Tak už v tom taky lítám

Ne, proboha, ne V TOM. Ani by nebylo s kym, pokud jsem informovaná. A předpokládám, že v tomhle ohledu je docela těžký bejt NEinformovaná. Ehm, jo. Takže ne V TOM, ale...

Možná jste si někde na netu všimli čím dál populárnějšího fenoménu jménem Postcrossing. Když to stručně vysvětlím, je to vyměňování pohledů s lidma z celýho světa. Celý to probíhá veskrze náhodně, vy si někoho vylosujete a pošlete mu pohled, někdo jinej si zas vylosuje vás... A celý je to posichrovaný tak, že dostanete víceméně stejnej počet pohledů, co odešlete. To abyste měli jistotu, že nebudete posílat jak diví, ale vám přijdou pohledy dva.

Proč jsem se toho tak chytla? No, já ani pořádně nevím. Ta myšlenka, že pohled, kterej pošlu, poletí klidně i přes půl světa a tam někomu udělá radost, a že ke mně doputuje taky nějakej pohled z podobný dálky... Jo, je to veskrze zajímavý. Krom toho, třeba dorazí i něco z Finska. To by bylo docela fajn, ne?

No, prostě to zkouším. Nestojí to zase tolik (dvacka do Evropy, jednadvacet mimo Evropu, plus teda nějakej ten pohled a trocha času) a přestat se dá kdykoliv. Prozatím jsem si vylosovala pět lidí, kterejm posílám (na začátku víc nejde), a včera jsem pohledy odeslala. Teda, čtyři pohledy a jeden dopis s poměrně rozsáhlym popisem českejch velikonočních zvyků. Nějaká americká učitelka ve školce má s děckama postcrossingovej projekt na poznávání světa, tak jsem si řekla, proč jim neposlat něco pořádnýho, že jo? Na pohled bych zdaleka všechno nenarvala...

Chcete ty pohledy vidět? No, jestli nechcete, máte smůlu, uvidíte. Je jich jen pět, fakt...

Tenhle s Rákosníčkem šel jedný slečně do Německa.

Tenhle je až do Ruska. Paní měla v přáních mimo jiné pohledy s kočkama. Lepší jsem u nás nesehnala, a i za tenhle bych nejspíš měla bejt ráda...

A tenhle byl na Ukrajinu. Slečna má ráda Paříž. Tak jsem vzala jeden z pohledů, co jsem si před lety přivezla přímo z Paříže... Jeden z mejch nejmíň oblíbenejch. Ať zas nevypadám TAK nesobecky...

Brazílie. Konkrétně Rio. Tenhle letí zdaleka nejdál. Skoro deset tisíc kilometrů. Slečna si přála roztomilý zvířátka. Nejsou k zulíbání?

A nakonec ten velikonoční dětem do Ameriky. Mimochodem, ten dopis, co jsem jim psala, byl na jednu a půl hustě popsanou stránku velikosti A5. Doufám, že jsem tam nenasekala moc chyb...