středa 9. dubna 2014

Bittersweet

Kdybych měla najít slovo, kterým bych vyjádřila svoje pocity z posledních dní, bylo by to právě tohle. Že je to na mě až moc pesimismu? No jo, 'I am and always will be the optimist', ale každej má svoje horší dny, no ne? A já se zrovna dneska zase tak optimisticky necítím.

Jinými slovy, ahoj, vítejte u dnešního deníčkového zápisu. Zase jednou po dlouhé době.

Aby bylo jasno, můj život je pořád stejně nudný. Pořád nějak nemám, o čem bych vlastně měla psát. Chodím do školy, nadávám na učitele, snažím se číst povinnou četbu (nutno říct, že se nesnažím kdovíjak intenzivně, ehm), doma občas něco málo napíšu (poslední dobou prakticky jen Trest, ehm)... Prostě tak nějak normálně každodenně žiju. Je tu víceméně jen pár drobností...



Tak předně, udělala jsem to, o čem jsem si slíbila, že už to neudělám, a co je nejhorší, jsem spokojená, že jsem to udělala. Teď se asi děsíte, co to je, co? Ale ne, prostě jsem jen vzdala pokusy s hennou a prostě na hlavu zase plácla chemii. Vzhledem k tomu, že henna nebyla ani ne po měsíci hnědá, ale spíš vyblitě hnědorezavá, neměla jsem nervy zase utratit spoustu peněz za nic. Krom toho, když se trochu vymyla, asi po dvou tejdnech, zase se mi začaly vlasy hrozně mastit. Takže jsem se rozhodla přejít zase k chemii, ale aspoň o trochu lepší. Palette mi prostě už nesmí přijít na oči. Ale i přes mírný nátlak jsem nepodlehla možnosti vrátit se k červený. Vlastně mám teď ještě mnohem tmavší hnědou než po posledním barvení. Jo, teď jsem naprosto čistokrevná bruneta. A neskutečně se mi to líbí.

Kapku hořká pilulka bylo to, když mi moje nejlepší kamarádka řekla, že je to hrozně divný, spíš jako vymytá černá, a já vypadám strašně obyčejně a nudně. No, samozřejmě, že to není taková pecka mezi oči jako ta červená, ale tahle barva mi mnohem víc sluší. Jenže i když to vím, docela mě to, co říkala, zamrzelo. Taky proto, že vytahovala, že se ty vlasy nelesknou a nemají objem, což je ovšem u mě běžná reakce na ty silikony v masce, co k barvě byla, a obecně i na tu chemii v barvě samotný. A holt to tak dvě, tři mytí nepovolí. Jo, a pak se mě pokusela lákat na barvu, co vypadala na krabičce fakt luxusně, ale samozřejmě, že obě víme, že tak krásně červeně by mi to nikdy nechytlo...

Další hořký pocity plynou z toho, že se mi poslední dobou docela zprotivilo čtení. Samozřejmě, že je to tou hromadou knížek, o který vím, že ji musím přelouskat. Koneckonců, komu by se chtělo číst s vědomím, že bezpodmínečně musí? A navíc věci, co člověka vůbec, ale vážně vůbec nebaví? Nevolnost byla vážně vrchol. Technicky vzato se to teda četlo dobře, ale ty myšlenky... Ty mě nutily málem kňučet. Peklo, existencialistický peklo. Ne, tenhle filosofickej směr FAKT nemám v lásce...

Sladký je to, že mi včera dorazil poslední díl Nightrunners. Hořký je to, že ho musím odnýst k babičce a dostanu ho až příští tejden. Že ani pak bych ho neměla mít čas číst. A že k němu poslali záložku s tabulkou chemických prvků. Už jsem ji stihla poslat dál, ehm.

Hodně, hodně hořký je to, že mi dneska z Fragmentu došel odmítavej mail na Upířinu. A já vážně nečekala, že mě to bude mrzet tak moc, jak mě to mrzí. Dneska jsem se celkově od rána necejtila psychicky kdovíjak úžasně, prostě to jako den blbec už začalo, a když jsem si přečetla ten mail... A nejhorší je, že jsem víc jak dva měsíce čekala na odpověď, která nakonec čítá zhruba tři věty. Žádnej důvod, nic, jen mechanický strohý sdělení. A to docela naštve. Já vím, ani jsem kdovíjak nečekala, že to vyjde, a ano, měla bych si na odmítavý odpovědi zvyknout, ale... No, řekněme, že tahle si vážně vybrala hodně blbej den na to, aby přišla...

Nejhorší je, že tak nějak chápu, kvůli kterejm prvkům to asi bude. A vážně mi to tak nějak vzalo energii psát dál. A přimělo mě to přemejšlet o tom, že cekově byla blbost to takhle psát. I když je to přesně tak, jak jsem chtěla, i když se mi to tak líbí a přesně taková knížka by mě bavila... Prostě to není společensky přijatelný téma, obávám se. A zkrátka...

No jo, mám prostě malou krizi. Zas jednou. Možná bych to sem ani neměla psát a měla bych se z toho prostě vyspat. Nebo si dát mírně euforizující zelený čaj s jasmínem. Nebo pořádný kafe. Nebo něco sladkýho. Nebo tak něco.

A myslím, že přesně to teď asi půjdu udělat. A pak... uvidím. Ale psát se mi dneska vážně dvakrát nechce...

3 komentáře:

  1. Muzu se zeptat co je to ta Upirina?
    Jinak ne kazdy den je super, ono se to zase zlepsi. Ber to tak ze sis treba v jeden den vybrala hnus na mesic dopredu.

    OdpovědětVymazat
  2. Zajímalo by mě, jaké společenské prvky byly nepřijatelné. Tak to by mi taky úplně zkazilo náladu, to je jasná věc. Plus ty vlasy... V kterých se cítíš líp? Tu školní nudu znám, mám odpor i k tomu něco otevřít, co souvisí se školou :-\

    OdpovědětVymazat
  3. "A přimělo mě to přemejšlet o tom, že cekově byla blbost to takhle psát." Nie. Nie. A nie! Keby si knižku písala inak, tak by to nebolo ono a nebolo by to tak dokonalé. Práve kvôli tomu, ako si to napísala, je to moja najobľúbenejšia knižka o upíroch vôbec:)

    OdpovědětVymazat