Sedm důvodů...

Protože tahle fanfikce mi v počítači leží už dýl, než by bylo záhodno, takže bych ji sem konečně měla hodit. Mimochodem, ano, tohle je ten one-shot, co jsem vám vlastně nedávno slibovala, respektive jsem sem ptala, jestli by o něj byl zájem. Sice riskuju, že zájem nebude, ale... Já už ho vážně chci dostat z počítače, protože se mi fakt svým způsobem líbí. A slibuju, že příště už zase bude normální článek. Ehm, možná. Tedy spíš... snad... =D

P.S. Zmínila jsem se, že je to FrostIron? Já jinej pairing prostě neumím... =D

Přišel jsem se omluvit

Tak jo, říkám to rovnou, tohle je FrostIron one-shot. Ehm, ne, není to ten, co jsem vám ho tu nedávno nabízela. Tenhle konkrétní vznikl na základě obrázku, co jsem včera potkala na tumblru, co mě naprosto dostal a co se okamžitě a automaticky stal mojí novou tapetou na ploše. Takže, ehm... Jo. Prostě jsem na to MUSELA něco napsat, rozumíte mi? =D Je to krátký, bez zápletky... Ale nemohla jsem si pomoct.

 Obrázek pochází od skvělé rngrn a jeho originál najdete ZDE. (A najdete tam i další FrostIron díla, pokud jste ujetí stejným směrem jako já...) =D

Hudba mého srdce #11

 

Projekt pocházející od Ells.

Už se vám někdy stalo, že se vám nějaká písnička vetřela do hlavy po prvním poslechu a ať jste se snažili sebevíc, prostě odmítla odejít? Že jste měli potřebu poslouchat ji pořád dokola, dokud z ní naprosto nezblbnete, a zpívat si ji asi tak... pořád? Mně se to stalo včera.

Zastřete mě, prosím. Nebo mi aspoň nasaďte svěrací kazajku.

Hey Missy, song od fanoušků Doctora Who, předělávka písničky 'Hey Mickey' založená na kratičkém úryvku, co si přímo v seriálu zpívala sama Missy. Chytlavá až k zbláznění. Takže pokud si nechcete pár dní zpívat "don't break his hearts, Missy', radši si to ani nepouštějte. Pro mě je pozdě, ale vy máte ještě naději...

(Poznámka pro Whoviany, pokud jste neviděli poslední dva díly osmé řady, tak si to nepouštějte taky, protože přirozeně... SPOILERS.) =D

Probuďte mě na konci semestru...

Nic nestíhám. Hlavně ne povinnou četbu. Na nic nemám myšlenky. Hlavně ne na předměty, co nikdy nevyužiju, a na psaní na blog. Nic mě nebaví, nic se mi nechce.

A jako mírný bonus mi to dneska ani nemyslí. Fakt. V hlavě mám totální prázdno, jako by mi někdo vygumoval mozek. Nebo vyzkratoval. Nebo prostě a jednoduše zmáčknul delete.

Ehm... Delete... Delete...

Ne, dobře, tam nebudeme odbíhat.

Pokusila jsem se najít si zábavnou četbu aspoň na seminář Gender a literatura. Čekala jsem, že u Padesáti odstínů se pobavím aspoň trochu. Ale zatím to ve mně probouzí spíš zoufalství.

"I don't make love. I fuck... hard."

A jako bonus mě fakt příšerně bolí hlava. Takže prosím, omluvte tento výkřik do tmy.

Jen tak mezi řečí, stál by tu někdo o FrostIron one-shot?