Trest: Kapitola 10

No jo, skleróza je příšerná věc. A je to jen můj pocit, nebo ten čas nějak podezřele rychle letí? Já nevím, jak se to vždycky stane, že uplyne pár dní, než si vzpomenu, že bych měla zveřejnit další díl, a přitom mám pocit, že jsem ten předchozí házela včera. O deníčkových zápiscích radši ani nemluvím. Možná někdy v dalších dnech se k nějakýmu dostanu. Každopádně... Teď si užijte kapitolu Trestu. Dnes se bude nejmenovaný bůh snažit pochopit, co to znamená 'rande'...

Lokiho obočí se k sobě nebezpečně přiblížila a jeho čelo se zkrabatilo.
„Zdá se, že ten koncept rande pořád nechápu, Starku,“ konstatoval po chvíli mlčení. „Zní to jako další z těch vašich stupidních midgardských zvyklostí.“
„Co jsme si povídali o používání slov 'stupidní' a 'Midgard' v jedné větě?“ frkl jsem.
„Že ještě netuším, jak moc stupidní to tu může být?“ odpověděl. „A taky nepříjemné. A bolestivé. I když k té bolestivosti bych rád zmínil, že po své předchozí návštěvě MÁM jistou představu.“
„Výborně. Tak na to hlavně často mysli,“ pokýval jsem. „A co na rande nechápeš?“
„No... Nic,“ pokrčil rameny. „Nějak nechápu, proč by se měl muž ženě takovým způsobem dvořit, když to jediné, o co mu jde, je sex.“
„Ne každýmu jde jen o sex,“ konstatoval jsem.
„Ale tobě ano.“
„Kdepak. Já jsem romantika sama. Na rande chodím proto, že hledám životní lásku, copak to není vidět?“
„Ani při hledání lásky nevidím důvod, proč se zvlášť upravovat jen proto, aby jeden okouzlil možného partnera,“ zavrtěl Loki hlavou. „A proč se chovat tak, jak je to pro něj nepřirozené.“
„Něco mi říká, že ve zlatym nebeskym království se asi nerandí.“
„To jsi mohl poměrně snadno postřehnout z toho, že se ptám, co je to rande.“
„V tom případě by mě zajímalo, jak VY okouzlujete svoje partnery. Teda, partnerky. Partnerky, že jo?“
„To záleží na osobních preferencích.“
„Ach. Jasně, nic proti,“ kývl jsem. „Takže... JAK je okouzlujete?“
„Obvykle výjimečnou fyzickou silou. Nějakým hrdinským činem. A podobně.“
„Hm...“ Prohlédl jsem si ho od hlavy k patě a zašklebil se. „Ty asi nejsi zrovna obletovanej, co?“
Přimhouřil oči a jeho obličej se celý napjal.
„Vraťme se k tomu konceptu rande, Starku. Vážně bych rád pochopil, co na tom vidíte. Tvrdíš, že ne každé skončí sexem?“
Zvedl jsem prázdný hrnek a prosebně se na boha před sebou zadíval.
„Ještě jedno kafe, prosím?“ zamumlal jsem. „A kdybys do něj nalil trochu whiskey, potěšíš mě...“

Dopíjel jsem třetí kávu, když se Loki konečně vzdal a přestal se vyptávat. Nejsem si jistý, jestli mu v tu chvíli byl celý ten 'koncept rande', jak tomu vytrvale říkal, byl o moc jasnější než mně koncept jejich úžasné ásgardské spravedlnosti, ale bylo mi to tak nějak jedno. Vážně se mi ulevilo, když konečně přestal řešit, proč by se někdo měl namáhat s tím, že ženě koupí drink, a jestli je to tady v Midgardu, tedy, na Zemi normální, že musíme potenciální partnerku nejdřív intoxikovat alkoholem, aby s námi byla ochotna mít sex.
Na druhou stranu, na něj, s těmi jeho sladkými řečičkami a přezdívkou oceňující jeho jazyk, by se nejspíš stála fronta. Ještě ty sexy vlasy, pronikavé oči a elegantní oblečení, o dlouhých prstech a celkové tělesné výšce ani nemluvě...
Sám bych před ním padl na kolena, kdyby na to přišlo. Sakra.
Zatřásl jsem hlavou a odložil prázdný hrnek na konferenční stolek. Začínaly se mi třást ruce. Zatracený kofein.
„No, takže...“ odkašlal jsem si. „Máš nějaké další otázky?“
„Ano,“ kývl. „Proč přesně to tvoje rande nevyšlo? Pokud tomu správně rozumím, jsi velice žádaný. Starý mládenec, velice výřečný, tuším, že jsem někde zaslechl slovo playboy... Nevím sice PŘESNĚ, co to je, ale-“
„Ale ne, čeká mě další příjemná hodinka, během který se budu snažit zaostalýmu mimozemšťanovi vysvětlit, jak to funguje v civilizovaným světě?“ naklonil jsem hlavu.
„Ne, předpokládám, že tuším,“ ušklíbl se Loki. „Souvisí to s počtem sexuálních partnerek, nemám pravdu? Tuším, že ženský ekvivalent toho slova je 'děvka'.“
„Loki z Ásgardu, bojovník za ženská práva?“ pozvedl jsem obočí.
„Prosím?“ zamračil se.
„Nic, nic,“ mávl jsem rukou. „Zapomeň na to. Změníme téma. Slyšel jsem, že jsi včera asi přemejšlel o tom, že by ses ostříhal, hm? Jestli to vážně máš v plánu, jen řekni, seženu nějakou slušnou kadeřnici, co si nepustí pusu na špacír o tom, že ten rozkošnej bůh chaosu je zpátky v New Yorku. Pokud možno nějakou, kdo netuší, kdo jsi.“
„Předpokládám, že to je asi většina lidí,“ usmál se sebevědomě Loki. „Víš, všechna ta monstra ode mě trochu odváděla pozornost. Jistě, někdo by si nejspíš vzpomněl na Německo, ale... Ne. Vy smrtelníci máte mizernou paměť.“
„Poslyš, je vůbec někdo, kdo není z Ásgardu, koho neurážíš?“
„Já.“
Zarazil jsem se a opatrně se na něj zadíval.
„Poslyš...“ odkašlal jsem si. „Mám dojem, že ti Ódin přece jen pár věcí v hlavě pomotal. Jsi Loki, vzpomínáš? Loki z Ásgardu. Říkal jsi to ty, říkal to o tobě tvůj bratr...“
„Jsem adoptovaný,“ pokrčil Loki rameny.
„Jo, i to říkal,“ frkl jsem. „Ale to neznamená, že nejsi-“
„Víš, co za svět je Jotunheim?“ zeptal se. „A kdo jsou ledoví obři?“
„No... Ne?“
„Dobře,“ přikývl. „Zůstaň u toho.“
„Ale...“
„A mimochodem, Starku, rozhodně jsem si neplánoval vlasy OSTŘÍHAT,“ informoval mě s vražedným výrazem ve tváři. „Pokud tě počítač-“
„Ještě jednou řekneš Jarvisovi POČÍTAČ a omlátím ti o hlavu Hulka,“ zavrčel jsem.
„Promiň. Pokud tě JARVIS informoval o tom, že jsem si včera v koupelně upravoval vlasy, bylo to jen proto, že jsem přemýšlel, jak je mám stáhnout. Mimochodem, JARVIS mě sleduje i v koupelně?“
„Běžně nejspíš ne,“ odkašlal jsem si. „Jen jsem se prostě v nevhodnou chvíli zeptal, kde jsi a co děláš, nic víc.“
„Samozřejmě.“
„A stáhnout vlasy? Proč je to problém?“ zeptal jsem se. „Teda, krom toho, že mi nepřijdeš jako zrovna typ na culík.“
„Bohužel se mi nepodařilo najít žádný kousek kůže nebo provázku, který bych mohl použít.“
„Kůže? PROVÁZKU?“ zamrkal jsem. „Ach. Jistě. Zaostalej mimozemšťan.“
„Ubohý smrtelný Midgarďan,“ odsekl Loki.
„Víš co?“ zašklebil jsem se. „Kdybys nebyl tak zlobivej, mohl bych Jarvisovi říct, ať ti objedná pár gumiček. Víš, to je takovej milej vynález, co nám, ubohejm smrtelnejm Midgarďanům, tak trochu šetří čas. Je to fakt zázračná věc. Žádný uzlíky, nic, prostě jen... Párkrát zamotáš a konec. Ale jestli se hodláš chovat takhle, přeju hodně štěstí při hledání provázku.“
„Co chceš slyšet, Starku? Omluvu? Omlouvám se.“
„No, to znělo fakt upřímně,“ zvedl jsem oči v sloup. „Ale asi je to nejlepší, co z tebe kdy dostanu, takže... Jarvisi?“

Zavřel jsem za sebou dveře ložnice. Loki šel spát jen před malou chvilkou, i po několika hodinách zvláštním způsobem fascinovaný něčím tak obyčejným jako gumička. Jeho výraz ve chvíli, kdy jsem mu ukázal, jak to funguje, jsem ještě pořád viděl před očima. Tak upřímně udivený a zaujatý...
A musím říct, že i když jsem myslel, že není zrovna typ na culík, nakonec mu ten docela volný a nízko posazený, co si na hlavě vytvořil, vcelku slušel.
Vlastně zatraceně slušel.
Kurva, Tony Starku, ovládej se trochu. Tohle není správný. Neměl bys na toho maniaka myslet TAKHLE. Jo, je hezkej, ale... Ale...
„Jarvisi?“ řekl jsem. „Chci všechno, co dokážeš najít o ledových obrech. A o Jot... Jat... Sakra, jak to bylo?“
„Jotunheim, pane?“ navrhl Jarvis.
„Nejspíš,“ přikývl jsem. „Jo, myslím, že jo. Takže... Najdi to, co se tváří důležitě, omez duplicitní výsledky, znáš to.“
„Dokončeno, pane. Výsledky se týkají především severské mytologie.“
„Jak jinak. Zasranej mimozemskej bůh,“ vzdychl jsem. „Promítni mi, co jsi našel. Díky.“