středa 8. ledna 2014

Konec s červenou hlavou?

Honí se mi to hlavou už pár měsíců, dost možná i přes rok, už přesně nevím. Nejvíc vždycky v létě, pak přes zimu to nějak přejde, a najednou je to zpátky. A já fakt nevím, co mám dělat. Spíš co mám odvahu udělat.

Víte, já jsem hrozně blbej barevnej typ. Když vezmu svoji přirozenou barvu vlasů, jsem skoro neurčitelná. Mám tmavý oči, tmavý obočí, pleť s teplým nádechem, opaluju se tím způsobem, že se po tejdnu na horách vracím skoro jako cikánka. Jenže moje pravá barva vlasů je taková ta vyblitá zašedlá světle hnědá, typická myší. (I když to prej tmavne. Ne, že bych to na odrostech sama viděla, ale lidi to tvrdí.) A když jsem opálená, naskákají mi na tvářích pihy. Což vypadá dost debilně.


Vlastně vůbec nejsem typ, ke kterýmu by se červená barva vlasů hodila. Hlavně v tom létě, když se opálím, říkám si, že taková normální hnědá by byla ideální. Taková... přirozenější. A taky neutrální, jo. Nemusela bych se pořád ohlížet jen na to, aby se mi aspoň většina šatníku a doplňků hodila k vlasům.

Byl by to šílenej přechod, byl by to děsnej nezvyk a přišla bych si jako šedá myš, ale nejspíš by to bylo... prostě LEPŠÍ.

Na druhou stranu, na tu červenou jsem zvyklá. Patří ke mně už... no, možná tak šest let. Vystřídala jsem různý barvy, různý odstíny, ale všechno to byla červená. Nedokážu si nějak představit jinou. Jenže...

Vymejvá se. Víc než dřív. Nevím, jestli jsou teď barvy šmejdštější než dřív, nebo jestli je to tím bezsilikonovým šamponem, ale po měsíci nemám na hlavě hezkou červenou, ale spíš takovou vyblitě mahagonovou. A to se mi ani za mák nelíbí. A měsíc co měsíc se zas barvit nemůžu, jelikož sama to neumím, o tom, jak by mi to zlikvidovalo vlasy, ani nemluvě.

Vlastně ani nevím, proč tenhle článek píšu, jelikož jsem skoro rozhodnutá, co udělám. Po Vánocích to bylo nejspíš moje poslední chemický barvení. Vlasy se mi z toho ještě pořád nevzpamatovaly, mimochodem. Nechám to teď minimálně dva měsíce. Pak zkusím hennu. Balení by mi mělo nejspíš vyjít na dvě barvení, takže má zhruba dvě šance na to, aby se mi zalíbila. Pokud ne...

Prostě vezmu hnědou hennu a budu bruneta.

Mimochodem, naposledy jsem měla na hlavě hnědou někdy v patnácti. Když o tom tak přemýšlím... Nebylo to zase tak zlý...

A jen tak mezi řečí, červená na týhle fotce vypadá líp než v reálu. Udělejte si obrázek. Jo, a ty vlasy obvykle mívají lepší objem, ale po tom barvení jsou prostě strašný. Takže... Prostě tak. Ten, kdo mě má přidanou na facebooku, tuhle fotku už samozřejmě viděl, ehm. No jo, já vím, normálně nezveřejňuju fotky, na kterejch jsem já, ale... Hele, tohle je jedna z mála, za který se nemusím stydět, takže...

6 komentářů:

  1. I když to má hodně negativ (především co se posmívání o mé údajné hlouposti týče... a taky toho, že když mě někdo fotí u bílé zdi... třeba na občanku... často je ta fotka tak přesvětlená, až není vidět, kde je člověk a kde zeď :D), jsem neskutečně ráda, že jsem blondýna, mám světlý obočí, světlý oči, pleť mám fakt dost světlou a skoro se v létě neopálím... a nemusím řešit, že by se něco k něčemu nehodilo a nějaké barvení už vůbec ne.
    Pokaždé, když vidím někoho, kdo řeší něco podobného jako právě ty, potichu se raduju za to, co mám :D Hnědá ti bude slušet, řekla bych, že k tobě vážně půjde (ale nějak si nedokážu představit, že tady slečna rudovláska už rudovláskou nebude)... Akorát je na té barvě blbé, to, že je tak moc... obyčejná.

    OdpovědětVymazat
  2. Ja ti moc objektívne neporadím, lebo zbožňujem červené vlasy (preto ich aj mám, že). Ja neviem, k tebe mi tá červená proste sedí, neviem si predstaviť ani na fotke teba ako brunetu :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ja si ta bez cervenej ani neviem predstavit :D Ale zase na druhej strane, zmena je zivot :D A nad nejakou napr baklazanovou si nerozmyslala? akoze tmavofialova a tak - je to tmavsie ale nie je to nudne, mne sa take farby velmi pacia :D

    OdpovědětVymazat
  4. No vidíš, konečně vím, jak vypadáš:) Určitě jsi typ na nějakou výraznější barvu, už jenom kvůli těm brýlím. A co zkusit takovu tu tmavou zrzavou, nevím, jak se odstín jmenuje na barvách, ale říkalo se jí tizianová. Prostě zrz, ale ne tak výrazně červený jako máš ty.
    Sama si vlasy barvím, ale já mám koňské žíně, takže vlasy nijak viditelně netrpí. Jen to vymývání mě taky neuvěřitelně štve. O odrostech ani nemluvím.)
    Používám pěnové barvy, tak si zvládnu palici namatlat i sama. Ale fakt mě to nebaví:)

    OdpovědětVymazat
  5. Víš, že mám podobné dilema? Když se dívám na starší fotky, kde jsem měla hnědé vlasy, skoro svou přirozenou barvu (která je fakt pěkná :D), tak si říkám, že mi to slušelo a mám chuť jít do hněda. Jenže si uvědomím, že mě prostě tyhle barvy nebaví, nudí mě a jsem ráda výstřední, lol, to zní blbě :D Prostě líp se cítím s růžovou nebo zrzavou. Teď bych chtěla zkusit červenou.
    A tak jako neumím si představit, že naše Arvari by měla jiný vlasy než červený. Je to tvůj znak :D Buď stále redhead ^^

    OdpovědětVymazat
  6. Červený vlasy jsem několik let měla a dělalo mi to přesně to samé: smývalo se to zakrátko do blbého neidentifikovatelného odstínu rezavočervenoměděnocosi. Akorát mám nevýhodu tu, že červená se smyje do tepla a studené hnědé je s drogerkovými barvami taky skoro nemožné dosáhnout (všechny čokoládové a kaštanové stejně lehce chytají dočervena). A mně, jak jsem po letech experimentování zjistila, teplé barvy prostě nejdou, protože jsem čistokrevně studený typ. (Původní barva též takzvaná myší hnědá, ale barvím černou a myslím, že v mém případě se příroda s barvou vlasů těžce netrefila a to, čeho dosahuju za pomoci chemie, mi sluší mnohem víc než moje přirozená barva.) Z jedný fotky se to blbě posuzuje. Teplý či studený typ si netroufám odhadovat. Ale červená mi k tobě nejde už kvůli tomu výraznýmu tmavě hnědýmu obočí. Nějaký odstín hnědé bys asi měla přirozenější a hezčí. Podle mě takhle vypadáš, promiň, tuctově, jako každá druhá puberťačka, kterou na střední škole napadne, že se děsně musí lišit a tak si na hlavu plácne červenou. Pro mě červená není nijak výstřední, spíš taková uniformní, hlavně určitýho, především náctiletýho věku, kdy má člověk urputnou potřebu rebelie proti všem. Jsem za přirozenost a hlavně za to, aby ta barva k člověku šla a nepřebíjela ho. V životě jsem teda neměla problém s tím, že bych s barvou vlasů ladila šatník. Moje barva vlasů mě doplňuje a nepoutá na sebe pozornost tolik, aby přeřvávala oblečení. Červená na tobě asi vážně nebude to pravé, příliš křičí, strhává na sebe pozornost.

    OdpovědětVymazat