Hudba mého srdce #10

 

Projekt pocházející od Ells.

Já vím, já vím, zase kašlu na blog, a když na něj kašlat přestanu, jediný, co ode mě dostanete, je jedna hloupá písnička. Teda, abych byla přesná, dneska budou dvě. Zatím je ještě Halloween (do půlnoci zbývá pár minut), a já neměla lepší nápad, než si pustit nějakej film. A protože u prakticky libovolnýho hororu bych do pěti minut skončila s hlavou pod peřinou a v noci nemohla spát, ale zároveň jsem chtěla něco aspoň trochu tematickýho, skončila jsem u Vrány, kterou jsem zatraceně, zatraceně dlouho neviděla. A vážně jsem si koukání na ni užila. (A jestli jste ji snad nějakým záhadným způsobem ještě nikdy neviděli, koukejte to rychle napravit!) To jen tak mezi řečí. =D

Jsem ráda, že jsem ráda

Ehm, ahoj. Hlásím, že ještě pořád žiju. Zatím. Jen tak tak. Omlouvám se, že jsem nepsala, ale znáte to. Škola, není čas, když je čas, tak pro změnu není chuť psát, a když náhodou je čas i chuť, tak si řeknu, že článek napíšu, jen co si uvařím čaj, a než se s tím čajem vrátím, tak zapomenu, že jsem něco psát chtěla. (V překladu - výmluvy, výmluvy, výmluvy.)

Hudba mého srdce #9

 

Projekt pocházející od Ells.

Jo, uznávám, poslední dobou zase na blog poněkud kašlu. Nějak jsem tenhle týden nevěděla, kde mi hlava stojí, pořád jsem někde lítala, a když už jsem nelítala, tak jsem buď byla moc líná, nebo četla povinnou četbu, nebo mě zmíněná hlava jednoduše bolela jak střep. Zkrátka radosti všedního života vysokoškoláka. Ale slibuju, že se sem zase dostanu, doufám, že už tak ve čtvrtek, až zase na chvíli odpadne ten obvyklej stres spojenej se školním týdnem. Nebo třeba taky už dřív, pokud se přiměju nebejt tak příšerně líná.

Každopádně, mám tu pro vás další fajn písničku. Tentokrát jednu, kterou jsem si měla chuť poslechnout dneska ráno, což jsem taky udělala. A to byla osudová chyba, jelikož od toho okamžiku se mi ji nepodařilo dostat z hlavy. Prostě to nejde, ať se snažím jakkoliv. Takže teď večer se už ani nesnažím. Každopádně, je to song od Black Sabbath, který čirou shodou okolností nese jméno jednoho hrdiny z komiksů a filmů od Marvelu, i když ne, rozhodně to není ON, o kom se tam vypráví. Ale to někomu zjevně nezabránilo v tom, aby vyrobil video přesně s tím hrdinou. No, protestovat proti tomu nebudu, jelikož je to moje druhá nejoblíbenější komiksová postava. Čímž jsem vám tak nějak napůl vykecala, že jde o písničku Iron Man. A já vážně doufám, že si ji pustíte. I když ji určitě znáte. Aspoň částečně. Jen o tom dost možná nevíte... =D

Hudba mého srdce #8

 

Projekt pocházející od Ells.

Ne, já na ten projekt nezapomněla, fakt ne, přísahám. Jen jsem se rozhodla přispívat do něj nepravidelně, vzpomínáte? A dneska je zrovna jeden ze dní, kdy přispět hodlám. No, náhodou je zrovna zas neděle, ale... Tak co už. =D

Dneska tu pro změnu mám trochu toho happy metalu. Moje kamarádka si musí mnout ruce radostí, protože se jí konečně podařilo mě nakazit svojí oblíbenou kapelou. Ano, je to ta kapela, kterou jsem vám v rámci tohohle projektu doporučovala už několikrát. Doufám, že s tím nemáte problém. Slibuju, že příště se vážně pokusím dodat něco trochu jinýho. Možná to ani nebude metal. Ale jen možná. Dneska to ještě vydržte. Freedom Call a jejich song Thunder God. (A ano, přiznávám, že jsem si ten song pustila jen proto, že BŮH HROMU. Jsem fakt beznadějná, co?) =D

Já tu nejsem!

Dobře, uznávám, tohle asi není nejlepší způsob, jak se po dvou týdnech ozvat. Respektive, zařvat 'já tu nejsem' není zrovna geniální maskovací taktika, pokud chce člověk bejt nadále nespatřen. (I když, já vlastně nechci bejt nespatřena. Nechci bejt nespatřena už pár dní, jen jsem se nějak nedostala k tomu, abych byla spatřena. Jestli mě chápete. V tuhle chvíli se totiž už ani já nechápu...)

No nic, o jeden zmatený úvod později se dostáváme k hlavnímu článku. Článku o tom, že... Ehm. Hups.

O čem že to má tenhle článek bejt?