlavy, že tě večer dotáhne dolů? Mně totiž Bruce udělal totéž. Myslím, že jednali nezávisle na sobě, pokud tě to uklidní.“
„Ach,“ kývl Loki. „Takže ta otrávenost zhruba před dvaceti minutami skutečně nebyla jen moje.“
„Rozhodně ne.“
„Doktor Banner byl úspěšný, předpokládám.“
„Měl přesvědčivý argumenty.“
„Thor ne,“ ušklíbl se Loki.
Tony se posadil na zem proti tmavovlasému bohu a naklonil hlavu.
„Bojíš se, že tě nepřijmou, co? Cejtím to. Není to jen tím, že bysme pro tebe byli jen bezvýznamný červi a proto jsi s náma nechtěl trávit čas. Ty máš strach, že na tebe budou hnusný, že tě budou přehlížet... Nebo prostě jen z toho, že po tobě Barton skočí, jakmile tě uvidí? Protože toho se bát nemusíš, Natasha má od Furyho nařízeno tě chránit. A Bruce tvoje samotná přítomnost rozhodně nerozhodí. A Steve, no... Myslím, že když se budeš chovat slušně, bude ochotnej dát ti druhou šanci.“
„Snažíš se mě přesvědčit, abych šel dolů, Starku? I ty? Myslel jsem, že v tobě mám spojence.“
„Jo, ale jak správně podotknul Bruce, to, že máme, ehm... drobnej problémek, ještě neznamená, že se budeme každej zašívat někde ve věži a sami se užírat. Protože já přiznávám, že jsem se poslední dny docela užíral, a to Avengers ZNÁM, jsou to mí přátelé, vím, že s nima můžu mluvit. Ale jako bych najednou snad ani nechtěl. Mám podezření, že jsi za to trochu mohl i ty, upřímně, protože co ses tu objevil, mám občas chuť Thora praštit do nosu. Což by nebylo moudrý, vzhledem k tomu, že by mě tím svým kladívkem nejspíš mohl odpálit přímo na Měsíc.“
„Promiň, míříš tímhle někam?“ dotázal se Loki.
„Vážně, Loki, nikdy tě nenapadlo, že by sis mohl zkusit udělat přátele?“ vzdychl Tony. „Že bys aspoň zkusil si s Avengers popovídat? Bruce je skvělej chlap. Steve... No, dobře, Steve není nic pro tebe. Bartona bych taky nezkoušel. Ale Natasha? Myslím, že byste mohli trávit příjemný večery tím, že si budete navzájem lakovat nehty. Ta holka je inteligentní, trochu vyšinutá, občas hodně nebezpečná... Vlastně si říkám, proč ONA není tvoje spřízněná duše, spíš než já. Myslím, že byste se k sobě skvěle hodili.“
Loki zavřel oči, když mu srdce sevřel až podezřele známý pocit, i když v mnohem mírnější podobě.
„Žárlíš, Starku,“ zamumlal. „A to mi jasně říká, že rozhodně dolů jít nemůžu. Čím dřív najdu, jaké kouzlo lásky na tebe Amora použila, tím dřív tě ho zbavím. A ještě mi řekni, že ti není nepříjemné cítit... Něco, co nechceš.“
„K čertu s tím. Pár hodin sem nebo tam,“ pokrčil Tony rameny. „Jsi osamělej. Chceš jít.“
„Tohle spojení začíná být skutečně únavné.“
„To mi povídej,“ zasmál se Tony. „No tak, prosím. Ostatně, pizza pro tebe je už objednaná. Poděkuj za to Jarvisovi. A máme víc popcornu, než dokáže sníst i Thor, takže... se nám bude hodit další Ásgarďan s bezedným žaludkem.“
Tony cítil, že jeho přesvědčování bylo úspěšné, několik vteřin předtím, než Loki odevzdaně zaklapl velkou knihu.

„Dobře. Pravidla.“
Loki pozvedl obočí.
„Ano, Kapitáne?“
„Žádné vtipné průpovídky,“ řekl Steve. „Za to pravidlo poděkuj Starkovi. Pokud najdeš nějaké shodné rysy nebo podobnost jmen mezi sebou a postavami ve filmu, necháš si je pro sebe. Opět poděkuj Starkovi.“
„Já za to nemůžu, to Hra o trůny!“ hájil se Tony. „A není to PODOBNOST jmen, je to STEJNÝ jméno!“
„Při konzumaci jídla a pití prosím nemlaskej a nesrkej. Nebo se aspoň pokus.“
„Mohu hádat?“ zaculil se Loki. „To pravidlo je tu kvůli mému drahému bratříčkovi.“
„Trefa,“ pousmál se Steve. „A pak ještě jedna věc. I když se ti film nebude líbit, je zakázáno nadávat tomu, kdo ho vybral.“
„A to pravidlo je tu kvůli tomu, že filmy, co vybírá Steve, se nelíbí nikomu,“ konstatoval Tony.
„Rozumím,“ kývl Loki. „A akceptuji všechna pravidla, Kapitáne. Slibuji, že se budu chovat slušně.“
„To bych se divil,“ frkl Clint. „Au! Nat! No jo, já vím, já vím, taky budu hodnej a poslušnej...“
„Výborně,“ promnul si Tony ruce. „Všichni mají občerstvení? Tak můžeme začít. Jarvisi? Zhasnout a spustit film, prosím!“