Já tu nejsem!

Dobře, uznávám, tohle asi není nejlepší způsob, jak se po dvou týdnech ozvat. Respektive, zařvat 'já tu nejsem' není zrovna geniální maskovací taktika, pokud chce člověk bejt nadále nespatřen. (I když, já vlastně nechci bejt nespatřena. Nechci bejt nespatřena už pár dní, jen jsem se nějak nedostala k tomu, abych byla spatřena. Jestli mě chápete. V tuhle chvíli se totiž už ani já nechápu...)

No nic, o jeden zmatený úvod později se dostáváme k hlavnímu článku. Článku o tom, že... Ehm. Hups.

O čem že to má tenhle článek bejt?

No, abych se přiznala, tak vlastně asi o ničem. Prostě se jen chci ohlásit. Znáte to, že jsem se vrátila a tak. Na psacím blogu jsem se už vyskytla (dokonce jsem tam psala už dvakrát), ale tady bylo poslední dobou ticho po pěšině. Když o tom tak uvažuju, psala jsem sem vůbec, že jedu na hory? Možná ne. Nějak na to nebyl čas. Takže... pardon?

Zkrátka jsem byla na horách, a před horama jsem se nechala tetovat. Pokud chcete detaily, na psacím blogu je snadno najdete v podobě jednoho snad aspoň trochu vtipného článku s gify. To jen jestli chcete vědět, jak jsem se měla a jak jsem pěkně mokla a umírala. =D

Uf, co víc říct? V pondělí jsem zase pěkně napochodovala do školy, s týdenním zpožděním (kvůli těm horám). Je to docela fajn, jsem ráda, že zase vidím holky (aspoň vybraný holky, bez jinejch lidí bych se i obešla), znáte to. I když hned to pondělí jsem si odnesla pěknou bolest hlavy, která přešla až po desátý hodině večerní, o vstávání v půl sedmý, na což vůbec nejsem zvyklá, ani nemluvě. Úterek byl už podstatně víc v pohodě. Jen středeční ráno mě málem zabilo, víc jak dvě hodiny s mým nejmíň oblíbeným učitelem, to je prostě na mašli. I když ne tolik, jako ta jediná dnešní zmatená přednáška s ním. Protože z tý jsem odcházela s pořádným WTF výrazem... =D

No, a taky jsem dneska byla tak trochu vyloupit knihovnu. I když se to neobešlo bez komplikací. Jako toho, že jsem si nechala doma svůj pečlivě vypracovaný seznam. Nebo že jsem si nechala doma i tašku, do níž jsem ty knížky hodlala dát. Asi můžu bejt ráda, že jsem nezapomněla aspoň na tu knihovnu. Když koukám na tu povinnou četbu, možná bych radši zapomněla. Ale na druhou stranu, půjčila jsem si jedinou knížku od Christophera Ishwerwooda, která vyšla v češtině, a nehorázně se na ni těším. Takže už jen proto považuju tu výpravu za úspěšnou. =D

A to je asi tak všechno, co jsem chtěla říct. Jo, vedu vážně bohatý a zajímavý život, jen co je pravda. Tak vám sem aspoň na závěr hodím jednu ze dvou existujících nekvalitních fotek toho tetování. Ehm, a taky je na ní knížka, kterou jsem si nadšeně musela objednat po prvním díle osmý řady Doctora. Jestli mi chcete říct, že jsem šílenec... Postavte se do fronty, prosím....