úterý 28. dubna 2015

Spojení - Kapitola 32

Ne, vážně jsem na vás nezapomněla. Dobře, možná trochu. Jen docela nepatrně. Ale ne, já na to myslela, že sem musím tu pitomou kapitolu hodit, ale prostě jsem nějak... neměla kdy. Respektive když už jsem měla, byla jsem tak vyflusnutá, že jsem na to prostě neměla smůlu. Chtěla jsem ji dát v pátek, ale nestihla jsem to, pak jsem byla pryč, v neděli trávila večer nad seminárkou a naprosto kreténskou esejí o kultuře řeči, včera jsem se celej den jen učila, učila a učila na zkoušku a dneska po zkoušce koukala na Markétu Lazarovou a pak tiše umírala. Ale to vás asi nezajímá, co? No, užijte si kapitolu. Kdy bude další netuším, vážně toho teď mám moc a mám prostě plnou hlavu jinejch starostí, než je sdílení nějaký fanfikce. Pardon... =/



„Jarvisi, tohle není FÉR!“
„Je mi líto, pane, ale pokud délka vašeho nepřerušeného pobytu v dílně přesáhne dvaasedmdesát hodin, mám jasné instrukce zajistit, abyste ji ihned opustil, a na dalších čtyřiadvacet hodin vám zabránit v opětovném vstupu dovnitř.“
„Instrukce od...“ Tony hlasitě zakašlal. „OD KOHO?“
„Od vás, pane. Zařadil jste je do mého programu poté, co vás o to doktor Banner opakovaně požádal.“
„P-promiň,“ zakuckal se Bruce a zády se opřel o zamčené skleněné dveře dílny. „Má pravdu.“
„A rád bych podotkl, pane, že jsem vás nechal pracovat o dvacet minut déle, než bych měl, jen proto, abyste měl příležitost dokončit experiment a tím se předešlo politováníhodným nehodám ohrožujícím Avengers Tower.“
„To od tebe bylo FAKT milý. Co mě takhle příště radši varovat, než na mě použiješ nějakej dusivej plyn?“ frkl Tony.
„Mám podezření, že se snažil, Starku,“ zamumlal Loki a odkašlal si. „Ani jeden z nás ho bohužel dostatečně nevnímal. A nebuď dramatický. Jen ses trochu... Zatraceně.“
Poslední Lokiho slova málem zanikla v silném záchvatu kašle.
„Jo. Trochu,“ ušklíbl se Tony.
„Klid. Přejde to,“ řekl Bruce a zhluboka se nadechl. „Jarvisi, příště bys mohl použít nějaký MÍRNĚJŠÍ donucovací prostředek. Co takhle vypnout elektřinu?“
„Tato metoda se ukázala jako neúčinná. Pan Stark má v záloze menší verzi obloukového reaktoru, která není napojena na mé okruhy.“
„Ach, výborně. Jen proto, že tě nejde normálním způsobem dostat z dílny, Starku, nás tvůj počítač skoro udusil. Výborně.“
„A kdo je teď dramatickej, Lolitko?“
Loki zvedl ruku a setřel si z koutku pravého oka osamělou slzu vyprovokovanou intenzivním kašláním.
„Já. Přiznávám. Já.“
„Vidíš. Ale Jayi? Tohle fakt nebylo fér!“ konstatoval Tony a otočil se přímo na jednu z bezpečnostních kamer. „Nestrávil jsem dvaasedmdesát hodin prací! Spal jsem, jedl jsem, sprchoval jsem se!“
„Spal jste na gauči, přičemž délka vašeho spánku nikdy nepřesáhla hodinu. Stravoval jste se pouze hamburgery, pizzou a kávou. Sprchoval jste se přesně jednou.“
„Ale to je pořád lepší skóre, než když jsem v dílně trčel DŘÍV!“ protestoval Tony. „To jsem nespal, nesprchoval se a stravoval se JEN tím kafem.“
„Pane, se vší úctou, můžete protestovat, jak chcete, ale zpět do dílny vás nepustím.“
„Lokiho tam pustit musíš. Loki tam má svoje mimozemský spisy!“
„Loki by si pro ně mohl dojít,“ olízl si Loki rty. „Ale nechce se mu tam, dokud Jarvis nezapne klimatizaci. Což se nestane v nejbližších čtyřiadvaceti hodinách, hádám.“
„Hádáte velmi správně, pane.“
„Jarvisi? Chci okamžitý přístup do systému.“
„Přístup zamítnut na základě vašeho požadavku znemožnit vám přístup do systému poté, co budete, cituji, vyštván z vlastní dílny.“
„Super. SUPER,“ zaskřípal Tony zuby. „Tak mi řekni, Jayi, co přesně si představuješ, že teď udělám?“
„V ideálním případě se přesunete do svého bytu, vysprchujete se, najíte se a budete spát přinejmenším dvanáct, pokud možno šestnáct hodin, případně více, pane.“
„Vidíš, Jarvisi. To zní jako geniální nápad,“ kývl Bruce a vykročil k výtahu, který už směřoval dolů. „Má pravdu, Tony. Jdi se vyspat.“
„Jak to mám asi udělat? Mám v žilách víc kofeinu než krve!“
„Ach, Starku, pokud budeš mít potíže usnout, milerád ti pomohu,“ řekl Loki, nelítostně sevřel Tonyho rameno a donutil miliardáře pohnout se za Brucem. „Prozatím bych přivítal, kdyby sis dal tu sprchu. Děsivě páchneš.“
„Ty pořád voníš motorovým olejem,“ zaculil se Tony. „Takže bych přivítal, kdyby sis sprchu nedával.“
„Já nevím,“ ozval se Bruce. „Ale po těch třech dnech mám vážně čím dál tím silnější pocit, že vy dva spolu něco máte.“
„My dva?“ otočili se na něj zároveň Loki a Tony. „Nikdy. Jak tě to napadlo?“
„Nemám ani to nejmenší tušení,“ ušklíbl se Bruce.

„Mohl ses ke mně aspoň PŘIDAT,“ frkl Tony, když po povinné sprše vstoupil do svého obývacího pokoje.
„Kdybych to udělal, celá sprcha se protáhne,“ odvětil Loki a ukousl ze svého sendviče s burákovým máslem a džemem. „Raději jsem se rychle umyl ve vlastní koupelně. Mimochodem, Thor pozdravuje.“
„Doufám, že toho jsi potkal MIMO koupelnu,“ zamrkal Tony.
„Samozřejmě, Starku. Konkrétně v obývacím pokoji. Považoval jsem za zdvořilé ho po třech dnech aspoň pozdravit. Pravda, pokoušel se mě přesvědčit, abych s ním pojedl, ale řekl jsem mu, že jsem už objednal jídlo k tobě.“
„A objednal? Protože i když to nerad přiznávám, umírám hlady.“
„Samozřejmě, že objednal,“ kývl Loki. „Mělo by tu být zhruba... do deseti minut.“
„Ehm, tak proč přesně se cpeš tím sendvičem?“
„Ásgarďan,“ zahuhňal Loki. „Velice hladový Ásgarďan. Víš, jak jí Thor, když má VÁŽNĚ hlad? Řeknu ti tajemství. Umím to taky.“
„Vidím.“
„Znáš...“ Loki spolkl sousto. „Znáš ten pocit, když dlouho nejíš, máš pocit, že ani nemáš hlad, a když se pak dostaneš k jídlu, teprve pochopíš, jak moc velký hlad jsi DOOPRAVDY měl a jak ti to jídlo chybělo?“
„Ehm... Jo. Jo, ten pocit mám pokaždý, když po pár dnech vylezu z dílny. A podobný je to se spánkem.“
„Pane, poslíček s jídlem právě dorazil. Mám ho poslat nahoru?“
„Ano, prosím, Jarvisi!“ vyskočil Loki z barové židle. „Anthony, peníze. Protože nepředpokládám, že bys byl ochoten to jídlo od poslíčka převzít.“
„Jayi, řekl bys Lokimu, kde je moje peněženka?“

Tony se velmi zvolna snášel ze svého orgastického obláčku. Jen velmi mlhavě vnímal, jak po povrchu jeho těla sklouzlo Lokiho kouzlo, jak ho jeho milenec vzal do náručí a přetáhl přes oba deku.
„Dobře, Anthony,“ zamumlal Loki. „To, jak mi chybí sex, jsem si do této chvíle také tak docela neuvědomoval.“
„Mhm,“ odvětil inteligentně Tony.
Loki se usmál a položil hlavu na polštář vedle té Tonyho. Jeho rty se dotýkaly miliardářových vlasů, z nichž ještě nevyprchala vůně šamponu.
„Dobrou noc, Anthony.“
Tony neodpověděl. Ze sedmého nebe přeletěl přímo do říše snů.
Loki jen malou chvíli poslouchal jeho pravidelný dech, než sám usnul.

5 komentářů:

  1. Čekání se opět vyplatilo a nikdo se na tebe určitě za to nemůže zlobit. Sama toho mám nad hlavu a vím, že člověk občas nemá čas vůbec na nic. Taky trpím nedostatkem volného času a někdy i energie něco tvořit - dělám fan překlady mangy, takže to si fakt čas musím vyloženě vyšetři a někdy to už ani nejde. Ale zpátky ke kapitole, byla naprosto skvělá nic jiného k tomu nemůžu říci, opět ji budu číst beztak tak 10 krát, protože mě tvůj styl psaní neskutečně baví a Tony s Lokim je můj nejoblíbenější pár, který mě jen tak neomrzí. Takže děkuji za tvůj čas, který nám čtenářům věnuješ:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Geniální, naprosto, absolutně geniální.. To čekání se fakt vyplácí!

    OdpovědětVymazat
  3. famózní, bombastický prostě boží kapitola . To čekání se opravdu vyplatilo :D :D :D Bude se těšit na další díl : D :D :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  4. Super. Čakanie sa ako vždy vyplatilo. A tie Jarvisovsko - Tonyovské hlášky sú super. A Lolitka tiež :D

    OdpovědětVymazat
  5. Sociální obchodování spočívá v otevření trhů pro každého. Na eToro se můžete spojit, obchodvat a sdílet znalosti s miliony obchodníků a investorů. Navíc můžete kopírovat obchodní rozhodnutí obchodníků, kteří odpovídají vaší strategii. Registrujte se nyní a získejte chytřejší obchodní rozhodnutí využitím rozumu našich obchodníků s nejlepšími výsledky.

    Kolektivní rozum - Obchodníci, kteří využívají eToro's CopyTrader™, mají o 60 % větší pravděpodobnost výhry

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat