We all change...

When you think about it, we're all different people, all through our lives. And that's okay, that's good, you gotta keep moving, so long as you remember all the people that you used to be.

Ano, Arvari se konečně přiměla napsat ten článek, co už skoro týden slibuje. No jo, to víte, školní povinnosti spojený s příšernou leností ve chvíli, kdy ty povinnosti pár dní zase tak docela plnit nemusím. Tak nějak jsem namísto psaní článku radši courala po internetu, hrála si Sims, případně prostě a jednoduše čučela na filmy a seriály. Bylo to tak nějak... příjemnější.

Ale pokud by vás to snad zajímalo, tak ano, rozhodně mám výčitky z toho, jak moc na tenhle blog kašlu, z toho, že sem vlastně dávám jen jednu pitomou fanfiction a nepíšu nic ze svýho života (i když, ne, že by tak docela bylo o čem psát, ono se toho v mým životě zase tolik neděje, nebo aspoň nemám pocit, že by to stálo za zaznamenání a zveřejnění), z toho, že i tu fanfiction zveřejňuju jen jednou za uherskej rok a nějak nejsem schopná ani dát dohromady další článek s pohledama z Postcrossingu... Jo, mám výčitky, ale nějak nejsem schopná to změnit. Poslední dobou moc nedám ani tvůrčímu psaní. Vážně čekáte, že budu hyperaktivní na blogu?

Správně, bohužel nebudu. Za což se, samozřejmě, hluboce omlouvám.

Ale dost sebelítostivejch keců, co stejně nikoho nezajímají, protože dám krk na to, že všichni stejně chcete vědět, co že jsem to mlela v tom nadpisu. Možná si vzpomínáte, že jsem před nějakým časem přemýšlela o tom, že bych změnila barvu vlasů. Uvažovala jsem o tom vážně dlouho. Původně jsem měla v plánu zkusit se barvit nejdřív čistou hennou, ještě z toho nějak vytáhnout červenou, ale pak se ve mně prostě něco zlomilo a já se rozhodla, že s tou starou barvou prostě seknu. Tak jsem šla a koupila si středně hnědou hennu Khadí. A mezi náma, jak se to barvení blížilo, čím dál tím víc jsem se na tu změnu těšila. Nějak jsem se najednou hrozně chtěla tý červený, který jsem se několik let zuby nehty držela, jednoduše zbavit. A zbavila. Víceméně.

Henna je henna, to víte. Přece jen je to přírodní barva. Nekryje dokonale, notabene přes chemickou barvu, takže mám pořád tak trochu červený odlesky. Nijak extra výrazně, ve stínu to není ani moc vidět, ale na sluníčku nebo obecně na světle kapku jo. Nijak mě to netrápí, říkám si, že z toho aspoň nemám takovej šok. I když moje okolí ho mělo. Většinou se projevoval slovy 'ale teď vypadáš příšerně OBYČEJNĚ!'. Maminka se mě dokonce snažila přesvědčit, abych se k červený zase vrátila, ale mně se zkrátka nechce. Takhle se mi to líbí. I když to chytlo pořád docela světle, takže k tomu mýmu skoro černýmu obočí to pořád nějak nejde. Příště si holt budu muset koupit tmavě hnědou...

Ale jinak jsem spokojená. Fakt. Hlavně s kvalitou vlasů, protože ta se po hennování až neskutečně zlepšila. Tak krásný a jemný vlasy jsem naposledy měla snad v době, kdy jsem se ještě nebarvila vůbec. Taky jsem už zpozorovala jistý omezení maštění, vlasy se víc lesknou... Prostě paráda. Teď se jen modlím, aby se mi z vlasů to indigo, který je součástí barvy, nevymývalo moc rychle a aby to fakt vydrželo hnědý, protože si nedokážu představit, že bych se zase měla vrátit k chemickýmu barvení.

Já vím, říkala jsem, že to už radši přirozenou barvu než chemii, ale ta hnědá vypadá vážně fajn, a tmavá bude ještě víc fajn, takže chci hnědou. A jestli to jinak nepůjde... Ale tu hennu bych fakt radši.

Ehm, a než se zeptáte, ne, fotodokumentaci nemám. Respektive mám, ale nestojí za nic. Ale slibuju, že po tom příštím hennování, až bych tu barvu ztmavila, se určitě vyfotím. Do tý doby to nechám na vaší představivosti. Pardon... =D