Spojení - Kapitola 36

Tak jo, teď se za sebe ale už vážně stydím. Nějak se mi zase povedlo přehlídnout, že už je to od poslední kapitoly tejden. Netuším jak, prostě se to stalo. Poslední dobou ale moc nepíšu, tak možná je to tím. Prostě na to psaní nějak nemyslím. Další kapitolu zkusím dodat dřív, ale za nic neručím, radši. =D Každopádně si hezky užijte tuhle, příště už se to začne trochu zvrtávat. Ale ne, že bych vás chtěla děsit... =D

Na tohle by si Loki dokázal zvyknout. A co víc, zvykal by si rád. Celou noc s Tonym pracovat na nejnovějším projektu, pomáhat mu, cítit se užitečně. A po celé noci, ve chvíli, kdy už padali únavou, si dát sprchu, zalézt si do postele a v objetí usnout. Nebo skoro usnout.
Už tak leželi přinejmenším čtvrt hodiny, Loki na zádech, Tony na boku vedle něj, s hlavou na Lokiho rameni a rukou a nohou majetnicky přehozenou přes bledé tělo. Lokiho nos byl zabořený do Tonyho vlasů. Bůh by to nikdy nepřiznal nahlas, ale začínal si pomalu zvykat na vůni motorového oleje, kterou byl Tony načichlý snad neustále. Víc než zvykat. Začal ji zbožňovat.
Ani si neuvědomoval, že jeho prsty kreslí po Tonyho zádech nejrůznější ochranné runy, dokud se miliardář neošil.
„Píšeš mi na záda nějakej novej bestseller, Sněhurko?“
„Promiň,“ zamumlal Loki. „Dělám to... bezděčně.“
„Jo. Taky jsem neřekl, že máš přestat, nebo snad jo?“
Loki se usmál a začal do run vkládat zcela nepatrné množství magie. Tony si toho ani nevšiml.
„Lolo, až to celý zrušíš, jestli to zrušíš...“ zašeptal Tony. „Odejdeš?“
„Nebudu mít důvod tu zůstávat, nebo snad ano?“
„Mohl bys. Můžeš se přidat k Avengers.“
„Anthony. Oba víme, že to se nestane. Řekl jsem to dost jasně. Ne, bude lepší, když se vrátím zpět k tomu, co jsem dělal původně.“
„Doufám, že teď mluvíme o Agentu Psychopatovi, ne o pokusech ovládnout svět.“
„Obávám se, že Agent Psychopat si bude muset zachovat svou image,“ zasmál se Loki.
„To jako že s tebou budeme muset... bojovat? Po tom všem? I když tě členové týmu mají rádi, i když já tě... mám rád ještě o fous víc než oni? I když budu vědět, že jsi byl, no, že vlastně JSI moje duševní dvojče?“
„Cítil by ses lépe, kdybych vám všem vymazal paměť?“ pozvedl Loki obočí.
„Ne. To rozhodně ne. Protože to bych nevěděl, že nejsi zlej. A mohl bych ti... Mohl bych ti v tom boji ublížit. Zatraceně.“
„Anthony...“
„Začínám si říkat, jestli chci, abys to rušil. Co je na tom takhle vlastně špatnýho? Mám tvoje pocity, ty máš moje, to je toho. Zbav mě nesmrtelnosti a budeme v pohodě.“
„To nejde.“
„Jasně, že to jde. Já si na tebe dost zvyknul, víš? Nechci, abys prostě jen tak zmizel. Budeš mi chybět. Vrátí se mi noční můry a nebude tu nikdo, kdo by... Nebude tu pro mě nikdo.“
„Máš členy týmu.“
„Jenže ty nemůžu zavolat, když se uprostřed noci probudím celej zpocenej a vyděšenej, můžu? Kdežto ty... Proč nemůžeš zůstat?“
„Protože by každý chtěl vědět proč. Protože by si naše přátelství s výhodami vykládali jako něco víc, kdyby se o něm dozvěděli. Protože přátelství s výhodami nemůže nikdy trvat dlouho. Stačí, abys našel někoho, po kom zatoužíš víc, a já budu odsunutý na vedlejší kolej. A pak se bude těžší vrátit k mé původní práci. Čím déle jsem z toho prostředí pryč-“
„Nechci nikoho jinýho,“ zvedl Tony hlavu a upřeně se Lokimu zadíval do očí. „Nechci. Ty a já, to je nejlepší sex, co jsem v životě zažil, a že jsem zažil HODNĚ sexu, takže vím, o čem mluvím. A jo, možná je to tím zkurveným spojením, pravděpodobně je to tím, víš, tím, že při sexu cejtím i to, co ty, ale... Kurva, kdo říká, že když to spojení bude pryč, bude to o tolik horší? Jsi v posteli naprostej bůh, a to není blbá narážka, tak proč by nám to nemělo klapat?“
„Anthony, nedělej to těžší, prosím,“ vzdychl Loki. „Spi.“
„Myslím to vážně. Proč-“
„I já to myslím vážně. SPI.“
Tonyho hlava se svezla zpět na Lokiho rameno. Bůh si přitáhl vynálezce blíž k sobě a dlouze políbil jeho tmavé vlasy.
Mohl by si na tohle zvyknout, ano.
A vážně usilovně se snažil, aby se to nestalo.

Tony Lokimu podal sledovací zařízení a komunikátor.
„Víš, co s tím máš dělat,“ řekl a otočil se k projekci mapy USA, která momentálně zabírala celou jednu zeď dílny. „Jarvisi, aktivuj sledovací zařízení a napoj komunikátor, díky.“
„Provedeno, pane.“
„Díky,“ kývl Tony. „A označ na mapě místo, kam se Loki nejdál dostal minule.“
„Jistě, pane.“
Na mapě se rozsvítil červený bod.
„Loki, začneme rovnou odtamtud,“ konstatoval Tony. „Můžeš jít.“
„Jistě, Anthony,“ zamumlal Loki a okamžitě zmizel.
Bruce, který dosud vše jen tiše sledoval, si odkašlal.
„Něco jsme řešili a on mě prostě uspal,“ odpověděl Tony na nevyřčenou otázku. „Aby o tom nemusel mluvit, jo. Má kliku, že nejsem jako ty, protože to by proletěl hned několika stěnama, když jsem se probudil.“
„Chápu,“ přikývl Bruce. „A pokud jde o to, proč přesně děláme tenhle test, když Loki tvrdí, že se mu vaše spojení podaří zrušit...“
„Protože jsem prostě řekl, že ho uděláme, Bruci. Tečka,“ zavrčel Tony. „Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít, na omdlívání tvou asistenci nepotřebuju.“
„Nerad ruším, ale jsem na místě,“ ozval se v tu chvíli Loki. „Nepozoruji na sobě žádné negativní efekty. Starku?“
Tony se ošil, když Loki vyslovil jeho příjmení.
„Nic,“ řekl. „Myslím, že si můžeme dovolit pohnout se o padesát mil.“
„Dobře. Dejte mi několik sekund.“
„Máš tolik času, kolik jen chceš.“

Loki se objevil vedle gauče, na kolenou, rukama se opíral o podlahu. Vzhlédl právě v okamžiku, kdy Tonyho víčka zakmitala a jeho tmavé oči se pomalu otevřely.
„Idiote,“ vypravil ze sebe Loki. „Copak ses minule vůbec nepoučil?“
„Ale no tak. Není to tak hrozný,“ zamumlal Tony. „Bruci, colu. Prosím.“
„Už jdu,“ vzdychl Bruce. „Dovolte mi poznamenat, že dneska vypadáte mnohem líp než při minulém experimentu. Jste rozhodně míň bílí.“
„Díky, ty člověka umíš potěšit,“ ušklíbl se Tony. „Ale vzdálenost, na kterou můžeme od sebe, se víc jak ztrojnásobila. To je zajímavý.“
„Ano, ale nechápu, proč jsi to potřeboval vědět.“ Loki se sesul mírně na stranu, takže teď seděl a celou pravou polovinou těla se opíral o gauč. „Brzy to pro tebe bude zbytečná informace.“
„Ále, to víš. Jsem věděc. Musím zkoumat každou blbost, dokud můžu.“
„To ti tedy pěkně děkuji,“ zavřel Loki oči a položil hlavu na Tonyho břicho. „Kdybych mohl, tak tě teď snad zabiju. Všechno se se mnou točí. Je mi zle...“
„Brucie tu hned bude se spoustou sladkýho pití. Neboj, Sněhurko,“ usmál se miliardář.
„Sněhurko, Starku? Už na mě nemáš vztek?“
„Je mi moc zle na to, abych měl vztek. A neříkej mi Starku. Říkej mi Anthony. Prosím.“
Upřel se na něj pár pronikavě zelených očí.
„Anthony.“
Tonyho prsty se zabořily do černých vlasů. Zelené oči se spokojeně zavřely.
„Víš, mám blbej pocit, Lolo, že kdybys toho byl schopen, tak teď vrníš.“
Loki se tiše zasmál, udělal rukou nenápadné gesto, a pak začal tiše příst, přesně jako kočka. Tonyho to nijak nepřekvapilo.