Trest: Kapitola 26

Jak vidno, tak se s tím děláním radosti docela chápeme, co? =D Vážně, moc děkuju za všechny (oba komentáře, přičemž jen ten od Natalie se ke mně dostal veřejně) komentáře, vážně si toho cením. =) A aby se neřeklo, tak sem hážu další kapitolu. Jo, protože když mám dobrou náladu, tak mám docela chuť s váma tuhle fanfiction, která teda možná víc lidí otravuje než těší, sdílet... =D

Trest: Kapitola 25

Víte, poslední dobou se mi docela zamlouvá váš entusiasmus týkající se téhle fanfikce. Vážně mi děláte radost. =D A když mám radost, mám i chuť sem dávat další kapitoly. Takže tady jednu z nich máte. Zase jednou by se dalo říct, že jde o 'ráno po'. A klidně vám prozradím, že ano, teď už je z toho regulérní FrostIron... =D

48. Ireland, 49. Finland, 50. Germany, 51. Russia

Aby se neřeklo, že to tady zase tak moc zanedbávám, sem hodím další článek týkající se Postcrossingu. Chystala jsem se na něj už dlouho, ale nikdy se k němu nějak nedostala. Ale teď zní psaní článků na blog jako fajn způsob, jak se odreagovat od neustálýho čtení povinný četby, takže... Jednoduše jsem si řekla, že sem hodím aspoň polovinu z těch osmi pohledů, co mi za poslední dva měsíce přišly. Ve dvou případech je to nepokrytý chlubení, ve dvou, ehm... Ani moc ne. Však se mrkněte a pochopíte, jak to myslím...

Trest: Kapitola 24

Tak jo. Jak mi někdo aktivně připomněl, minutu před půlnocí jsem slíbila, že sem 'zítra' (v překladu dneska) hodím kapitolu fanfiction. No dobře, tak tady je, pokud to teda ještě někoho pořádně zajímá. =D Za tuhle kapitolu mě dost možná nebudete mít tak docela rádi, přinejmenším za její část. A já jsem s tím naprosto smířená, vážně. Ale stejně vám (mírně zákeřně) přeju příjemný počtení... =D

Zdá se mi to, nebo jsem jen docela nepatrně nespolehlivá?

Bože, co je to zase za název článku? No, nevadí. Je docela výstižnej, i když rozhodně nepatří k těm krátkým a úderným. Což by asi byla vada jen tehdy, když bych chtěla nalákat co nejvíc lidí, aby si ho přečetli. Což já co? Nijak extra nechci.

Tenhle článek vlastně nemá žádnej větší význam. Je to jen taková omluva za to, že jsem slíbila, že sem napíšu v pátek, ale ani v pondělí jsem se ještě pořád neozvala. No jo, jsem neschopná. Hodně neschopná. Prostě teď nějak většinu dní trávím čtením povinný četby (občas proložený nějakou tou FrostIron fanfiction), trochou psaní (ale vážně jen trochou), poflakováním se a skučením, že mě všechno bolí.

Trest: Kapitola 23

Přísahám, že brzo (jmenovitě snad tak v pátek) se dostanu k tomu, abych sem taky napsala něco jinýho než fanfiction. Zatím se musíte spokojit se sdělením, že toho poslední dny mám tolik, že prostě nevím, kam dřív skočit, a proto sem jednoduše nepíšu. Ale hádám, že aspoň vybrané části z vás to nijak zvášť nevadí, hádám správně? Zejména když bude mít Loki (možná) o fous lepší náladu než minule...

Trest: Kapitola 22

Ehm, jo, já vím, zase zpoždění. Už se to nebude opakovat. Ne, jinak, pokusím se, aby se to už neopakovalo. Pardon, měla jsem toho poslední dobou vážně hodně. Ale možná vás potěší informace, že se mi tuhle fanfiction už tak nějak povedlo dopsat. To je fajn, ne? =D Ehm, jo, já vím, hlavně abych vám ji sem naházela. Tak... vás asi nebudu dál zdržovat. Užijte si kapitolu... =)

Trest: Kapitola 21

Přiznávám, že to házení kapitol začínám zase trochu malinko flákat. Nejspíš je to tím, že vám toho sem nechci cpát zbytečně moc. No, a taky tím, že v uplynulým tejdnu jsem měla potřebu sem zase po dlouhý době i psát, takže... Ale slibuju, že tu další se sem pokusím dát dřív. Dneska tu ovšem máme 'dopoledne poté'... =D

Více než mírně deprimovaná

Vážně, poslední dobou to všechno tak nějak stojí za starou bačkoru. A nelepší se to. Spíš bych řekla, že právě naopak.

V komentářích minulýho čláku padnul dotaz, co že je to ta Upířina. No, to je krycí název dosud pevně nepojmenované knížky, na které jsem pracovala už zhruba rok zpátky a kterou jsem někdy na začátku února, samozřejmě po pár úpravách, začala tak nějak nabízet nakladatelstvím. A kterou, mimochodem, stihlo odmítnout už druhý.

No jo, upíři prostě nejsou braný vážně. A přitom já se je fakt snažila napsat trochu jinak, než je obvyklý, a myslím, že se mi to i povedlo, ale... Ale.

Bittersweet

Kdybych měla najít slovo, kterým bych vyjádřila svoje pocity z posledních dní, bylo by to právě tohle. Že je to na mě až moc pesimismu? No jo, 'I am and always will be the optimist', ale každej má svoje horší dny, no ne? A já se zrovna dneska zase tak optimisticky necítím.

Jinými slovy, ahoj, vítejte u dnešního deníčkového zápisu. Zase jednou po dlouhé době.

Aby bylo jasno, můj život je pořád stejně nudný. Pořád nějak nemám, o čem bych vlastně měla psát. Chodím do školy, nadávám na učitele, snažím se číst povinnou četbu (nutno říct, že se nesnažím kdovíjak intenzivně, ehm), doma občas něco málo napíšu (poslední dobou prakticky jen Trest, ehm)... Prostě tak nějak normálně každodenně žiju. Je tu víceméně jen pár drobností...