Trest: Kapitola 8

Ehm, je to nějaká chvíle, co jsem sem házela kapitolu týhle fanfiction, co? No jo, však víte, co jsem říkala, já prostě neměla pořádně čas. Hluboce se omlouvám těm, co to třeba ještě čtou a museli čekat. Slibuju, že tu další (snad) zveřejním dřív... =D

Trvalo mi to dobrých čtyřiadvacet hodin, než jsem si uvědomil jeden poměrně krutý fakt. Na to, že mám být génius, je to vážně docela dlouhá doba. A když mi to došlo, upřímně jsem si přišel spíš jako naprostý idiot. Jako by moje IQ náhle kleslo na desetinu původní hodnoty, a to rychleji, než já toho památného dne před pár měsíci klesal směrem k chodníku.
Vážně jsem měl chuť vrazit si facku, když jsem si uvědomil, že...
„Ty jsi normální manipulativní BASTARD!“
Loki vzhlédl od DALŠÍ knížky (přísahám, ten chlap má spotřebu minimálně jednu knížku denně, klika, že jsem si pozérsky opatřil tak velikou knihovnu plnou klasiky, které by géniové nejspíš měli holdovat, nebo tak něco) a mírně naklonil hlavu.
„Co jsem provedl?“ zeptal se nevinně.
„Nehraj si se mnou!“ ukázal jsem na něj prstem. „Ty moc dobře víš, muflone!“
„Starku. Je ošklivé říkat mi takhle,“ zamračil se.
„Tak jak ti mám říkat?“ pozvedl jsem obočí. „Domino? Žárlivko? Magore?“
„Tvé urážky jsou poslední dobou čím dál tím méně nápadité,“ zamumlal Loki a zaklapl knížku. „Ale když o tom mluvíš, možná tak trochu vím, co jsem provedl.“
„Ano, posvátná kravičko?“ frkl jsem.
„Ano,“ přikývl. „Myslím, že to bude mít co dělat s tím, jak jsem tě elegantně vmanipuloval do toho, abys mě nepřesouval do dolního bytu.“
„Přiznáváš se?!“ vytřeštil jsem oči.
„Jistě,“ přikývl a na tváři se mu zase objevil ten úsměv, co mi už pomalu začínal lézt na nervy. „Co bych získal zapíráním? Ale musím říct, že to nebylo tak těžké, jak jsem předpokládal. Chytil ses až obdivuhodně rychle.“
„Ty... TY...“ Otevřel jsem ústa a zase je zavřel. Nedokázal jsem ze sebe vypravit jedinou souvislou větu.
„Ach, Starku...“ zavrtěl hlavou. „Snad jsi neztratil řeč? Zrovna ty...“
„Nenávidím tě.“
Zasmál se, a jeho smích mi byl asi tak příjemný jako zvuk zubařské vrtačky.
„Ale no tak. Skutečně?“ zeptal se nevěřícně. „I přátelé toho osla se vždycky zmohli na víc. Chceš mi říct, že génius jako ty je schopen jen tohohle? To bys mě zklamal. A vážně bych musel zvažovat, že přeci jen odejdu někam jinam.“
„Chceš něco lepšího?“ přimhouřil jsem oči. „Jsi hnusnej manipulátor, co se baví tím, že nutí lidi skákat tak, jak on píská, a nejvíc tehdy, když je donutí skočit přímo do pokud možno vybuchující sopky. Jsi zákeřnej zmetek, kterej si ty naschvály, co ostatním dělá, má ještě tu drzost UŽÍVAT. Jsi šílenec, co by měl bejt někde pod zámkem, ale kdyby tě zavřeli, nejspíš zase zapojíš ten svůj mrštnej jazýček a během chvíle někoho ukecáš, aby tě pustil. Jsi ubohej a zakomplexovanej a naprosto-“
„Až do té poslední věty...“ zaculil se Loki. „Jsem víceméně souhlasil.“
„Ještě řekni, že jsi na to všechno hrdej!“ vyhrkl jsem.
„A to nemám?“
Otočil jsem se a vyběhl schody k baru. Nalil jsem si sklenku whiskey a vypil ji na jeden zátah. Jestli tu ten chlap bude dlouho, stane se ze mě nejspíš alkoholik.
Tedy, stane...
„A mimochodem,“ zachraptěl jsem. „Zmínil jsem se už, že asi začnu chtít, abys mi za to, že tu bydlíš, taky něco platil? Když už má bejt Stark Tower hotel, nebude to zadarmo.“
„Jestli tohle má být hotel, mám několik výhrad,“ konstatoval. „Například k pokojové službě. Slyšel jsem, že ten, co ji dělá, poněkud nadměrně pije.“
„Tak hele, ty středověká rocková hvězdo...“
„Ale samozřejmě, že ti rád budu platit, Starku,“ zašklebil se. „Řekni mi, pro jakou práci je nejlépe kvalifikován bůh lží a schválností?“
Málem jsem řekl 'pro politiku'. Vážně, už jsem otvíral pusu, abych to vyslovil, ale včas jsem se zarazil. Protože on by se toho ještě mohl chytit, a to by byl svět VÁŽNĚ v hajzlu. Hádám, že s tou svojí výřečností by potřeboval ta měsíc, aby před ním lidstvo pokleklo, a tentokrát dobrovolně.
Takže jsem mlčel. Respektive jsem řekl něco, co rozhodně nemohlo přivést jeho pozornost na politickou dráhu.
„Bez obav. Něco vymyslím. Jsem přece génius, ne?“ ušklíbl jsem se.
„Ano. To vidím,“ odtušil chladně.

Propletl prsty obou rukou, zhluboka se nadechl a čelem se opřel o jejich klouby. Nezdálo se mi tak docela pravděpodobné, že by se snad modlil (upřímně, míň než modlení by mě překvapilo i to, kdyby vyskočil z gauče a začal tancovat), takže jsem usoudil, že tak prostě jen projevuje svoje naprosté zoufalství.
Výborně. Přesně toho jsem chtěl dosáhnout. Tak trochu.
„Tak ještě jednou, Starku,“ zavrčel. „Nebudu v tvém podniku dělat uklízečku, a je mi jedno, jestli mě necháš vytírat chodby, nebo čistit toalety. Ne, ne, NE.“
„Je mi líto. Na nic jiného zřejmě nemáš kvalifikaci,“ pokrčil jsem rameny. „Princ Asgardu je sice skutečně vysoká a obdivuhodná pozice, stejně jako bůh lží, ale nějak tě to nepřipraví pro většinu pozic tady na Zemi. A kdo nemá kvalifikaci, většinou skončí jako uklízečka. Tedy, jistě, ještě můžeš zkusit nějakou restauraci rychlého občerstvení.“
„Děkuji, ale ne,“ frkl.
„To jsem si myslel,“ kývl jsem. „A měl by sis cenit toho, že ti nabízím tu práci ve svém podniku, ačkoliv na tuhle konkrétní pozici momentálně nikoho nehledáme. Potřeboval bych spíš obchodního manažera, ale pro to ty-“
„Co musí umět obchodní manažer?“ zadíval se na mě zaujatým pohledem.
„Nic, co bys uměl ty.“
„Jsi si jistý?“
Zvedl jsem oči v sloup.
„Tak v prvé řadě by měl umět prodávat, že ano. Znáš to. Bejt výřečnej, umět jednat s lidma...“
„Umět jim vnutit svůj nápad a ještě je přimět myslet si, že to napadlo je?“
„No... Jo,“ potvrdil jsem váhavě. „Ale nejde jen o to, jde o celkový... celkový...“
„Dalo by se říct, že potřebuješ, aby měl stříbrný jazyk?“ zaculil se.
„Jo. Jo, tak bys to...“ Zarazil jsem se a podezřívavě se zahleděl na jeho absolutně nevinný výraz. To u Lokiho mohlo znamenat jen jedinou věc. „Zase to děláš.“
„Netuším, o čem to mluvíš, Starku.“
„Ne, to máš recht, netušíš to, ty to moc dobře VÍŠ. Bastarde. Tohle si dovolovat nebudeš.“
„Co? Prokazovat ti, že jsem plně kvalifikovaný na práci obchodního manažera podle hledisek, jež jsi právě určil?“
Zhluboka jsem se nadechl.
„Tak poslyš...“
„Ale neboj. Já to chápu. Rozhodně nechceš, aby měl šílený maniak toužící po ovládnutí světa šanci dostat se k čemukoliv ve tvé firmě...“
„Zase manipuluješ.“
„Ach, ano,“ usmál se a olízl si rty. „Víš, to je jedna z věcí, co vážně umím.“
„Zapomeň,“ zavrtěl jsem hlavou. „Tuhle práci dostaneš jen přes moji mrtvolu. A na to okno ani NEKOUKEJ!“