pátek 15. května 2015

Spojení - Kapitola 35

Hned na začátek bych vám ráda řekla, že jsem vám vděčná za všechny vaše komentáře. Vážně. Jsem ráda, že se vám tahle fanfikce líbí, protože abych se přiznala, jak jsem s ní postupovala, byla jsem čím dál tím nespokojenější. I když, to se mi stává vždycky, když něco píšu. No, skoro vždycky. Takže jsem ráda, když pak něco sklidí úspěch, protože, no... To kolikrát prostě nečekám. Ale asi bych radši měla mlčet a nechat vás užít si kapitolu, co? =D



Loki otevřel dveře sprchového koutu, což způsobilo, že koncentrace páry v koupelně značně vzrostla.
„Na ledovýho obra, kterýho mučili vedrem, máš až podezřele v lásce horkou sprchu,“ zamumlal Tony a zvedl ruku, aby se aspoň pokusil zbavit zrcadlo před sebou páry. „Jak se v tomhle má člověk oholit, hm? Víš, že tohle je výsledek jemný práce, potřebuju na to vidět!“
Loki mávl rukou a zrcadlo bylo čisté jako už dlouho ne.
„Další přání, Anthony?“ ušklíbl se, zatímco se pečlivě otíral do ručníku. (Nutno říci, že to byla poněkud kontraproduktivní činnost, vzhledem k tomu, že z jeho vlasů stále odkapávala voda.)
„Jo. Omotej si ručník kolem pasu. Vezmi si kalhoty. Obleč se,“ řekl Tony, když Lokimu věnoval jeden rychlý pohled v zrcadle. „Dneska ráno jsme sex už měli. A já mám docela hlad. Ale když se na tebe takhle koukám...“
„Věnuj pozornost svým vousům, drahý. Krom toho, kážeš vodu a piješ víno. Nebo mi chceš namluvit, že já se právě teď nekochám pohledem na tvé pozadí?“
„Na mým pozadí toho není moc ke kochání.“
„Dovolím si protestovat,“ zamumlal Loki a konečně si začal sušit vlasy. „Naopak, je na něj velice příjemný pohled. Správně velké, správně zakulacené...“
„Jo, mám hezkej zadek. Pochopeno. Ten tvůj taky není k zahození. Ani zbytek těla. Ale myslím, že z toho všeho, co děláme, jsi tak nějak už pochopil, že se mi tvoje tělo fakt líbí...“
„Ano, Anthony. Naprosto.“
Loki několika kroky překonal vzdálenost, která ho od Tonyho dělila, a obtočil kolem menšího muže své dlouhé paže.
„Ale copak?“ pozvedl Tony obočí. „Někdo tu má mazlivou náladu?“
„Jen jsem ti chtěl poděkovat. Za to, že jsi včera přišel, když jsi věděl, že se cítím zle. Skutečně si toho cením, Anthony. Chci, abys to věděl. A abys věděl, že když se budeš cítit zle ty, taky přijdu.“
„Jasně, že jo. To je povinnost duševních dvojčat, nebo ne?“
„Neřekl jsem, že bych to udělal z povinnosti.“
Tony si setřel z tváře zbytek pěny na holení a nějakým zázrakem se mu podařilo v Lokiho náruči pootočit tak, aby stál ke svému soukromému bohu čelem.
„A já řekl, že jsi to řekl?“ naklonil hlavu. „Ale dávej si bacha. Protože jestli budeš takhle pokračovat ještě chvíli, začnu si myslet, že mi vyznáváš lásku. A to by mohlo začít měnit můj postoj k prodloužení života na pár tisíc let. A o to nikdo nestojí.“
„Ne. Jistě, že ne,“ pousmál se Loki a políbil Tonyho na čelo. „Slibuji, že odpoledne začnu naši situaci řešit intenzivněji.“
„To bude milý.“
„Bez obav. Postarám se o to, aby ses svého břímě, ať za něj považuješ nesmrtelnost nebo mě, zbavil co možná nejdříve.“
„Kotě, buď si jistej, že TEBE za břímě nepovažuju,“ zaculil se Tony. „Právě naopak. Jen se mi vážně nelíbí myšlenka na to, že budu... jako ty a Thor. My ubohý Midgarďani na to nejsme stavěný, víš?“
„Ano. Bohužel,“ vzdychl Loki.
Tony se vykroutil z jeho náručí a vyrazil ke dveřím koupelny. Předtím ale ještě stihl Lokiho plácnout po zadku.
„Tak už pojď, a laskavě se obleč. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že mám hlad.“

Bylo po druhé hodině odpolední, když se Loki objevil ve svém bytě. Oči okamžitě opřel na blonďatou ženu, která seděla, jednu nohu elegantně přehozenou přes druhou, na gauči. Lokiho tvář měla dokonale kamenný výraz, za nímž by snad jen Tony rozpoznal mírnou dávku nervozity.
„Vítej, Loki,“ usmála se blondýna.
„Tohle je můj byt. Vítat bych tě měl já,“ frkl bůh.
„Ale no tak. Nebuď nezdvořilý. Dokonce jsem ti udělala čaj,“ mávla Amora rukou a na konferenčním stolku se objevil kouřící hrnek. „Jak ses toho osla zbavil tentokrát?“
„O kterém přesně mluvíš? Svému bratrovi jsem řekl, že se dnes nemohu ve věži soustředit a potřebuji změnit prostředí. Má spřízněná duše trčí ve své dílně a hraje si s hračkou, co jsem jí dal. Tomu bys nevěřila. Pár informací o naší technologii, a to jen o jejích primitivnějších součástech, a Stark je v sedmém nebi.“
„A ty jsi šťastný, že on je šťastný. Rozkošné.“
„Nic takového jsem neřekl, Amoro,“ zavrčel Loki. „A i kdyby, je to jen a pouze kvůli tomu zatracenému poutu. Jediné, co mi dělá radost, je to, že jsem Starka přiměl k tomu, aby mi začal naprosto věřit. A podařilo se mi získat i důvěru ostatních členů týmu. Našemu plánu to může velice pomoci.“
„Stejně jako to, že tvůj bratříček si teď myslí, že ho miluješ, pravda? Kdyby tak věděl, že ho prodáváš...“
„Neprodávám ho, Amoro. Jen přistupuji na podmínky tvého vydírání.“ Na Lokiho tváři se objevil pohrdavý úšklebek. „Víš, to jsem v těch Midgardských akčních filmech nikdy nepochopil. Větu 's teroristy nevyjednáváme'. Vždyť když teroristé mohou nabídnout oboustranně výhodnou dohodu, není důvod s nimi nejednat.“
„Loki, přísahám, někdy nemám tušení, o čem to mluvíš,“ zavrtěla Amora hlavou.
„To nic. Jen přemýšlím nahlas,“ kousl se Loki do rtu. „Raději mi řekni, přemýšlela jsi od našeho minulého setkání o tom plánu?“
„Samozřejmě. A měla bych několik návrhů.“
„Tušil jsem, že budeš mít. Ale předem tě upozorňuji, že vynechání Starka není z... technických důvodů možné. Jak ovšem víš. Leda bys ke splnění své strany dohody přistoupila dřív.“
„Tušila jsem, že to navrhneš,“ olízla si rty. „Odpověď je ne. Nevěřím ti, ty parchante. Nejdřív Thor. Pak zrušení spojení.“
„Dobrá,“ pokrčil Loki rameny. „Ale musím se zeptat. Jsi si jistá, že ho UMÍŠ zrušit?“
„Nevěříš mi?“
„Asi stejně, jako věříš ty mně.“
„Výborně,“ zasmála se pobaveně Amora. „Ale můžeš mi ZAČÍT věřit, drahý Loki. Jakmile bude Thor můj, budeš zase volný. A Stark... S tím pak udělej, co uznáš za vhodné.“

Loki se objevil za prosklenou stěnou dílny a zaklepal. Tony na něj zděšeně vytřeštil oči a něco řekl. Vzápětí se dveře otevřely a Loki vstoupil.
„Co ti je? Jsi nemocnej? Umíráš? Někdo tě něčím vzal po hlavě?“ vyhrkl miliardář.
„Jen jsem si řekl, že bude bezpečnější vás nevyděsit,“ pokrčil Loki rameny. „Počítám, že stále pracujete na experimentech založených na mé knize. Vylekat vás by mohlo mít nepříjemné následky. Ahoj, Bruci, mimochodem.“
„Ahoj, Loki,“ usmál se Bruce.
„Jak se vám dnes daří výzkum?“ zeptal se Loki.
„Skvěle. Perfektně,“ rozzářil Tony. „Přišli jsme na to, že ten kov by mohl mít využití v některejch lékařskejch přístrojích. Má mnohem lepší vlastnosti než-“
„Tony, nevyděs ho,“ přerušil ho pobaveně Bruce. „Půlce těch věcí neporozumí, i přes svoji nespornou inteligenci. I mně to, co říkáš, někdy připadá jako nesmyslné blábolení.“
„Lokimu ale ne. Loki je moje spřízněná duše. Pro něj nikdy neblábolím, že ne?“
„Vlastně blábolíš často, Starku,“ mrkl Loki. „A než začneš protestovat, rád bych ti řekl,že i já mám dobré zprávy. Nechci to zakřiknout, ale myslím, že jsem na velice dobré cestě k vyřešení našeho problému. Ještě pár dní to potrvá, ale jsem si skoro jistý, že nakonec budu úspěšný.“
„Pár... Dní?“ zamrkal Tony. „Dní? Chceš mi říct, že tu jsi takovou dobu, celou dobu to vypadá beznadějně, a najednou... Pár DNÍ?“
„Co na to říct, Anthony? Narazil jsem na nová fakta. A ta hrají v můj prospěch. Tedy... V náš prospěch. Jistě.“
„Páni. Takže... Za pár dní bude po všem?“
„Ano. Snad,“ usmál se Loki. „To je vše, co jsem ti chtěl říct. Prosím, vrať se k blábolení. Lepší vlastnosti než co?“

3 komentáře:

  1. good job !!!!!!! fakt úžasná kapitola už se těším na další :D :D :D :D :D :D :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  2. No paráda, jen tak dál a jestli jsi s tím byla nespokojená tak ti musím říct, že nemáš proč. Protože píšeš opravdu dobře a moc se mi líbí jak se to dále vyvíjí. V této kapitole se mi Loki moc líbil. Těším se na pokračování:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Len nech to nezruší. Len nech to nezruší. Oni sú takýýý zlatýýý :3 Tá Amora ma začína štvať.

    OdpovědětVymazat