Kdyby mě někdo hledal...

... tak mě najde ve cvokárně.

Teda, zatím ne. Ale jestli tam neskončím na konci těhle následujících dvou týdnů, bude to zázrak. Musím dát dohromady asi miliardu referátů, seminárek a dalšího. Musím přečíst jednu šestisetstránkovou knížku, ideálně do příštího týdne. Musím dát dokupy anotaci, název a projekt k bakalářce. (O CHRISTOPHERU ISHERWOODOVI!) Musím se pokusit nezbláznit.

Taky mě příští víkend čekají hned dva koncerty, pěkně den po sobě. Freedom Call. Nebyl to můj náápad, podotýkám. Nicméně to znamená zabitej naprosto celej víkend, a TO pro změnu znamená, že musím všechno udělat už tenhle víkend. A někdy to chce ještě upíct cukroví, protože Vánoce jsou za rohem.

Kdybych se do dvou týdnů neozvala, zkuste se nenápadně poptat na psychiatrickým oddělení hradecký nemocnice, jestli tam nemaj někoho, kdo blábolí o literatuře.

Ale možná, MOŽNÁ sem narvu jednu FrostIron kapitolovou fanfikci, protože se mi ty kapitoly už nějak podezřele moc hromadí... =D

Sedm důvodů...

Protože tahle fanfikce mi v počítači leží už dýl, než by bylo záhodno, takže bych ji sem konečně měla hodit. Mimochodem, ano, tohle je ten one-shot, co jsem vám vlastně nedávno slibovala, respektive jsem sem ptala, jestli by o něj byl zájem. Sice riskuju, že zájem nebude, ale... Já už ho vážně chci dostat z počítače, protože se mi fakt svým způsobem líbí. A slibuju, že příště už zase bude normální článek. Ehm, možná. Tedy spíš... snad... =D

P.S. Zmínila jsem se, že je to FrostIron? Já jinej pairing prostě neumím... =D

Přišel jsem se omluvit

Tak jo, říkám to rovnou, tohle je FrostIron one-shot. Ehm, ne, není to ten, co jsem vám ho tu nedávno nabízela. Tenhle konkrétní vznikl na základě obrázku, co jsem včera potkala na tumblru, co mě naprosto dostal a co se okamžitě a automaticky stal mojí novou tapetou na ploše. Takže, ehm... Jo. Prostě jsem na to MUSELA něco napsat, rozumíte mi? =D Je to krátký, bez zápletky... Ale nemohla jsem si pomoct.

 Obrázek pochází od skvělé rngrn a jeho originál najdete ZDE. (A najdete tam i další FrostIron díla, pokud jste ujetí stejným směrem jako já...) =D

Hudba mého srdce #11

 

Projekt pocházející od Ells.

Už se vám někdy stalo, že se vám nějaká písnička vetřela do hlavy po prvním poslechu a ať jste se snažili sebevíc, prostě odmítla odejít? Že jste měli potřebu poslouchat ji pořád dokola, dokud z ní naprosto nezblbnete, a zpívat si ji asi tak... pořád? Mně se to stalo včera.

Zastřete mě, prosím. Nebo mi aspoň nasaďte svěrací kazajku.

Hey Missy, song od fanoušků Doctora Who, předělávka písničky 'Hey Mickey' založená na kratičkém úryvku, co si přímo v seriálu zpívala sama Missy. Chytlavá až k zbláznění. Takže pokud si nechcete pár dní zpívat "don't break his hearts, Missy', radši si to ani nepouštějte. Pro mě je pozdě, ale vy máte ještě naději...

(Poznámka pro Whoviany, pokud jste neviděli poslední dva díly osmé řady, tak si to nepouštějte taky, protože přirozeně... SPOILERS.) =D

Probuďte mě na konci semestru...

Nic nestíhám. Hlavně ne povinnou četbu. Na nic nemám myšlenky. Hlavně ne na předměty, co nikdy nevyužiju, a na psaní na blog. Nic mě nebaví, nic se mi nechce.

A jako mírný bonus mi to dneska ani nemyslí. Fakt. V hlavě mám totální prázdno, jako by mi někdo vygumoval mozek. Nebo vyzkratoval. Nebo prostě a jednoduše zmáčknul delete.

Ehm... Delete... Delete...

Ne, dobře, tam nebudeme odbíhat.

Pokusila jsem se najít si zábavnou četbu aspoň na seminář Gender a literatura. Čekala jsem, že u Padesáti odstínů se pobavím aspoň trochu. Ale zatím to ve mně probouzí spíš zoufalství.

"I don't make love. I fuck... hard."

A jako bonus mě fakt příšerně bolí hlava. Takže prosím, omluvte tento výkřik do tmy.

Jen tak mezi řečí, stál by tu někdo o FrostIron one-shot?

Hudba mého srdce #10

 

Projekt pocházející od Ells.

Já vím, já vím, zase kašlu na blog, a když na něj kašlat přestanu, jediný, co ode mě dostanete, je jedna hloupá písnička. Teda, abych byla přesná, dneska budou dvě. Zatím je ještě Halloween (do půlnoci zbývá pár minut), a já neměla lepší nápad, než si pustit nějakej film. A protože u prakticky libovolnýho hororu bych do pěti minut skončila s hlavou pod peřinou a v noci nemohla spát, ale zároveň jsem chtěla něco aspoň trochu tematickýho, skončila jsem u Vrány, kterou jsem zatraceně, zatraceně dlouho neviděla. A vážně jsem si koukání na ni užila. (A jestli jste ji snad nějakým záhadným způsobem ještě nikdy neviděli, koukejte to rychle napravit!) To jen tak mezi řečí. =D

Jsem ráda, že jsem ráda

Ehm, ahoj. Hlásím, že ještě pořád žiju. Zatím. Jen tak tak. Omlouvám se, že jsem nepsala, ale znáte to. Škola, není čas, když je čas, tak pro změnu není chuť psát, a když náhodou je čas i chuť, tak si řeknu, že článek napíšu, jen co si uvařím čaj, a než se s tím čajem vrátím, tak zapomenu, že jsem něco psát chtěla. (V překladu - výmluvy, výmluvy, výmluvy.)

Hudba mého srdce #9

 

Projekt pocházející od Ells.

Jo, uznávám, poslední dobou zase na blog poněkud kašlu. Nějak jsem tenhle týden nevěděla, kde mi hlava stojí, pořád jsem někde lítala, a když už jsem nelítala, tak jsem buď byla moc líná, nebo četla povinnou četbu, nebo mě zmíněná hlava jednoduše bolela jak střep. Zkrátka radosti všedního života vysokoškoláka. Ale slibuju, že se sem zase dostanu, doufám, že už tak ve čtvrtek, až zase na chvíli odpadne ten obvyklej stres spojenej se školním týdnem. Nebo třeba taky už dřív, pokud se přiměju nebejt tak příšerně líná.

Každopádně, mám tu pro vás další fajn písničku. Tentokrát jednu, kterou jsem si měla chuť poslechnout dneska ráno, což jsem taky udělala. A to byla osudová chyba, jelikož od toho okamžiku se mi ji nepodařilo dostat z hlavy. Prostě to nejde, ať se snažím jakkoliv. Takže teď večer se už ani nesnažím. Každopádně, je to song od Black Sabbath, který čirou shodou okolností nese jméno jednoho hrdiny z komiksů a filmů od Marvelu, i když ne, rozhodně to není ON, o kom se tam vypráví. Ale to někomu zjevně nezabránilo v tom, aby vyrobil video přesně s tím hrdinou. No, protestovat proti tomu nebudu, jelikož je to moje druhá nejoblíbenější komiksová postava. Čímž jsem vám tak nějak napůl vykecala, že jde o písničku Iron Man. A já vážně doufám, že si ji pustíte. I když ji určitě znáte. Aspoň částečně. Jen o tom dost možná nevíte... =D

Hudba mého srdce #8

 

Projekt pocházející od Ells.

Ne, já na ten projekt nezapomněla, fakt ne, přísahám. Jen jsem se rozhodla přispívat do něj nepravidelně, vzpomínáte? A dneska je zrovna jeden ze dní, kdy přispět hodlám. No, náhodou je zrovna zas neděle, ale... Tak co už. =D

Dneska tu pro změnu mám trochu toho happy metalu. Moje kamarádka si musí mnout ruce radostí, protože se jí konečně podařilo mě nakazit svojí oblíbenou kapelou. Ano, je to ta kapela, kterou jsem vám v rámci tohohle projektu doporučovala už několikrát. Doufám, že s tím nemáte problém. Slibuju, že příště se vážně pokusím dodat něco trochu jinýho. Možná to ani nebude metal. Ale jen možná. Dneska to ještě vydržte. Freedom Call a jejich song Thunder God. (A ano, přiznávám, že jsem si ten song pustila jen proto, že BŮH HROMU. Jsem fakt beznadějná, co?) =D

Já tu nejsem!

Dobře, uznávám, tohle asi není nejlepší způsob, jak se po dvou týdnech ozvat. Respektive, zařvat 'já tu nejsem' není zrovna geniální maskovací taktika, pokud chce člověk bejt nadále nespatřen. (I když, já vlastně nechci bejt nespatřena. Nechci bejt nespatřena už pár dní, jen jsem se nějak nedostala k tomu, abych byla spatřena. Jestli mě chápete. V tuhle chvíli se totiž už ani já nechápu...)

No nic, o jeden zmatený úvod později se dostáváme k hlavnímu článku. Článku o tom, že... Ehm. Hups.

O čem že to má tenhle článek bejt?