pátek 15. listopadu 2013

Dneska se mě něco snaží vytočit

Ale já se nedám. ani náhodou. Prostě ne. Jen přes moji mrtvolu. Dneska jsem se rozhodla být naprosto stresuodolná. Sice se mi to zatím daří jen částečně, ale... Jak říkám, já se nedám.

Začalo to už tím, že jsem se vzbudila s poměrně slušně bolavou hlavou. V den, kdy mám volno (a po skoro dvou tejdnech jsem v ten volnej den taky doma), tudíž jsem si po dlouhý době mohla zase zacvičit. No, vzhledem k tý bolesti hlavy... Správně, nemohla. A to radši nemluvím o tý podpásovce, jak ta bolest během dne polevovala, polevovala, načež se v mý běžný cvičící době zase rozjela pěkně naplno. Samozřejmě, že jen asi deset minut, poté, co jsem si vzala slabej prášek, jen jako pojistku. A tudíž si nemohla vzít silnější. Oh, well.



Taky je tu takovej drobnej detailek, že po včerejšku, kdy jsem u sebe v pokoji měla chvílema fakt docela slušnou kosu (která se držela i přes zapnutý topení), mě tak trochu škrábe v krku a ráno jsem měla moc roztomile ucpanej nos. Přes den to přešlo, teď se to ale nějak vrací. Vyloženě super.

To, že mám v pokoji zásadně buď jen hrozný vedro, nebo hroznou zimu, bych radši ani nezmiňovala. I když je to asi věc, co mě vytáčí zdaleka nejmíň.

Zato lidem kolem mě se to daří docela slušně. Jmenovitě jedný osobě. Nehodlám se o tom rozepisovat, ale dneska jsem si vyslechla, že přeháním svoje koníčky (jmenovitě mírnou posedlost Lokim a Doctorem, ehm), že vůbec nežiju v realitě a nevnímám realitu (vnímám ji docela jasně, proto mám docela ráda věci, co se odehrávají MIMO tu realitu, je to nějak... příjemnější, aspoň občas)... Bylo mi řečeno, že dotyčná osoba se radši kouká na věci, co ji skoro rozbrečí (ehm, jo, regenerace Devítky, Doomsday, Masterova smrt, to přece vůbec nebylo dojemný), pročež Doctor je prostě jen nějaká vesmírná kravina.

Ano, dneska se mě něco fakt snaží dožrat, ale já se nedám.

Prostě si koupím TOHLE tričko (k Vánocům) a bude mi fajn, fajn, fajn, moc fajn.

A za hodinku a kousek si uvařím kafe a budu se poklidně koukat na Doctora...

4 komentáře:

  1. Hoď se do klidu a kašli na ně :D
    Mám to podobně. Ne, že bych už onemocněla (díky bohu), ale pravidelně si natahuju svaly, o kterých ani nevím, že je mám. :P
    Jo, taky už jsem si všimla, že lidi nedoceňujou potenciál některých seriálů. Mám pár přátel ve škole (tři), s nimiž se hlásíme k jednomu seriálu, vlastně celé komunitě a lidem, kterých je po celé ČR a SR přes milion, a jedna skupinka sedmi idotů proti nám vytrvale brojí, uráží nás a znehodnocujou naše zájmy. Jenže, jak sama víš, se přece nenechám odradit nesympatickým člověkem od toho, co miluju, žejo? :D
    Jen tak mimochodem... (a to s tím seriálem nemá nic společnýho)... nezmiňovala ses někdy (ne)dávno o Tonym Starkovi(/R. Downeym jr.)? Čistě náhodou?

    OdpovědětVymazat
  2. Předpokládám, že se nenecháš otrávit. Chce to ovšem notnou dávku blbuvzdornosti:)

    OdpovědětVymazat
  3. Já bych se na ně vykašlala :D Mamka už si tak nějak zvykla, takže uvidíme, jestli s smíří s mým nákupem triček, protože jsem objevila podobnou stránku a čekám až tam bude něco Doctor/Lokidní.

    A s těma smutnejma scénama souhlas! Já obrečela fakt dost věcí, hlavně Mastera (pro povzbuzení doporučuju tohle video - http://www.youtube.com/watch?v=eAQFdhpBdtw)

    OdpovědětVymazat