Asi jsem se malinko zapomněla ozvat, co?

Hm. Právě jsem napsala nadpis, co možná bude delší než článek. No nic.

Domů jsem se vrátila už v pátek, jak jsem psala v článku před odjezdem. Jen se mi nějak nechtělo smolit článek na tenhle blog. A nebylo to nedostatkem času. Spíš absencí zajímavých věcí, o kterých by se dalo psát. Tak nějak se tu totiž nic moc neděje.

V sekáči jsem tentokrát nesehnala prakticky nic zajímavýho. Jen nějaký věci na doma a jednu černou košili, dost volnou, která bude plnit funkci takovýho lehčího letního svršku. Jo, a jedny docela pěkný džíny, do kterejch ovšem zatím nenarvu svůj velkej zadek. Což je trochu problém. Ale bez obav, pár kilo dolů a bude to dobrý. Jen se bojím, že mi pak budou velký přes stehna. Ale to už se nějak poddá...

Pak je tu kočka. Pokyn 'krmte kočku' si Zuzanka zjevně interpretovala jako 'dejte jí tolik, aby nechcípla, ale ne víc', takže jsem se vrátila domů ke značně vychrtlýmu zvířeti s lezoucíma žebrama. No nic. Pak je tu drobná komplikace, že kočičce chutnaj jen drahý granulky, kterejch máme vzorečky, nikoliv ty, co běžně kupujeme. Tenhle problém se naštěstí vyřešil koupením Friskies. Ty čičince nijak zásadně nevadí. Sláva. Už jsem myslela, že budeme muset kupovat ty příšerně drahý, případně přejít na čistě konzervovou dietu, která by taky nebyla nejlevnější...

No, a pak jsou tu jen drobný detailky. Třeba to, že jsem se včera naprosto oddělala cvičením. Že mi ta kráva Zuzana vyhodila z lednice zbytek (tak na jedno, dvě namazání) kurva drahýho burákovýho másla, který netuším, proč jí vadilo, vzhledem k množství prošlejch a plesnivejch marmelád, omáček a kdovíjakejch dalších hnusů, co blokujou kompletně celou spodní polici lednice. Ne, to moje ani nebylo někde, kde by mohlo překážet. Prostě puf, zmizelo. Zeptala bych se jí na to, ale od soboty, kdy jsem na to přišla, jsem ji ještě pořádně ani NEVIDĚLA. Ne, že by mi to zásadním způsobem vadilo.

No... Tak nějak mě nenapadá, co sem psát dál. Třeba to, že bych se konečně měla začít učit, jinak ty přijímačky nedám? Jo, to měla. Asi si dneska odpoledne vezmu učebnici, vezmu velkou sklenici vody s ledem a půjdu si s tím učením sednout ven. Máme totiž na dvorku velice vkusný plastový stolek s židlemi. Zalezu si někam do stínu, abych se neopálila, a pokusím se narvat si do hlavy středověkou literaturu. Aspoň tak, abych mezi ABCD dokázala vybrat správnou možnost.

Uch, a teď... Teď musím jít dopsat kapitolu Upířiny. Někomu jsem ji jaksi slíbila...