Přišel jsem se omluvit

Tak jo, říkám to rovnou, tohle je FrostIron one-shot. Ehm, ne, není to ten, co jsem vám ho tu nedávno nabízela. Tenhle konkrétní vznikl na základě obrázku, co jsem včera potkala na tumblru, co mě naprosto dostal a co se okamžitě a automaticky stal mojí novou tapetou na ploše. Takže, ehm... Jo. Prostě jsem na to MUSELA něco napsat, rozumíte mi? =D Je to krátký, bez zápletky... Ale nemohla jsem si pomoct.

 Obrázek pochází od skvělé rngrn a jeho originál najdete ZDE. (A najdete tam i další FrostIron díla, pokud jste ujetí stejným směrem jako já...) =D

„Anthony...“
Tony se prudce zvedl z křesla a otočil se o sto osmdesát stupňů. Jeho oči okamžitě našly siluetu vysokého muže rýsující se proti oknům, skrz která do rozlehlého obývacího pokoje pronikala světla New Yorku.
„Loki,“ vydechl miliardář a vykročil k němu. „Kde jsi byl? Kde si KURVA myslíš, že jsi byl?!“
„Anthony,“ sklonil Loki hlavu.
„Ne. Nezkoušej mi říkat Anthony,“ zavrčel Tony. „Tohle mi nemůžeš dělat, sakra.“
„Já vím. Přišel jsem se omluvit. Za to, co jsem řekl,“ zamumlal Loki.
Tony se zarazil těsně před ním. Dělil je od sebe jediný krok.
„Prosím?“ zamračil se miliardář. „Za co že se chceš omluvit?“
„Za to... co jsem řekl,“ zopakoval po chvilkovém zaváhání Loki. „Neměl jsem. Koneckonců, ani to není pravda, že ano. Nevím, co mě k tomu vedlo.“
„Promiň. Ještě jednou. Omlouváš se mi za to, že jsi řekl, že mě miluješ?“
Loki přikývl.
„Ano. Ano, přesně za to,“ zašeptal.
„Aha. Jasně,“ frkl Tony. „A já už myslel, že za to, jak jsi pak vytřeštil oči, několikrát jsi zopakoval slovo 'ne' a pak ses prostě někam vypařil, prakticky DOSLOVA, aniž bys mi dal jedinou šanci nějak zareagovat, a byl jsi pryč celej zatracenej DEN a já ani nevěděl, jestli se ke mně vůbec hodláš vrátit. Ale jo. Fajn. Omlouváš se za to, že ti uteklo vyznání lásky.“
„Nic mi neuteklo,“ polkl Loki. „Byl to žert. „Hloupý žert, ano. Nic víc.“
„Loki.“
„Není to pravda.“
„LOKI.“
Tony udělal poslední krok vpřed a přitiskl se na Lokiho. Bůh ucítil na bocích jeho ruce. Ten dotyk byl nesmírně uklidňující. Lokiho paže se skoro samy od sebe zvedly a položily se na Tonyho ramena. Bůh zavřel oči.
„Hej. Hej...“ zamumlal Tony. „Princezno.“
„Není to pravda. Přísahám, že není, Anthony.“
„Jasně. Jen skvělej vtip. Sakra, klepeš se jako osika. No tak, Loki. Podívej se na mě.“
Loki se kousl do rtu a skoro neznatelně zavrtěl hlavou.
„Právě...“ Nadechl se. „Právě jsem Furymu vydal Dooma. Tedy, vlastně spíš úhledně spoutaného hodil přímo k nohám. Můžu vám poskytnout spoustu informací. Řekl jsem, že to udělám. Možná se vám podaří někoho dostat. Vyměnil jsem to za... naprostou amnestii... pro sebe...“
„Princezno.“
Palce Tonyho rukou něžně hladily Lokiho boky.
„Není to pravda,“ vypravil ze sebe bůh. „Jak by mohla? Nesmysl. Já se nemůžu zamilovat do smrtelníka, to jsme si dávno ujasnili, a ty jsi taky několikrát řekl, že je to všechno jen o sexu, nikdy nic víc, protože ty se nerad vážeš.“
„Mhm,“ kývl Tony a natáhl krk. Na tváři cítil Lokiho dech. To bylo uklidňující pro něj. Sám měl totiž pocit, že jeho srdce co nevidět zezadu prorazí díru do jeho reaktoru.
„Dobře, nebyl to vtip,“ vzdychl Loki. „Ale bylo to... jen vlivem toho sexu. Jak jsi to už několikrát říkal? Endorfiny, tak. Ležel jsi vedle mě a měl jsi zpocené vlasy, ve tváři tak spokojený výraz a díval ses na mě těma svýma očima...“
„Loki,“ pousmál se Tony.
„Už se to nestane. Přísahám,“ zašeptal Loki. „Budu se ovládat.“
„Tak proč jsi Furymu slíbil spolupráci?“
„Protože...“
Nemohl otevřít oči. Věděl, že by se musel podívat přímo do těch Tonyho.
„Ano?“
„Protože pro tebe jsem to udělat musel. Protože... Dobře, přiznávám, Anthony, asi se nedokážu ovládat.“
„To je dobrý, Loki,“ vydechl Tony. „Taky tě miluju.“