Spojení - Kapitola 37

Tak nevím, mám vlastně ještě něco říkat? =D No jo, to víte, zkouškový. Minulý týden jsem strávila učením se na zkoušku, kterou jsem v pátek jakože udělala, jen jsem od tý doby mírně mimo a nějak jsem se ještě nedostala k tomu, abych tuhle kapitolu hodila. Ehm... No, s tou příští to snad už bude lepší. Přijde na to, jak moc velký budu mít výčitky svědomí... =D

„Iron Mane?“ řekl Kapitánův hlas.
Místo odpovědi se ve všech komunikátorech ozývalo jen tiché šumění.
„Tony?“ oslovila vynálezce Natasha.
Žádná reakce.
„Sakra, tohle není dobrý,“ zamumlal Clint. „Kdo ho viděl naposledy? Já ho neviděl... dlouho.“
„Jsem si jistý, že ještě před chvílí byl poblíž mě,“ odvětil Kapitán. „Předtím, než vybuchla ta...“
„Bomba?“ polkla Natasha. „Ta, co shodila mrakodrap zhruba dva kilometry ode mě?“
„Zatraceně, STARKU!“ zavrčel Loki. „Až ho dostanu do rukou, přísahám, že ho ZABIJU.“
„Pokud už není...“ řekl tiše Clint.
„Není. To bych věděl. Snažím se ho vycítit a najít, ale je to komplikované. Nemám se čeho chytit. Jarvisi?“
„Nemám spojení s oblekem, pane, je mi líto.“
„Skvělé. Fantastické. Zničím toho, kdo za těmi útoky stojí. Najdu ho a zničím. Minule málem připravil o život Natashu, a teď...“
„Hlavně v klidu, Loki. Tony je priorita.“
„Já se SNAŽÍM!“ odsekl Loki. „Ale jestli je pod troskami, jestli se k němu nemůžu bezpečně dostat, jestli... Ach. Tady jsi.“
Clint se nepodivil, když Loki náhle zmizel, a ani když se prakticky vzápětí vrátil i s Tonym ve značně potlučeném obleku, na němž nezbyla už skoro žádná rudá ani zlatá barva.
„Máme Iron Mana,“ řekl do komunikátoru. „Loki ho právě přenesl na střechu.“
„Sláva,“ vydechl Steve. „Jak je na tom?“
Loki bez váhání odtrhl z obleku masku. Tony na něj upřel své tmavé oči a věnoval mu jeden plachý úsměv.
„Díky, kotě?“ zkusil. „Elektronika je v háji, asi silou nárazu. Je zázrak, že to oblek ustál. I když, možná to nebude jen oblekem. Myslím, že na to má jistej vliv i to moje ásgarďansky silnější tělo.“
„V pořádku,“ ohlásil Loki. „Oblek mimo provoz. Stark ale zvládá blábolit, takže je na tom zjevně skvěle.“
„Hej!“ zamračil se Tony. Pak se náhle zarazil a rozhlédl se po střeše, na které se nacházeli pouze tři lidé, což bylo rozhodně méně než očekával. „Kde je Thor?“
„Thor?“ vytřeštil Loki oči.
„Jo. Jo, byl tam taky,“ kývl Tony. „Snažili jsme se oba dostat ven, než ta bomba vybuchne, ale...“
„Lidi, pohřešujeme Thora,“ řekl Clint. „Viděl ho NĚKDO?“
Loki už ale měl pevně zavřené oči a jeho zorničky pod víčky usilovně kmitaly. Soustředil se jen na jediné, na hledání bratra.
Pak zmizel.
Když se objevil, měl s sebou i blonďatého boha v bezvědomí.

„Kolikrát to mám ještě opakovat, Bruci?“ zvedl Tony oči v sloup. „Jsem v pohodě. Vážně. Mám pár modřin, ale oblek to jinak všechno chytil. Prakticky všechno.“
„Můžeš mi ale vysvětlit, proč na tobě nevidím absolutně žádné následky toho, že tě Loki přenášel? Natasha popisovala, že když tehdy zachraňoval ji, měla závrať, žaludek jako na vodě, byla zesláblá... A ty jsi v pořádku. Jak?“
„Pokud mohu odpovědět já, Bruci,“ ozval se ode dveří pokoje ošetřovny slabý hlas, „myslím, že na to má vliv naše spojení. Anthonyho tělo zřejmě dokáže čerpat výhody z mých bohatých zkušeností s přenosy. Lepší vysvětlení mě nenapadá.“
„To dává smysl,“ kývl Tony. „Jak je na tom Thor?“
„Je poněkud zmatený, stěžuje si na bolest hlavy a má spoustu drobnějších oděrek. Jinak je zdravý. Samozřejmě by mohl už být naprosto v pořádku, kdyby paličatě neodmítal mé léčení.“
„Hrdost je hrdost,“ zaculil se Tony. „Já nejsem tak hrdej, abych ti nepoděkoval za to, že jsi mě vytáhnul. Díky.“
„Nemáš zač, Anthony,“ usmál se Loki a udělal několik kroků směrem k posteli. „Musím přiznat, že jsi mě vyděsil. Věděl jsem, že nejsi mrtvý, že nejsi v bezvědomí a že necítíš bolest, ale... Měl jsem obavy. Jsem rád, že se ti nic nestalo.“
Ignoroval Bruce a sklonil se, aby mohl Tonyho políbit na rty.
„Víš, došlo mi...“ zamumlal Tony, když se Loki zase odtáhl. „Už jsi mě vlastně jednou přenášel. Tehdy po tý tvojí noční můře. Tý o... Víš o čem. Plamenech a tak. Z gauče jsi nás přenesl do postele. Taky mi pak nic nebylo.“
„Skutečně?“ pozvedl Loki obočí. „To ani nevím. Ten večer jsem moc nevnímal.“
Bruce si nenápadně odkašlal.
„Víte co? Nebudu vás dál rušit. Tony, kdyby se ti snad udělalo zle, hned volej. Jdu se ještě podívat na Thora. Nemusím zdůrazňovat, že bych byl radši, kdybys zůstal tady dole, že ne?“
„Nemusím zdůrazňovat, že to se nestane, že ne?“
„Ne. Nemusíš. Tak dobrou noc.“
„Dobrou, Bruci.“
Jakmile se za Brucem zavřely dveře, Loki se dotkl Tonyho ramene a vzápětí se oba ocitli na posteli ve vynálezcově ložnici.
„Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že jsi mě vyděsil,“ zašeptal Loki. „Hrozně vyděsil. Ani o Thora jsem se pak nebál tolik, jako jsem se bál o tebe.“
„Ale no tak. Věděl jsi, že mi nic není. Ten strach byl naprosto iracionální,“ zamračil se Tony.
„Netvrdím, že nebyl. Ale...“ Loki ho pevně objal, přitáhl si ho blíž k sobě a zabořil nos do jeho vlasů. „Dávej na sebe pozor, prosím. Vždycky tu nebudu, abych tě chránil. Až se to spojení zruší...“
Tony kývl, jak jen mu to Lokiho objetí dovolovalo. Věděl přesně, co chce bůh říct.
Až se to spojení zruší, budou zase dva skoro cizí lidé. A Loki ho ani nebude CHTÍT chránit.
Bolelo to víc, než to bolet mělo.

Uprostřed kuchyně Avengers se objevili dva muži. Jeden měl na sobě jen černé tepláky, druhý červené boxerky s potiskem obličejové masky Iron Mana.
Ten v boxerkách se okamžitě vrhl k lednici, zatímco ten v teplácích si založil ruce na prsou a zvedl oči v sloup.
„Starku, skutečně. Proč přesně ti věci ve tvé lednici nebyly dost dobré?“
„Byly. Jen jsem si chtěl zase vyzkoušet to přenášení. Je to děsně cool.“ Tony se zarazil. „Jo tak takhle to vypadá, když ti musím říkat pravdu. Fuj.“
„Víš, Starku, mě ta COOL schopnost stojí magickou energii.“
„Ale no tak, sám se přenášíš každou chvíli.“
„Ano, ale neměl bych.“
„Lolitko. Těch pár přemístění v rámci věže ti snad neublíží, ne?“ zaculil se Tony.
„Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal tou příšernou přezdívkou, Starku?“
„Obměkčí tě, když ti udělám sendvič s burákovým máslem a džemem?“
„Zkus to, Starku,“ pousmál se Loki.
„Lolo...“ zakňučel Tony. „Za poslední minutu jsi mi řekl 'Starku' už čtyřikrát. Víš, že to nemám rád. Řekni mi Anthony.“
„Ani omylem, Starku.“
Tony položil na linku dvě sklenice, jednu s burákovým máslem a jednu s džemem, a přikročil blíž k Lokimu. Dlaně položil na jeho pas.
„Ne. Anthony,“ řekl.
„Starku.“
„Anthony. No tak, nenech se prosit.“
Vynálezce krátce spojil jejich rty. Loki se pousmál.
„Anthony,“ zamumlal.

Když ráno dorazili do společného obývacího pokoje, čekali na ně všichni členové Avengers.
„Procházela jsem si záznamy bezpečnostních kamer,“ konstatovala Natasha z opěrky Clintova křesla. „Zaujalo mě jedno video z kuchyně. Z dnešní noci.“
„V překladu,“ odkašlal si Clint, „tohle je menší intervence.“
„Prosím, posaďte se,“ řekl Steve.
Bruce se kousl do rtu a pokrčil rameny. A Thor se jen culil.