úterý 2. září 2014

Knižní maraton - Pondělí

Pocházející od Kristie.

Včera večer jsem sem chtěla napsat krátkou zprávu o tom, jak probíhal první den mého knižního maratonu. Víte, co jsem četla, jak se mi četlo... Pak mi došlo, že to udělat nemůžu, a to z velmi prozaického důvodu - že až vypnu počítač, tak si, předtím, než půjdu spát, hodlám ještě dál číst. Takže zcela logicky, moje zpravodajství by nebylo zcela kompletní, což by byla rozhodně velká tragédie, no ne?

Ehm, asi ne. Dobře.


Každopádně, je jedno, že jsem si nakonec šla číst až po půlnoci, protože jak říká jedna moje kamarádka, když jsem ještě nešla spát, je ještě pořád pondělí, i když technicky vzato je už úterý. =D Chcete vědět, jak se mi v PONDĚLÍ dařilo?

Myslím, že je na mně vidět, že jsem se žádého čtecího maratonu ještě nikdy neúčastnila, pokud tedy nepočítáme to, jak jsem se poprvé setkala s Nočními běžci a několik dní jsem vážně prakticky jen a jen ČETLA (prakticky do chvíle, kdy za oknem už svítalo). Faktem je, že s 'oficiálními' maratony nemám vůbec zkušenost. A vážně, tohohle se účastním prostě jen proto, že mě zaujaly výzvy, ne proto, že bych měla potřebu překonávat nějaké svoje osobní rekordy. Takže je zcela logické, že si na začátek maratonu vezmu knížku, která se na něj nejspíš vůbec nehodí, která je poměrně těžká a čte se hodně, hodně pomalu.


No jo, ale na moji obhajobu, je to zároveň knížka, na kterou jsem se těšila od chvíle, co mi někdy v červnu přišla, jen jsem se k ní prostě zatím nějak nedostala. Jak vám napovídá obrázek, jde o Christopher and His Kind. A nemyslete si, že bych litovala, to rozhodně ne. Ta knížka se mi dost líbí, i když místy je poněkud rozvleklá a já bych Christophera půlku času nejradši nakopala do prdele, protože je to prostě nesnesitelnej arogantní vůl. Ale vynahrazuje to skvělej smysl pro humor (například v okamžiku, kdy se Christopher rozhodl stát nejoblíbenějším synovcem bohatého strýčka Henryho), a pak taky to, že si prostě nemůžu přestat Christophera představovat s tváří Matta Smithe. Jehož ztvárnění, mimochodem, vlastně docela sedí, protože jak jsem se dočetla, Christopher má mít chlapecký obličej, vlasy spadající na pravou tvář... =D


A nakonec, i když mám pocit, že mi čtení šlo vážně docela pomalu, jsem za den plný líného polehávání nad knížkou stihla z Christopher and His Kind přečíst 113 stran.

Celkové skóre maratonu: 113 stran.

1 komentář:

  1. Ty mě snad nutíš, abych si tu knížku přečetla! Ne, vážně mám strašnou chuť ji sehnat (a pak nebudeš sama, kdo si celou dobu bude představovat Matta)

    OdpovědětVymazat